Sandy Gross si po úspěchu v oblasti závodění na autodráhách v mládí, po ještě mnohem výraznějším úspěchu jím založené značky Polk Audio nebo zejména v USA podobně úspěšného brandu Definitive Technology, zjevně užívá svých důchodových let, na které si tak trochu z nudy založil značku GoldenEar, aby nemusel brát ohled na přání investorů či spoluzakladatelů a mohl si naopak dělat co si sám zamane. Nutno říct, že svůj životní ideál - skvělý zvuk za rozumné peníze - vtiskl ze všech třech svých firem nejhlouběji právě do GoldenEar.

Po opatrném začátku v podobě relativně dostupných modelů se koncem roku 2017 tak trochu "utrhl ze řetězu" a uvedl model Reference, postavený na vrchol řady Triton a pojatý maličko odlišně.

Ačkoliv dle základních křivek a vizuálního pojetí Triton Refence bez potíží přiřadíte právě do katalogu amerických GoldenEar, vlastně téměř vše je maličko, ale přesto postřehnutelně jiné. Stále jde o vysoký sloupek se štíhlým čelem, překrytým vypouklou mřížkou pod látkou, ale ta na rozdíl od ostatních firemních modelů již nepokračuje po bocích až dozadu, ale místí ní tam najdete vysoce lesklé panely, v nichž látka zakrývá pouze plochy pasivních membrán ve spodní třetině bočnic. Celkově vůbec působí Triton Reference jaksi bytelněji a snahou o větší luxus, ale - jakkoliv je to individuální - evropskému oku možná přeci jen připadá zajímavější kompletní zakrytí látkou, kteréžto odpoutává pozornost od hmoty ozvučnic a nechává s ohledem na fantasticky nenápadný úzký profil prostor jen zvuku.

Zpracování reprososoutav s výškou 147,3 cm, šířkou 23,4 cm a hloubkou 47,6 cm a váhou solidních 50 kg je nicméně velmi solidní. A stále jsou to i přes nepřehlédnutelnou výšku jedny z nejnenápadnějších reprosoustav dané cenové hladiny - i to může mít velkou váhu, extravagantní vizuální dominance není pro každého.

Základní koncept Triton Reference nicméně vychází ze standardů firmy - jde o třípásmové reprosoustavy s celkem deseti (!) reproduktory, basová část je pak aktivní. V panelu na zadní části tak logicky najdete vedle jednoho páru reproterminálů i napájecí zásuvku. Ačkoliv si ve stereo režimu berou reprosoustavy signál z vysokonapěťových vstupů, pro aplikaci v domácím kině lze využít cinchů pro LFE signál. A protože jde o aktivní koncepci, lze v regulovat také hlasitosti v rozsahu 28 dB, čímž lze basovou odezvu efektivně přizpůsobit místnosti.

Všechny reproduktory jsou zcela nové, byť využívají technologie jako ostatní modely řady Triton. Nově navržená je také elektronika subwooferu.

O nejvyšší tóny se stará skládaný pásek v malém zvukovodu; jde o tenounkou filmovou membránu v silném magnetickém poli (výrobce říká, že je tu o 50% silnější magnetické pole, než u Triton One). Střední pásmo (a kousek basového) řeší dvojice šestipalcových kónusů (spolu s tweeterem v D´Appolito rozložení) v jejichž středu je mohutný hvězdicově tvarovaný fázový nástavec. Cívka tu má průměr jednoho palce a je navinuta na kaptonovém formeru. Pod středo-výškovou sekcí se až k podlaze táhne pole tří basových měničů s membránami obdélníkového tvaru (6 x 10 palců). Membrány jsou z kombinace skelných vláken a Nomexu, cívka z hliníkového drátu má průměr 1,5 palce. Obdélníkový tvar není náhodný, ale zvolený nejen kvůli maximální ploše na úzké čelní stěně, ale také pro - prý - ideální pevnost. Tyto tři měniče pak svým pohybem v pracovní komoře rozechvívají ještě dva pasivní panely na každé straně - i ony mají obdélníkový tvar, tentokrát s rozměrem 9,5 x 10,5 palce, plocha vyhrazená basovým tónům je tak obrovská.

O provoz aktivní basové části se stará zesilovač dávající hodně tučných 1 800 Wattů ve třídě D, řízený je navíc 56 bitových digitálním signálovým procesorem. Výhybka je plně symetrická , osazená filmovými kondenzátory - spolu s basovou částí jde o odvozeninu z Triton One a parádních subwooferů SuperSub.

Vnitřní tlumení mají na starosti jehněčí vlna s dlouhými vlákny a polyesterové vlákno Dacron. Pevnost skříně zajišťuje poměrně bohaté příčné vyztužení, zejména v horní části. Pevnost základny zajišťuje 4 cm tlustý ocelový blok.

Díky své monstrózní ploše membrán při neuvěřitelně štíhlém profilu mají Triton Reference výjimečné psané parametry - pracovní frekvenční rozsah je 12 - 35 000 Hz (i bez udané tolerance jde o imponující údaj). Hodně zajímavá a výjimečnou dynamiku slibující je citlivost 93,25 dB / 2,83 V / m. Je jen nesmírně málo takhle citlivých reprosoustav, nejde-li o hornové specialitky. Výrobce udává impedanci "kompatibilní s 8 ohmy" a doporučuje výkon zesilovače 20 - 750 Wattů, což je odvážně široký rozsah. Tak či tak, Triton Reference slibují v dané třídě nevídané výkony.

Reprosoustavy jsme poslouchali v ostravském Studiu Špalíček. Společnost jim dělala sestava Parasound (předzesilovač JC 2 BP a monobloky JC 1), případně McIntosh MA8900 nebo i některé modely Gato Audio. Zdrojem signálu byl Bluesound Node 2, McIntosh MCD550 nebo i phono Parasound JC 3 Junior s gramofonem AVID Diva SP. Napájeno a propojeno bylo kabeláží Cardas a AudioQuest. Porovnávali jsme třeba s GoldenEar Triton One, Bowers&Wilkins 803 D3 nebo Sonus faber Olympica III.

Basová odpověď všech poloaktivních modelů firmy GoldenEar (a těch dražších zejména) je americky rozmáchlá, dravá a až šokujícím způsobem zábavná. Ta síla a samozřejmost je prostě úchvatná a zároveň si můžete být jistí, že basu bude vždycky opravdu hodně. Nejvyšší model Triton Reference je v tomto (ale nejen v tomto) trošku jiný. Ve "Spiritual" Charlie Hadena a Pata Methenyho ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) bylo cítit basovou linku významně méně objemnou a utaženější, než je u značky zvykem, nebylo nijak potřeba ubírat energii subbasové sekce. Pokud byste však chtěli stejnou basovou záplavu jako třeba u Triton One, pak stačí jen trochu otočit regulaci a je to... Na danou cenovou hladinu je však bas nádherně kontrolovaný, parádně sebevědomý a naprosto jistý, pevný, bez náznaku vstřícné měkkosti - kontrabas má sílu a je skvěle barevný, je tu prostě už živoucí nástroj podaný bez příkras, ale přitom vůbec ne suše či mechanicky. Brnknutí je nelimitované, neostýchavé a přitom ještě výrazně konkrétnější, než u Triton One - třeba 803 D3 mají slyšitelně rychlejší a přesnější bas, ale zase sušší a tvrdší.

Co pak prošlo nejvýraznějším posunem oproti nižším verzím, to je střední pásmo, které je svou transparentností, čistotou a přirozeností bez ostychu srovnatelné s konkurencí i v půlmilionové hladině. Třeba vokál Madeleine Peyroux v "Dance me to the end of love" ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) byl výjimečně přítomný, nekrocený, bez zaoblování hran - byl to jasný, nádherně prokreslený hlas. Bylo slyšet i fantasticky jemné detaily, maličké nádechy nebo mlasknutí, prostě všechny ty jemnůstky, které odlišují hlas "zřetelně reprodukovaný" od "živého". Jen nadživotní proporce a jakýsi pocit přeci jen sytější barevnosti dává tušit, že posloucháte záznam. Jinak je to samozřejmá a krásně spořádaná reprodukce bez slabin.

Velmi rychlý vysokotónový měnič pak také odvádí výtečnou práci - cinkot činelů a vibrafonu v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) v dané cenové kategorii lépe neuslyšíte. Je to tak přirozený, tak čistý, tak zaříznutý a přesný přednes, že je to až "obyčejný" zvuk, produkující naprosto autentický tón; kovovost bez sebemenší špetky teatrálnosti a efektního lesku, znělost bez okázalého zdůrazňování a detail, který už vám skvěle a konkrétně ukáže i ono ťuknutí dopadu paličky na plochu nástroje. Výšky jsou prostě excelentní, snad jen pocitově maličko objemnější a energičtější oproti zbytku pásma.

Všechny modely GoldenEar vynikají svou dynamikou a patří k tomu nejlepšímu v adekvátní cenové třídě. Modely pod Triton Reference sahají k až mírně rozmáchlé dynamice, snad až trochu zdůrazněné a našlapané. Triton Reference jsou naproti tomu ale i v této oblasti citelně klidnější a samozřejmější, mají jaksi dospělejší, kultivovanější styl. Na první poslech jsou tak možná dynamické špičky na albu "Thieves and Poets" Johna McLaughlina (2003 | Glenray | 0602498010754) trochu méně efektní, ale čím déle posloucháte, tím více doceníte na jednu stranu dynamiku ničím nelimitovanou (i díky tomu, že se vaše elektronika nemusí zabývat popostrkáváním basů), na druhou stranu oceníte ale i to, že bedny na nic netlačí, jsou věrné signálu a dají vám přesně to, co do nich pošlete. Přednes je každopádně rychlý, semknutý a úderný tam kde má být, cítíte v každé chvíli rezervu a nadhled.

GoldenEar Triton Reference jsou také nesmírně detailní - možná to není taková akustická lupa jako 803 D3, ale způsob, jakým vás nechá vnímat všechny vrstvy v "Min Módir" od Eivor ("The Dali CD Volume 4" | 2015 | Dali | 474 564 6), ten je věru podmanivý. Od nejhlubšího mručení až po lehký cinkot perkusí, od zpěvaččina hlasu v centru všeho až po ruchy v publiku nebo echo koncertního sálu, všechno je čitelné, čisté a jedním slovem dospělé. Triton Reference nemají tendence vytahovat něco do popředí, zvuk působí velmi klidně a nechává vás proplouvat hudbou, která je již tak dobře prokreslená, že to nepřitahuje pozornost.

Fantastické je pak podání prostoru hudební scény - Triton Reference dokázaly Stingovu "Roxanne" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) roztáhnout doslova ode zdi ke zdi, zvuk je obrovský, natahuje se v pravolevém směru až za hranice ozvučnic, ty z prostoru umí zmizet a nechat vás doslova koupat v (pečlivě kontrolovaném) přívalu hudby. Je čistá radost moct se téměř doslova rozhlížet po celé scéně - lokalizace nástrojů je výtečná, je tu cítit kázeň a jistota a přitom je tu i spousta vzduchu a uvolněnosti. Takhle nějak má vypadat skvěle zafixovaná a přehledná hudební scéna.

Velmi rychlý, transparentní a konkrétní zvuk pak umí být velice důrazný - třeba bicí v "Motherfucker" od Faith No More ("Sol Invictus" | 2015 | Reclamation | RRIPC002) byly skoro jako živé a zvuk byl až koncertně energický, přitom ale mnohem spořádanější, hladší a organizovanější, než u nižších modelů. Triton Reference umí zachovat šťavnatou muzikálnost a údernost starších sourozenců, ale vnáší do toho mixu formální brilanci a v jednom každém aspektu lepší kontrolu a více respektu k nahrávce. To sice možná znamená, že méně kryje nedostatky nahrávky (jak to nižší modely opravdu excelentně umí), ale má už ve svém podání ten pocit opravdu seriózního, nekompromisního high endu.

GoldenEar Triton Reference jsou "trochu jiné GoldenEar" - tak jako ve své konstrukci sází na méně zakrývání, tak na to sází i ve zvukovém podání. Zejména ve středním pásmu jde o neuvěřitelně transparentní a přirozené reprosoustavy s ohledem na jejich cenovou hladinu. Jsou ale celkově talentované - jakkoliv všechny modely značky jsou dobré, vyšší modely Triton dokonce vynikající, jsou to Triton Reference, ustupující z přeci jen poněkud efektního světa rozmáchlé muzikálnosti do světa nekompromisní high endové autentičnosti, které jsou nejlepší. Detail, dynamika, prostor, není tu nic, nač byste si za danou cenu měli stěžovat. Na světě jsou rozhodně i lepší reprosoustavy, ale na jejich pořízení budete muset zatraceně citelně připlatit - pro hledače výjimečně zábavného zvuku za férové peníze jsou Triton Reference maximálně atraktivním tipem.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Na naměřené frekvenční odezvě (ve standardním "prostředním" nastavení basové sekce, což by dle všeho mělo být 80 Hz) bylo znát, že třeba oproti Triton One (ale i menším modelům) je tu basu o kousíček méně co do energie pod úrovní 50 Hz, zato je "rovnější". To platí ale obecně, zejména do 2 kHz je pásmo prostě čisté a rovné jako pravítko. Mírný propad nad touto úrovní má důvod spíše v měření blíže, než je doporučená poslechová vzdálenost a je to u D´Appolito soustavy typický jev. Bohatší, o něco výraznější výšky pak v podstatě odpovídají poslechovému dojmu. V dané kategorii nabízí Triton Reference v reálném prostoru velice solidní frekvenční odpověď s "hezkým" charakterem.

Na impedanční křivce (červená) je vidět poklese ke 4 ohm, ale naopak tu není patrný žádný nežádoucí záchvěv skříně. V kombinaci s jednoduchým průběhem elektrické fáze by neměl být problém "uživit" Triton Reference v podstatě čímkoliv. Jsou to spořádané a nenáročné. Není tu vidět ani žádné nežádoucí rezonance, pokud byste se báli nedostatečné pevnosti ozvučnic.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 279 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výjimečně vyrovnané, přirozené reprosoustavy

+ v dané ceně výjimečná čistota (zejména středů a výšek)

+ utažený, přesný, rychlý a věrně barevný bas

+ nelimitovaná dynamika

+ velmi vysoká citlivost

ZÁPORY

- kombinace typických firemních rysů možná přeci jen lépe vypadá plně zakrytá látkou

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Studio Špalíček | www.studiospalicek.cz 

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet