Švéd Harry Nyquist má velký podíl na tom, jak dnes posloucháme digitální audio – to není úplně špatné na člověka, který se narodil v roce 1889. Pokud nevíte oč přesně se zasloužil, krátké a jednoduché pojednání na téma Nyquistovy frekvence nabízí třeba Wikipedia. Není tak vlastně divu, že si jeho jméno pro svůj jediný digitální produkt vybral slovutný mistr analogu Helmut Brinkmann. D/A převodník a streamer, uvedený v roce 2016, se relativně nedávno dočkal inovace na produktovou verzi Mk II.

Nyquist Mk II svým vzhledem bezešvě zapadá do katalogu Brinkmann – je to velmi technicistně pojatý komponent, velmi štíhlý a bytelně, byť rozhodně ne moderně udělaný. Nezaměnitelnou součástí komponentů Brinkmann je žulová základna, také Nyquist Mk II ji má. Slouží k potlačení rezonancí stejnou měrou jako k chlazení (a také k tomu, aby se šasi při stisknutí jakéhokoliv tlačítko po kluzkém povrchu hezky projelo), byť na to má šasi po obou bocích také žebra. Pokud přemýšlíte, proč D/A převodník a streamer musí mít tak výrazné chlazení, vězte, že na každé straně najdete dvě elektronky, další to typický prvek designů pana Brinkmanna.

Nebýt nápisu na čele, jen obtížně by se rozeznávaly jednotlivé elektronické výrobky této značky. Uprostřed je i tady malý dvouřádkový displej a po každé straně jeden otočný prvek. Tím vlevo volíte úroveň zisku v rozsahu 0 – 10 dB, tím vpravo měníte vstupy. Po pravé straně jsou dvě tlačítka, jedno pro zapnutí a druhé pro ztlumení signálu – Nyquist Mk II je mimochodem ve ztlumeném režimu po každém zapnutí, tak neudělejte stejnou chybu jako my a nehledejte špatně zapojený kabel nebo špatně zvolený vstup, stačí stisknout „Mute“. Na opačné straně čela najdete tlačítko, které odpojí výstupy a naopak připojí 6,3 mm sluchátkový výstup pro sluchátka s impedance kdekoliv od 32 do 600 ohm, nacházející se hned pod tlačítkem. Volič zisku se v tu chvíli stává ovládáním hlasitosti.

Další typickou záležitostí je prosklená horní stěna, abyste se mohli kochat pohledem do červeného interiéru. Součástky jsou rozloženy v pravolevé symetrii, ty kritické jsou ukryté v dodatečném pouzdře.

Díky čemu je Nyquist Mk II tak nízký? Je to jednoduché, velký napájecí zdroj je oddělený do relativně velké externí krabice, odkud je přenášen kabelem s mnohapinovým zakončením.

Je to jen další z chytrých kousků skládačky, jak se přesvědčíte na zadní straně. Na zadním panelu najdete mimo napájecího rozhraní ještě pevně zasazené analogové výstupy – jsou tu jak XLR, tak RCA konektory. Uprostřed mezi nimi se nachází modul s maličkými madly, která naznačují, že digitální jádro je vyměnitelné a Nyquist Mk II by tak mohl být upgradovatelný v případě, že vyvstanou nové digitální formáty či standardy.

V modulu najdete dostatečnou, ale rozhodně ne přebujelou konektivitu – je tu optický a koaxiální digitální vstup, je tu AES/EBU a USB pro spojení s počítači, ale hlavně je tu ethernetový konektor, který otevírá Nyquist Mk II světu streamování z lokálních i vzdálených zdrojů a to včetně certifikace Roon Ready.

Vnitřní konstrukce začíná u toho, že napájecí zdroj využívá mnohem vyššího napětí, než je u digitálních komponentů běžné. Šest z celkových dvanácti regulovaných napájecích zdrojů pracuje právě s principy nadstandardně vysokého napětí. Ve výstupní části převodníku pracují ony elektronky (jde o „new old stock“ od Telefunken), hybridní řešení s polovodiči i lampami staví na know-how z modelů Marconi a Edison.

Brinkmann nespecifikuje explicitně konkrétní principy D/A převodu ve svém Nyquist Mk II, ovšem zvolené řešení dekóduje PCM signály až do 32 bit / 384 kHz (DXD), umí zpracovat také MQA a poradí si také s DSD256, lze tedy usuzovat na některý z aktuálních čipů. Každý z formátů má oddělenou cestu převodu a využívá předem vybraný a napevno zafixovaný výstupní filtr, Brinkmann vám tak nedává na výběr tak jako některé jiné převodníky, na druhou stranu to odpovídá posedlosti pana Brinkmanna každým detailem, pročež si můžete být jisti, že je to tak, jak to chtěl. I když důležité je také říct, že za vývojem modulu D/A převodníku stojí dominantně Matthias Lück, spolumajitel a vývojář firmy, sám pan Brinkmann se podílel na analogových výstupech a celkovém pojetí přístroje.

Zbývá říct, že šasi Nyquist Mk II má šířku 42 cm, výšku 9,5 cm a hloubku 31 cm, blok napájecího zdroje má 12 x 8 x 16 cm. Převodník sám má 12 kg, granitová deska mu přidává dalších 12 kg a napájecí zdroj váží sám o sobě 3,5 kg.

Nyquist Mk II jsme poslouchali v rámci hlavní sestavy, tj. místo Métronome DSC1 na Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR přes Xavian Quarta Evoluzione. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a kabely Nordost Valhalla 2 (pro předzesilovač a převodník) či Nordost Heimdall 2 (tato řada pak je i na všech dalších místech). Krátce jsme ale Nyquist Mk II zkoušeli také s Grandinote Shinai místo RME ADI-2 DAC FS, kde se přes kabely ZenSati Authentica poslouchalo přes Fyne Audio F1-5. Více o jednotlivých prvcích sestav v pravém sloupci -->.

Zvuk kontrabasu v „Cantata Con Mina“ (Mina De André | „La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) byl přímo božský, mocný, snad ještě lehounce teplejší, než v nahrávce samé, ale báječně nenucený, bublající jako čokoládová fontána, poctivě ukazující jadrně kovové drnknutí struny nad pravdivě dřevěným tělem nástroje. Basová linka je jasno rozkvetlá zahrada, každá poloha je zcela suverénně a zároveň zcela uvolněně vykreslená. Napětí strun je kupříkladu fantasticky autentické, stejně jako pocit hmotnosti a fyzické údernosti jednotlivých tónů. Je to zvuk plný a vyzrálý jako doušek dobré sladové whisky, stejně harmonický a stejně sytý.

Zpěv Madeleine Peyroux je v nahrávce „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 060251703278) zachycený trochu osobitým technickým způsobem, Nyquist Mk II jej na jednu stranu vytvaroval nesmírně pevnou a konkrétní rukou, každý nádech, každé syknutí, každá slabika je perfektně čitelná a čistá, přitom ale středním pásmem protéká linka medové sladkosti. Vokál není pocitově nijak vytlačený kupředu, ale ani na chvíli se neztrácí z přirozeně dominantního postavení, je vůdčím prvkem nahrávky a tak jak je soustředěný a konkrétní, tak je také vášnivý, svůdný a hudební.

Brinkmann má dar zachovat v „Deceptively Yours“ od Norah Jones a Peter Malick Group („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) na jedné straně strohou útočnost velmi přímých činelů, ale zároveň ji podat tak, že není jedovatá. Každá rána rozkvete ve všech potřebných odstínech, dotkne se hrany, ale nepřekročí jí, takže zvuk činelů je stejnou měrou velmi přítomný jako je vlastně až tolerantní ke zvukovému pojetí nahrávek. A kolik detailů dokáže v tomto vlastně nenásilném a pozvolném podání Nyquist Mk II vykouzlit – to je pravá žeň, jsou pevně načrtnuté a zvuk je díky tomu v nejvyšším pásmu pěkně živý a sebevědomý.

Ravelovo „Boléro“ (Seiji Ozawa / Boston Symphony Orchestra | 1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) ukázala, že Nyquist Mk II umí stejně suverénně a autoritativně zašeptat jemné pasáže, stejně jako dokáže pěkně a důrazně bouchnout v závěru, kdy se dynamika pěkně odpoutá. Je cítit, že zvuk převodníku patří už do úrovně mimořádných řešení, je nesmírně zábavný, podmanivý a vrcholně muzikální, přitom umí nabídnout pěkně mocný přednes a veliký proporce, je to prostě famózní kontrola v neobvykle muzikálním a dospělém balení.

Nahrávka Dvořákovy „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“ v podání Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2) ukázala ještě na další skvělou vlastnost Brinkmann – je to špičkové rozlišení, které je ale umně organické a třeba pocit, že hudba kolem vás s sebou vnesla do prostoru také spousty a spousty vzduchu, je prostě famózní. Skvostná je také harmonie toho, jak snadno to všechno zapadá do sebe, jak je skvělé rozlišení jen prostředkem k vnímání muzikální podstaty hudby a jak čistota a čitelnost jednotlivých tónů jasně podtrhuje hudební myšlenku a obsah, není to jen efektní forma. Ba naopak, efekt tu není vůbec žádný.

Samotná nahrávka „My Old Flame“ Boba Jamese a Davida Sanborna („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 887654784712) možná není z pohledu prostoru kdovíjak roztažitá, přesto Brinkmann ukázal na velké proporce – ne ještě tak velké jako třeba má Métronome, ale už blízko co do šířky i hloubky, v praxi jsme ve světě úžasného pocitu prostorovosti, kdy se hudba roztéká po pravolevé i předozadní ose se vší samozřejmostí a lokalizace jednotlivých zvuků je přímo luxusní, přičemž nástroje jsou jako vykreslené přímo před vámi. A přitom všem stále zůstává zvuk Nyquist Mk II tekutý a netechnicistní.

I tak ale zvládá Nyquist Mk II zprostředkovat takovou tu „rockovost“ – v „Many A Little“ ze stejnojmenné desky od September (1995 | Tripple | TRIPPCD1004) byla bravurní síla, takový ten rockový kopák tu byl zcela suverénně podaný v údernosti i mohutnosti, kytary zase měly jadrnost a říz. Navzdory tomu, že jde o zcela konvenční nahrávku bez audiofilských ambic, vyzněla v podání Brinkmannu s vysokou muzikálností a máte prostě chuť se do ní ponořit a jen tak poslouchat. Je to zábavné, je to šťavnaté a je to prostě „to ono“.

Bádensko-Württemberská firma Brinkmann a hlavně tedy zjevně sám Helmut Brikmann možná mají vynikající pověst zejména díky své historii v analogu, ale jak vidno, ani v digitálním světě neztrácí svůj charakteristický zvuk, postavený na nesmírné muzikálnosti, grácii projevu a bohaté barevnosti, která je ovšem podtržená precizní detailností, okouzlující vzdušností a bombastickou dynamikou. Streamer a D/A převodník (a také slušný, byť ne špičkový sluchátkový zesilovače) Nyquist Mk II nabízí vše, co (v absolutním smyslu toho slova) high-endový DAC má v dnešní době umět připojit a zpracovat a nabízí to s takovou dávkou luxusní muzikálnosti, která ho řadí mezi ty nejkrásnější způsoby, jimiž lze prožít svou hudební sbírku. Brinkmann Nyquist Mk II je další v řadě velkolepě muzikálních kreací Helmuta Brinkmanna a stojí za to ho poznat.

Kč 445 995,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ fantasticky muzikální zvuk Brinkmann

+ možnost uživatelské výměny digitálního modulu do budoucna

+ bytelné (byť designově jednoduché) zpracování

+ slušný (i když ne absolutně špičkový) sluchátkový výstup

+ robustní dynamika

ZÁPORY

- estetika je rozporuplná, i když naštěstí materiálová kvalita ne

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet