Andrew Jones je bez diskuse PAN konstruktér - ostatně jeho nápady a jím určený směr dodnes (a s úspěchem) rozvíjí značky, jimž pomohl na vrchol. Jeho charakteristický podpis v podobě lásky ke koaxiálním řešením najdete stále ještě třeba u KEF nebo TAD, dnes pak ale i u německých ELAC, jimž vytvořil ve svém kalifornském studiu vlastně svébytnou odnož, kráčejících technologicky i designově vlastní cestou. To ukazuje se vší přesvědčivostí třeba řada Adante.

Už od pohledu prostě tak nějak podvědomě poznáte, že tudy někudy prošel pan Jones - velmi čisté tvary ozvučnice bez jakýchkoliv kudrlinek hostí v horní části koaxiální středo-výškový reproduktor ve zřetelně klenutém zvukovodu, v menším, ale stále viditelném se nachází i do spodní části umístěný reproduktor. Boční stěny kabinetu z MDF panelů jsou lomené, takže v kombinaci s vnitřní strukturou (o té později) dobře odolává vzniku stojatého vlnění. Na povrchu kabinetu je vkusná dýha rosewood, případně černý nebo bílý lak.

Zadní panel je zcela čistý, jen ve spodní části se nachází hliníkový obdélník s dvěma páry fortelných reproterminálů. Možná vás pak trošku překvapí, jak jsou šestnáctikilové ozvučnice velké - na výšku mají 48,4 cm, na šířku 24,4 cm a do hloubky 40,2 cm. To jsou hodnoty, které vychází z toho, že dobrý zvuk podle Andrew Jonese prostě potřebuje nějaký ten vnitřní objem a ne snahu vytlačit ho z co nejmenšího boxu.

Zajímavé je ale hlavně vnitřní řešení reprosoustav - to co vidíte vpředu je totiž jen pasivní membrána, za níž je vlastní pracovní komora (tu má ale i koaxiál), která má u dna dokonce dvojici bassreflexů. Na stěně za pasivní membránou je klasický basový měnič.

Nejvyšším tónům je vyhrazená měkká kopulka za elegantní mřížkou, která definuje její pozici ve středu středotónového kónusu, který je zhotovený z hliníku a má průměru pět a čtvrt palce a velmi nenápadný závěs. Pasivní membrána má průměr osm palců a je také z hliníku, ostatně to je i aktivní basák uvnitř, ten má ale menší průměr šest a půl palce.

AS-61 hrají dle parametrů ve frekvenčním rozsahu 41 - 35 000 Hz (bez konkretizované tolerance), mají jen průměrnou citlivost 85 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci posazenou kolem hodnoty 6 ohm. Dělící frekvence třípásmového systému jsou nastavené na 200 a 2 000 Hz, výrobce pro rozehrání doporučuje zesilovač o výkonu mezi 50 a 160 Watty.

Adante AS-61 jsme poslouchali v pražském studiu AV Center, kde jim společnost dělal primárně systém zesilovače Chord CPM 2650 a přehrávače Chord One, propojeno kompletně přes kabely Cardas Cygnus. Alternativně byl k dispozici McIntosh MA252, Accuphase DP-430 nebo Accuphase E-470, proud filtroval Accuphase PS-530 a porovnávat jsme mohli s ELAC Adante AF-61 nebo třeba s modelem ELAC Vela BS403 a dalšími.

Ačkoliv jsou ELAC Adante AS-61 poměrně velké, pořád jsou to vlastně uzavřené reprosoustavy a pořád jsou regálové, takže je zprvu až překvapující, jak hluboko do basového spektra se odváží v "Nu Nu" Avishai Cohena ("Continuo" | 2006 | Razdaz | RD 4603). Už si totiž celkem zřetelně brnknou, je tu ale hlavně cítit zřetelná disciplína, pevné a konkrétní kontury . Zvuk je pevný, pružný a jednotlivá brnknutí už velmi dobře oddělená, energická a přitom už máte pocit, že je tu dost objemu a že přednes má tělo. Je to živé, je to čisté a je to velmi spořádané - alespoň pokud správně zvolíte kombinaci s elektronikou, protože právě na té hodně záleží, zda zvuk bude "uťápnutý" nebo živý tak jak být dle high-endových standardů má.

Hlasy zpěváků z The Singers Unlimited ve "Sweet Georgia Brown" ("Masterpieces" | 1994 | MPS | 523 521-2) působily příjemně přirozeně, přednes je přesný, čistý a mimořádně koherentní. Prezentace vokálů je nenásilná, jednotliví zpěváci jsou už dobře slyšet a i když je charakter celkově možná o dýchnutí sušší a není úplně jednoduché zvuk otevřít, když se zadaří, všechno je lehké a snadno čitelné, soustředěné a realistické co do proporcí. Reprodukce má adekvátní proporce a působí vlastně výtečně "normálně", bez příkras, bez upejpavosti, jako kdyby všechno mělo své místo, svůj řád.

Cinkot vibrafonu v "Children´s Song", kde spolu hrají Gary Burton a Chick Corea ("Crystal Silence" | 2009 | ECM | 176 8057), zněl jemně, měl delikátní prokreslení, lehkost a linul se s přirozenou znělostí, nepřehnaně, ale přesto jasně a s realistickou kovovou křehkostí. Dozvuk každého tónu byl opravdu dlouhý a pozvolna odeznívající, Adante AS-61 nic nepřehání, nic neskrývají a jako kdyby téměř nezasahovaly do barev nástrojů; každé cinknutí je krásně autentické.

Na svět (byť velkých) regálovek jsou AS-61 také velmi solidně dynamické - byť i to záleží opravdu výrazně na tom, k jakému zesilovači je připojíte. Elektronická "Eden" Stéphana Pompaugnaca ("Hotel Costes Vol. 11" | 2008 | Pschent | WAG 384) byla zahraná s odvahou a energií, soustředěně a důrazně, v basová části byl citelný impuls a hudba si umí bouchnout, aniž by ztratila svou soustředěnost a koherenci. Je to dynamický a svižný zvuk.

"Feeling yourself disintegrate" v podání The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644) byla velmi dobře prokreslená, respektive takovým neanalytickým způsobem díky celkové čistotě a celkové realističnosti nabízela tak nějak samozřejmý vhled do nahrávky. I tady je ale naprosto zásadní elektronika, s níž reprosoustavy spojíte. Reprodukce je přesná, neakcentovaná, bez efektů a celek je čistý a i když není úplně jednoduché AS-61 rozezpívat, když už se to povede, tak to stojí za to - je to technicky výtečná a přitom netechnicistní reprodukce.

Prostor hudební scény v "Ruby, My Dear" Thelonia Monka a Johna Coltranea ("Monk with Coltrane" | 2010 | OJC Remasters | 0888072319899) byl velmi dobrý, ukotvený sebejistě v pravolevém, ale i předozadním směru, s výtečnou lokalizací nástrojů, s prezentací nevystrkující dění na obdiv, ale přesto už v opravdu hezky dospělém hávu. Přednes má nadhled, má vzdušnost a má pevnou, konkrétní stereo bázi. Scéna je i díky koaxiálnímu uspořádání velmi přesvědčivě spojitá.

Tak jak mrtvě a nezáživně Adante AS-61 hrají v nevhodné kombinaci s elektronikou, tak skvěle energicky a přirozeně hrají v kombinaci správné. "Murder Song (5, 4, 3, 2, 1)" od Aurory ("All My Deamons Greeting Me as a Friend" | 2016 | Decca | 0602547370778) byla velmi "na tělo", plná, pevná a držící fazonu už docela potichoučku, stejně jako bez bázně a hany hřmící na koncertní hlasitosti bez ztráty sebejistoty. Navíc přes celkovou upřímnost a řekněme neutrálnost jsou Adante AS-61 v pohodě a ani divoká pasáž se syrovým zpěvaččiným hlasem není uši drásajícím zážitkem.

Andrew Jones, to je v konstrukci reprosoustav pojem - když si poslechnete jeho vlastně v dnešním cenovém kontextu nijak extrémně drahé Adante AS-61, tak zjistíte proč. Jsou to reprosoustavy tak trošku ze staré školy (protože se nesnaží dostat zvuk z malé škatulky a ono je to tak trošku slyšet na jejich uvolněnosti), ale prostě fungují - hrají harmonicky, čistě, soustředěně a velmi, velmi realisticky, bez příkras a přesto ne příkře, nepřehnaně a přesto ne ploše. Musíte k nim jen správně vybrat elektroniku, protože tak jak je správná kombinace rozezpívá, tak je špatná zadusí. Když ale systém s Adante AS-61 správně vyberete a reprosoustavy v prostoru správně posadíte, je to audiofilský zážitek par excellence.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Pomineme-li propad ve frekvenční odpovědi na úrovni 150 Hz, způsobený proporcemi místnosti, jsou Adante AS-61 mimořádně lineární, minimálně v ose. Hrají plnokrevně od 40 Hz až do 20 kHz a to s klidem v běžné toleranci +/- 3 dB. V praxi nelze k takovému měření v reálných akustických podmínkách mít sebemenší námitku - snad jen mimo osu je vidět poměrně velký pokles energie nad hranicí 10 kHz, takže AS-61 bude určitě dobré řádně nasměrovat.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Atypické chování impedance je následkem stejně atypického řešení, proto je vidět chování kombinující znaky typické jak pro uzavřenou, tak bassreflexovou konstrukci. Impedance nicméně jen v jednom bodě jen decentně klesne pod úroveň 5 ohm. Nejsou tu žádné stopy po nežádoucích rezonancích a potenciálně problematických vibracích. Elektrická fáze na úrovni 40 a 80 Hz klesá poměrně hluboko do záporných hodnot, takže ne s každou elektronikou budou Adante AS-61 snadno fungovat.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 78 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nádherně koherentní přednes

+ pevnost

+ frekvenční vyrovnanost

+ umí sáhnout i do basů

ZÁPORY

- jsou velmi vybíravé na připojenou elektroniku

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

DOVOZCE: Voice | www.voice-audio.cz 

fSdílet

Tweet