Je tomu už pěkných pár let, kdy se stereo produkty se značkou Pioneer "vrátily z mrtvých" a zaznamenaly poměrně slušný úspěch. Za tu dobu se vývojovému oddělení podařilo chytit aktuálních trendů a v dostupných třídách dohnat náskok, který do té doby měli konkurenti, kteří nikdy s výrobou dvoukanálových komponentů nepřestali. Nyní se však Pioneer rozhodl jít ještě víš a připravil zesilovač A-70DA, který navzdory názvu nemá s původním nejvyšším modelem A-70 v podstatě nic společného. A je to jen dobře.
Dodatek "DA" v názvu odkazuje na modul D/A převodníku přímo v zesilovači, tak jak velí nejnovější trendy a jak to vlastně v této kategorii také dává smysl. Nenechte se ale zmást, že jde o nějaké doplňkové vybavení - původní model A-70 z katalogu totiž zcela mizí, byť dle našeho přesvědčení je rozdíl tak velký, že by si sedmdesátka zasloužila spíše označení A-90.
I když v základu zůstávají charakteristické rysy přístroje zachovány, v podstatě vše se zvětšilo a zlepšilo. Při pohledu zepředu je jasné, že designové linky navrhoval stejný tým jako u předchozích modelů. Jednoduché tvary a malé diody ale nyní doplňují citelně bytelnější, robustnější a elegantnější ovládací prvky. Za mohutný hliníkový knob na regulaci hlasitosti by se nemusely stydět ani přístroje z nejvyššího high-endu, zpracování celku je obecně výborné a hodnotné.
Vlevo na tlustém čelním panelu je klasické "pionýrské" spínací tlačítko, pod ním sluchátkový výstup na 6,3 mm jack, vedle pak maličko chaoticky rozhozené prvky pro řízení reprodukce. Dominantní jsou (kromě již zmíněného velkého prvku pro regulaci hlasitosti) tři otočné ovladače tonálních korekcí (basy / výšky / vyvážení kanálů). Ty se ze signálové cesty vyřazují maličkým tlačítkem Direct, nebo jejich průběh můžete změnit ještě dalším tlačítkem a to Loudness. V této oblasti najdete i dvě tlačítka, aktivující požadovaný výstup pro reprosoustavy (A, B nebo A i B). Pokud máte velmi citlivé reprosoustavy nebo máte pocit, že potřebujete velmi, velmi jemnou regulaci hlasitosti, můžete využít i tlačítka Attenuator. To zařadí do signálové cesty prvek, který provede poměrně výrazné ztišení a nechá vás tak využít delší část dráhy potenciometru. Zda je to praktické či v reálu použitelné, to je otázka - nám bylo toto tlačítko k ničemu a možná by se hodilo spíše fyzické tlačítko Mute.
V pravé části najdete poměrně malý knoflík, jehož otáčením přeskakujete mezi vstupy, označení toho právě aktivního mají na starosti droboučké diody seřazené ve dvou řadách v horní části panelu. Vedle prvku pro výběr vstupů je z jedné strany ještě přepínač zesílení přenoskového předzesilovače (MM / MC) a z druhé strany tlačítko rozpojující předzesilovač a koncový stupeň, takže A-70DA může být použit jako čistý koncový zesilovač.
Na zadní straně je požehnaně zaplněné konektorové pole. Přímo uprostřed jsou dvě sady reproterminálů, dostatečně bytelných a příjemných pro jakoukoliv koncovku kabelu, byť trocha místa navíc by jim určitě prospěla. V pravé části je klasická napájecí zásuvka a dvojice 3,5 mm jacků, určená pro drátem šířené pokyny dálkového ovládání (pokyny mohou ze zesilovače projít i do dalších zařízení). V levé části už je pak široká paleta signálových konektorů. Dominantní je jeden vstup v podobě symetrických XLR konektorů, u nichž lze dvoupolohovým přepínačem vybrat také polaritu.
Vlevo najdete vstup do přenoskového předzesilovače i s povinným zemnícím kolíkem, vpravo zase USB, koaxiální a optický vstup, tedy digitální část. Mezi tím je pak šest párů RCA konektorů tradičního analogového světa. Z nich čtyři vstupy jsou v klasické analogové linkové podobě, jeden pak slouží jako linkový výstup signálu ze vstupu Line 2 a poslední pro přímý vstup do koncových stupňů, třeba v aplikaci domácího kina apod.
Už jsme zmínili, že A-70DA je poměrně velký a bytelný zesilovač, ale teprve když vezmete jeho 17,2 kg hmotnosti do ruky, si to plně uvědomíte. Přitom rozměry 43,5 x 14,1 x 36,1 cm (š x v x h) jsou ještě pro integrovaný zesilovač docela přijatelné.
Vnitřní konstrukce je příjemně poctivá. Jednak jsou jednotlivé sekce pečlivě oddělené a stíněné, jednak dobře organizované. Sekce předzesilovače je dokonce plně symetrická, najdete tu dva transformátory (pro předzesilovač a pro výkonovou část) s poctivým krytem, obvodové desky jsou připevněny na poměrně dost bytelné základové desce v šasi. Aby bylo využito maxima potenciálu symetrické konstrukce při použití symetrického vstupu, má A-70DA dokonce samostatnou kontrolu hlasitosti právě pro tento vstup.
Koncový stupeň je pak nesymetrický, osazený MOSFET tranzistory, pracujícími ve třídě D, v čemž navazuje na svého sedmdesátkového předchůdce. Srdcem digitální části je populární čip ESS Sabre32, který nabízí osm kanálů. Pro pravý a levý kanál se tak využívá paralelně zapojených čtyř kanálů, což vede k celkově nižšímu šumu a čistšímu zpracování signálu. Asynchronní USB port zvládá díky tomuto čipu přijmout PCM signály s rozlišením až 32 bit / 384 kHz, případně i DSD signál s frekvencí 11,2 MHz. V podstatě si tak snadno užijete vše, co je dnes v "počítačovém" světě k dispozici.
Tranzistory dovedou vydat výkon až 90 Wattů na kanál do zátěže 4 Ohmy, respektive 65 Wattů do zátěže 8 Ohm. Celkové harmonické zkreslení při plném výkonu nepřesahuje 0,02%, odstup signálu a šumu na linkových vstupech je slušných 101 dB.
Pioneer A-70DA jsme poslouchali hlavně přes jeho digitální část, kde zdrojem byla hlavně mechanika Gato Audio CDD-1, ale i USB port nebo transport Cambridge CXC. Z analogových zdrojů to pak byl Naim CD5si, ale i zmíněné Gato Audio, též Apogee Groove nebo VPI Scout s předzesilovačem Pro-Ject Phono Box. Srovnávalo se s Naim Nait XS, Cambridge CXA80 nebo Gato Audio AMP-150 a Viola Crescendo / Concerto. Chvíli hrál též proti Onkyo A-9070. Poslouchali jsme přes Harbeth Monitor 30, Xavian Perla a OceanWay Sausalito. Propojeno bylo kabeláží ZenSati Authentica, TelluriumQ řad Silver a Black nebo napájecími a signálovými kabely KrautWire.
Až nás překvapilo, jak si zesilovač poradil s linkou kontrabasu v "So What" Milese Davise ("Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64935). I když zvuk trochu inklinoval k mírné těžkosti nebo chceme-li temnosti, kontrabas byl úžasně hutný, měkký a poddajný a vytékal z reprosoustav s lehkostí nože procházejícího máslem. Hloubka byla velmi působivá, zesilovač se nebál pustit do plného rozsahu hloubky nástroje a přitom zvládl spodní pásmo s nadhledem a pocitovou rezervou ukočírovat. Dokonce měl nástroj velmi působivou váhu, důraz a na danou kategorii dokonce výborný impuls, takže basová složka byla příjemná, plná a bohatá, jakkoliv na druhou stranu mohly být určitě lépe definované a odlišené jednotlivé polohy, trochu se v oné měkké bohatosti ztrácející.
Ačkoliv bohatost basu trochu "přitemnila" i "What a Wonderful World" v podání Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD00040), jejich hlasy zněly nádherně muzikálně, s lehkým nádechem sametu, pravda, ale přesto čistě, srozumitelně a velmi jemně, pocitově plné energie a s jasnou vahou a "tělem". Stejně tak akustická kytara byla tonálně bohatá, o ždibec vřelejší, ale vysloveně krásná. Barevné střední pásmo nechalo vyniknou uvolněné, něžné hlasy, kontroly bylo akorát, aby nenarušila pohodovou atmosféru, ale aby jasně a konkrétně oddělila oba vokály a nebylo těžké sledovat jejich linky. A-70DA sice nechává vyniknout v prvé řadě atmosféru a pohod, v druhé řadě sází na barevnou bohatost, ale nezapomíná ani na čistotu a za dané peníze odvádí obdivuhodně nenásilnou práci a nabízí nadhled a klid.
Činel v Brubeckově "Take Five" ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) zazněl trochu lehčí, tenčí než by mohl být, přesto mu nescházela přirozená znělost a barevnost a postrádal také jakýkoliv náznak ostrosti či nepříjemnosti nezávisle na použité hlasitosti. Ač to A-70DA nedává nijak ostentativně najevo, udrží poměrně dlouhý dozvuk, i když už se kolem začínají rozeznívat další tóny. Je, pravda, lehce v pozadí, ale když se zaposloucháte, najdete. Přednes je velmi lehký, až trochu decentní, nic pro vyznavače nacinkané jásavosti, ale naopak příjemné sousto pro milovníky audiofilského klidu a nenásilnosti. Kov činelu je vzhledem ke kategorii přirozeně podaný a pochvalu si určitě zaslouží celkové prokreslené, kdy zesilovač už umí naznačit, že činel není jeden soustředěný kovový bod, ale má kolem sebe i jakousi rezonující plochu.
Co nás ale opravdu, opravdu překvapilo, to byla pára, s níž se A-70DA pustil do orchestrální hudby - Bramsova "Symfonie č. 1", hraná Berliner Philharmoniker pod taktovkou Herberta von Karajana měla na vlastně docela dostupný zesilovač skvělou energii, důraz, špičky provázel citelný impuls a bohatý zvuk měl velmi dobrou dynamiku, nástroje zněly živě. Je fakt, že Pioneer maličko uvolnil kontrolu, takže hudba působila trochu jako valící se zvuková vlna, nicméně přehlednost zůstávala na dostatečně dobré úrovni, aby bylo možné si všechno v klidu vychutnat. Je to jinými slovy uvolněnější, ale zase mocný, živý a dramatický zvuk. Dokonce i na složitějších reprosoustavách se zesilovač pral s dynamickými špičkami se ctí a neztrácel živost a pocit rezervy.
Zpěv sboru benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos v "Puer natus est nobis" z "Chant" (1994 | MFSL | UDCD 725) je výborným testem rozlišovacích schopností systému - čím kvalitnější sestava, tím i v relativně jednoduché nahrávce objevíte větší množství informací. Pioneer se nesnaží vystihnout i ty nejmenší jednotlivosti, naopak se snaží analytické chladnosti vyhnout za každou cenu. I tak nicméně dokázal jednolitost, takový jednohlas sboru alespoň trochu roztříštit a dát nám pocit, že ve sboru je více individualit, byť bez možnosti věnovat se jednomu každému zpěvákovi. Celková srozumitelnost nicméně byla dobrá, mnichům už začalo být vlastně i docela rozumět. Pioneer je velmi uvolněný, netlačí na pilu, dokázal už ale třeba přenést i náznaky odrazů zpěvu v chrámovém pozadí a udržet v přednesu dostatečný pořádek.
Rozložení hudební scény ve Stingově "Englishman in New York" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) bylo slušné, zejména do šířky byla scéna pěkně načrtnutá, hloubka byla trochu menší, ale již patrná. Lokalizace nástrojů a vůbec orientace ve scéně nebyla úplně holograficky dokonalá, zesilovač i tady hraje na nadýchanost, bohatost a barevnost, spíše než na suše analytický perfekcionismus, nicméně v rámci své cenové kategorie nabízí odpovídající kontrolu nad děním a odpovídající přehlednost, nástroje se nijak nepřekrývají nebo nemotají do zvukových koulí, takže nemáte pocit chaotičnosti, navíc scéna je pevná a nic se nikam nehýbe.
Skvěl se hodí Pioneer A-70DA na jedno - na pohodový poslech čehokoliv bez potřeby nějak blíže se tím zabývat. Tak trochu jako na koncertě se stačí "vypnout" a nechat se unést do hudby. Třeba i při nejlepším zvukově průměrná "Ashes to Ashes" od Faith No More ("The Very Best Definitive Ultimate Greatest Hits Collection" | 2009 | Rhino | 5186544012) vyzněla skvěle - dojem z trochu zadekovaného zvuku nahrávky zdaleka předčila šťavnatost, rytmus a sálající energie, pocit impulsu a mohutnosti reprodukce. Pravda, činely by snad mohly mít o ždibec větší jiskru, ale to nám rozhodně nebránilo naplno se do hudby ponořit a opravdu si jí užít a bylo fuk, zda byla hlasitost zrovna na tišší poslech, nebo na pěkně vysoké úrovni.
Pioneer A-70DA je vlastně skvělý - pokud hledáte spolehlivý, robustní stroj a mohutným, řádně muzikálním přednesem, který vám nabídne barevný, šťavnatý, rytmický a tolerantní přednes, ať už se rozhodnete poslouchat cokoliv a jakkoliv, tak A-70DA v tomto ohledu za ještě rozumné peníze nabízí dost. Je krásně vyrobený, díky kombinaci analogových a digitálních vstupů a schopného USB je pohodlný na používání a hraje vysloveně příjemně a skvěle muzikálně, ať už máte dobrou nebo špatnou nahrávku, ať už hrajete potichu nebo to trošku připepříte, ať už je to rock, jazz, klasika nebo popík. A-70DA není soudce nahrávek, ale poctivý univerzál, který baví a který neunavuje ani po dlouhé době poslechu.
Kč 43 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ kvalita výroby, je to masivní a robustní zesilovač
+ kultivovaný, měkký a bohatý zvuk
+ slušný D/A převodník
+ na danou třídu vysloveně výborný bas
+ zbavil se zcela chladnosti předchozího modelu A-70
ZÁPORY
- lehce těžší zvuk
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: BaSys CS | www.basys.cz
