Britská společnost Wilson Benesch byla založena v roce 1989 a o rok později uvedla svůj první produkt. Gramofon. Ten následovalo raménko. A hned poté stojan pod tento gramofon. Teprve po čtyřech letech firma zkusila vytvořit první reprosoustavy a teprve v roce 1999 se do díla pustila úplně - již tehdy ovšem přišla s "obrácenými" měniči v isobarickém koncepci a dala svým skříním tvary a punc, který mají dodnes. V roce 2007 pak přichází série Square - a podle tradic nikam nespěchá a v katalogu zůstává i dnes, byť ve faceliftované verzi II.
My jsme měli možnost seznámit se s modelem Square Two, základním kamenem (spolu s regálovou verzí Square One) této základní řady reprosoustav Wilson Benesch. Jde o poměrně kompaktní sloupeček (97,5 x 20 x 25,5 cm - V x Š x H), ale může se pochlubit solidními 25 kg váhy. Nemalá část je soustředěna v robustním kovovém podstavci tvaru T, díky kterému sloupky i přes svůj štíhlý tvar stojí stabilně.
Samotná ozvučnice je klasicky pravoúhlá, postavená bezmála na skutečně čtvercovém půdorysu. Zejména v dekoru očkového javoru pod hlubokým, pěkně provedeným lakem vypadá i skutečně dobře. A to jak s krycí mřížkou, tak bez ní - výrobce se chlubí, že právě krycí mřížka má téměř nulovou difrakci a není tak problém nechat ji při poslechu nasazenou.
Square Two je vlastně dvoupásmový monitor s dvěma měniči usazenými u horní hrany ozvučnice a velmi blízko u sebe; ozvučnice protažená až k zemi dává silnější basovou odezvu. Square Two výrobce vybavil tweeterem, středobasem, vzadu pasivním radiátorem a v základně bassreflexovým portem.
Vzadu u paty nalezneme ještě dva pár reproterminálů, dělaných přímo u Wilson Benesch. Jsou seřazeny hezky ve vodorovné lince a jsou to trochu atypické matice. Vyrobeny jsou z mědi a potaženy tenkou vrstvou rhodia. Když už jsme na zadní stěně, podívejme se na pasivní zářič, pojmenovaný WB Assisted Bass Radiator. Jeho cílem není prohloubení basové odezvy, jak by se mohlo zdát, ale naopak odebírání energie - je umístěn přímo za středobasem, jehož tlak ze zadní strany membrány přeměňuje na teplo. To by mělo výrazně redukovat vibrace kabinetu a tedy zkreslení pronikající do reprodukce.
Minimalizaci rezonancí má na starosti i vnitřní opěrný systém z karbonových ramen, v určitých místech pak najdeme ještě těžké desky, které slouží k tlumení vibrací v kritických místech.
Square Two jsou po vzoru správných anglických dvoupásmovek maximálně jednoduché - většinu pásma pokrývá ceněný středobas Tactic Drive Unit s membránou o průměru 17 cm, zbytek pásma má na starosti hedvábná kopulka o průměru 2,5 cm. Středobas Tactic má membránu z polypropylenu a karbonu. Oba měniče jsou odděleny jen jednoduchou výhybkou prvního řádu s vybíranými polypropylenovými kondenzátory a cívkami se vzduchovým jádrem na úrovni 5 000 Hz. Odtud až ke 24 000 Hz pracuje tweeter, středobas pak jde až ke 40 Hz (byť výrobce neudává toleranci).
Wilson Benesch Square Two jsou pojaty jako 6 Ohmové s přiznaným propadem na úrovni 4 Ohmy. Charakteristická citlivost je nastavena na lehce nadprůměrnou úroveň 87 dB / m / 2,83V.
Square Two jsme poslouchali s Musical Fidelity M6si, dělencem NAD C510 / C275 BEE, setem Naim Nait XS / Naim CD5si a také na Onkyo Reference sestavě (P-3000R + M-5000R + C-N7050). Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Fischer & Fischer SN/SL 70 či PMC Twenty 26 a Tannoy Revolution XT 6. Propojeno bylo kabeláží TelluriumQ řady Silver.
Na relativně nenápadný kabinet s nevelkými měniči umí sáhnout Square Two poctivě do hloubky a nedělají kupodivu ani problémy při vzdálenosti menší než půl metru od zadní stěny. I velkolepý Holstův "Jupiter" z cyklu "Planets" v transkripci pro varhany (Roland Maria Staigier | "English Town Hall Organ" | 2010 | Acousence | ACO-CD 10710) nepůsobil nedostatečně. Pochopitelně, že celý velký nástroj v rezonující síni reprosoustavy neobsáhly, ale deklarovaných 40 Hz vyzáří skutečně poctivě. Díky své kompaktnosti sice nepředávají do místnosti fyzický tlak a nerozklepou vám nohavice, na druhou stranu bas je velmi precizně konturovaný a konkrétní. I díky tomu varhany působí už jako skutečný, velký nástroj - na nevelké sloupky velmi dobrý výkon.
Skutečně parádně čisté, byť až trochu analytické se zdají Square Two být ve středním pásmu. Středobas je velmi rychlý a velmi přesný, zvuk je díky tomu velmi transparentní a otevřený. Zpěv i nástroje v "Knowledge of good and evil" Esperanzy Spalding ("Chamber Music Society" | 2010 | Concord | HOI-31810-02) jsou průzračně čisté, sykavky ale mohou být až příliš výrazné, zejména v menším prostoru a při vyšší hlasitosti - to ovšem vyřeší pečlivá volba sestavy. Co je pak vynikající, to je prezentace velmi solidního množství informací, Wilson Benesch se snaží zřetelně artikulovat i skutečně maličké detaily a i když existují i větší hudební mikroskopy, Square Two jsou velmi zdatnými analytiky.
Trochu jsme očekávali, že analýza, až lehká říznost, bude pokračovat i v citlivém pásmu výšek. Hedvábná kalota ale překvapila svou vyvážeností mezi expresivností, jasností a jemností. Kov činelu a výšky vůbec v "The Girl from Ipanema" od Stana Getze a Joao Gilberta ("Getz / Gilberto" | Verve | B0020749-02) byl parádní. Témbr byl prostý určité zjemnělosti, kterou látkové kopulky občas trpí, přesto zůstával delikátně klidný. Výšky jsou v podání Square Two ale docela znělé, objemově by jich ovšem mohlo být přeci jen o něco více, jsou celkově trochu tenčí. Osloví ovšem rozhodně milovníky přesnosti.
Rychlost napomáhá výrazně i dojmu živé dynamiky - třeba taková žesťová sekce v živelné "Too Darn Hot" v podání Elly Fitzgerald ("...sings Cole Porter Songbook" | Verve) má švih a břink, který od dechů očekáváte. Square Two těží ze své téměř monitorové konfigurace a rozehrávají se s lehkostí a radostí. Jsou schopny předat velmi dobrým způsobem informace o dění na mikrodynamické úrovni, rozebrat jednotlivé nástroje a každému dodat přesvědčivou míru živosti. Z celkového pohledu vás ale tak úplně do sedačky nezatlačí a neohromí, jsou to prostě přesné, možná až trochu školometsky přesné reprosoustavy, soustředící se na zvukovou brilanci.
Na druhou stranu, máte-li rádi rozborku nahrávky, nebudete zklamáni. Akustická "Make My Day" od Acoustic Alchemy ("Reference Point" | 1990 | GRP | GRD-9614) vám kytary přiblíží skutečně téměř k uchu a svou přesností a chutí jít k detailům se blíží snad až sluchátkovému poslechu. Činely jsou tu sice zase tenčí, než by mohly být, na druhou stranu úplně slyšíte s jakou jistotou a brilancí reprosoustavy doslova vysochávají tón do vzduchu. Vznik tónu je pod excelentní kontrolou a probíhá bez zaváhání, proto reprodukce působí velmi precizně. Vůbec kontrola a autorita jsou kompaktním Wilson Benesch vlastní. Uslyšíte na druhou stranu i pečlivě artikulovanou jakoukoliv nectnost své sestavy...
Líbilo se nám, že si s umístěním Square Two vlastně nemusíte zase tak moc lámat hlavu. Stačí je postavit půl metru od zadní stěny (a dále, pochopitelně) a zbytek je v zásadě tak trochu jedno - prostor se mezi nimi vytvoří velmi snadno a hlavně se zdá, že dění vystupuje z jejich korpusů právě do míst mezi nimi a proniká i směrem vzad poměrně hluboko. "My Ship" od Dee Dee Bridgewater ("Midnight Sun" | 2011 | DDB Records | B0015511-02) nás tak přenesla na trojrozměrnou, pevně načrtnutou a přehlednou scénu s výtečnou pravolevou i velmi dobrou hloubkovou lokalizací nástrojů. Přehlednost scény se drží v docela širokém místě, tedy není tu nijak exaktně definovaný sweet spot.
Zdálo se, že čistý, přímý charakter Square Two svědčí i zvukově ne úplně perfektním nahrávkám - třeba poprockové "Passive" od The Perfect Circle ("eMotive" | 2008 | Virgin | 7243 8 66687 14), kterou můžete znát z filmu Constantine. Pěkně od podlahy, s plný basem a dobrým rytmem se i dynamicky docela plochá (což bylo znát poměrně dost) a ostře nahraná skladba (což znát bylo ještě víc) dala snesitelně poslouchat - respektive ani po pěti minutách trvání nenastala nutnost kvůli únavě snížit hlasitost. Na druhou stranu slyšíte úplně jasně každé skřípnutí, každou hranu a každý řízný tón až nemile intenzivně. Popravdě, snesitelné to určitě je a ne špatně, na druhou stranu vám reprosoustavy nekompromisně dávají najevo, že takhle se to nedělá.
Decentní kompromisy nenastaly ani u ještě "rádiověji" nahrané "Gotta Be Somebody" od Nickelback - i přes úžasně precizní rytmus a tempo, i přes čistotu a správně rockovou syrovost se trochu vytrácí radost z poslechu, když vám systém zdůrazní frekvenční nevyrovnanost a přepálenost některých nástrojových linek. Zvuk je sice chirurgicky brilantní, ale právě pro podobnou mainstreamovou produkci bude rozhodně zkoušet vaši trpělivost. Tedy - samozřejmě, že to není chyba reprosoustav, ale právě masové produkce, ovšem trochu více tolerance by učinilo Square Two univerzálnějšími.
Ovšem přesnost a transparentnost na druhou stranu velmi dobře fungují u barev akustických nástrojů. Fagot v úvodu "Indian Summer" od Alexis Cole ("A Kiss in the Dark" | 2013 | Chesky Records | JD366) je jasně rozpoznatelný a dobře trefený, stejně jako kov strun i činelů - tohle Square Two umí velmi dobře.
Reprosoustavy Wilson Benesch Square Two jsou takovými malými velkými draky. V nenápadném, až lehce ordinérním těle skrývají nadstandardní provedení a v zásadě jsou jednoduchými, účelnými zvukovými mistry. Zahrají jednoduše to, co do nich přichází, jsou transparentní, bleskurychlé a čisté, jsou to zvukové lupičky, soustředěné na detail a jsou schopné unést i náročnou dynamickou zátěž. Neumí na druhou stranu tak úplně odpouštět, takže si budete muset dát pozor na vyladění celé sestavy tak, aby se tyto reprosoustavy nestaly nepokojnými pedanty. Musíte také mít na paměti, že i když basu není málo, je skvěle definovaný a pořád produkovaný pouze kompaktním sloupkem s nějakými 30 litry vnitřního objemu, takže varhany a elektronika budou spíše decentněji podané, než že by vás zavalili. Berte Square Two jako monitor s nadstandardní basovou extenzí. Právě tak fungují nejlépe...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Křivka frekvenční odezvy se v podstatě celá vejde do tolerance +/- 3 dB, což je na stotisícovou reprosoustavu až nečekaně dobré. Řečové pásmo je pak pěkně lineární, nástup basu je velmi suverénní a reprosoustavy jdou zjevně hlouběji, než by odpovídalo tradici v dané třídě i rozměrech.
Impedanční křivka je také velmi spořádaná, snad až na propad k hranici 3 Ohm přesně na 20 000 Hz. Bassreflex je naladěný na cca 45 Hz. Square Two zjevně nebudou žádnou složitou zátěží pro jakýkoliv zesilovač.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
Kč 106 200,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pokud máte rádi konzervativně tvarované a přitom výrazné reprosoustavy, jsou hezké
+ luxusní zpracování
+ velmi přesný, rychlý a pevný zvuk
+ velmi dobrá prezentace detailů
ZÁPORY
- mají tendenci být občas až příliš analytické
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz
