Zhruba před deseti lety jsme byli okouzleni konstrukcí zesilovačů Pass Aleph, která přinesla do tranzistorového světa nevídanou novinku – a to zapojení v jednočinné třídě A, které dříve bylo doménou lampových triodových zesilovačů. Jak čas ukázal, byl to krok správným směrem – ostatně legendární Aleph 3 se stal zesilovačem desetiletí. I když se zdálo, že jsme dosáhli vrcholu, což v případě Aleph serie v té době určitě platilo – Nelson Pass neustrnul a vyvíjel nová zapojení dále a po nějakém čase překvapil dalším revolučním zapojením a tím byla supersymetrie.
Na tomto místě bych odbočil a konstatoval obecně, že výrobce zesilovačů lze zhruba rozdělit na tři skupiny. Jedni aplikují dříve vymyšlená zapojení – těch je ve spotřební elektronice naprostá většina a jaksi se ztrácejí v šedi různých názvů firem více či méně známých. Druhou kategorií jsou firmy, které se snaží obecná zapojení modifikovat, různě vylepšit s výsledkem, který může být lepší, než osvědčené konvenční zapojení, mnohdy se ale může přihodit i opak. Těchto firem je už méně. Třetí skupinu představují tvůrci zapojení. Ti vymýšlejí nová pojetí a zapojení zesilovačů. Tyto tvůrce spočítáme na prstech jedné ruky. A právě mezi ně Nelson Pass náleží. Co však supersymetrie a jednočinná třída vlastně je?
Supersymetrie řeší odvěký problém, a tím je použití globální negativní zpětné vazby při konstrukci tranzistorovýh zesilovačů. Při poslechových testech byl celosvětově vypozorován fakt, že použití zpětné vazby zhoršuje zvuk zesilovače v přímém protikladu s měřením parametrů, kde se výsledky zlepšují. Na druhou stranu nepoužitím této vazby vzrůstá u konvenčního zapojení celkové zkreslení zesilovače. A právě supersymetrie Nelsona Passe dává recept, jak se zkreslení zbavit při nepoužití zpětné vazby. Funguje na principu kombinace výhod diferenciálního zapojení se souhlasným výskytem rušivých signálů v obou symetrických polovinách obvodu, a tím jejich vzájemném vyrušení na výstupu (standardní diferenciální zesilovače zesilují pouze rozdílové signály a potlačují signály souhlasné). Výsledkem je pak stonásobné snížení zkreslení. V praxi je možné účinnost supersymetrie ověřit například u starších verzí předzesilovače X2, který má dva režimy provozu – Low a High gain. V Low gainu supersymetrie je zapojena, u High gainu zesilovače pracují pro vyšší zesílení za sebou (pro dlouhá vedení nebo pro necitlivé výkonové zesilovače). Po přepnutí do režimu supersymetrie je jasně slyšitelné zklidnění a vyčištění signálu a zcela zmizí šumy a ruchy, které doprovází High gain zapojený konvenčně. Navíc se supersymetrickým zapojením otevírá cesta k velkým výstupním výkonům, při zachování unikátního zvukového charakteru poměrně jednoduchých zapojení (pouze je jich více - konkrétně v jednom stereobloku je vlastně osm zesilovačů).
Nyní se dostáváme k druhému základnímu kameni XA serie a tím je použití jednočinné třídy A. Toto obecně nejméně kompromisní řešení pracuje tak, že klidový proud je nastaven jako maximální a zároveň celou sinusoidu „tvoří“ pouze jeden tranzistor a to jak kladnou, tak i zápornou část a druhý tranzistor je pak jen proudovým zdrojem, otevřeným vždy naplno – to je ona jednočinnost. Nemůže proto ani teoreticky vznikat přechodové zkreslení, které doprovází průchod signálu z kladné do záporné půlvlny při push-pullovém zapojení. Nevýhodou jednočinnosti je ale nízká účinnost (teoreticky okolo 4%). U XA 30.5 je tento problém vyřešen kombinací s výše zmíněnou supersymetrií, kdy je udávaná účinnost celku přes 30%, což je u čisté A třídy parametr úctyhodný. Opakování, že při konstrukci je použit předimenzovaný zdroj stejně jako filtrační kapacity spolu s celkově nekompromisním provedením celého zesilovače by bylo nošení dříví do lesa – to už je u Pass Labs jaksi samozřejmý standard.
Praktické soužití
Z uživatelského pohledu má výkonový zesilovač XA30.5 vše, co má mít – dostatečně dimenzované přípojné terminály pro reprokabely, kde lze použít i exotické „tlusťochy“, navíc jsou izolované. Připojit k předzesilovači se můžeme jak XLR symetrickými, tak RCA cinch kabely. (Použití cinch bych ale moc nedoporučoval díky principu konstrukce – jsou zde spíše do počtu pro ty, kdo ještě nemají firemní nebo jiný symetrický předzesilovač nebo zdroj signálu.) Výhodný je také stand-by – ten šetří kapsu spotřebitele (A třida) při neposlouchání a zároveň výrazně zkracuje dobu, potřebnou k uvedení přístroje do optimálního zahřátí (pod proudem zůstávají vstupní obvody a filtrační kapaticy- odpojeny jsou koncové zesilovače). Modré „magické oko“ vás pak informuje o klidovém proudu a když se rozhodnete „burácet“ a ozvučovat širší okolí při večírku, tak vám oznámí, že jste v limitaci, i když ta je zvládnuta tak, že se zdá, že ani nepřichází – spíše odcházíte Vy a pavouci i z garáže.
Zvuk
Protože jsem měl možnost soužít delší dobu (oněch deset let) jak s Aleph 3, resp. Aleph 5, tak i s X 150 a X 350, mohu klidně potvrdit, že fúze se zdařila. XA 30.5 si z obou koncepcí bere klady a kloubí je do úžasného celku – dokonce se mi zdá, že zvuk je ještě více Alephštější a zároveň Xtější. V praxi to pak znamená, že zvuk je jednoduše přirozený, kmitočtově vyvážený a zároveň dynamický. Z Aleph série si bere jemnost, malebnost a sytost zvuku. U mnoha nahrávek jsem měl pocit, že podání prostoru bylo znatelně lepší a více zaostřené – máte lepší orientaci, kde se co nachází a to jak ve vertikální, tak i v horizontální rovině- a hlavně do hloubky prostoru. Z X serie si zase bere úžasnou přesnost a čistotu spolu s fenomenální dynamikou. Z obou koncepcí si zachovává pověstný detail – věškeré nuance jsou přeneseny a zesíleny. V detailech se lze přímo koupat. Tu závisí pouze na vašem zdroji signálu a na reprosoustavách, zdali dokáží využít potenciál XA 30.5. Pravidlem testování bývá princip nejslabšího článku řetězce -> tím by měl být onen testovaný komponent. Nejsem si jist, zda v případě XA 30.5 bylo toto pravidlo dodrženo. Ne, že by zdroj signálu byl kompromisní. Pass Labs XA 30.5 dal kvalitnímu gramofonu jednoznačně vyniknout. Na druhou stranu odhalil již starší koncepci „historického“ CD přehrávače. Také mám dojem, že vývojově novější reprosoustavy, než jsou Matrix 801 by mohly být ještě důstojnějším partnerem k XA 30.5. To jsou ovšem pouze domněnky, pravdou ovšem zůstává, že testovaný zesilovač dostal z okolních komponentů maximum. A to tak, že poslech se stává návykovým, stáváte se nekomunikativním, nevycházíte ven a posloucháte doma „Hudbu“. Hudbu s nádherně prokreslenými hlubokými a důraznými basy, čisťounkými detailními a jemnými středy a křišťálovými výškami, dodávajícími pocit aristokratické ušlechtilosti a zároveň pravdivé ambientnosti. Je lahůdkou mít vše takto pohromadě a vychutnávat si jednotlivé hudební barvy spolu s dynamikou živého vystoupení. Prostě Pass Labs XA 30.5.
Technické parametry, udané výrobcem:
Gain
26dB
Freq. Response
-3 dB at 1.5 Hz, -2 dB at 100 kHz
Power Output
30 watts @ 8 ohms
60 watts @ 4 ohms
Distortion
0.01% @ 10 W, .11% @ 100 W @ 1 KHz approx.
Output Voltage +/- 30 volts
Output Current +/- 20 amps
Input Impedance 30 kohm balanced,
15 kohm unbalanced
Damping factor 150 ref 8 ohms nominal
Slew rate +/- 50 V/uS
Output Noise 150 uV unweighted 20-20 kHz
Random noise floor approximately 1 uV
Dynamic range 150 dB (random noise floor to peak
output)
Balanced CMRR -60 dB @ 1 kHz
DC offset < 50 mv
Power Consumption approx. 200 watts
Dimensions 19"W x 7.5"H x 20"D
Weight 68 LBS
Testovací aparatura:
Gramofon: SME 20/2 A, Lyra Argo i
CD přehrávač: Accuphase DP 65
SACD přehrávač: Pioneer D6
Reprosoustavy: B&W Matrix 801 Mk III
Reprokabely: KrautWire Fractal a MiniORG
Signálové kabely: KrautWire Passion, Reference Gold
Síťové kabely: KrautWire The Power Plus,Silver Ghost, Orbit, Orbit PA
Ostatní: Pračka LP VPI, pračka proudu Accuphase PS 1200, AudioQuest CD feet, CD
clarifier Bedini, RF stopper AudioQuest, Vibraphod, Stojan Naim a Standfon, Demagnetizační LP
Cardas, PAD, desky Technistone, M-Block, a další...
Kč 119.990,-
