Italská značka Eamlab z lombardského městečka Busto Arsizio na severním okraji Milána je na našem trhu naprosto neznámým nováčkem, nicméně sama o sobě existuje již od roku 1997. Od začátku vyrábí výhradně zesilovače, byť velmi opatrně dnes koketuje i digitálními zdroji signálu. V tomto momentě také probíhá intenzivní rekonstrukce produktového portfolia, byť střední řada Classic zůstává jeho neměnným středobodem.

Eamlab Classic PRE B1

Tento předzesilovač je v oné řadě jediným čistým přístrojem takového typu a designér se na něm – stejně jako na ostatních firemních produktech – celkem vášnivě vyřádil, což není u Italů nic neobvyklého. Ačkoliv má PRE B1 skutečně klasické proporce a koncepci, čelní panel je velice industriální, až lehce futuristický – zejména díky přítomným prolisům nebo velkorysosti ovládacích prvků.

Ve středu se nachází rozměrný informativní displej s dobře čitelnými znaky, po stranách jsou robustní rotační hliníkové prvky, sloužící ke klasické volbě vstupu a poslechové úrovně. Zadní strana je pak relativně jednoduchá – v zrcadlové symetrii máte k dispozici pro každý kanál tři cinchové vstupy a dva symetrické, tam kde se bloky vstupů stýkají najdete ještě vstup do přenoskového předzesilovač (zvládá ale „jen“ MM přenosky s klasickými parametry zisku 41 dB a zátěže 47 kOhm).

Výstup je jak symetrický (XLR), tak nesymetrický (RCA). Potěší dostupné digitální konektory – koax, optika, AES/EBU a „počítačové“ USB. Volitelný příplatkový digitální interface stojí na převodníku ES9038PRO a umí PCM 32 bit / 768 kHz a DSD256 nativně, případně DSD1024 přes DoP. Napájení probíhá běžnou zásuvkou.

Vnitřní koncepce je plně v dual mono režimu a to už od dvou středně velkých toroidních transformátorů, stabilizovaných napájecích zdrojů a poměrně signifikantních filtračních bloků. Nesymetrické signálové vstupy jsou ihned převedeny na symetrické. Samotné signálové cesty jsou pak plně symetrické.

Ovládání hlasitosti používá dva paralelní moduly na každém kanálu a sází na digitálně regulované pole MOSFET tranzistorů. Prý se tím předchází hlavně riziku opotřebení a tím snížení přesnosti běžných potenciometrů.

Výrobce udává rychlost přeběhu 35 V / us, frekvenční rozsah 20 – 40 000 Hz (+/- 0,2 dB) nebo celkové harmonické zkreslení 0,02% v celém audio rozsahu. Separace kanálů je lepší než 80 dB a odstup signálu od šumu přesahuje 104 dB.

Celý předzesilovač má šířku 42 cm, hloubku 35 cm a výšku 11 cm, váží běžných 10 kg.

Eamlab Classic 202

Velká šíře dostupných komplementárních koncových stupňů začíná stereofonním modelem Classic 102, hned dalším je Classic 202, na rozdíl od svého menšího bratříčka už nečekaně veliká „krabice“.

Zesilovač je široký a vysoký, nicméně kupodivu ne zase tak hluboký. Impozantní čelní panel má pouze spínací tlačítko, ale nebyli by to Italové, kdyby i tady neaplikovali nějaký výrazný prvek – v tomto případě výkus sahající od horní hrany právě až k onomu tlačítku.

Boky skříně jsou definované vysokými profily chladičů, také horní panel má průduchy pro odvod teplého vzduchu. Na zádech toho mnoho není – pro každý kanál je k dispozici jeden pár reprosvorek na výstupu a XLR + RCA konektor na vstupu. Napájí se též přes obyčejnou zásuvku.

Vnitřní konstrukce využívá vlastně jen překvapivě málo dostupného prostoru – moduly pro výkon s šesti viditelnými výkonovými prvky na každém kanálu jsou namontované podle obvyklého způsobu na bocích, uprostřed leží deska s čtyřmi páry velkých filtračních kondenzátorů, dost pravděpodobně důvod zvolené výšky šasi.

Pod deskou s kondenzátory je nicméně ještě prostor pro dvojici toroidních transformátorů s jmenovitým výkonem 1 200 VA. Toroidy mají jádro z práškového železa a hořčíku a vnější stínění z měděných pásků.

Vstupní moduly staví na proprietární firemní platformě HDCA, jsou plně symetrické a pracují s nejnižší možnou zpětnou vazbou. Signál je zpracováván v čisté třídě A, bez použití vazebních kondenzátorů.

Samotný výkon ve třídě A/B dodávají bloky v kaskódové konfiguraci za pomoci šesti párů bipolárních tranzistorů. Když jsme u výkonu, ten činí 220 Wattů na kanál do 8 ohm, výrobce garantuje stabilitu až do 2 ohm, kam proudí 550 W (RMS @ 1 kHz). Krátkodobě dosáhne zesilovač až na 330 W / 8 ohm, potažmo 890 W / 2 ohmy na kanál.

Rychlost přeběhu činí 35 V / us, tlumící faktor je vyšší než 300 (8 ohm – platí na 50, 150 i 500 Hz). Frekvenční odezvu naměříte v toleranci +/- 2 dB mezi 10 a 80 000 Hz. Celkové harmonické zkreslení nepřesahuje 0,003% (1 kHz / 200 W / 8 ohm). Odstup signálu a šumu je pěkných 103 dB.

Zesilovač je skutečně velký – s šířkou 42 cm má výšku 33 cm a výšku 21 cm. Váží tučných 27 kg.

Poslech sestavy probíhal v showroomu dovozce, kde jsme mohli srovnávat (jako celek, ale i jednotlivé komponenty) s Brinkmann Nyquist Mk II, což byl i obecný zdroj signálu ve společnosti serveru Innuos Statement, Brinkmann Marconi Mk II a Brinkmann Stereo Mk II. Napájeno bylo skrze Niaga 3000 od AudioQuest a kompletně propojeno kabeláží z vyšších pater katalogu francouzských Esprit. Na konci řetězce stály Vimberg Mino.

První kolo poslechů proběhlo a ukázalo komponenty Eamlab jako spíše standardní v rámci své cenové kategorie – slušné, ale vlastně ničím překvapivé. Poté jsme ale zkusili něco experimentů s napájením a kabeláží a sestava se dramaticky proměnila – je velmi citlivá na volbu všech okolních elementů, proměňuje se spolu s nimi skoro jako chameleon. V druhém kolečku už se z Eamlab vyklubaly bezmála high-endová zařízení.

Ačkoliv Vimberg Mino nejsou úplně jednoduché k řízení, bas v „Black Wolf Blues“ od Margo Price („Strays II“ | 2023) zněl s až nečekaným nadhledem. Přes velikost koncového stupně, který by k podobnému dojmu mohl svádět, byly hluboké oktávy spíše utažené, ne hřmotné a masivní, ale hlavně dobře konturované, s civilním, přesto ne suchým laděním. Hodně se do hry promítá použitý zdroj signálu, jehož charakter zesilovače ochotně přejímají. Polohu jednotlivých tónů i jejich důraz zvládá systém Eamlab s dobrou jistotou, s takovou tou pocitovou rezervou, vystihující už hezky ten mroukavý, vřelý pocit.

Pocitově umravněná byla i průměrná „Soak Up The Sun“ od Soccer Mommy („Karaoke Night“ | 2023) se zvukovou kvalitou lehce „inspirovanou“ názvem alba. Ale přestože slyšíte limity, trocha té správné italské vášně za jinak nepřehnaným, organizovaným přednesem znamená, že to od poslechu neodrazuje. Vlastně se zdá, jako kdyby Classic PRE B1 a Classic 202 z nahrávky vytěžily to lepší, zábavnější, aniž by se vzdaly autentičnosti z pomezí prémiového hi-fi a high-endu. Není to takový ten „audiofilský“ zvuk, snažící se o školometskou analýzu, je to hlavně muzika ve fajnovém standardu – snadná a plynulá.

Vimberg Mino umí být na výškách poměrně průbojné, zejména na nahrávkách, jako je třeba „Ready Set Go“ od Grace Potter („Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures). Ostré cinkání činelů mělo říz a vlastně vůbec ne špatnou svižnost, je tu solidní kovový témbr a nenucený, přesto kultivovaně, jasně znějící tón. Opět velmi výrazně záleží na tom, co a jak zapojíte – vlastně v různých kombinacích Eamlab komponenty měly jen málo vlastního charakteru a čím lepší „okolí“, tím hudebněji se projevovaly.

Ačkoliv se 220 Wattů výkonu nemusí zdát jako kdovíco (ale to je také častý předsudek, reálně posloucháme doma většinově na pár Wattů), v kombinaci s bytelným transformátorem nabízí rozhodně jistou dynamickou rezervu. Raphaëlova „La jetée“ („Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) zněla pevně, svižně, bez pocitu nějaké dopředné dravosti, spíše s takovým tím klasickým, uvolněným nadhledem a pocitem kontroly, civilnosti a přirozené barevnosti. Dynamické momenty i při vyšší hlasitosti ale působí stále jistě, zesilovače se nerozkolísají a udržují jakousi kontrolovanou muzikálnost.

Jak předzesilovač, tak koncový stupeň hrají víceméně „bezbarvě“ v tom smyslu, že si jen málo přidávají nějakou svou vlastní charakteristiku do vstupního signálu. V některých kombinacích to může působit méně živě, v jiných zase velmi bohatě a šťavnatě. Tam i tam ale zněla „I Asked“ z eponymní nahrávky jazzového tria MABGATE z roku 2023 vlastně „srovnaně“. Čitelnost je dobrá, neupozorňuje na jednotlivosti, ale na organický celek, nesnaží se prosadit masivním basem nebo jiskrnými výškami, všechno je jednoduše vybalancované, spořádané a kultivované, aniž by to ale postrádalo vnitřní energii. Projev nijak netlačí na pilu, uklidní i jadrnější Mino a za danou cenu svým stylem připomíná značky jako Musical Fidelity nebo podobné – neutrální, ale zároveň netechnické.

Tendenci k „normálnosti“ je cítit i v podání stereofonní scény. „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) nebyla nějak prvoplánově holografická, zato uvolněnost, usazenost, zcela přiměřené proporce a vůbec organická lokalizace vás nechají vpít se již do hudby natolik, že se oprošťujete od její mechanické / reprodukované stránky. Není nic, nač byste ukázali prstem a vydechli „wow“, přesto je všechno jednoduše fajn, je to dostatečně velké, čitelné i „hmotné“, aby iluze reality byla již takříkajíc „na úrovni“.

Pod vlastně realistickým, nepřibarveným přednesem „All of my Friends are Going to Hell“ (Reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries), který naplnil prostor jak hudbou, tak jistými ne úplně příjemnými aspekty nahrávky, se však skrývalo cosi, co už bychom mohli nazvat muzikálností nebo přesněji schopností přebudovat zpracování elektrického signálu na emotivní zážitek. Je fajn to poslouchat, více si už všímáte hudby jako takové, její podstaty, nežli její formy. Podmínkou k tomu je ale bez diskuse hledání toho správného zapojení – zdroj, kabely, napájení, na všechno jsou zesilovače docela citlivé.

Eamlabs je (nejen) na našem území takovou velkou neznámou, přesto naše první setkání s těmito severoitalskými komponenty proběhlo zajímavě. V každé sestavě, do níž jsme je zapojili, hrály komponenty vlastně jinak – to ukazuje na málo vlastního charakteru, už jsme pak řekli, že i když byly ve dvojici společně, každý kousek sestavy jejich charakter proměnil. To je vlastně ve finále dobře – budete muset investovat něco času na objevování a sestavování optima, ale nakonec díky této proměnlivosti, respektive přizpůsobivosti dostanete právě to, co se se vám líbí. Každopádně zcela z formálního pohledu jde o dobře vyrobené komponenty, solidně vybavené i dimenzované, masivně a odolně konstruované a pohledem dnešních cenových relací vlastně atraktivní i z pohledu poměru ceny a výkonu. Máte-li chuť a možnost si se svou sestavou hrát, komponenty Eamlabs se vám za tu snahu umí skutečně moc pěkně odměnit.

Kč 60 000,- – předzesilovač Classic PRE B1

Kč 22 500,- - modul D/A převodníku pro Classic PRE B1

Kč 110 000,- – koncový stupeň Classic 202

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cena za dané výkony a provedení

+ masivní konstrukce

+ pěkně vybavený předzesilovač

+ ve správné konfiguraci až italsky muzikální

+ dobrá kontrola i velmi neproporčně dražších a nejednoduchých reprosoustav

ZÁPORY

- komponenty jsou poměrně citlivé na optimální skloubení sestavy

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet