Jižní Francie, kraj chutného jídla, krásného vína, téměř stálého slunce a vůbec takového vlídného, harmonického klidu. A také sídlo Métronome, jednoho z nejlepších výrobců digitální zdrojů zvukového signálu, které si dnes můžete koupit. Je to firma malá, ale poměrně činorodá, inovující a obnovující své portfolio až nebývale často. Na letošní mnichovské výstavě představila nejčerstvější novinku – SACD přehrávač AQWO 2, který má ovšem prý s předchozí generací shodné víceméně jen pojmenování a základní fyzické rysy.

V první řadě se totiž změnil i základní koncept – AQWO 2 (pojmenování vychází ze starořeckého slova akouo, neboli „dobře slyšet“) už nepřehrává jen CD a SACD disky a nenabízí několik digitálních vstupů, má v sobě i integrovaný streamer na bázi poznatků z vývoje ultimativních firemních řešení typu DSC a DSS.

AQWO 2 je poměrně velký přehrávač, s robustním, velmi čistým čelním panelem, osazeným 6,5“ dotykovým displejem s mnoha barvami a pěknou, snadno čitelnou kresbou. Díky tomu si vystačíte bez fyzických ovládacích tlačítek. Jediným „designovým“ prvkem je rozdělení panelu na tři části, dvě malé krajové jsou kartáčované, střed hladký. Pěkně vypadá i vygravírované logo na horní hraně.

Čistotu předku podporuje i to, že tu nejsou žádná dvířka mechaniky. Ta je přístupná přes odšoupávací kovový plát s krásně olejovitým chodem na horní ploše. Když krytem sklouznete vzad, spatříte černou plastovou vanu s viditelnými jen těmi nejnezbytnějšími prvky. Unašečem kotoučků a magnetickým pukem z tlumícího Delrinu. Výměna kompaktních disků je tak vlastně větším požitkem, než běžné vkládání do šuplíku.

Zadní strana je oproti krásně zpracovanému krytu a předku šasi poněkud jednodušší, ale prakticky pojatá. Vlevo je napájecí zásuvka s masivní spínací kolébkou, následuje sada digitálních vstupů (AES, koax, optika a USB pro spojení s počítači), dále ethernetová zásuvka, Wi-Fi anténka a USB port pro datové paměti (ovšem pouze pro servisní účely, AQWO 2 z nich neumí číst), k dispozici máte i plejádu digitálních výstupů pro pozdější upgrade – je tu AES/EBU, koax a hlavně IS2 v HDMI podobě, optimální to připojení k firemním D/A převodníkům. Analogový výstup nabízí přehrávač jak v RCA, tak XLR podobě.

Základem všeho je pochopitelně mechanika. Métronome využívají zakázkově upravený mechanismus od D&M. I když možná by šlo říci, že fundamentální je naddimenzované napájení, jak je u firmy zvykem. Najdete tu čtyři toroidní transformátory a celkem 10 oddělených regulovaných napájecích zdrojů, aby každá z kritických částí měla „svůj klid“.

Métronome tradičně nemluví o tom, jak staví vnitřní obvodová řešení a co používají za součástky. Dopátrat se lze toho, že uvnitř by měly pracovat čipy ES9038, ovšem jistě se dozvíte pouze to, že AQWO 2 zvládne PCM s rozlišením 32 bit / 384 kHz a DSD512. Métronome podporuje upsampling signálu právě na tyto maximální hodnoty (lze volit na displeji, stejně jako tři stupně výstupního napětí) a volbu digitálních filtrů.

Respektive dozvíte se také, že na obou analogových výstupech je mírně nadstandardní napětí maximálně (neb je volitelné) 3 V RMS, případně fyzické rozměry přístroje. Šířka 42,5 cm, výška 13 cm a hloubka 41,5 cm pasují AQWO 2 mezi větší, což podtrhuje váha 17 kg.

AQWO 2 jsme poslouchali v kopřivnickém showroomu dovozce ve spojení s reprosoustavami Rockport Technologies Atria II, integrovaným zesilovačem Alluxity Int One mkII a to na mixu kabelů Nordost Tyr 2 a Valhalla 2. Ke srovnání byl původní model AQWO.

Hned zkraje se sluší na to říct, že A/B změna v kvalitě reprodukce je veliká – Métronome je jedna z mála značek, u které jsme zatím při mezigeneračních obměnách nikdy nezaznamenali rozdíly pouze kosmetického rázu, vždy šlo o citelnou a jednoznačnou proměnu. A to naštěstí směrem kupředu – v rozlišení, konkrétnosti i v celkovém nadhledu, byť zůstává stále patrný onen firemní plnotučný styl a pocit syté, rozměrné barevnosti.

Baskytara Ralfa Gaucka je obecně nahrávaná tak, aby to byla taková ta mírně efektní, poctivě exponovaná hlubokotónová paráda. To platí i pro „Little Wing“ („Ultimate Tunes 2“ | 2013 | stereoplay). Pomalé, táhlé brnkání znělo na AQWO 2 až neuvěřitelně bohatěji, konkrétněji a napjatěji, jako kdybyste přiložili ucho blíž k aparátu, přes který Gauck hraje. První generace je zábavná a objemně měkká, poddajně houpavá, tady zůstává velikost, váha i pocit sytosti, ale je tu mnohem lepší pevnost na okrajích tónů, ty tak působí o hodně konkrétněji a je jich prostě víc co do síly a důraznosti. Každopádně zůstává ten krásný rozměr zcela netechnické plynulosti.

Jemný a přesto charismatický zpěv Grace Slick z Jefferson Airplane v „Triad“ převzaté od Davida Crosbyho („Crown of Creation“ | nahráno 1968 | Culture Factory | 0819514010265) zněl v podání původního AQWO křehce až étericky, u AQWO 2 bez ztráty onoho elegantního kouzla dostal ale podstatně pevnější a fyzičtější podobu – ne že byste dokázali pojmenovat detaily, které nově slyšíte, ale vnímáte plastičtější, jasnější zvuk, jednoduše zřetelnější. Je to rozdíl takové třídy, že by asi AQWO 2 mohl existovat paralelně s první verzí jako vyšší model.

Cinkavý jazzík „Feeling Alive“ v podání Agathe Jazz Quartet („Räumlichkeit & Transparenz Vol. 1“ | 2015 | stereoplay) měl zhruba stejný poměr výšek, ale činely byly bezpochyby jasnější a – těžko se pro to hledá popisnější slovo – kovovější. Jemná zaševelení i znělá břinknutí jsou samozřejmá a projasněná, ne však jakkoliv ukřičená. Je to kovový zvuk s jistou elegancí, nonšalantně rozlišený a ještě víc než dřív „bez námahy“. Tady už posloucháme v high-endové sféře, kde se lze prostě jen kochat.

Hudebně zdařilé provedení Vivaldiho „La Primavera“ od komorního tělesa I Musici („Čtyři roční období“ | 1993 | Belart | 450 051-2) se pomocí AQWO 2 oproti minulé generaci až překvapivě silně nadechlo – už tak velký zvuk se jakoby ještě roztáhl, ale hlavně zkonkrétnění působí, jako byste poposedli o několik řad blíž k pódiu. Je to silnější, podstatně bezprostředněji strhující, ne tak uvolněné, ale přesto malebné až poetické. Máte pocit, že hudba „zatopila pod kotlem“, aniž by to však působilo nějak násilně či snaživě – naopak, nadhled a sebejistota jsou obrovské.

Velmi výraznou změnu ve vnímání reprodukované hudby z pohledu konkrétnosti a pocitu kontroly (které vůbec nebyla zlá ani předtím) potvrdila značně komplexní 16 minutové skladby pro klavír a orchestr „Keqrops“ Iannise Xenakise („Synephaï“ | 1986 | Decca | 476 5430). Jako kdybyste svou pozornost s AQWO 2 mohli ponořit podstatně hlouběji mezi nástroje, respektive bylo výrazně snazší rozpoznat třeba jemné zvuky klavíru pod chaotickými erupcemi orchestru. Až diabolicky nepředvídatelné okamžité proměny rytmu, struktury a intenzity zvládá AQWO 2 tak, že chaos jako by byl doslova vyžehlen, nepatřičné napětí odstraněno a zůstává obrázek zřetelný a čitelný – ne nepodobně tomu, jako byste „poladili“ akustiku místnosti, kde zmizí vjem třepící odrazy, kupříkladu. Vše se usadí a uklidní.

Co do podání prostoru „That Old Feeling“ Paula Desmonda a Jima Halla („Easy Living“ | 2000 | nahráno 1965 | rcaVictor | 74321747962), nové AQWO 2 hraje charakteristicky „rozmáchle“, zvuk je tedy v proporcích velký a poměrně dost mohutný. To byl však v zásadě srovnatelně i ten u původního AQWO – co však přibylo, to je pocit zvětšení ve vertikální dimenzi, jako kdyby nástroje byly víc u podlahy a vystoupaly ve své nadživotní velikosti až nahoru nad sestavu. Pojem „usazenější“ by také nebyl od věci – lepší čitelnost bychom přiznali spíše většímu množství detailů a celkově zlepšené konkrétnosti, sama scéna působí ale úžasně, rozpínavě, vzdušně a plasticky, s pocitem až přítomné hmoty nástrojů.

Přestože původní AQWO asi nelze obvinit z nedostatku energie, je taková „komfortní“ a trochu houpavá, spíše mohutná jako Mississippi kdesi uprostřed lesů. „All In“ s velmi důrazným basovým rytmem tam zní jako štůček hedvábí kanoucího ze stolu. Ale AQWO 2 jako kdyby zatopil pod kotlem a hudbu řádně rozehřál, ještě přidal na celkové šťavnatosti, ovšem hlavně pak na důrazu, fyzičnosti a intenzitě. Hudba tak ochotně pumpuje, strhává až se vám chce vstát a pohybovat se v ní.

Métronome si s sebou už dekády nese pověst výrobce skutečně špičkových a hlavně nesmírně zábavných digitálních zdrojů signálu a nejnovější AQWO 2 mu ji dozajista nepokazí. Základní princip zůstal mezigeneračně stejný, rozšířila se však výbava o (bez problémů z TIDAL i lokálního úložiště podle našeho zkoušení přes mConnect) fungující streaming, což staví zvýšení ceny do přijatelného světla. Pokud pak budete chtít, elektronkový výstup přidá teplo, ale zároveň i měkkost, takže za nás to určitě není nutný doplněk. Možnost hrát si s digitálními filtry pak také mírně promění celkový charakter a dostáváte tak šikovné zařízení, které dokáže interpretovat prakticky cokoliv z vaší digitální hudební sbírky. Ale hlavně – dostáváte přehrávač, hrající charismaticky, zábavně, mimořádně dynamicky a sytě, stejně jako s mimořádně zábavnou dávkou muzikálnosti. Díky tomu má hudba prostě kouzlo a emoce, budí radost a dýchá životem. Métronome AQWO 2 je šarmantní společník pro opravdu náročné.

Kč 519 990,-

Kč 56 990,- - volitelná elektronková výstupní sekce

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ značný zvukový posun oproti předchozí generaci

+ docela hezké možnosti nastavení

+ férově fungující streaming jako bonus

+ materiálové zpracování s dobrou hodnotou

+ vlastně přijatelný cenový nárůst (v kontextu změny kvality, všeobecné inflace a přidaného streameru)

ZÁPORY

- fakticky nic, je to mimořádně zábavné „velké SACD“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet