Americkou firmu OceanWay jsme již představili blíže v recenzi jejich sloupového modelu Sausalito, začátkem roku 2016 se ale na trhu objevila "useknutá" verze Eureka, která je regálovou variantou, zbavenou basového měniče, jinak ale ctí jak osazení, tak tvarovou koncepci velkého sloupku. A co víc, je k mání za zhruba čtvrtinu jeho nemalé ceny, což v kombinaci s výrazně menšími nároky na velikost poslechového prostoru zavdává právo ke slušným očekáváním.
Stojanové reprosoustavy Eureka jsou ostře řezané, žádné stěny nejsou díky tvaru komolého jehlanu souběžné a tudíž je minimalizován vznik nežádoucího stojatého vlnění uvnitř. Čelní stěna má ještě seseknuté hrany, což dále zvyšuje vizuální dynamiku ozvučnice z MDF desek.
Regálovky OceanWay také patří k největším dostupným a ač se to z obrázků nemusí zdát, jsou vážně velké. 20,5 kg hmotnosti se vtěsnalo do prostoru 45 x 45 x 29,5 cm (v x š x h). Na zkosené čelní stěně jsou dva měniče, na zadní pak výdech bassreflexu a dva páry robustních, úžasně komfortních reproterminálů WBT.
O nejvyšší frekvence se stará 2,5 cm široká kopulka z měkkého hedvábí, jejíž pohonné ústrojí je chlazeno ferrofluidem, o středy a basy pak osmipalcová hliníková membrána s prolisy ve svém kónusu. Závěs je gumový a velmi měkký. Měniče jsou identické s těmi v modelu Sausalito.
I přes výrazný úbytek vnitřního prostoru ozvučnice a neubylo zase tolik Hz z udávané frekvenční charakteristiky - v toleranci +/- 3 dB by OceanWay Eureka měly hrát od 35 do 24 000 Hz, byť poslechový dojem tomu úplně neodpovídá. Charakteristická citlivost 87,5 dB / 1 W / 1 m je mírně nadprůměrná, přesto Eureka rozhodně využije autoritativní elektroniku.
Osobním dojmem při poslechu bylo rozhodně to, že Eureka jsou "snazší" než Sausalito. Snáze se rozehrávaly, snáze se poslouchaly, jednoduše se s nimi snáze žilo a ani v 50 m2 se jejich zvuk tak úplně neztrácel. Vzhledem k ceně jsou to relativně očekávatelné charakteristiky, ale přesto stojí za to se o nich zmínit, stejně jako o relativně velké nenáročnosti na umístění - mohou být klidně i nějakých 30 cm od zadní zdi bez pocitu, že vás odrazy od ní nějak ruší.
Stojanové monitory Eureka jsme poslouchali jak na dvou základních systémech Naim Nait XS + Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D a Cambridge CXA80 / Cambridge CXC, tak na okouzlujícím lampovém Rogue Audio Cronus Magnum II nebo třeba na Advance Acoustic X-i105 či setu Marantz PM-14S1 Special Edition a SA-14S1 Special Edition. Analogovým zdrojem byl gramofon VPI Scout, cestou k propojení s PC pak Apogee Groove. Srovnával se s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Wharfedale Diamond 225 nebo třeba Cabasse Murano. Propojeno bylo různými modely kabelů Ansuz, ale též redakčními ZenSati Authentica, TelluriumQ Silver a Black sérií, ale i různými modely od KrautWire.
Nemalá ozvučnice Eureka dává tušit, že o basové frekvence asi nouze nebude, je ale fakt, že oproti sloupovým obrům Sausalito, kde bylo basu až trochu moc, tady je zase celá reprodukce postavená na středech a výškách, basů je adekvátně rozměrům a cenové třídě, ale ne více. Což je ale jen dobře, díky tomu Eureka bez problémů zapadnou i do 20 m2, i když podobně snadno ozvučí i dvojnásobek. Kontrabas ve "Spiritual" z desky "Beyond the Missouri Sky" Charlieho Hadena a Pata Methenyho (1997 | Verve | 537 130-2) byl velký, nebojácný, byť pravda, v nejspodnějších polohách maličko méně energický (byť jsou Eureka velké, sloupky to prostě nejsou). Pevnost basových tónů a hlavně jejich autorita byla ale fantastická, úplně cítíte váhu toho velkého dřevěného nástroje, tóny jsou nádherně konturované a naprosto přirozeně také Eureka ukazují jednotlivé polohy, bas je bohatý, čistý, neskutečně konkrétní a skálopevný. Tohle je perfektní monitorový zvuk.
Relativně velký středobas je, stejně jako u velkých Sausalito, úžasně transparentní, střední pásmo v "Union Man" Vince Jonese ("Moving Through Taboos" | 2004 | Universal | VJ 356N) bylo fantasticky čisté, jako kdyby mezi vámi a hudbou skutečně téměř nebylo nic mechanického. Výborné rozlišení přineslo hlas Vince Jonese v podstatě přímo do poslechového prostoru, ta bezprostřednost, s níž pevný, konkrétně zaostřený a pevně ukotvený vokál slyšíte stoupat a klesat, slyšíte i ty super jemné detail jako je mírné poprskávání, ty drobounké nádechy nebo vlastně i pohyb hrudníku, kdy úplně cítíte ten rezonující krk a trup pod hlasem. Model Sausalito má tendenci občas tohoto úžasného prokreslení trochu tvrdším zvukem, Eureka (ať už se to výrobci se stejnými měniči a téměř stejným konceptem povedlo jak chtělo) zní ovšem podstatně měkčeji a klidněji, o to ale přirozeněji - zejména se zmíněným elektronkovým zesilovačem nebylo po "pachuti" kovového měniče ani stopy, ale ani hlasité hraní na tranzistorech vás nebude nutit snižovat hlasitost.
Se svými velkými sourozenci sdílí Eureka nejen částečně součástkovou základnu, ale také nebojácné, expresivní a až krystalicky čisté výšky. Činely a vibrafon v Burtonově "Like Minds" ze stejnojmenné desky (2003 | Concord | SACD-1029-6) byly jednoduše řečeno skvostné - zvláště činel s technicky dokonalým rozebráním na jednotlivé údery, kdy každý tón můžete díky odzbrojující čistotě sledovat od okamžiku jeho vzniku přes růst až po postupné dlouhé doznívání a přitom být fascinováni tím, jak reprosoustavy zvládnou jeden každý tón se svou přesností udržet pod kontrolou a oddělený od ostatních. Jemné poťukávání paličkou na činel bylo odhalilo i tak droboučké nuance jako lehoučce odlišnou sílu každého úderu, super rychlý a transparentní přednes stihne jasně udělat mezi tóny oddělující ticho. To hutnější tóny vibrafonu jsou ještě znělejší než činely, ani nahlas ale nepůsobí nějak přebuzeně, byť o něco výraznější než by měl být spíše jsou. Výšek je skutečně objemově štědré množství, ne ale tak, aby reprodukce byla příliš světlá nebo dokonce "ukřičená".
Pokud je něco vysloveně silnou stránkou těchto reprosoustav, pak je to na poměry stojanových modelů skutečně impozantní dynamika. Ani orchestr v Mussorgského "Velké brány kyjevské" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) nepůsobil nijak ochuzeně - pevný, semknutý zvuk s mohutným impulsem má celkovou sílu a důraz dostatečnou, aby vzbudil dojem, že nástroje jsou skutečně blízko. Fantastická je také celková kontrola, žádná špička při žádné hlasitosti jako kdyby autoritu a sebejistý přednes OceanWay Eureka neměla šanci zlomit. Rychlost a transparentnost přednesu vám umožní vychutnat si jak imponující makrodynamickou autoritu, ale mikrodynamické nuance, dění na úrovni jednotlivých nástrojů a to vše tak snadno, tak samozřejmě a tak jednoduše, že přestáváte cítit onu elektromechanickou bariéru hi-fi řetězce.
Mimomřádná, až, pravda, trochu "nadpřirozená" čistota a transparentnost vám spolu s vpravdě monitorovou přesností a důrazem dovolí zkoumat i velice jemné nuance vašich nahrávek. Ve "What a wonderful world" Katie Melua a Evy Cassidy ("Collection" | 2008 | Dramatico | DRAMCD0040) byl zvuk tak perfektně prokreslený, tak čistý a tak průzračný, že to bylo skutečně téměř jako živé představení, vše je tak pevné, tak konkrétní a tak autoritativní, že oddělení obou vokálů i když zpívají unisono je to nejsnazší na světě, sledování linky jednoho každého nástroje je naprosto nenáročné a občas zaslechnete tu vrznutí, tam nádech a vůbec jsou Eureka výborným analytickým nástrojem tam, kde chcete skutečně objevit v nahrávkách doposud neslyšené, byť je to chvílemi trošku techničtější pojetí, dávající na první místo právě technickou preciznost a brilanci před vyzněním kouzla hudby jako takového. Množství detailů je ale hypnotizující, ne že ne.
Je celkem zajímavé, že i přes obří bassreflex a nemalou velikost umí Eureka fungovat i pod hranicí půl metru od zadní zdi a co se týká třeba podání prostoru, tak nejsou, zdá se, nijak extrémně náročné na nějaké natáčení a umisťování v prostoru. Orchestr České filharmonie v Mahlerově "6. symfonii", dirigované Václavem Neumannem se snadno rozprostřel v pravolevém směru i za hranice ozvučnice, před ně i za ně. Scéna držela pohromadě v prvotřídně kompaktním, precizně zorganizovaném celku s dokonalou přehledností a až holografickou plasticitou - je tu patrná hloubka i to, které nástroje jsou před či za kterými dalšími, orchestr je, s trochou nadsázky, téměř jako namalovaný.
Když přijde na to nejdůležitější, schopnost bavit hudbou, vedou si Eureka vzhledem k ceně dle nás lépe, než jejich velcí kolegové Sausalito. "Africa" od Toto ("Blu-spec CD - Feel the Difference" | 2009 | SONY Music Japan | SICP 20048-9) měla fantasticky konkrétní basovou linku, pevnou a razantní, skvěle zkrocenou a na ní stojící strhující rytmus a na rozdíl od většiny podobně analyticky hrajících reprosoustav necítíte ani vulgárnost přeci jen poněkud tvrdších a výraznějších výšek, ani nějaký analytický chlad či jakoukoliv kovovost. Můžete navíc hrát tak nahlas, jak to jen akustika, uši, sousedi nebo zesilovače dovolí - Eureka se ani nehnou a neubude jim ani čitelnost, ani dynamika, ani kontrola, ani rozlišení. Totéž platí ale i směrem k tichému konci - i extrémně potichu zůstává zvuk strukturovaný.
OceanWay Eureka jsou trochu "své", ať už celkovou mohutností, tvary ne úplně ctícími evropský cit pro eleganci nebo třeba i celkovým zvukovým podáním, které nezapře rukopis studiového inženýra, který potřebuje slyšet úplně všechno. Pak už ale mají pouze klady - ve čtvrtmilionové kategorii nabízí adekvátně luxusní zpracování, zbylá dlouhá řádka kladů se však týká výhradně zvuku. Ta dynamika! To rozlišení! Ta kontrola! Ten prostor! Ta energie! Ta autorita a důraz! Ta technická preciznost bez chladného technicistního odstupu! Ten rytmický, samozřejmý přednes! A protože jsme právě vyčerpali příděl vykřičníků na jeden článek, zkraťme to - tohle jsou vpravdě referenční malé monitory do malých a středních prostor, které se snadno rozehrají, přijmou díky své transparentnosti snadno charakter vašeho systému, kdy se stejným klidem může být srdcem pevný tranzistor či barevná lampy a ukážou vám naplno to, co se skrývá ve vašich kotoučcích, vinylových plackách či jedničkách a nulách ve virtuálním prostoru. Jsou ale tak nebo tak prostě skvělé...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Kompaktní Eureka jsou téměř stejně suverénní jako jejich "velcí sourozenci" Sausalito, týká-li se pásma od nějakých 350 Hz výše. Pod touto hranicí musí měnič řešit nejen středy, ale jít i podstatně hlouběji do basových oblastí, takže je tu cítit určitá nevyrovnanost, nijak ovšem dramatická. 50 Hz je hranice, kde bude reprodukce v běžných podmínkách už plně využitelná, úplně naplno zatlačí Eureka někde za 55 Hz, což je v reálu o dost výš, než výrobce slibuje a možná výš, než by se kvůli objemu dalo očekávat. Celková vyrovnanost je ale více než dobrá.
Impedanční křivka je ale naprosto příkladná, dokonale rovná a dokonale kopíruje 4 Ohmovou impedanci, dokonce i elektrická fáze se drží v téměř ideálních hodnotách. Takhle vypadají skutečně "snadné" reprosoustavy.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
Kč 239 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ luxusní zpracování
+ dynamika a důraz
+ velmi štědrá porce energie
+ podstatně jemnější a přitom podobně rozlišující jako Sausalito
+ přesnost
ZÁPORY
- pokud zkousnete jejich rozměry a estetiku a pokud máte rádi velký zvuk, pak vlastně nic
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Soundstyle | www.soundstyle.cz
