Jméno dánského konstruktéra Hans-Ole Vituse je v oblasti audio high-endu proslulé a není třeba ho představovat. Je však zajímavé, že je jedním z mála, kdo vychoval druhou rodinnou generaci konstruktérů – jeho syn Alexander Vitus Mogensen pár let nazad založil svou vlastní firmu a vložil do ní všechno své přesvědčení o tom, že high-end má být v souladu s moderní designovou filozofií luxusních interiérů (což většina komponentů samozřejmě není) a zkombinoval tuto filozofii s know-how svého otce. Výsledkem je značka Alluxity.

Součástí jejího přístupu je mimo jiné celkem sympatická snaha vyhnout se stále extrémnějším cenám špičkové reprodukční elektroniky. Přesto v porovnání s obdobnou konkurencí zůstávají jednoduše atraktivnější – příkladným zhmotněním tohoto světonázoru může být už základní firemní model integrovaného zesilovač Int One mkII.

Že na to mladý pan Vitus jde trochu jinak, to je patrné už z provedení šasi, které si krom běžné černé barvy můžete objednat i v bílé, oranžové nebo grafitové, aby souznělo s dekorem vašeho interiéru. Pro velmi náročné je k dispozici možnost připlatit za vlastní barevný odstín. Vidět je to také na kompaktnosti zesilovače – má sice klasickou šířku 43,5 cm a hloubku 33,5 cm, ale na výšku neinvazivních 10,5 cm. Přitom však váží 17,5 kg, není to tedy žádný věchýtek.

Stran designu a stylu je Int One mkII skutečně neobvyklý. Seversky čistý, vlastně až absolutně jednoduchý. Hliníkové tělo je nádherně obrobené, bytelné, radost pohledět i sáhnout. Ve středu čelní stěny je vsazený obdélník dotykového displeje, snadno na něm vidíte jak aktuální vstup a hlasitost, tak díky němu lehce upravíte hlasitost či přizpůsobíte provozní vlastnosti. Vše maximálně na jeden krok, logicky, přehledně – maximálně vstřícně z hlediska uživatelského.

Co vidět být nemusí, to vidět není. Proto jsou nožky posunuty poměrně hluboko ke středu těla, stejně jako čidlo dálkového ovládání, zavěšené pod šasi. Zesilovač také nemá klasické chladiče, ale jednak odvádí teplo celým svým tělem, jednak jsou u stran vyvrtané vertikální otvory, zvětšující plochu pro chlazení. Jediným zdobením těla je vyfrézované logo na horní straně a sražené horizontální hrany.

Zadní panel je velmi úpravný, rozložený v zrcadlové pravolevé symetrii. Uprostřed se nachází napájecí zásuvka a ethernetové rozhraní, to je ovšem určené jen pro aktualizaci softwaru přístroje. K dispozici jsou čtyři analogové linkové vstupy – tři jako RCA, jeden jako XLR. Pro připojení subwooferu či upgrade ve formě koncového stupně jsou tu také RCA pre-out výstupy. U krajů komponentu se nachází vždy jeden pár vertikálně orientovaných terminálů Furutech prémiového standardu.

Interní obvody jsou druhou generací, nabízí plně symetrickou signálovou cestu od vstupu po výstup a zcela nový předzesilovač. Regulace hlasitosti je relátková, rozdělená na kroky po 1 dB a to v širokém spektru od -79 do +13 dB. Jednotlivé obvodové desky a komponenty jsou rozsazeny do vyfrézovaných bloků, kupříkladu centrálně umístěné velké toroidní trafo je odděleno několika centimetry hliníku od citlivých signálových obvodů.

Díky dobře dimenzovaným tranzistorům na výstupu nabízí Int One mkII vysoký výkon 200 Wattů na kanál do 8 ohm, s poloviční impedancí se výkon vždy poctivě zdvojnásobí a to až do 800 Watt při 2 ohmech, kde je zesilovač stále stabilní. Pracovní frekvenční rozsah jde až k úctyhodným 800 kHz, hodnota THD+N nikdy nepřekročí metu 0,01%. Odstup signálu je pak vždy lepší, nežli 100 dB. To jsou impozantní parametry, vezmeme-li v potaz kompaktnost výrobku.

Int One mkII jsme poslouchali v kopřivnickém showroomu dovozce, jako transport hrál Métronome Le Player 4, svázaný s Le DAC 2. Streamovalo se kompletně přes kabeláž a switch SOtM. Jinak bylo propojeno a napájeno kabely Nordost Tyr 2 a to do Rockport Technologies Atria II. Komponenty byly uloženy na racku Solid Tech a dále na dodatečných antivibračních podložkách téže značky. Ke srovnání jsme měli Vitus Audio RI-101 MKII nebo třeba Naim Supernait 3.

S prvním brnknutím basy v „Né quelque part“ od frechenské rodačky a patronky UNICEF nigerijsko-německého původu Ayo („Royal“ | 2020 | Wagram | 3596973757829) bylo až šokující, jak pevně, autoritativně se zesilovač staví k reprodukci a jak suverénně (nejen vzhledem k ceně) ovládá i ne úplně jednoduché Atria II. Je úplně jedno, jakou nastavíte poslechovou úroveň, Alluxity neztrácí svou jistotu a definuje tóny stejně sebevědomě při téměř nočních hladinách, stejně jako tam, kde už energie skoro vytřásá okna. Je až k nevíře, že taková jistota proudí z poměrně kompaktního přístroje – jde prakticky o „mini-Vitus“, vůči modelu, s nímž jsme srovnávali a který je téměř dvakrát dražší, se Int One mkII drží neuvěřitelně dobře. Oproti „tátově značce“ naladil mladý pan Vitus svůj přístroje přeci jen energičtěji, příměji – tak nějak víc v souladu s vkusem mladší generace. Bas je tak energický, tuhý, ne přímo efektní, ale velmi fyzický, utažený a drtivě průbojný. Mohutná nahrávka není v žádném okamžiku přidušená, nemáte pocit, že by dynamika byla nějak ztlumená – je to prostě k nevíře.

Velký hlas obřího Velšana Bryna Terfela v árii „Non Piu Andrai, Farfallone“ z „Figarovy svatby“ W.A. Mozarta (James Levine / The Metropolitan Opera Orchestra | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 866-2) zněl s příslušnou mocností a dominancí, s žádoucí energií a přesto jaksi úpravně a nevtíravě. Postupné gradování energie, jak se Terfel propracovává nahrávkou, probíhalo s jistotou a brilantní srozumitelností, tvořící etalon dané třídy. Povětšinou taková jasnost, zřetelnost a čistota stojí přeci jen ještě víc. Nejzajímavější charakteristikou je pak rozhodně mimořádná pevnost zesilovače – není to tvrdý zvuk, ale vskutku excelentně kontrolovaný. I v úrovni nočního šepotu zůstává ve středech skrze Atria II struktura a přehlednost, je to pravý high-end.

Břitké výšky v acid-jazzové „South to Perpignon“ od James Taylor Quartet („Room at the Top“ | 2002 | Sanctuary | SANCD117) měly skvělou znělost. Možná nejsou tak jemné a delikátně přirozené, jako přes RI-101 MKII, avšak působí živěji – vlastně by se dalo říci „moderněji“, přesně v souladu se zaměřením konceptu. Excelentní pevnost je patrná i zde, tóny jsou jasné, pronikavé, ale nikdy vulgární či příkré, netahají za uši. Jste-li na detaily, v čistém, intenzivním zvukovém stylu si je rozhodně užijete, třeba dozvuky tónů byly dlouhé, jasné a naprosto samozřejmé – opět prostě a jednoduše lepší, než jaké jsme čekali od základního modelu v kompaktním šasi.

Int One mkII má vysoký výkon, přesto nahrávka „Springsville“ Milese Davise (kde tento poprvé hraje na křídlovku) a Gila Evanse („The Complete Columbia Recordings | 1996 | nahráno 1957 | Columbia | 0827969082323) zněla ještě suverénněji a důrazněji, než jsme čekali. Při správné hlasitosti je dynamika bezmála realistická – oproti „velkým“ zesilovačům je tu méně nadhledu, méně uvolněné sebejistoty, ale zase je tu notná dávka mladistvé energie, temperamentu, průbojnosti a síly. Na integrované řešení, které není úplně mimo finanční realitu je to neskutečné. Zesilovač navíc navzdory onomu popsanému elánu nehraje nutkavě, nesnaží se o efekt, je tu přeci jen rezerva, napětí i mikrodynamické nuance – je tu živost.

Velmi čistý, uspořádaný a pevný styl reprodukce u Alluxity odkryl mnoho a mnoho detailů v „Kyrie“ z nejznámější mše Giovanni Pierluigi da Palestriny „Missa Papae Marcelli“ (1992 | nahráno 1991 | Amadis | 21). Je to v zásadě jednoduchá sakrální skladba, postavená čistě na vokálech a zesilovač jí udržel pod skvělou kontrolou – super pevný zvuk je velmi rozjasněný, nikdy ale ukřičený nebo příliš agresivní. Samozřejmost podání je obdivuhodná – jednotlivé hlasy jsou oddělené, každý zpěvák je vykreslený sám za sebe a Alluxity vzbuzuje radost z objevování každé další nahrávky. Je to opět maličko „dopředu“, živější a modernější, nežli relaxovanější a právem dospělejší „tatíček Vitus“, ale má to skutečně působivý šmrnc.

Svou třídu prokázal Int One mkII též ve vrcholném barokním Bachově „Koncertu č. 1 v f dur, BWV 1046“ z cyklu „Braniborských koncertů“ v podání Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields“ (2001 | nahráno 1980 | Philips | 468 549-2). Zvuk je rozměrný, vlastně až trochu exponovaný. Scéna byla veliká a přesahovala (znovu a opět) naše původní očekávání. Zesilovač drží signál i reprosoustavy tak pevně (ačkoliv ne vysloveně tvrdě) a intenzivně, že výtečně vnímáte rozmístění v pravolevé i předozadní ose. Rozložení nahrávky je přesvědčivé a jisté jako u právoplatného high-endu. Vzdušnost, skvělá lokalizace, přehlednost a rozložení vrstev – vše je na svém místě.

V Int One mkII dříme skutečně velký potenciál – baskytara v úvodu „Coup de Théâtre“ Paula Conteho („Psiche“ | 2008 | Platinum | 3000140) měla sílu, kterou rozklepala sedačku a jeho zrnitý zvučný hlas rostl s tím, jak se zvyšovala hlasitost. To může být kamkoliv vám až svědomí a akustika dovolí, zesilovač „neuhne“. Navzdory jisté „mumlavosti“ nahrávky ji zesilovač prokreslil pečlivě a jistě, navíc až v nadživotních proporcích. Můžete hrát jak libo, jak zrovna máte chuť – Alluxity to zvládá a nechává vás tak vychutnat si právě a jen hudbu.

Dalo by se říci, že v případě značky Alluxity nepadlo jablko daleko od stromu jménem Vitus. Tak jako je vidět podobnost v tváři rodiče a dítěte, je tu slyšet podobnost zvukového stylu i celkových kvalit – jen jako kdyby bylo všechno mladší, energičtější, trochu nadupanější, ale zároveň stále perfektně autoritativní, vybavený excelentním rozlišením i schopností okamžitě zaujmout. Je to prostě high-end pro mladou generaci – už tím, jak pojatý třeba co do materiálu a designu. Jediné, co mladým jaksi vstříc nevychází, je absence digitálních rozhraní (navíc, když si nemůžete ve stejném šasi koupit samostatný D/A převodník či streamer). Pokud jde o zvukové kvality, nabízí Alluxity Int One mkII nesmírně atraktivní poměr ceny a výkonu, dá vám ochutnávku „velkého“ dospělého high-endu na půdorysu a při finanční nákladnosti, které nejsou „z jiného světa“. Chcete-li lépe hrající integrovaný zesilovač, než je Int One mkII, bude potřeba za něj ještě dost připlatit, minimálně v hladině kolem 300 tisíc je právě Alluxity „tím vyvoleným“, můžeme-li soudit.

Kč 249 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moderní a čistý design

+ kvalita zpracování a celková bytelnost

+ férová cena za dané výkony (byť nejde o levný stroj)

+ síla, autorita a kontrola, nečekaná na tak kompaktní přístroj

+ „téměř-Vitus“ za zlomek ceny

ZÁPORY

- chybí digitální rozhraní a streaming

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet