Odkaz celoživotního technického díla pana Helmuta Brinkmanna stojí převážně na analogu – tedy na gramofonech, raméncích, ale třeba i přenoskách, případně phono předzesilovačích. Je v tomto směru takovou kapacitou, že si ho ke konzultaci volají i jiní špičkoví výrobci – tuhle například stavěl ultimativní mnohamilionový gramofon pro dánské Gryphon Audio. Sám pro sebe (respektive proto, aby měly jeho gramofony na čem hrát a to podle jeho představ) staví ovšem také zesilovače.

Výkonovou stránku věci mají na starosti dva modely – Mono a Stereo Mk II, kde druhá generace znamená aplikaci poznatků, načerpaných při vývoji monobloků. Charakteristický je designový minimalismus, který Brinkmann používá. Stereo Mk II je prostě „cihla“ z černého hliníku, ani velká, ani malá. V podstatě čtvercový čelní panel se zdá být vyšší než je, protože ke každému svému přístroji Brinkmann dodává také podkladovou granitovou desku – jednak „pro ten pocit“, jednak i jako dodatečný chladící prvek.

Zepředu tedy nevidíte na zesilovači nic krom loga a diody, boky v praxi tvoří téměř výhradně žebra chladičů a do poměrně těsného zadního prostoru se naskládala veškerá konektivita. Nahoře je napájecí zásuvka, vedle níž je dvoupolohová páčka pro zapnutí / vypnutí. Výrobce sám radí nechat zesilovač prostě zapnutý.

Jsou tu dále dva páry reproduktorových terminálů a vespod jeden pár cinchových vstupů. XLR na rozdíl od monobloků chybí, ale jak sám Brinkmann říká – je úplně jedno, jestli máte kabely symetrické nebo nesymetrické, záleží na jejich kvalitě.

Zajímavou možnost skýtá další malá páčka mezi signálovými vstupy. Tou přepnete stereofonní režim do můstkového a získáte vlastně de facto model Mono (prý ne tak úplně, ale budete mu blízko), což je možná cesta pro další upgrade.

Další charakteristikou kreací pana Brinkmanna je použití průhledné horní plochy, otevírající vhled do součástkové základny. Na výrazných červených deskách plošných spojů se zdají být součástky pečlivě urovnané, těsně vedle výkonného toroidního transformátoru leží obrovské zásobní kondenzátory.

Výrobce říká, že jeho ideálem je co nejvíc se přiblížit ideji „drátu se ziskem“, tedy vytvořit pevný a sebejistý zesilovač, který nechá vyniknou to ostatní v řetězci. Stereo Mk II na to jde hlavně konstrukcí pevného napájecího zdroje. Onen zmíněný toroid má totiž špičkový výkon 1 500 W (trvalý 500 W) a kvarteto kondenzátorů Roederstein kapacitu 132 milifarad.

Dále zesilovač vsází na plně symetrickou signálovou koncepci budící části, načež ve výstupních obvodech je použita „diamantová“ topologie. V praxi jde o to, že tu není žádná zpětná vazba, zato velmi široké pracovní pásmo, dosahující až ke 2 MHz. K zesílení se používají dva páry tranzistorů Sanken na kanál, připojených přímo na výstupní reproduktorové terminály – tomu se říká skutečně krátká signálová cesta.

Brinkmann Stereo Mk II nabízí trvalý dostupný výkon 75 Wattů do 8 ohm na kanál, potažmo 125 W do zátěže poloviční. Tlumící faktor dosahuje hodnoty 80 (8 ohm) a celkové harmonické zkreslení má úroveň 0,1% při polovičním výkonu.

Všechna finesa tohoto zesilovače se ukrývá v šasi s šířkou 19 cm, výškou 22 cm a hloubkou 31 cm. Počítá se v to i granitová deska. Ta k hmotnosti 18 kg samotného zesilovače přidá ještě 5 dalších kilogramů.

Model Stereo Mk II jsme porovnávali s jeho většími sourozenci Brinkmann Mono a to v sestavě s Nyquist Mk II a Marconi Mk II ze stejné stáje. Poslouchalo se hlavně na Vimberg Mino ve společnosti různorodého mixu kabelů značky Esprit, komponentům zajišťoval klidný provoz filtr Niagara 3000 od AudioQuest. Zdrojem signálu byl streamer od Innuos. Ke srovnání jsme měli ještě Eamlab Classic PRE B1 a Classic 202.

Stačilo prvních 10-15 vteřin z „Black Wolf Blues“ Margo Price („Strays II“ | 2023), abychom ocenili, jak se malý zesilovač statečně „pere“ s hlubokými tóny. Není tak suverénní a tak pevný jako monobloky (nutno zohlednit, že se hrálo na „hladové“ reprosoustavy), ani to však neznamená rozdíl 50%, reflektující cenovou diferenci. Hloubky mají pěkně vřelý charakter, ne zkreslením, ale přirozenou uvolněností. Zvuk působí laskavě, něžně a poddajně, přitom v něm však s lehkostí zaznamenáte jednotlivé polohy i ohraničení každého jednoho tónu. V rámci kategorie hraje s takovou trochu starosvětskou přirozeností a šťavnatou zábavností, celkově víc než jistě a kontrolovaně.

Oproti svým „duálním“ sourozencům se zdá být charakter Stereo Mk II méně analytický a tím tolerantnější. Díky tomu i horší záznam typu „Soak Up The Sun“ (Soccer Mommy | „Karaoke Night“ | 2023) zůstávají v „komfortní zóně“, zesilovač z nich vytáhne víc muziky než zvuku. Neznamená to ale, že by pod barevnou a poměrně tučnou fasádou nezaznívaly limity – naopak, seznáte, jak je z technického pohledu mix provedený, ale protože je prezentovaný s jakousi brinkmannovskou elegancí, není to odrazující.

Přesně v duchu výše řečeného Stereo Mk II zklidnil a uspořádal i jadrné výšky v „Ready Set Go“ (Grace Potter | „Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures). Nejvyšší oktávy jsou dobře zakomponované, ani skromné, ani přebujelé, kov je patrný, nejzjemněný, přesto bez větší dávky agresivity. Stereo Mk II zvládá i jasný a velmi živý výškáč modelu Mino ukočírovat tak, aby nesklouzl při žádné hlasitosti do přílišné říznosti, už však na druhou stranu nabízí velmi solidní rozlišení. Monobloky jsou jasnější a konkrétnější, opět však platí, že za dvojnásobek získáte tak čtvrtinu navíc (hlavně v pocitu samozřejmosti prokreslení), co z tohoto koncáku činí docela zajímavou nabídku.

Podobně i u dynamické „La jetée“ (Raphaël | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) je znát, že Stereo Mk II má oproti Mono o špetku méně odvahy a fyzického důrazu, pořád jde ale o velmi bohatý, dostatečný silný zvuk, který solidně udržuje kontury i přes náročné a „žravé“ Vimberg Mino. Svým charakterem hudba maličko inklinuje k „lampovitosti“, přesto oproti elektronkám cítíte pro normální hlasitosti naprosto dostačující drajv a jistotu.

V rozlišení krásného záznamu „I Asked“ z eponymní nahrávky jazzového ansámblu MABGATE z roku 2023 vládla netechnická, vřelá barevnost, stejně jako kultivovaná nenucenost. Oproti Mono je znát, že Stereo Mk II bude vhodnější k citlivějším reprosoustavám (míněno v přímém porovnání), míra jistoty je však bezproblémová. Hudba si uchovává bohatost a pocit saturovanosti, informace znějí s důstojnou uvolněností a emotivně, aniž by to znamenalo nějaké zastírání. Opět je tu do jisté míry jakási reminiscence na elektronkový zvuk, ale takový ten dospělý, dobře zvládnutý, ne ten „levný“ a efektní.

Prostor „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) byl vlastně stejně velký, jako u Mono, což je docela překvapující. Možná bychom řekli, že tu není tak výrazné předozadní prohloubení, ale reálně je tu skutečně velmi malý rozdíl a to je skvělé. Zvuky mají kultivovaný řád, víc než dokonale monitorovou rozkreslenost ale Stereo Mk II nabízí spojitou, volnou vzdušnost, řekněme elegantní muzikálnost, spíše než technickou brilanci. S ohledem na svou třídu ale dělá zcela bez problémů co má, takže to neznamená žádné reálně důležité kompromisy v záživnosti projevu.

Oproti Mono snad dokonce lépe (i když o něco méně konkrétně a výbušně) Stereo Mk II ukazuje horší nahrávky typu „All of my Friends are Going to Hell“ (Reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries). Je to tolerantní, velmi „analogový“ zvuk, kultivovaný, ale jistý, uvolněně plynoucí, leč živý. Jako kdyby tady hlavní akcent ležel na zábavnosti a muzikálnosti.

Dvoukanálový koncový zesilovač s prostým vzhledem i názvem Stereo Mk II od německých Brinkmann Audio je solidní „kostička“, která pod nenápadným vzhledem a s nijak šokujícími psanými technickými parametry zvládá hrát jednoduše „hezky“. To znamená, že se dobře poslouchá, má vřelý, bohatý a barevný přednes, kterým jako když tu a tam prosvítá „analogový“ až „lampový“ náznak a přitom i v kontextu své ceny nabízí adekvátní jistotu, konkrétnost a kontrolu – ne že by byl optimem pro velmi náročné sloupky typu Vimberg Mino, ale „vlastně stačí“, což o něčem vypovídá. Je škoda, že sem konstruktéři neimplementovali také XLR konektory (byť to je stejně spíš pro pocit), zato máte možnost snadno upgradovat do monofonního provozu a udělat ze Stereo Mk II skoro vyšší model Mono, což není málo. Hledáte-li skladné muzikální řešení s líbezným charakterem, může to rozhodně být Brinkmann Stereo Mk II.

Kč 224 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní řešení

+ za polovinu ceny Mono dostanete klidně i 2/3 jejich kvalit

+ dobrá údernost a dojem plnosti.

+ celková muzikálnost

ZÁPORY

- chybí XLR vstupy

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet