Značka Estelon z estonského Tallinu vtrhla před ne zase tak mnoha lety rovnou do světa nejvyššího high-endu s nekompromisním modelem Extreme, kdy se Alfred Vassilkov, majitel a hlavní mozek značky, rozhodl, že bylo dost navrhování ozvučnic, výhybek a měničů pro jiné a rozjel po dekádách zakázkových prací svůj vlastní sen. Ten se poměrně svižně stal jedním ze synonym luxusního high-endu pro náročné. Po deseti letech na trhu pak přišel tento neuvěřitelný pedant, dodnes kontrolující s lupou jeden každý kabinet, s modelem, který má být jeho opus magnum.

Nejnovější model Forza je na jednu stranu typickým výrobkem Estelon, na stranu druhou se přeci jen trošku liší. Na první pohled je ale jasné, že sošný, nádherně organický kabinet bez protilehlých stěn je z dílny Estelonu. Ve spodní části se Forza rozšiřují téměř jako dámská sukně, směrem vzhůru se zužují až k jakémusi šik "pasu" a nahoře se opět těsně pod nakloněnou rovinou horní plošiny zase rozšiřují.

Od spodní hrany se směrem vzhůru táhne linka čehosi, co lze pro nedostatek lepších výrazů nazvat čelní stěnou a v kteréžto ploše jsou usazeny tři z pěti použitých měničů, přičemž dva zbývající basové jsou po stranách oné široké spodní části, ale také natočené částečně směrem k posluchači.

Všechny ty obliny, ty až feminní křivky a dokonalá hladkost budí skutečně dojem prvotřídního, luxusního zboží - Vassilkov má zjevně vysoce vytříbený cit pro estetiku, jakkoliv je tato kvalita silně subjektivní.

Můžete pak hledat jak chcete, nikde nenarazíte na žádný průduch bassreflexového systému - Forza jsou navrženy jako uzavřené, což v dnešní době není zrovna typický koncept. Ozvučnice, stojící na pevných nožkách, jsou opravdu mohutné - vysochali je do výše 167,5 cm, v nejširším místě mají 61,7 cm a v nejhlubším 68,2 cm, kterou jemně protahují i masivní reproterminály, ukryté na zadní straně poblíž spodního okraje.

Kabinety váží masivních 150 kg každý, za což krom nemalých, ale rozhodně nijak šílených rozměrů, může i použitý materiál. Firma používá na konstrukci mimořádně náročný materiál - jde o drcený mramor, mísený se speciální hmotou blízkou pryskyřici. Tento polotekutý materiál se následně odlévá do formy, brousí a vůbec dlouho a pečlivě opracovává do finálního tvaru. Jak už bylo řečeno, Vassilkkov následně jeden každý kabinet prozkoumává s lupu a hledá i jakékoliv vlasové kazy a prý neváhá při jediném takovém nebohou ozvučnici recyklovat zpět na mramorový prach a začít znovu.

Forza používá mimořádné měniče, které jen samy o sobě stojí desítky tisíc amerických dolarů - všechny pochází z katalogu značky Accuton. Nejvyšší tóny vyzařuje kopulka o průměru 2,5 cm, která je vyrobená ze syntetického diamantu. Titanovou cívku rozhýbává podvěšený dvojitý neodymový motor, tvořící zároveň uzavřenou pracovní komoru.

Na výškáč navazuje mřížkou krytý kónus o průměru 16,8 cm, určený středním frekvencím. Jde opět o měnič Accuton typu CELL, tentokrát s membránou z keramiky. Tvar a koncept membrány zajišťuje absenci bočních odrazů. Opět je tu masivní podvěšený motor s neodymovou technologií.

Nejvýše v ozvučnici je namontovaný středobasový reproduktor s průměrem 19 cm, jehož membrána je klenutá a jehož technologie sice vychází z know-how Accutonu, ale reproduktor je na míru upravený. Membrána je vyrobena z hliníkového sendvičového materiálu a má vzor medových pláství pro zvýšení pevnosti. Stejného typu jsou pak i měniče basové, oba mají průměr 25 cm.

Ze špičkových součástek nejproslulejších světových značek je pak seskládána frekvenční výhybka, kterou výrobce zalévá speciální směsí, aby jí ochránil před vibracemi i dalším okolním rušením.

Estelon se v popisu technologií příliš nevyžívá, sází hlavně na to, že u luxusních produktů jde o jiné zážitky, než čtení skvostných parametrů v tabulkách. I přesto se dozvíte o frekvenčním rozsahu 25 - 60 000 Hz, o jmenovité impedanci 3 ohmy s přiznaným propadem až na ultra nízkou úroveň 2 ohm na 42 a 110 Hz a také se dozvíte o charakteristické citlivosti 90 dB / 2,83 V, která je na poměry uzavřených ozvučnic velmi slušná.

Estelon Forza jsme poslouchali v prostorách ostravského showroomu dovozce, kde reprosoustavám dělala společnost dostatečně důstojná sestava EMM Labs TX2 a EMM Labs NS1 jako zdrojů digitálního signálu, které pak zpracovával DAC EMM Labs DV2. Konečný výkon dodával zesilovač Audia Strumento No.4, řízený výše zmíněným D/A převodníkem. Signálové propojení měly na starost kabely EMM Labs, napájení a přenos k reprosoustavám pak vyšší modely značky Acrolink. Ke srovnání byly k dispozici mimo jiné Estelon X Diamond nebo Estelon YB.

Jakkoliv jsou Forza kvůli své uzavřené koncepci a mimořádné nízké impedanci velmi citlivé na volbu stabilního koncového stupně, na basové lince v "I Can´t Stop Loving You" Madeleine Peyroux ("The Blue Room" | 2012 | Universal | 0602537242689) se zdály ve společnosti velkého Strumento No. 4 už poměrně spokojené. Suverénnost, samozřejmost a absolutní nonšalance, s nimiž Forza doslova vykrajují jednotlivé tóny, ten způsob, jakým jim dodávají fyzický impuls i přesvědčivou váhu nebo dokonalou čitelnost a bohatost, to je řadí mezi unikátní, skutečně špičkové reprodukční nástroje. Pružnost tónu každé napjaté a vypuštěné struny doslova dýchá dřevěným korpusem mohutného nástroje, je tu samozřejmá síla a autorita v úctyhodných proporcích.

Střední pásmo, reprezentované kupříkladu zpěvem Renée Fleming v její "Mandoline" ("Night Songs" | 2001 | Decca | 467 697-2), nabízí fascinující vzdušnost, lehkost a transparentnost, takže vokál jako kdyby byl plasticky zhmotněný mezi reprosoustavami, nejen éterický duch hlasu, ale skutečné, hmatatelné, pevné a bohaté tělo. Perfektní zpěvaččina artikulace není reprosoustavami jakkoliv narušena, jadrná výslovnost protíná prostor jak když bičem mrská a celková plasticita vjemu je fenomenální. Reprosoustavy hrají navíc tak svižně, přesně a konkrétně, že samy jako kdyby mizely ze scény, vůbec jejich přítomnost nevnímáte - a přesto nejsou nikterak nemístně analytické nebo nekompromisní, právě naopak je snadné skrze ně vstřebat i jadrnější momenty.

Výjimečně dobrý je pak tandem středo- a vysokotónového měniče. Díky nim bylo nejvyšší pásmo v "Midnight Voyage" Michaela Breckera ("Tales from the Hudson" | 1996 | Impulse | 051 191-2) až neskutečně čisté a jasné, aniž by se zdálo, že výškáč musí jakkoliv tlačit kupředu. Jeho rychlost, jeho detail a jeho přesnost jsou nicméně fascinující a prokreslení, s nimiž načrtl texturu činelu a s nimiž nechal každý mimořádně přesně artikulovaný tón s lehkostí odeznívat, jsou prvoligové. Ta znělost, ta projasněnost a naprosto automatická, suverénní prokreslenost rozdávají detaily po hrstech a pouští se do filigránských jemnůstek s takovou jistotou a nadhledem, že zůstanete sedět s otevřenou pusou pohlceni realističností toho, co se děje před vámi.

Pokud ještě něco charakterizuje Estelon Forza krom detailnosti a suverenity, je to rychlost - rychlost a přesnost, s níž reagují na signál a díky nimž dokážou reprosoustavy nabídnout také mimo jiné i skvostnou dynamiku, limitovanou jen připojenou elektronikou a nahrávkou. V "Piano Quintet in E-Flat major op. 44" Roberta Schumanna ("The Complete Piano Trios" | 1997 | Philips | 456 323-2) bylo krásně znát, jak při zemi, jak nepřehnaně a přesto absolutně samozřejmě Forza reprodukují co je v nahrávce. Dynamika úhozů na klávesy velkého piana byla přednesena razantně, pevně, konkrétně, ale naprosto klidně, bez rozmáchlého okouzlování makrodynamickým maximalismem. Zvuk na druhou stranu není ani přehnaně audiofilsky utažený, takže v konečném důsledku posloucháte přesně to, co je zachyceno na záznamu a jen tak dynamicky, jak to elektronika dokáže - jakkoliv výrazný dynamický rozdíl ale Estelony zvládnou v klidu, bez stresu a bez přiblížení se svým reálným hranicím. Dokonce i na nejnižší nastavitelnou hlasitost vnímáte dynamické nuance u klavíru i smyčců, což je naprosto fascinující.

Ať už to bylo v poměrně nekomplikovaném úvodu nebo naopak v kakofonním zakončení "Feeling Yourself Disintegrate" od The Bad Plus ("For All I Care" | 2008 | Emarcy | 0602517821644), Estelon Forza neztratily nic ze své uvolněné autority a samozřejmosti, nic z lehkosti svého výrazu. Cítíte tu propojení hudební scény, vnímáte hudbu jako velké plátno a přesto vám reprosoustavy mimořádně snadno ukazují i ty nejjemnější detaily. Čistota je vpravdě luxusní, zejména na nejvyšších tónech jsou k dispozici hotové myriády detailů a otevřenost středního pásma je z hypnotizujících sfér. Rozčlenění na jednotlivé nástrojové stopy je v nejvyšší kategorii, dokonce i každá nota zazní naprosto jasně, ohraničeně a konkrétně - Forza otevírají úroveň, kdy je limitem už jen elektronika a nahrávka. Bez ohledu na pásmo, strukturování nahrávky je tak perfektní, že se vám chce projít si všechny svoje nahrávky a pokochat se tím, co v nich všechno vězí.

Vynikající je pak i podání prostoru. Organické tvary ozvučnic Forza napomáhají jejich dokonalému vymizení ze scény, hudba se rozkládá výhradně za nimi a takříkajíc od stěny ke stěně. Nástroje v "Over the Rainbow" od The Modern Jazz Quartet ("Fontessa" | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) byly krásně separované, mohutné a přitom nenatlačené k sobě. Poměrně vysoko položená poslechová osa reprosoustav vyvolává lehounký dojem přítomnosti hudby na vyvýšené scéně před vámi a když zavřete oči, vnímáte i pohyb dopadající paličky nad vibrafonem, ten jemný zvuk, který vydává při procházení vzduchem. Je to opravdu skvělý a skutečně plastický zážitek.

Přes všechnu onu výjimečnou detailnost ale zůstává i u modelu Forza ta jistá příjemnost firemního zvuku, takže ani (pravda, ne zase tak dramatické) limity nahrávek jako je "Champs Elysées" od Zaz ("Paris" | 2014 | Warner Music | 0825646149216) nejsou žádnou překážkou v poslechu. Naopak, možná i ty drobně řízné sykavky nebo tu a tam expresivnější tón napomáhají nahrávce zapůsobit nenačančanou autenticitou. Oceníte hlavně fantastickou plynulost a rytmus, hudba šlape a má odpich, má energii a nelimitovaný frekvenční rozsah, je tu drajv a vůbec všechno působí je že tak, jak by být mělo.

Mimořádně drahé Estelon Forza jsou adepty na jedny z nejlepších aktuálně dostupných reprosoustav. Jejich mix sošné estetiky, nijak šíleného půdorysu a zvukových kvalit, sestávajících z plného frekvenčního rozsahu, mimořádné přesnosti, pevnosti a dechberoucí detailnosti vytváří dílo, které prostě a jednoduše stačí, ať už ho srovnáte se sebevíce exotickým produktem libovolné über high-endového výrobce. Ten v libovolném okamžiku patrný nadhled, ta absolutní kontrola, ta detailnost a přitom zachování organického rozměru zvuku, to jsou hodnoty, které promlouvají vysoce muzikálním jazykem. Forza, to jsou dva lístky do opravdové hudební Nirvány.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose vysokotónového měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních a nadstandardním zatlumením (koberce, akustické prvky Artnovion,...).

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odezvě je vidět peak (a následný propad) na cca 43 Hz, který lze přisoudit relativní blízkosti velkých reprosoustav rohům o něco menší než pro ně optimální místnosti. První energii uzavřené ozvučnice vydávají na působivých 23 Hz, jakkoliv v plné síle začínají hrát spíše kousek nad 30 Hz. Celková frekvenční vyrovnanost je v reálném prostoru výtečná a mezi 40 a 10 000 Hz je bez potíží - zejména vokální pásmo je excelentně vyrovnané. Překvapující je úbytek energie vysokotónového reproduktoru nad hranicí 10 kHz, který ale poslechově nebyl absoluteně patrný, ba naopak.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Je vidět, že v Estelon si nedělali vrásky s přizpůsobováním parametrů kompromisní elektronice - impedance se nebojí spadnou i pod 2 ohmy. Ladící kmitočet se dá odhadnou na cca 45 Hz. Celkově je nicméně impedance posazená velmi nízko a Forza budou vyžadovat mimořádně stabilní elektroniku, jinak je křivka ale absolutně čistá, prostá jakýchkoliv náznaků rezonancí či malých nespojitostí, které by mohly naznačovat potenciálně zkreslující stojaté vlnění uvnitř skříně apod. Také elektrická fáze zůstává mimořádně čistá a jednoduchá, bez prudkých skoků a změn směrů.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 2 890 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ estetická působivost

+ plný rozsah

+ skvostná artikulace a kontrola

+ detail a absolutní samozřejmost

+ dynamický potenciál

+ bezešvý a plastický prostor

ZÁPORY

- extrémní nároky na elektroniku z pohledu stability

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet