Již od roku 2010 estonská značka Estelon udivuje svět svou originalitou – aby ne, Alfred Vassilkov celý život pracoval na zakázkovém vývoji reprosoustav pro slovutné světové značky a nabral tolik zkušeností jako málokdo. Na stará kolena si pak pořídil značku, v níž zhmotnil všechno, co si představoval a co chtěl. Odvážný krok se vyplatil – Estelon si dnes rozhodně s ničím nespletete. Nedávno prošly Vassilkovovy kreace generační obměnou a získaly přídomek Mk II.

Platí to i pro nejvyšší „normální“ model (protože nad ním jsou už jen obrovské uzavřené Forza a ještě větší, až monumentální Extreme) X Diamond Mk II. Ozvučnice má stále ten typický tvar, připomínající moderní šachovou figuru – dole je široká základna, směrem vzhůru se v organických křivkách zužuje, aby se úplně nahoře opět trošku otevřela. Je jasné, že tady nenajdete žádnou rovnoběžnou plochu, žádnou hranu, žádný potenciál pro vznik nežádoucího stojatého vlnění.

Estetika reprosoustav je v zásadě přísně účelná a sloužící konkrétnímu cíli, přesto Estelon dokázal vytvořit objekt, který se neztratí v moderním luxusním interiéru. Do čelní stěny (respektive do křivek, které jsou vpředu) jsou zapuštěné tři měniče – woofer u podlahy, střeďák zcela nahoře a kousek pod ním výškáč, všechny za jemnou ochrannou mřížkou.

Na zadní straně je viditelný pouze v ose basáku vsazený bassreflex s výrazně tvarovaným výdechem a reproduktorové terminály, skryté ve stínu oblouku úplně u spodního okraje ozvučnice. Bassreflex možná vypadá relativně standardně, ale má zajímavé řešení – uvnitř je „kormidlo“, kterým můžete přizpůsobovat tok vzduchu v kontextu akustiky svého prostoru. Je to drobnost, ale je vidět, že Estelon řeší i úplné nuance výkonu.

Oproti původní generaci má verzi Mk II nejen nový výškový reproduktor, ale i korespondující upravenou frekvenční výhybku a třeba i novou vnitřní kabeláž. Co se nezměnilo, to je tělo odlévané z na míru vyvinuté směsi mramorového kompozitu, stejně jako komplexní systém vnitřních pracovních komor, které poskytují optimální pracovní podmínky jednotlivým měničům, stejně jako zajišťují zpevnění ozvučnic.

Vnitřní prostor pracovních komor je tlumen kombinací materiálů na bázi přírodních i syntetických vláken. Vlastní tlumený prostor bez vlivu akustického tlaku má frekvenční výhybka se super-prémiovými komponenty. Strmost filtrů mezi basy a středy dosahuje třetího řádu, mezi středy a výškami druhého řádu.

Osazené měniče pochází kompletně od značky Accuton, woofer má 28 cm, střeďák 17,3 cm a výškáč 2,5 cm. Basový reproduktor používá kónus sendvičové konstrukce, střední frekvence má na starosti čistá keramika a inverzní kopulka na výškách – nepřekvapivě s ohledem na název reprosoustav – je diamantová. Všechny měniče jsou propojeny vodiči od Kubala-Sosna.

Výrobce udává frekvenční odpověď v rozsahu 22 – 60 000 Hz (bez konkretizované tolerance), jmenovitou impedanci 6 ohm (ovšem s poklesem na 3,5 ohmu u 50 Hz) a charakteristickou citlivost 88 dB / 2,83 V / m. Za zmínku stojí ještě fyzické proporce reprosoustav, které nejsou díky organickým tvarům tak zřejmé – výška dosahuje zřetelných 137 cm, šířka 45 cm (pochopitelně dole u základny) a hloubka (tamtéž) 64 cm. Citelná je také váha 86 kg.

X Diamond Mk II jsme poslouchali v ostravském showroomu dovozce, kde jim společnost dělal systém adekvátní vybranosti – zdrojem byl streamer EMM Labs NS1, hlasitost řídil a signál zpracovával všestranný EMM Labs DV2 a na konci hrály monstrózní monobloky MTRX2 téhož výrobce. Kvalitu napájení ošetřoval Shunyata Research Everest, kabely byly z téže stáje. K porovnání byla původní generace (krom půltuctu jiných reprosoustav, byť z nižších tříd).

Kontrabas v krásně zaznamenané „Cantata Con Mina“ od Miny De André („La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) přímo odtékal – zněl s nádhernou kulatostí, perfektně rozdělený na jednotlivá brnknutí, je to bas, který má až blahodárný vliv na nervovou soustavu ve své klidné plnosti a který vzbuzuje pocit, že hudba přímo a doopravdy fyzicky je s vámi v místnosti. Bas má v praxi perfektní váhu, absolutní kontrolu i precizní tvar a je cítit, že to je opravdu, ale opravdu drahý zvuk.

Nejen drahý, ale opravdu luxusní – takový je přednes i ve středním rozsahu, kde Madeleine Peyroux v „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798), nahrávce s jistými limity, zní pohádkově, romanticky a až fyzicky příjemně. Hlas je takový až neskutečně skutečný, na jedné straně nesmírně kultivovaný a kulatý a sladký a krásně atmosférický, na straně druhé vyznívá v bohatosti a živosti, která nemá mnoho konkurence, je to dýchající zvuk typického Estelonu s nezaměnitelnou vstřícností, příjemností a nezměrnou dávkou hudebnosti. Tady už není moc co řešit, jen se s blaženým výrazem rozpustit do gauče.

V „Deceptively Yours“ od Norah Jones & Peter Malick Group („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) tvrdá elektrická kytara prořízne zvuk, roztrhne svět toho příjemného zvuku drsně a zřetelně, je to jako bezprostřední autenticita koncertního typu. Za kytarou se objeví zpěvaččin hlas, jasný a nesmírně sebevědomý, no a pak jsou tu činely – činely, které ukazují přidanou hodnotu diamantového měniče. Každý zvuk je jiný, slyšíte (respektive téměř vidíte) jeden každý činel, jejich texturu a každý z nich je prostě před vámi. Jasný, čistý, perfektně ohraničený a znělý jako téměř nic jiného, aniž by byl nějak vulgárně přebujelý. Jsou to výšky syté a bezmála perfektní ve své čistotě, přitom stále a kdykoliv neagresivní.

Závěr vášnivého Ravelova „Boléra“ v interpretaci Seiji Ozawy a Boston Symphony Orchestra (1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) je vskutku energický a v podání Estelonů přímo dýchá, reprosoustavy už množstvím energie, bohatosti a tučnosti překonává i lepší sedadla v běžných koncertních sálech. Je to takový ten bublající život, reprodukce se vším všudy, od podlahy po strop – je toho tolik; tak košatého, tak energického a tak přetékajícího hudebností, že bezmála mizí pocit limitů reprodukce, je to zvuk velký, obklopující a kypící. Můžete reprosoustavám také naložit a ony nemají žádný problém, dokud s nimi nebudete chtít ozvučovat sto metrů čtverečních. A i tam by asi stále měly svoje kouzlo, protože s hlasitostí problém vážně nemají…

Když zazněla Dvořákova „Serenade for wind and strings in D minor, B.77 (op. 44)“ v interpretaci Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2), provázela ji fascinující neokázalost. Co je v nahrávce, to je i v místnosti, reprosoustavy se skvělou, netechnickou čistotou vykreslují v prakticky fyzicky uvěřitelné přítomnosti i velké těleso orchestru, dávají mu tvar i vzduch mezi jednotlivými nástroji. Je tu krásná reprodukce jak tónů, tak ticha mezi nimi a X Diamond MkII mohou soupeřit i s reprosoustavami ještě nákladnějšími, zejména díky prokreslenosti středů a výšek.

„My Old Flame“ dvojice Bob James / David Sanborn („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) byla velká, rozprostřená po prostoru a vlastně jako u celé nové MkII generace jednoznačně větší než u původní verze. Rozdíl je signifikantní – je to prostor doopravdy holografický, kde reprosoustavy jednoduše nejsou a hudba se rozprostírá zprava doleva a zepředu dozadu v obraze, do kterého se zanoříte s naprostou jednoduchostí. Otázky lokalizace nástrojů a jejich ohraničení jsou otázky spíše akademické – jsme v ultra high-endové sféře, kde je všechno jak má být jaksi automaticky. Ovšem i v kontextu této ultimativní kategorie odvádí X Diamond MkII práci, která vyniká mezi jinými.

Tak jak vypadá ozvučnice X Diamond MkII tekutě a organicky, tak také zvuk těchto reprosoustav působí. Rockovou „Many a Little“ ze stejnojmenné desky (1995 | Tripple | TRIPPCD1004) daly Estelon s noblesním nadhledem, s plností, jadrností, kontrolovanou autoritou a pocitem, že tam je prostě všechno. Myšleno jak limity dravé nahrávky, tak spousta energie, rytmiky i (na takový typ skladby v produkci malého vydavatelství) také poctivé množství detailů a informací. Estelon umí tomu všemu navíc vytvořit obálku, která je doslova líbezná a báječně poslouchatelná.

Alfred Vassilkov a jeho Estlon ví kam cílí – jsou to originální, luxusně zaměřené reprosoustavy, které jsou prostě a jednoduše drahé, ale na druhou stranu také opravdu výtečně funkční. Téměř vrcholný model X Diamond nové generace MkII to vše splňuje ještě výrazněji než generace původní. Přestože fyzicky neprošel žádnou změnou, zvukově je to posun v zásadě i hodný toho velmi zřetelného cenového posunu. Estelon vyrábí produkty z vrchních pater high-endové audio techniky a jejich třetí nejvyšší model tím pádem tak nějak automaticky nemůže být zklamáním – že je ale v praxi ještě o kousek lepší, než jak to cenovka, za kterou koupíte velmi solidní automobil nebo v některých krajích i použitelnou nemovitost, předznamenává, to je potvrzení génia a zkušeností pana Vassilkova. X Diamond MkII jsou moderním, prakticky uměleckým high-endem nejvyšší třídy.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odpovědi je vidět precizní vyladění reprosoustav. Pokles nad 10 kHz je relativně obvyklý u diamantových membrán. Pásmo od 100 do 10 000 kHz je nicméně precizní, bezmála dokonale rovné i v běžných akustických podmínkách. Přírůstek s vrcholem v rozmezí 70 – 80 Hz má na svědomí stejnou měrou místnost jako reprosoustavy, je vidět, že první reálně využitelná energie skutečně začíná u 25 Hz, což je působivá hloubka. Reprosoustavy byly relativně daleko od zdi, blíže by se pásmo pod 50 Hz ještě výrazněji vyplnilo. Celkově je ale frekvenční odpověď excelentní.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Protože Estelon jsou poměrně vysoké, jak budou hrát nad osou výškáče je relativně nedůležité. Naopak velmi dobrý soulad energie v ose a pod ní (tedy třeba při sezení blíže apod.) je výtečný.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Naměřené odpovědi potvrzují tvrzení firmy o koncepci filtrů, jednotlivé měniče nemají žádné reálné problémy a drobné rezonance na středotónovém reproduktoru se nepromítají do celkové frekvenční odezvy. Při měření zblízka lze reprosoustavy považovat za precizně „20-20“, neboli plnorozsahové.

Detailní měření změny frekvenční odpovědi bassreflexu v závislosti na pozici „kormidla“ (modrá bez vložky, červená natočené vlevo, zelená natočené vpravo)

Je vidět, že „záklopka“ bassreflexu skutečně v reálné akustice mírně energii usměrňuje a může napomoci upravit interakci s běžným prostorem.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Úroveň zkreslení leží výrazně níž, než je běžný standard, zejména pak v oblasti 150 – 1 000 Hz.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Celkově je průběh impedance relativně netypický. Je obtížné lokalizovat sedlo mezi prvními dvěma peaky, typické pro bassreflexové systémy, tudíž se špatně lokalizuje i ladící frekvence ozvučnice. Rezonance patrná kolem 150 Hz je spíše produktem instalovaných transportních koleček namísto finálních hrotů, než že by šlo o nějakou rezonanci samotných reprosoustav. Křivka klesá k slibovaným 3,8 ohm zhruba na oněch 50 Hz. Impedanční charakteristika není úplně jednoduchá, stejně tak průběh elektrické fáze, nicméně k reprosoustavám za bezmála dva miliony prostě posadíte elektroniku, která to vydrží a na to zjevně konstruktéři spoléhají – berou ohled jen na výsledný zvuk. I když celkově nejsou X Diamond Mk II úplně extrémní zátěží, náročné na elektroniku jsou.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

od Kč 1 749 990,- - standardní provedení

do Kč 1 899 990,- - provedení Red Rocket Liquid Gloss

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ excelentní pocit opravdu, ale opravdu plného rozsahu

+ v reálu dobře snesitelné proporce

+ krásný design a prémiový pocit z materiálů

+ absolutně neagresivní, dospělý projev

+ příkladná plnost a sytost

ZÁPORY

- mezigenerační přírůstek ceny není nijak skromný

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet