Když se řekne Wharfedale, patrně se vám vybaví mile působící značka dostupného hi-fi, která vyrábí dobře fungující, konzervativně pojaté reprosoustavy. Jen nemnoho lidí ale k tomu prvotnímu dojmu připojí i informaci, že Wharfedale existuje už nějakých 90 let (a po celou tu dobu vyrábí reprosoustavy) a dnes pod křídly koncernu IAG patří mezi největší výrobce na planetě. S tím se nicméně váže také opravdu široké, někdy až trochu nepřehledné portfolio.

Je to také tím, že košatá nabídka se značka zahušťuje zejména v nejdostupnější oblasti a většina modelových řady tu nese jméno Diamond. Nejnovější generací je série Diamond 12 – jak je zvykem, snaží se definovat standardy této dostupné cenové kategorie, k čemuž má Wharfedale se svou obrovskou vývojovou a výrobní kapacitou nesporné možnosti. Jde na to už odvážným marketingovým heslem „The New Benchmark“, neboli „nové měřítko“.

Co se pak dozvíte je to, že cestu ke zlepšení oproti minulým generacím pomáhal vydláždit velmi oceňovaný konstruktér, specializující se na konzultační business – Karl-Heinz Fink, který pod svým vlastním jménem vyrábí reprosoustavy, které stojí milion a víc, tedy patrně ví, co činí. Ne že by existovalo přímo úměrné rovnítko mezi cenou a kvalitou, ale nemalá míra souvislosti tam rozhodně je.

Dostal se k nám jako první model Diamond 12.2, což je největší z dokonce tří různých regálovývch modelů v sérii. Vnější podoba je nezpochybnitelně „wharfedaleovská“ – kabinet je čistě pravoúhlý, má oddělenou čelní stěnu ve vysokém lesku a zbytek stěn je potažený kultivovaně vypadajícím vinylem. Celkové zpracování je příkladné, je vidět, že ohromné možnosti firmy mají své výsledky.

Pojetí je klasické až konzervativní – Diamond 12.2 jsou běžně velké regálovky (poctivých 8,2 kg na kus při šířce 20 cm, výšce 33,5 cm a hloubce 28,5 cm, což dává vnitřní pracovní objem 11,8 litru) s nosnou sendvičovou konstrukcí panelů s výztuhami v pravolevé i předozadní ose, vpředu osazené jedním vysokotónovým a jedním středobasovým reproduktorem.

Vzadu pak spatříte výdech bassreflexu z kvalitního plastiku s lehkým klenutím, které snižuje riziko vzniku nepříjemných zvuků. Ve spodní části je pak typicky pojatá sada dvou párů reproterminálů – jsou seřazené vertikálně a ještě svírají úhel 90 stupňů, takže se s nimi výtečně pracuje.

Největší pozornost upírá Wharfedale k novému materiálu středobasové kónické membrány o průměru 15 cm – říkají mu Klarity. Polypropylenový základ doplňují umělá vlákna mica a poskytují vyšší pevnost membrány. Tu ještě zvyšují žebra, táhnoucí se od středu k okraji. Nově vyvinutý je prý i závěs – jde o klasickou (byť relativně velkou) vlnku z velmi měkkého materiálu. Klasický ferritový magnet v tomto měniči doplňují hliníkové zkratovací kroužky, zpřesňující chod cívky.

Když jsme u cívky, ta je navinutá na formeru z kombinace pryskyřice a skelných vláken – to je materiál na tuto cenovou relaci velmi exotický. Cílem je zamezit šíření bludných proudů, kterým běžný kaptonový former nebrání.

Nový je ale také vysokotónový reproduktor – jeho kopulka o šířce 2,5 cm je vyrobena z pleteného polyesterového filmu, jehož povrch je ošetřený lesklou impregnací. Planžeta není nijak tvarovaná a přesto je kolem reproduktoru maličký zvukovod.

Fink navrhl také zajímavou frekvenční výhybku – používá topologii LKR (Linkwitz-Riley) se strmostí 24 dB / oktáva. Osazené cívky jsou na vzduchovém jádru, což je v této ceně opět poměrně drahý a netypický prvek. Stojí za to zmínit také přechodovou frekvenci 2 000 Hz.

Wharfedale udává frekvenční rozsah 50 – 20 000 Hz, jmenovitou impedanci 8 ohm (i když prý je minimum na 4 ohmech) a charakteristickou citlivost 88 dB / 2,83 V / m.

Diamond 12.2 jsme poslouchali v obou poslechových místnostech – jednak tedy hrály místo KEF LS50 Meta / Emotiva ERC-4 / RME ADI-2 DAC FS / Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2 na kabelech ZenSati, jednak hrály místo Fischer&Fischer SN-70 spolu s Cambridge CXA81 / Teac NT-503 / Cambridge CXC na kabelech Dynamique Audio Horizon 2 a nakonec také na OPPO UDP-205 / Métronome DSC1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR / GMG Power Harmonic Hammer 3000P, kde na kabelech Nordost Heimdall 2 střídaly Xavian Quarta Evoluzione.

Diamond 12.2 nejsou kdovíjak velké, není proto divu, že bas v „Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) měl odspodu jistý objemový limit, nicméně pro malou místnost s pozicí ozvučnice poblíž zdi bude kýžených padesáti Hz patrně skutečně dosaženo. Je to bas měkčí, uvolněnější, ale decentně „nejednotvárný“, hodnoceno optikou kategorie základního hi-fi. Jinými slovy, na malou regálovku pracují Wharfedale na – zejména vyšším – basu velmi vkusně.

U zpěvu Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) bylo cítit, že malé Wharfedale se snaží nabídnout poctivou plnost zvuku, zároveň je tu ten klidnější, příjemný zvukopis firmy, ale přesto to není „jen do hezka“. Diamond 12.2 mají dobrou čistotu, za dané peníze zvuk působil solidně čitelným dojmem, byť celkově byl takový jemnější.

Cinkotu na výškách v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo přiměřeně, také mají spíše jemnější a klidnější charakter – což je ostatně docela dobře, protože zesilovače v adekvátní a nejpravděpodobnější cenové hladině (tedy pod 10 000,- Kč) mají tendenci k poněkud ostřejšímu zvuku právě na středech a výškách. Informativnost nicméně ani tady rozhodně nebyl špatná a dočkáte se vícera informací, nežli u běžné produkce v tomto segmentu.

I když do Diamond 12.2 pošlete značně dynamickou nahrávku jako je Brufordova „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) a zatlačíte i tak trochu na hlasitost, malé reprosoustavy srdnatě drží kontrolu a kultivovanost. Je to takový trochu bohatší a trochu měkčí zvuk, který dobře podporuje ten vjem velikosti a intenzity – samozřejmě v rozsahu, který nevelké regálovky mohou nabídnout. Je to zvuk, který vám nerozhoupe podlahu pod nohama, ale už to rozhodně není anemické a zaslouží si to plně zařadit mezi hi-fi zážitky.

Rozlišení splňuje všechno, co za danou cenu očekáváte a přidává oproti standardům něco málo navíc – zejména čistota už skutečně není špatná a tak kytara Micheala Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) zněla s dobrým pocitem otevřenosti a znělosti. Samozřejmě nejsme ve sféře, kde byste mohli očekávat nějaké delikátní nuance, ale základní „dějová“ linka je zahraná s dobrou kontrolou a jasností, byť stále cítíte lehce krotší, hladší styl.

Prostor hudební scény v „Messy Bessie“ od Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) byl menší, nicméně ve své kompaktnosti opět kultivovaně organizovaný. Diamond 12.2 jsou hezky uspořádané a zvládají přesně to co mají, ve světě základního hi-fi pak rozhodně nadstandardně dobře.

Divočejší Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96) byla zklidněná, Diamond 12.2 tak úplně nejsou pro milovníky tvrdých žánrů, kde může leckomu chybět větší drajv a větší „křiklavost“, nicméně buďte si jisti, že kontrolovaněji a civilizovaněji si hudbu v dané cenové relaci neposlechnete. Je tu dost basu, aby vyhovoval menším prostorům, je tu dobrá plynulost, aby hudba byla zábavná a i když není vysloveně divoká, za své peníze dostanete dost muziky.

Wharfedale se svou kombinací tradice, finančního a technického zázemí umí vyrábět výtečné dostupné reprosoustavy, ani nejnovější řada Diamond a regálovky Diamond 12.2 nejsou výjimkou. Estetika a materiály jsou v kontextu třídy výtečné, působí moderně a nebudete svých peněz litovat. Technicky pak promítá Wharfedale do tak dostupné hladiny ledacos zajímavého a to se pak odráží v dobrém, vyrovnaném, hlavně ale velmi kultivovaném a příjemném zvuku, který už má v sobě tu správnou dávku „opravdového hi-fi“. Pokud tak chcete něco malého do menších místností, co splní to zásadní přání, aby to „hrálo hezky“ a zároveň to bude šetrné k vašemu rozpočtu, patří Wharfedale Diamond 12.2 na samou špičku své třídy a ledacos s o třetinu vyšší cenovkou vám takovou porci zábavy nenabídne.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Diamond 12.2 nabízí výtečnou frekvenční odezvu (široký propad kolem 180 Hz je produktem „souhry“ proporcí místnosti a měřící pozice). Zejména od 1 kHz dále je odezva vynikající. Pásmo mezi 50 a cca 500 Hz je lehce zdůrazněný, jak to tak bývá u menších a levnějších regálovek, aby hrály zajímavě. Špička energie na 50 Hz vypadá na produkt bassreflexu, energie středobasu pod hranicí 100 Hz relativně rychle klesá. Celkově je to ale velmi dobře naladěná frekvenční odpověď a to nutně nejen v té nejzákladnější třídě.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Pokud už nemůžete z nějakého důvodu mít uši na úrovni tweeteru, tak je lepší posadit regálovky spíše níže.

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Je vidět, že nasazená mřížka – vcelku typicky – ovlivňuje energii výšek a to zejména od 3 kHz až do konce frekvenčního rozsahu. Rozdíl je v některých místech velmi výrazný a je rozhodně velmi dobré ji při poslechu sundat.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Linka harmonického zkreslení leží až překvapivě nízko, s výjimkou naopak až nečekaně vysokého peaku kolem 500 Hz, který je v souladu také se špičkou na frekvenční odezvě. 

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Tento graf ukazuje, že zvýšené zkreslení 2. harmonickou mezi 300 a 600 Hz, kde na 500 Hz dosahuje až k hodnotě 3%, což je zvláštní, protože jinak jsou Diamond 12.2 velmi příkladně fungující i z tohoto pohledu.

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Naladění bassreflexu je na překvapivě nízkých 45 Hz, mezi 150 a 350 Hz pak impedance klesá až lehce pod 4 ohmy. Na celé křivce je vidět jediná výraznější rezonance a to na 250 Hz. Elektrická fáze to potvrzuje, je ovšem stejně jako impedance rozumně náročná (i když ne úplně nenáročná). Diamond 12.2 budou hrát i se základní elektronikou, ale zejména pokud rádi hrajete více nahlas, je dobré vybrat nějaký stabilnější a prostě dobrý zesilovač.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 10 590,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi vkusné provedení

+ velmi atraktivní cenovka

+ klasicky příjemný zvukový charakter firmy

+ za danou cenu překvapivě všestranná a kvalitní reprodukce

ZÁPORY

- v praxi je cítit nižší citlivost, než napovídají parametry

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet