Parasound. Sanfranciská značka se slušnou tradicí, sahající do roku 1981. Zakladatel firmy Richard Shram ale své první zkušenosti sbíral už při studiu na kalifornské univerzitě kolem roku 1968, kdy promoval - a čas mezi oběma zmíněnými roky strávil jako ředitel sítě hi-fi prodejen Pacific Stereo, ale i jako konzultant pro JBL, Yamahu nebo Jensen. Jak Richard říká, nosnou myšlenkou za jménem Parasound je hledání optimálního bodu mezi vstřícnou cenou a vysokou kvalitou.

To, že Parasound dělá věci zajímavé, vypovídá i jemný náznak jejich odběratelů z profi světa - elektroniku této značky najdete třeba ve studiích Capitol Records nebo třeba ve zvukařské části studií Lucasfilm, SONY, Warner a u dalších a dalších a dalších. A to prosím ne modifikované "pro" verze, ale přesně to, co je v katalogu dostupné i pro normálního smrtelníka (s adekvátním obsahem bankovního účtu, pochopitelně).

Vrcholem firemního katalogu jsou pak zesilovače označené iniciálami JC - jako John Curl. Tento pán je jedním z nejvýraznějších konstruktérů už od poloviny 70. let - za sebou má třeba důležité produkty pro značku Mark Levinson, ale i soundsystém, který na svém turné používali rockeři z The Grateful Dead. Ve své kariéře Curl navrhoval také profesionální nahrávací zařízení všeho druhu, jeho hlavní úspěchy jsou ale rozhodně ve sféře zesilovačů.

Od roku 1989 pak Curl pracuje pro Parasound, kde je jeho úkolem navrhovat špičkové modely a říkat názor na verze nižší. Aktuálně John Curl "podepsal" čtyři velké stroje - dvoukanálový předzesilovač, monobloky a dvojici přenoskových předzesilovačů. My jsme v ostravském Studiu Špalíček měli možnost okusit předzesilovač JC 2 BP (BP = bypass) a dva monobloky JC 1.

Parasound Halo JC 2 BP

Design produktů Parasound prostě poznáte - lehounce klenutý čelní panel, jednoduchost křivek a solidní, kvalitní a spolehlivé zpracování, prosté ovšem jakýchkoliv efektů a zbytečností. Všechny zásadní prvky najdete v prohlubni poblíž spodní hrany předzesilovače, v levé části je modře ozářený spínací knoflík, vpravo tentýž, kterým se vybírá vstup. O navoleném informují vprostřed sešikovaná šestice diod. Jedno světélko nalevo od nich informuje o polaritě, dvě další napravo pak o použití bypass režimu nebo o ztlumení signálu.

Krom obligátního regulátoru hlasitosti najdete na čelním panelu ještě dva další otočné knoflíky - jsou označené "Zisk" a můžete tak jemně dolaďovat rozdíl v hlasitosti kanálů. Celkově nesmírně úpravné pojetí přístroje pokračuje i na straně zadní - levý a pravý kanál mají každý vlastní "patro", "technické" zásuvky jsou pak vpravo uprostřed výšky kousek nad napájecí zásuvkou. Přístroje Parasound jsou známé svou širokou výbavou - JC 2 BP nabízí řízení pomocí RS 232, nabízí i šestici 3,5 mm jacků pro spínací a ovládací signály, které můžete všelijak předávat mezi přístroj v kompletní Parasound sestavě.

Ale i samotná analogová konektivita (JC 2 BP neslyší na moderní trendy s integrací digitálních vstupů - na to máte Parasound HINT - Halo Integrated); Vstupů je celkem šest, čtyři mají podobu čistých cinchů, dva jsou tu jak v podobě cinche, tak XLR konektoru a ten aktivní se volí maličkou páčkou. Výstupy jsou pak tři - hlavní výstup má paralelně zapojené cinche i XLR, je tu linkový neregulovaný pár cinchů a poslední pár je regulovaný, má podobu cinchů a signál z něj vychází s převrácenou fází. JC 2 BP prostě v žádné sestavě nezaváhá... Cinch konektory jsou mimochodem od značky Vampire, XLR od Neutrik.

Když se tak podíváte do vnitřností předzesilovače, zjistíte, že všechno má své místo a je to pečlivě zorganizované. Napájecí zdroj, řídící část a kritické signálové obvody jsou pečlivě odstíněné tlustými přepážkami. Od regulace hlasitosti a zisku na čelní stěně vedou dlouhé tyče, aby signálové cesty zůstaly co nejkratší.

Zmíněnou funkci bypass lze využít tam, kde toužíte po co nejjednodušším soužití se stereo sestavou i s tou, kde využijete více kanálů. Nastavit lze jak symetrické, tak nesymetrické vstupy i výstupy. Univerzálnost JC 2 BP je prostě příkladná.

Uvnitř pak vše začíná volbou vstupu - každý má své relé z pozlaceného stříbra. Koncepce obvodů je plně dual mono. Použité FET tranzistory jsou ručně vybírané a párované, zajímavostí stylu Johna Curla je i to, že se za každou cenu vyhýbá použití vazebních kondenzátorů v signálové cestě. Řízení hlasitosti probíhá plně v analogové doméně pomocí dvojice prvků od TKD. Vnitřní kabeláž pochází z katalogu značky Canare. Dostatek síly dodává rychlý transformátor s tvrdým R jádrem.

Předzesilovač je mimochodem docela velký - jeho 11 kg se skrývá v šasi s šířkou 43,7 cm, hloubkou 40,6 cm a výškou 13,3 cm. Frekvenční rozsah přístroje činí 5 - 100 000 Hz (0 / -3 dB), celkové harmonické zkreslení nepřekračuje 0,005% (na 20 Hz) a intermodulační 0,003%. Odstup signálu a šumu vážený křivkou A je příkladných 116 dB a separace kanálů je větší než 100 dB. Maximální zisk činí 14 dB, pomocí ovladačů na čelní stěně můžete každý kanál ztlumit o 10 dB, což značí opravdu velkou flexibilitu i v hodně nestandardních podmínkách.

Parasound Halo JC 1

Patřičné koncové stupně značky Parasound se jmenují jednoduše JC 1. Vnější vzhled citelně velkých strojů (30 kilogramů hmoty v šířce 44,5 cm, výšce necelých 20 cm a hloubce 50,8 cm) ctí linky a styl předzesilovače. Lehce klenutý čelní panel má ve spodní části prohlubeň, v jejímž levém konci si hoví spínací tlačítko a v pravém dioda informující o příliš vysoké provozní teplotě. Krom loga výrobce a označení modelu je tu bez pompy ještě maličký znáček, informující o certifikaci dle THX Ultra 2 standardu.

Boky se kompletně ježí mohutnými žebry chladících profilů, což něco málo naznačuje o množství odpadního tepla. Zadní strana je potom rámovaná dvěma fortelnými madly, jak se na koncové zesilovače sluší a patří. V pravé části najdete napájecí zásuvku, kousek vedle ní je páčka volící způsob uzemnění. Přímo uprostřed je nesymetrická cinchová zásuvka a symetrický XLR konektor - ten aktivní volíte opět páčkou. A poslední z malých páček pak nastavuje klidový proud - volíte mezi nízkým a vysokým, což dává tušit něco o otevřenosti do třídy A.

U spodní hrany stroje najdete dvě sady reproduktorových terminálů pro možnosti bi-wiringu. Jsou to relativně obyčejné konektory, které mají jednu netradiční nevýhodu - jsou prostě krátké. Jakékoliv banánky jsme použili, skoro polovina z nich čouhala ven, byť to zdánlivě nemělo žádný vliv na pevnost spojení. Lopatky tak ale asi budou vhodnější volbou.

Aby Parasound dostál své pověsti elektroniky s famózní použitelností, i JC 1 můžete přizpůsobit své sestavě co do chování. Můžete tak třeba nastavit prodlevu automatického spuštění od 3 do 12 sekund (takže se vám celá sestava nespustí najednou a nevyrazí pojistky), můžete přizpůsobit citlivost vstupů od 50 do 250 mV, malou páčkou volíte, zda se zesilovač spustí audio signálem (k tomu ona citlivost a opožděné spouštění), nebo zda využijete impuls z 3,5 mm jacku klasické 12V spouště.

Ani v signálové cestě JC 1 nenajdete žádné vazební kondenzátory a indukční prvky. Výstupní tranzistory jsou bipolární, pracují s až 15 ampéry a mají pracovní pásmo do 60 MHz. Celkem jich tu najdete 18. O dostatečný proud pro ně se stará mohutné zapouzdřené 1,9 kVA toroidní trafo. Jsou tu pak nezávislé napájecí zdroje pro vstupní část, pro řídící část i pro výstupní část. V té je navíc baterie Nichicon Gold Tune filtračních kondenzátorů o celkové kapacitě 132 000 uF. Všechny použité kondenzátory v ostatních částech zesilovače nesou značky REL a Nichicon Muse.

Zesilovač umí dodat poctivých 400 Wattů do 8 ohm, 800 Wattů do 4 ohm a zůstává v klidu i při 1 200 Wattech do 2 ohm. Pokud přepnete na vysoký klidový proud, v čisté třídě A vám dodá solidních 25 Wattů do 8 ohm, v nastavení na nízký klidový proud je to jen prvních 10 Wattů - i to je ale dost solidní. Že JC 1 "nakrmí" i náročné reprosoustavy, to naznačuje schopnost dodat krátkodobě skvělých 132 ampér.

Zesilovač pracuje v rozsahu 2 - 120 000 Hz (0, -3 dB při 1 W). Celkové harmonické zkreslení při plném výkonu nepřekračuje 0,15% a intermodulační zkreslení 0,03%. Rychlost přechodu 130 V / mikrosekunda je výtečná. Odstup signálu a šumu vážený křivou A je minimálně 120 dB, což je také parádní hodnota. Tlumící faktor je sebejistých 1 200.

Sestavu předzesilovače Parasound JC 2 BP a koncových stupňů JC 1 jsme poslouchali v Ostravě - ve Studiu Špalíček k této elektronice během pár dní hrály tyto další komponenty: McIntosh MA8900, McIntosh MCD550, GoldenEar Triton Reference, Bowers&Wilkins 803 D3 a Bowers&Wilkins 802 D3. Poměřování probíhalo na kabeláži Cardas z nejvyšších pater katalogu, případně na kabelech AudioQuest a MIT. Filtroval IsoTek EVO3 Aquarius.

Ať jsme srovnávali v podstatě s čímkoliv a poslouchali v podstatě přes cokoliv, dokázal dělený zesilovač od Parasound udržet basovou linku ve "Spiritual" Charlie Hadena ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) pod naprosto sebevědomou kontrolou. Hloubka je přirozená, cítíte, kterak je za zvukem v jakékoliv chvíli a při jakékoliv hlasitosti výkonová rezerva, to vědomí soustředěné síly, ze které lze libovolně čerpat. Je tu neochvějná přesnost, vynikající čistota a adekvátní objem, je tu excelentní konkrétnost, každý tón zařezává, je to pečlivé a zcela nestranné. Brnknutí struny připomíná energií našponované mostní lano. Zesilovače zcela samozřejmě také zvládají reprodukovat barvu tónu kontrabasu. Zesilovače jsou ale také nemilosrdně autentické, takže slyšíte třeba v jednom okamžiku i lehce přehnanou elektrickou kytaru, která lehounce kousne do ucha.

Na druhou stranu ale výjimečně transparentní přednes nechá rozkvést každou nahrávku naplno - třeba leckde problematická "Dance me to the end of love" od Madeleine Peyroux ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836), typická nahrávka, která zní dobře na entry level systémech a až pak na opravdovém high-endu, tady byla fascinující. Zejména v kombinaci s analytickými 803 D3, s jejichž membránami si Parasound samolibě pohrává, je transparentnost a detailnost projevu fascinující. Tak pevný, tak konkrétní a tak blízký hlas je vlastně za dané peníze až neočekávaně brilantní. Ta zaostřenost, ta autenticita, ten fenomenální pocit, že mezi vámi a vokálem není žádný prostředník, jen trochu vzduchu.

U technicky excelentních strojů často hrozí, že nejvyšší pásmo bude trochu kousavé až ostré - ani výrazný vibrafon, ani věcné činely v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) ale nehrají příkře ani při vyšší hlasitosti. Naopak - výtečná přesnost zesilovače a jeho fascinující kontrola spolu s rychlým a jasným zvukem poskytují tak čistý přednes, že i jadrný tón vibrafonu je naprosto hladký, lehký a klidný. Fascinující pak ovšem je prokreslení; z detailu jaký dokáže sestava Parasound nabídnout vám naskočí husí kůže úplně všude. Zvukový perfekcionismus možná tak trochu klade na první místo věrnost signálu a ne hudbě samé, ale u dobrých nahrávek je to výjimečně přesvědčivý zážitek.

Přestože žádný ze tří přístrojů není žádnou obří elektrárnou, jako je zvykem třeba v ultra-high-endových sférách, přesto je v každém okamžiku více než patrné, že má odkud brát. To poslouží i pocitově nekomprimované dynamice - v místnosti v níž jsme poslouchali a na sestavách, v nichž Parasound panoval jsme necítili žádné praktické limity, zesilovače jsou výbušné, důrazné, jejich dynamická rezerva je patrná v každé chvíli a udělají zážitek i z jemných dynamických nuancí v "Thieves and Poets (Part 2)" Johna McLaughlina ("Thieves and Poets" | 2003 | Glenray | 0602498010754). Právě ta schopnost udělat i z malých dynamických gest velké divadlo je to, co vás intenzivně vtahuje do hudby. A ta samozřejmost a důstojnost, s níž zesilovače zvládnou velké dynamické špičky protlačit a uřídit v kombinaci s v podstatě čímkoliv, to je opravdová audiofilská delikatesa.

Není divu, že Parasound z pera Johna Curla používají v nealternované podobě i profesionálové audio světa - detailnost, transparentnost a čistota tónu, to všechno skládá zvukový obraz tak dokonale "normální", že proniká bariérami "reprodukovanosti" a nechává jen dokonale vyrovnaný, sebejistý a výjimečně realistický zvuk, jehož jedinou možnou nevýhodou je též nekompromisnost - špatné je špatné, dobré je dobré. Až s takhle čistou a nestrannou elektronikou si uvědomíte, kolik vlastního charakteru vlastně většina přístrojů do reprodukce vnáší (což není špatně, často spíše s ohledem na podmínky poslechu a kvalitu nahrávek právě naopak). Když si ale pak vychutnáváte třeba live nahrávku "Min Módir" od Eivor ("The Dali CD Volume 4" | 2015 | Dali | 474 564 6), máte pocit, že jste skutečně na koncertě - nejen, že Parasound výtečně celý zvuk rozvrství, ale také vzbudí dojem nesmírně civilního, naprosto přirozeného dění až trochu syrového rázu, prostě jako byste skutečně byli "tam". Vnímat všechno je pak geniálně snadné - zvuk vás nezahlcuje jednotlivostmi, je to celistvý zážitek s vynikajícím rozlišením, pokud se do něj chcete ponořit.

Podobně je to i s podáním prostoru - třeba ve Stingově "Roxanne" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) vám rozložení v pravolevém ani předozadním směru nebo lokalizace jednotlivých nástrojů nepřijde vlastně zase tak výjimečná, je opět jakoby "jen normální" - do okamžiku, než přesedláte na integrované řešení a jako kdyby se vyfoukl balonek. Parasound jinak precizně kopíruje to, jak zvukař prostor namixoval - žádné zveličování, žádné mikroskopické nástroje, je tu snadno čitelná pozice opravdu jak v pravolevém, tak předozadním směru, takže máte pocit, že je před vámi skutečně pódium v tom kýženém holografickém podání.

Chcete-li si ale nechat vyrazit dech, pusťte si něco jako je Gabrielova "The Rhythm of the Heat" ("Miss" | 2003 | Realworld | 07243 5 95247 2 9). Poměrně jednoduchá a poklidná skladba povětšinou vyznívá zajímavě, ale na výběru "neúspěšných" se objevila snad i právě proto, že teprve na pořádné sestavě s výjimečnou detailností a dynamikou vynikne její pomaličku se kumulující energie, další a další vrstvy a ta naléhavost, která se vám zadře pod kůži a zadírá se s každou vteřinou hlouběji a hlouběji. V podání Parasoundu je to nářez, je to síla, je to přímý, nekompromisně čistý zvuk s energií, která vás zatluče do podlahy a katapultuje na jinou planetu zároveň. Jsou tu bicí s autentickou živou energií, je tu sugestivní šepot a je tu rytmus, který vás donutí doopravdy tajit dech. Je to tak čisté a tak bezprostřední, že snadno podlehnete hudbě a propadnete se až do stavu blízkému transu a když se po uplynutí těch pár minut probudíte, jen tak tak, že nejste cítit ohněm. A to vše jen tím, že Parasound jde prostě z cesty hudbě samotné.

John Curl je mnohde považován za výjimečného konstruktéra, ale po poslechu JC 2 BP / JC 1 je nutno říct, že by si možná zasloužil ještě trochu slávy navíc. Je pravda, že vrcholné modely Parasound asi nebudou úplně pro každého - na to jsou moc strohé, moc technické a moc "dokonalé", protože jejich jedinou snahou je skutečně zesílit, nikoliv hrát hezky. Jsou to výjimečné analytické nástroje, které jsou schopné dostát jakýmkoliv nárokům co do dynamiky, detailnosti nebo věrnosti, jaké byste v reálném světě snad mohli mít. Ale nehrají "hezky". Jsou věcné, jsou nestranné, jsou možná až nekompromisní - pokud máte dobrou nahrávku, bude dobrá, pokud výtečnou, bude výtečná. Pokud zpackanou, bude...zpackaná. Curlova dítka vám dají přesně, ale úplně přesně to, co jim pošlete, jen nahlas. Ve správné kombinaci je to ale skutečně dechberoucí zážitek, který vás prostě semele.

Kč 166 990,- - předzesilovač JC 2 BP

Kč 389 980,- - monobloky JC 1 (pár)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnosti přizpůsobení

+ na danou cenu ultra čistý a "rovný" přednes

+ dynamika a energie

+ velmi důsledně analytické rozbory jakékoliv nahrávky

+ drží svou preciznost ve všech hlasitostech

+ ukočíruje libovolné reprosoustavy

ZÁPORY

- zvuk je přeci jen lehce asketický a technický

- reproterminály, ve kterých banánky drží "tak tak"

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet