Poslední roky jako kdyby se v České republice změnilo podnebí a začalo výrazněji svědčit malým výrobcům reprosoustav. Na světlo Boží tak vystoupila také značka Silent Laboratories, jakkoliv členové vývojového týmu se už poměrně dlouho specializují na návrhy zakázkových reprosoustav – jinými slovy mají za sebou historii mnoha projektů ve stylu „co kus, to originál“. Když však spojili síly se studiem Mareka Audio, vznikl první (v zásadě) sériový model, regálovky Molliter.

Jde – dle vyjádření všech zúčastněných – o snahu nabídnout „maximum za minimum“, konkrétně vynecháním běžného distribučního řetězce stlačit cenu co možná nejlepší konstrukce na úroveň výrazně nižší, než by mohly nabídnout zavedené světové značky.

Molliter jsou středně velké regálové reprosoustavy, nabízející pod „společensky přijatelnými tvary“ víc než poctivou konstrukci, kterou je možné ještě dále pozvednout za pomoci na míru navrženého stojanu, využívajícího kromě hmotnosti ještě antivibrační řešení od IsoAcoustics.

Estetika Molliter byla podřízena účelnosti – minimum paralelních povrchů a mírný záklon kvůli sladění vyzařování reproduktorů z časového pohledu. Čelní stěna je pěkně tlustá a vyvedená v černé, korpus má vypuklé boky a záda se opět zaklání.

Do přední stěny byly zapuštěny dva reproduktory Scan-Speak, vzadu zbyl dostatek prostoru pro zaoblený výdech bassreflexu a vaničku s reproterminály WBT, uloženými přes firemní antivibrační řešení.

Vzhledově reprosoustavy kombinují techničnost hran a organičnost zakulacených tahů designérova pera, výsledkem je vlastně relativně nenápadný a přitom velmi pěkně a hodnotně působící objekt. Laky jsou na povrch nanášeny v automobilové kvalitě a můžete si poručit co chcete – jde nakonec o zakázkově vyráběné kousky.

Hodně péče bylo věnováno ozvučnici, respektive její pevnosti. Krom tvarů samotných šlo také o volbu materiálu – jde o sendvičový korpus z březové překližky o 275 vrstvách dřeva. CNC frézou vyřezávané panely mají úctyhodné tloušťky – vpředu a vzadu 3,4 cm, boky 2,6 cm. Skříň je lepená a lisovaná tlakem přes 10 tun a její zásadní součástí je mřížka čtrnácti vzpěr, neboli matrix ideově dosti podobný jako ten u B&W. Jedna ze vzpěr vytváří samostatný pracovní prostor pro tweeter a většina z těchto příček je vyráběna v průběhu frézování, nikoliv lepením.

Celá ozvučnice byla navržena a simulována v počítači tak, aby se konkrétní místa pro vzpěry optimalizovala s ohledem na kmitání stěn. Některé příčky navíc nejsou vlepované, ale vznikají již při frézování materiálu – platí to zejména pro vzpěry spojující boky s horní a dolní stěnou. Toto řešení samozřejmě zvyšuje tuhost. I vlepované (zejména předozadní) příčky jsou udělané poctivě – do korpusu putují s předpětím, takže jakoby stěny „odtlačují“. Uvnitř pracovních komor není jediná ostrá hrana, každý kousek je zaoblený pro minimalizaci vzniku turbulencí. Členitost vnitřku pak také účinně potlačuje vznik stojatého vlnění uvnitř skříně.

Bassreflex je vyráběn moderní metodou 3D tisku, což umožňuje kýženým způsobem tvarovat jeho zakončení – opět hlavně pro co nejplynulejší pohyb vzduchu bez turbulencí. Trubka z PETG materiálu je pevně vsazena mezi vzpěry.

Tlumení vnitřního pracovního prostoru je vícevrstvé, začíná natíraným bitumenem, dále je tu řidší a hustší akustický molitan a také rouno.

To spolu s oddělenými pracovními komorami vytváří optimální místo pro oba použité reproduktory. Pochází z Dánska, konkrétně od Scan-Speak. Středobas patří do série Revelator, jeho papírová tlumená membrána má nezaměnitelný vzhled a solidní průměr 18 cm. Vysokotónová kopulka pak byla vzata z řady Illuminator. Textilní kopulka standardního 2,5 cm průměru je řízena magnetickým systémem s šesti neodymovými prvky. Krom toho, že tweeter má z výroby vlastní pracovní labyrint, tak i v ozvučnici jej chrání další komora.

Extenzivní práci představovala také prý konstrukce frekvenční výhybky. Ta stejně jako ozvučnice vznikla na základě důkladných simulací a počítačových modelací a cílem bylo hlavně udržet počet součástek v signálové cestě na minimu. Filtry mají strmost 18 dB / oktáva a přechodová frekvence činí 2 300 Hz. Osazení je zvoleno z nabídky prémiových součástek osvědčené dvojice značek Jantzen a Mundorf, zmiňme třeba fóliové cívky CFC, odpory Mundorf Superior a kondenzátory Evo Oil nebo Jantzen Superior. Vše je spojeno technikou D2D, nejprve slisováno, poté zapájeno. Pásma mají rozdělené bloky, filtry pro tweeter jsou v horní části ozvučnice, ty pro středobas zase dole. Vnitřní kabeláž dodala značka KrautWire a jde o postříbřenou měď v teflonové izolaci, signaturní produkt Františka Krauta. Průřez je dostačujících 2x 2 mm2.

Výrobce neudává frekvenční rozsah, mluví ale o impedanci 4 ohmy a citlivosti zhruba 89 dB / 2,83 V / m.

Molliter jsme poslouchali v několika vývojových variantách, hodnocení se týká té na 99,5% finální. Poslouchalo se přes Métronome DSC1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, napájelo se přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a propojeno bylo mixem kabeláže Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2 a VYDA Laboratories Orion. Ke srovnání jsme měli během té doby mnohé – od redakčních Xavian Quarta Evoluzione přes s314 Omega až třeba po Moon Voice 22 nebo Kerr Acoustics K300 mk.3.

Basa v „Imagination“ Arta Peppera („Meets The Rhythm Section“ | 2010 | Concord | 0888072319929) je nahraná tak trochu „postaru“ (však jde o záznam z roku 1957), není jí objemově moc, ale zato má pěkně zachycené odstíny. Molliter hrají s jistotou, zároveň však primárně s klidem a uvolněností. Objem respektuje nahrávku, hlavní je ale pocit nestresovanosti, vnímaná rezerva. Je to jakási měkká bohatost ruku v ruce se suverénním oddělením jednotlivých brnknutí, jimž reprosoustavy umí vnuknout dostatek energie a důrazu i přesto, že nejde o zvuk „masitý“ a hutný. Spíše tu vynikne napětí struny a urovnaná autenticita.

Ani vokál Carole King v „It’s Too Late“ („Tapestry“ | 1999 | epic | 493180 2) nemá takovou tu moderní naleštěnou podobu, je nicméně bezprostředně nahraný, zpěvný a velmi jasný. Tady Molliter zvládly zkombinovat poklidnou lehkost audiofilského stylu (tedy takovou tu uhlazenou, jemnou prezentaci) s dobrým pocitem těla – ani tady není nic přehnané, efektní, ale vnímáte živý zpěv s realistickými proporcemi (ani malé, ani velké), naopak je to plastické a konkrétní způsobem, který působí „normálně“. Molliter také ukážou jasné sykavky starší nahrávky, aniž by z nich dělaly nějakou nepříjemnou vědu – jsou tam, vnímáte je, ale nebrání v poslechu a ani kvůli tomu necítíte potřebu snižovat hlasitost, což je znak high-endového světa. Tady bychom se nebáli říct, že hudba má kýženou šťavnatost a živoucí energii.

Divočejší činelové plochy v „The Trans-Love Express“ Jeana-Luca Pontyho („Enigmatic Ocean“ | 1977 | Atlantic | 19110-2) se také chovaly kultivovaně. Zní lehce a rychle, bez přidaného cinkotu nebo naopak tlumenosti, reprosoustavy zachovávají mix civilizovanosti a živosti, takže můžete prakticky libovolně nastavovat hlasitost a to bez rizika vzniku nějakých agresivnějších artefaktů. Jednotlivá cinknutí jsou pak výtečně oddělená, snadno poznáte jeden činel od druhého a to včetně pocitu z jejich velikosti. Textury i dozvuky jsou propracované, neztrácí se v celkových hudebních plochách a vy si tak můžete vychutnat stejně snadno razantní cinknutí do velké mosazné plochy jako pošimrání štětečkem v jiné chvíli, kdy přes jasně a autenticky ukázaný rozdíl v množství energie je oboje stejně dobře čitelné.

Velkou devizou Molliter je jejich dynamika a zatížitelnost – reproduktory se zdají být výjimečně dobře dimenzované a ani razantní hra dlaněmi na bubínky v „Cubana Be“ Dizzy Gillespieho („A Night in Tunisia“ | 2006 | RCA | 0828768486627) tyhle dvoupásmovky nezaskočí. Můžete se do nich opřít libovolnou realistickou hlasitostí a v praxi neukročí ze své sebejistoty, klidné pevnosti a nadhledu. Navíc „plesk“ ruky na nataženou membránu bubnu byl velmi autentický, plný a fyzicky citelný, na dvoupásmovku velmi dobrý výsledek. I v nejdivočejších pasážích pak bylo cítit, že reprosoustavy udržují „jasno“ a je tu pořádek bez nervozity nebo stresu. Nepůsobí úplně ultimativně rychlým dojmem, avšak výsledek je kultivovaně přirozený.

Také rozlišení je vlastně neokázale samozřejmé. Když spustí svou „Déja Vu“ ze stejnojmenné desky Crosby, Stills, Nash & Young (1970 | Atlantic | 7567-82649-2), je to prostě v pohodě. Všechno tu má svoje pěkně usazené místo, není to zvuk technický nebo „zařezávající“ a přesto se line v organicky realistickém podání tak snadno, že pak už fakticky rozlišení nebo nuance ani moc neřešíte. Každý z nástrojů je snadno čitelný, stejně jako vokální party. Je to autenticky veliké co do proporcí a díky pořádku a klidu se zdá být reprodukce skutečně uvolněná, ale takovým tím už opravdu dospělým způsobem, kdy mizí vnímání mechničnosti reprodukce a zároveň je těžší něco hodnotit, protože víc vnímáte charakter a kvality samotné nahrávky, případně elektroniky, než reprosoustav jako takových.

Aby vynikl prostor nahrávek, je třeba Molliter dopřát dostatek pravolevého rozestupu (na ten předozadní nejsou zas tak citlivé), jinak se jejich střední pásmo snadno zahltí a sníží se čitelnost. Pokud jim však dáte nějaký ten vzduch, odmění se vám – tak jako třeba v Methenyho „Fast“ („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2) krásnou hloubkou a pocitem až fyzické přítomnosti hudební scény ve vašem pokoji. Je to plastické a konkrétní, přitom ale vůbec nic netlačí dopředu. Prostě to jen je. Proto i zprava doleva přebíhající zvuky naprosto samozřejmě lokalizujete v každém bodě jejich trasy a užijete si trojrozměrný pocit reprodukce. Tohle je dotažené stereo, které není nijak extrémně citlivé ani na směr natočení (jakkoliv to je veličina závislá minimálně stejnou měrou na akustice prostoru).

Když pak přišla na řadu velmi čistá a technicky skvěle zvládnutá „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | Reprise | 8122-79886-6), zejména hlasy zní nesmírně bezprostředně. Molliter se vlastně až trochu chameleonovitě proměňují a poddávají se nahrávce, takže brzy zjistíte, že zážitek více odvisí od kvality nahrávky a řetězce, než od Molliter – ty nabízí potenciál a jak ho probudíte, to už je na vás. U této konkrétní nahrávky bylo třeba fajn, že ačkoliv reprosoustavy ukážou onu zřetelnost a až intenzivní živost, nesklouznou k agresi nebo tahání za ucho. Ve výsledném zvuku panuje pořádek, klid a vlastně tu zní ve své spořádanosti Molliter až muzikálně – tak snadno z nich hudba vyklouzává.

Český pokus o nejvyšší světové standardy bez extrémních cen, které je běžně provázejí, se nutno říci povedl. Je vidět, že tým Silent Laboratories si osahal mnohé technické nápady při všech těch zakázkových konstrukcích, kterým se věnují a „první sériovka“ Molliter se podle toho chová i vypadá. Je to model až nabušený nápady a detaily, někdy vlastně až neočekávaně komplikovanými (frézovaná konstrukce, tlumení reproterminálů, laky v automobilové kvalitě s možností volby, oddělení od stojanů přes pružné členy apod.), ale jak se zdá, tento projekt za ještě racionální cenu nabízí opravdu mnoho. Dá se skoro říct, že Molliter hrají právě tak dobře, jak dobře jim to umožní předřazený řetězec. Nemají v menších místnostech reálné limity dynamické, jsou transparentní a poddajné, nejsou úplně náročné na umístění a jsou tak vyrovnané a tak spořádané, že vaše hudba se budou v krásné prostorovosti linout tak, že se v ní snadno (a ochotně!) utopíte a budete hodiny poslouchat bez únavy a omrzení. Silent Laboratories Molliter jsou velmi povedené reprosoustavy, ztělesňující ideu pravé audiofilie!

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je tu vidět excelentní práce při ladění „na rovno“ – propad na 180 Hz je vlastností poslechového prostoru. Od 100 do 20 000 Hz se dá frekvenční odpověď považovat za blízkou takovému tomu audiofilskému ideálu s minimem vlastního přidaného charakteru. Výborný je i soulad vyzařování v ose a mimo ni. Plnou energii je (v relativně volném prostoru) vidět od cca 40 Hz, úplně první záchvěvy jsou k vidění ještě o 10 Hz níže.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Na impedanci je znát, že jde o plnohodnotně čtyřohmové reprosoustavy. Ladění bassreflexu je oblasti kolem 40 Hz. Nejsou tu pak žádné vlastní rezonance nebo cokoliv, co by mělo promlouvat do výsledné frekvenční odpovědi. Není to impedanční průběh nějak zásadně kompenzovaný, ale nemá ani žádné náročné pasáže, takže volba zesilovače nebude nepřiměřeně kritická – stačí, když bude „dobrý“.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 171 000,-

Kč 28 000,- – dedikovaný stojan s OREA antivibračními řešeními

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ precizní konstrukce

+ zatížitelnost a dynamika

+ možnost volby finálního provedení

+ množství aplikovaných nápadů

+ údernost a fyzičnost zvuku

+ realistická cenová hladina vzhledem k výkonům

ZÁPORY

- nezní tak „okatě pěkně“, musíte se k nim lehce propracovat

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet