Firmu OceanWay z kalifornského Burbanku nejspíše v české a slovenské kotlině znají jen ti nejzarytější čtenáři okrajových rubrik nepříliš známých zahraničních magazínů a hrstka nadšených zvukových profesionálů. O něco více lidem by mohlo alespoň matně něco naznačit jméno Allen Sides - to je nahrávací inženýr a producent, jehož podpis najdete pod zhruba pětistovkou hudebních alb (s více než miliardou kusů v souhrnných prodejích) od Sinatry, přes Michaela Jacksona, Erica Claptona, U2, Madonnu až po Green Day, ale jehož monitory používají pro míchání efektů a zvukových linek svých filmů třeba Skywalker Ranch (George Lucas) nebo Walt Disney Hollywood Records. Ve svých soukromých studiích je používají i Dave Grohl (Nirvana, Foo Fighters) nebo Gwen Stefani.
Ačkoliv sám Allen Sides se živí zvukem už zhruba čtyři desetiletí, během nichž stihl za svou práci nasbírat i pět cen Grammy, OceanWay Audio je na trhu stále benjamínkem. A na trhu s domácím audiem tuplovaně. V profesionální části svého portfolia nabízí OceanWay ultimativní monitory, které si ale nesmíte představovat jako klasické reprosoustavy - mnohem spíše jde o monstrózní, na hornech založené zvukové šílenství, kterým se většinou nahrazuje celá zeď před zvukovou režií. Ostatně doporučujeme navštívit stránky výrobce www.oceanwayaudio.com, kde si instalace můžete vychutnat v mnoha fotkách.
Profi část Sidesova týmu vyrábí také velmi dobré mikrofony, ale mimo jiné vyvíjí i vlastní nahrávací software. Zejména jde o korekční plugin, umožňující pomocí profilů mikrofonů a načrtnuté pozice nástrojů a mikrofonů ve studiu regulovat odezvu místnosti při nahrávání tak, aby odpovídala referenčním podmínkám ve studiích OceanWay. Jinými slovy jde o software, jímž můžete doma v kumbálu účinně předstírat, že nahráváte v Kalifornii.
Po již zmíněných čtyřech dekádách zkušeností se Allen Sides rozhodl vstoupit také do světa domácí reprodukce, aby i sem vnesl stejného ducha, kterého aplikuje při nahrávání. Momentálně jeho snaha ústí ve dvojici modelů, celopásmové sloupy Sausalito a novinku, malé monitory Eureka, což jsou v praxi Sausalito seříznuté ve vhodné výšce.
My jsme však měli možnost pár týdnů ochutnávat zvuk první "domácí" Sidesovy kreace, dle jeho slov referenčního plnorozsahového monitoru Sausalito. Ač jsou prvními pro vysloveně domácí použití, navazují na modely Montecito a AS 1, které se svými tvary a pojetím už domácímu použití blíží.
OceanWay Sausalito jsou velké bedny, byť to svými mírně zakloněnými ozvučnicemi se zkosenými hranami (takže žádná stěna není souběžná s žádnou jinou a nevzniká tak nežádoucí stojaté vlnění) relativně dobře maskují. Reprosoustavy stojí na hliníkových profilech s masivními nožkami a i přes použití relativně standardních MDF profilů dosahují díky bohatým vnitřním výztužím hmotnosti téměř 70 kg. Jejich výška 107 cm je ještě celkem běžná, šířka 41 cm už je celkem znatelná a hloubka 56 cm nezanedbatelná. Přesto zůstávají celkem rozumně umístitelné i v běžném prostoru a doknce ani mohutný bassreflex na zadní straně vás nenutí postavit je dál než půl metru od zadní stěny.
Reprosoustavy jako celek působí zajímavě, jednak minimalisticky, jednak robustně a jednak designově díky opravdu hlubokému laku a sněhobílému provedení (povrch je nicméně volitelný). Čelní stěna ubíhá dozadu a její kraje se ještě lámou směrem dozadu, aby zmenšily odraznou plochu kolem měničů, boční stěny se směrem vzhůru přibližují k jednomu bodu, takže z velmi široké základy je nahoře vcelku standardně úzká ozvučnice a horní strana padá dozadu a dolů (takže si na ni vaše žena nepostaví květináč, což je rozhodně praktické). Zadní strana je pak rovná, osvěžená jen zapuštěným bassreflexem, do kterého dospělý muž bez problémů prostrčí sevřenou pěst a u paty vybavená štítkem s typovým označením a hlavně čtveřicí krásných šroubovacích WBT terminálů, které úžasně snadno drží banánky, vidličky i holé vodiče.
OceanWay Sausalito jsou koncipovány jako třípásmové, každé pásmo má jeden svůj měnič. Jejich rozložení odpovídá tomu nejklasičtějšímu - v horní části jsou relativně blízko sebe v opravdu monitorové koncepci tweeter a středotónový měnič, dole u podlahy pak velký basák. Všechny měniče si OceanWay podle svých slov vyrábí a navrhují sami.
Nejvyšší frekvence tvoří klasická měkká hedvábná kopulka o průměru 2,5 cm, středotónový měnič má hliníkovou membránu s pravidelnými perforacemi a mohutnou středovou kopulkou, je ke koši připevněn neméně robustní vlnkou. Průměr 20 cm je solidní. Basový měnič pak působí na první pohled jako polypropylenová membrána, výrobce nicméně tvrdí, že základem tu je opět hliník, tentokrát s ještě mohutnější středovou kopulkou a závěsem, který připomíná gumové tsunami.
Výrobce naladil Sausalito skutečně celopásmově - pokryje v toleranci +/- 3 dB pásmo od 28 do 24 000 Hz. Citlivost 85 dB / W / m je ale překvapivě nízká, budete tak potřebovat solidní zesilovač, abyste s měniči zahýbali (to se ostatně potvrdilo i při poslechu). S dalšími parametry a detaily se výrobce neobtěžuje.
OceanWay Sausalito jsme poslouchali zejména s děleným zesilovačem Viola Labs Crescendo / Concerto, kde se využíval jak integrovaný D/A převodník, tak možnost připojit jako mechaniku přehrávač Gato Audio CDD-1. Dále do řetězce vstupoval i ASUS Xonar Essence One Muses MKII či Apogee Groove, poslouchalo se ale i přes sestavu Gato Audio AMP-150 a CDD-1, přes Naim Nait XS s Naim CD5si nebo Cambridge CXA80 / Cambridge CXC, pochopitelně ale tak maximálně pro zajímavost. Analogový zdroj zastupoval VPI Scout s předzesilovačem Naim Stageline nebo Pro-Ject Phono Box. Chvíli hrály reprosoustavy i s Pioneer A-70DA nebo Onkyo A-9070. Propojeno bylo kabely ZenSati, TelluriumQ řad Silver či Black nebo též napájecími kabely KrautWire.
Od velkých reprosoustav tohoto typu posluchač očekává rozhodně nemalé množství basu a rozhodně také jakýsi pocit "tělesnosti" zvuku, tedy pocit, že se vás vyzářená zvuková masa skutečně dotýká a oblévá vás (někteří pak očekávají i rozevláté nohavice u kalhot, ale to patří spíše do ranku klubového ozvučení a ne do domácností). Sausalito, zdálo se, potřebují v oblasti basu co nejvíce síly a ač byl koncový stupeň Viola dostatečně kompetentní k udržení kontroly nad basy, právě onen pocit důrazu by patrně dost postrčilo mít možnost použít na každém kanálu pořádný monoblok. Takto se zdálo, že linka kontrabasu v Davisově "So What" ("Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64935) je držená trošičku zkrátka. Nástroj byl rozhodně přirozeně velký, úžasně hluboký bez pocitu jakékoliv limitace hloubky, dokonce zněl s velice působivým pocitem hmotnosti a hutnosti, úplně bylo cítit rezonující dřevo jeho ozvučnice, ale že by vás svými tóny dokázal pošťouchnout, to ne. Nejnižších frekvencí je objemově habaděj i ve velké místnosti - přesto mohou Sausalito stát na svou velikost překvapivě blízko zadní zdi, metr jim vcelku stačí. Jak už bylo řečeno, jsou na trhu reprosoustavy s podstatně citelnějším impulsem, ale v nenásilnosti, samozřejmosti basu patří Sausalito k výjimečně dobrým. Každý tón je jasně rozpoznatelný, reprosoustavy vystihují jednotlivé polohy kontrabasu s naprostou samozřejmostí a s vynikající přesností, bas je perfektně konturovaný a úžasně kompaktní.
Velký kovový středotónový měnič nabízí až krystalicky čistý přednes, velmi výrazný a je cítit, že ho skutečně ladil studiový technik, který chtěl slyšet úplně každý detail poslouchané nahrávky. Je pravda, že v kombinaci s velmi přesnými zesilovači Viola bylo z hlasů Katie Melua a Evy Cassidy ve "What a Wonderful World" ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD00040) cítit i trochu kovové tvrdosti, která ale nakonec nebyla otravná či únavná ani po mnohahodinovém poslechu - přesto to není "hezký" a měkký zvuk, spíše je to nekompromisně analytický přednes. Hlasy tak zazněly s mimořádně dokonalou čistotou a Sausalito nabídly také jeden z absolutně nejtransparentnějších přednesů, s nimiž jsme měli tu čest, nicméně za již zmíněnou cenu. Díky naprosté bezprostřednosti a čistotě máte pocit, že vokalistky jsou skutečně velmi blízko, velmi přítomné, hlasy plastické a dokonale čistě artikulující, můžete se ponořit až k nejjemnějším nádechům a zaslechnout spoustu droboučkých informací, o niž jste si ani nemysleli, že by mohly na nahrávce být. OceanWay Sausalito otevírají dveře až do samých základů nahrávek a nenechají utajeno vůbec nic, co se k nim po kabelech dostane. Zpěvačky se také zdály dokonce stát ve správné výšce a až holograficky přesvědčivě zasazené do poslechového prostoru. Nebýt trochu chladnějšího, kovovějšího tu a tam probleskujícího nádechu, byl by pocit, že jste "tam" v podstatě perfektní.
Ač tweeter ve své konstrukci nemá zastoupenu kovovou membránu, dokázal skvěle vystihnout barvu činelu v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2). Každý dopad paličky byl dokonale oddělený a fantasticky konkrétní, ohraničení jednotlivých tónů je až hypnoticky přesné a můžete sledovat, kterak palička rozvlní kov, jak vlna postupuje tělem činel a rozlévá se, jak vyzařuje do prostoru a jak dlouho, jasně a naprosto plynule doznívá, ať se kolem děje cokoliv. Kov je také úžasně znělý, i když také inklinuje spíše k analytické přímosti a výraznosti. Snadno vás přiblíží na dosah nástroji, ale vězte, že u špatných nahrávek budou výšky prostě a jednoduše ostré a nepříjemné - tak jako to u správného realistického monitoru ale prostě je. Sausalito umí zvuk fantasticky zorganizovat a udržet ho čitelný od toho nejjemnějšího nočního šeptu, kdy stáhnete hlasitost jak jen to jde a přesto jste schopni ve zvuku identifikovat bez problémů jednotlivé linky, nástroje, barvy a vůbec vše ostatní. Pokud sáhnete po opačném extrému a uděláte si doma rockový koncert, který shazuje ze zdí špatně připevněné fotky, zvuk je stále čistý, klidný a naprosto přehledný - prostě se jen mění hlasitost, poměr složek a jejich čitelnost zůstává.
Co se týká dynamiky, nelze mít k OceanWay Sausalito výhrady, alespoň v běžném domácím prostředí. Limity je v první řadě třeba hledat jinde, než u těchto reprosoustav, protože snesou v podstatě cokoliv a pocit živoucí dynamiky umí vykouzlit už od dosti nízkých poslechových hladin. Třeba Brahmsova "Symfonie č. 1" v podání Berliner Philharmoniker s vedením Herberta von Karajana (Deutsche Grammophon | 453 097-2) byla prosycená životem a energií, mohli jsme hrát i výrazně nad realistickou úroveň hlasitosti a přesto se neztratil ani kousek z perfektní organizace zvuku, mikrodynamika byla strhující a makrodynamika pohlcující. Velký orchestr byl nádherně plný, pocitově nelimitovaný ve svém rozletu a i díky nesmírně transparentnímu přednesu velmi, velmi přesvědčivý. Dynamika je, slovy firmy Rolls Royce, "víc než dostatečná".
Už jsme nakousli, že OceanWay Sausalito umí nahrávku rozebrat do posledního detailu, "Puer natus est nobis" v podání benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) nám to jen potvrdila. Pravdou je, že Sausalito mají obrovský nadhled a velkou rezervu, takže sbor v chrámu působí skutečně jako kdyby vám doma někdo kolem reprosoustav postavil chrámové prostředí - sbor stojí kousek za reprosoustavami, rozlišený až na úroveň jednotlivých hlasů, znějících téměř úplně samostatně. Je to skutečně velmi, velmi dobře rozvrstvený a přehledný přednes. Na druhou stranu jsme měli stále pocit, že je to opravdu spíše technicky dokonalá reprodukce, zaměřující se na lehké zdůraznění i těch nejmenších informací, což ve výsledku dává dokonalý přehled o dění, dokonalou orientaci v nahrávce, ale tak trochu jako 4K televize - je otázkou, zda informací není až trochu moc, jakkoliv paradoxně to zní. Je ovšem také fakt, že mít pocit, že sedíte v chrámové lavici poblíž mnichů, že slyšíte, že každý z nich zpívá maličko jinak a přeci v dokonalé harmonii s ostatními, že slyšíte jejich jednotlivé nádech, že dokážete určit, odkud ze sboru zrovna tahle ostřejší sykavka zazněla, to je také hodně podmanivý zážitek a vydrží vám minimálně tak dlouho, než si takhle zanalyzujete celou svou diskotéku.
Přesný, jistý a perfektně čitelný přednes nám také naservíroval u nahrávek perfektně načrtnutý prostor. Ve Stingově "Englishman in New York" z desky "Symphonicities" (2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) byla scéna úžasně vzdušná a volná, reprosoustavy téměř (ale ne úplně, nutno říct) dokázaly zmizet z prostoru a hlavně nechat scénu rozvinout se hodně daleko za ně, takže scéna měla okouzlující hloubku. Do šířky scéna přesahovala rozteč reprosoustav, ale tím hlavním byla exkluzivně přesná lokalizace a přehlednost, scéna byla fantasticky čitelná v pravolevém i předozadním směru a výjimečně samozřejmá po všech stránkách. Opět ale trošku s pocitem, že vám k uším někdo dal "zvětšovací sklo", aby k nim dolehlo úplně všechno.
"Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) není, upřímně řečeno, žádná technicky slavná nahrávka, byť hudebně má říz a drajv. Sausalito jsou v tomto nekompromisní - zvuk byl jaksi dutý, trochu pod dekou, s poněkud divnými, nepříjemnými a přitom zapadlými činely. Přesto byla hudba výborně přehledná, organizovaná a pevná, ukazující možná ale tím víc limity nahrávky, optimalizované zvukově do auta nebo pro "hezky" hrající systémy. Energie má však hudba víc než dost, tempo je skvělé a valí se kupředu, nicméně s již zmíněným pocitem, že posloucháte kompromisní zvukovou kvalitu, což může po chvíli tak trochu otrávit. Nicméně - je to férově nezamaskovaná pravda.
Reprososutavy OceanWay Sausalito jsou, jak sám výrobce říká, prostě plnorozsahové monitory. Do jejich mohutné ozvučnice už se "vejde" v podstatě plný rozsah frekvencí, jsou ultimativně transparentní a jejich dynamika a rozlišení skutečně nekompromisně roztřídí vaše nahrávky a posoudí kvalitu všech komponentů ve vaší sestavě. Pravda, mají občas tendenci znít hodně analyticky, nehrají si na žádnou muzikální příjemnost, naopak se snaží všemi prostředky rozkrýt úplně všechny nuance signálu, který k nim přitéká. A daří se jim to, nutno dodat. Nevýhodou tohoto krystalicky čistého charakteru je ale nutnost pečlivě volit připojenou elektroniku (ač se rozehrávají relativně snadno, zejména kvůli impulsu v basu je potřeba je opravdu hodně, hodně nakrmit), dost možná s nimi také zjistíte, že některé části vaší hudební sbírky je vlastně lepší poslouchat v autě. Na druhou stranu vám strhnout i ten nejposlednější závoj ze skutečně dobrých nahrávek a u těch špičkových i díky téměř nelimitované dynamice a fantastické čitelnosti od opravdu nízkých úrovní budete sedět v němém úžasu a s pocitem, že jste "tam". Sausalito jsou už hodně drahé a absolutně nejsou svým charakterem pro každého, ale kdo hledá maximální perfekcionismus a pocit über čistoty, mohl by tu najít co hledá.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Kromě viditelného přebytku basového spektra a lehoučce silnějších středů se vlastně nedá frekvenční charakteristice Sausalito nic vytknout. Začátek reprodukce pod 30 Hz už vám dovolí prožít i kvalitní varhanní nahrávky. V dané cenové třídě by možná mohla být křivka ještě o kousíček rovnější, nicméně žádné dramatické problémy se zde nenalézají (s přihlédnutím k měření v reálném prostoru) a při umístění do opravdu velkých prostor kolem 80 - 100 m2, kam Sausalito patří, bude vše ve stoprocentním pořádku, tedy zmizí zejména přebujelá basová odezva.
Impedanční charakteristice nelze pak vyčíst naprosto nic. Drží se nad hranicí 6 Ohm a je zcela prostá jakýchkoliv ostrých přechodů nebo nadměrně zatěžujících propadů a peaků. Sausalito tak jsou impedančně nenáročným soustem pro zesilovací elektroniku.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 1 050 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ fantastická čistota a to od úplně nejnižších hlasitostí
+ schopnost hrát libovolně nahlas
+ krystalicky čistý a rovný zvuk
+ dynamika
+ rozlišení
ZÁPORY
- oproti obdobně velkým konkurentům poskytují menší pocit fyzického tlaku
- středy mohou znít trochu tvrdě
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: SoundStyle | www.soundstyle.cz
