Model Liszt je dlouholetou součástí nabídky vídeňské manufaktury reprosoustav Vienna Acoustics, která vytváří své kreace již dlouhých 33 let. Firma v minulých měsících tak trochu nenápadně uvedla celkem zřetelnou aktualizaci svého katalogu, která se u mnoha modelů dotýká výměny použitých měničů za novou generaci a doplnění jména o přídomek Reference. Tento krok potkal právě i nový Liszt Reference.

Koncept reprosoustav zůstal zachovaný – štíhlé a hluboké ozvučnice jsou posazené na extrémně vysokých a špičatých hrotech, upevněných na kovových nožkách dole po stranách, basová ozvučnice zabírající tak čtyři pětiny výšky je fyzicky oddělená od středo-výškového modulu nahoře. Ten má upevnění na otočném čepu, takže jej lze do poměrně velké míry směrovat. To dává příjemnou svobodu v umístění, kdy samotné ozvučnice stojí kolmo ke zdi a fokus prostoru obstaráváte právě jen natočením vrchní části.

Téměř padesátikilové sloupky patří mezi vysoké modely – včetně nožek narostly do výšky 121 cm, samotná skříň má však na šířku jen 19,8 cm, takže nejsou nepřiměřeně dominantním objektem v prostoru. Ani hloubka 43,5 cm vlastně není nijak děsivá.

Vepředu spatříte trojici basových měničů v části spodní, jeden reproduktor je v té vrchní – to proto, že Vienna Acoustics sází už dlouhou dobu na koncentrické řešení těchto pásem (a říká mu poeticky Music Center). Každý z modulů má v zadní části vyústění bassreflexu, u basů jsou dokonce dva. Jde o moc pěkné kovové obrobky. Dozadu se vešla plaketa s modelovým označením a elegantní estetikou, připojení obstarává jediný pár terminálů v podobě velkých zlatých matic, do nichž snadno zapadnou banánky i vidličky.

Středům je vyhrazena nově navržená membrána s průměrem 15 cm. Využívá technologii Spider Cone s podporou zadní strany tenounkými nosnými prvky, je pak plochá proto, aby co nejlépe zachovávala pístový pohyb. Celý patentovaný reproduktor je navržený a vyráběný pro vídeňskou firmou ve Skandinávii. Doprostřed membrány je vsazené tělo tweeteru. Ten model přebírá téměř beze změn z vrcholného modelu The Music, jde tedy o Ring Radiator za ochrannou mřížkou.

Ve spodní ozvučnici je trojice sedmipalcových kónusů s membránou Flat X4P Spider Cone, využívajících opět plochý tvar. Jejich střední část je vyrobená z lehounké látky a 5 cm zevnitř lakovaná kopulka je otočená směrem dovnitř, což vytváří velmi specifický vizuální dojem. Vnitřek této části je zpevněný celkem sedmi vzpěrami, jedna je neprůchozí a dělí tak prostor na dvě zcela samostatné části – v horní s jedním měničem, v dolní s dvěma v paralelním zapojení. Je to proto, že každý segment má mít mírně odlišné naladění – horní woofer je „přechodový“ pro plynulejší spojení se středními kmitočty.

Materiál X4P staví na základu ze skleněných vláken, u středního rozsahu jsou výztuhy vysoké 1,4 cm, u basů 1,8 cm. Firma je přesvědčena, že mix lehounké membrány a pevných výztuh je ideálem, protože pohybová energie se rozkládá na celou plochu stejně.

Frekvenční výhybka nemá specifikované přechodové frekvence, nicméně má třípásmovou koncepci s Besselovými filtry o strmosti 6 a 12 dB. Používají se v ní pak prémiové součástky – polypropylenové kondenzátory s tolerancí 1% a cívky s tolerancí 0,7%. V horní sekci mají vzduchová jádra, v basové je použit speciální prášek. Svitkové metalické odpory mají 1% toleranci.

Vienna Acoustics říkají, že každý ve Vídni ručně složený pár je poměřován s první výrobní referencí s extrémní přesností na 0,3 dB. Dále udávají frekvenční rozsah 28 – 35 000 Hz bez konkretizované tolerance, vysokou citlivost 91 dB (opět ovšem bez aplikovaných podmínek) a jmenovitou impedanci 4 ohmy.

Liszt Reference jsme poslouchali v showroomu dovozce a to na prémiovém systému, kde signál dodával Roon Nucleus, zpracovával Moon 390 a šťávu pumpoval mocný Audio Analogue Donizetti Anniversary. Napájeno bylo přes filtr IsoTek EVO3 Aquarius a ke srovnání bylo několikero reprosoustav včetně nižších modelů Vienna Acoustics nebo Silent Laboratories Molliter.

Basový základ v „Remember Hymn“ ze spolupráce Robert Balzar Trio a Johna Abercrombieho „Tales“ (2008 | Robert Balzar | 9802115026 2) byl lehounký a kultivovaný, bylo skrze reprosoustavy cítit vřelost kombinace Moon a Audio Analogue, ale skutečně imponující byla artikulace hlubokých tónů. Je to přesný a čistý zvuk, plný odstínů a šťavnatý. Je to zároveň však jaksi nenápadná kvalita – objemově není basu přespříliš, není nijak dominující, přesto je ho dost, aby prostor zaplnil od podlahy po strop. Bas nemá fyzickou robustnost, je spíše rychlejšího typu a má takový ten audiofilský charakter, kde je čitelnost a přirozenost zřetelně nadřazená efektům. Je to vlastně moc pěkný bas, velmi pohodový.

Spořádanost je cítit také na vokálním pásmu, když zpívá Barry Gibb ve „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) – zvuk se vyznačuje epesní lehkostí. Otevřenost je vysloveně famózní, koaxiální řešení tu odvádí nádherně homogenní práci a i když cítíte, že Liszt Reference mají mírně něžnější styl, je výsledek úctyhodně samozřejmý – chce se napsat, že jde o drahý zvuk se vším všudy. Není to analytické, reprosoustavy se nesoustředí na vypichování detailů, jejich prezentace je organická a velmi dospěle samozřejmá.

Výšky oproti zbytku rozsahu působí maličko tenčí a pichlavější, jejich energie je zřetelnější – živý a průbojný cinkot činelů v „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) byl sice také velice rychlý a velmi pěkně prokreslený, zároveň ale bylo cítit výrazný říz kovu po každém dopadu paličky. Ani tady ale detaily nesrší nějak technicistně kupředu, naopak zůstává do jisté míry uhlazenější styl, kdy je znát akcent na celek nad jednotlivostmi. I zde je ovšem čitelnost „snadná“ – dozvuk je dlouhý a šum metličky má pěkně definovanou strukturu.

Rezerva a dynamický potenciál, s jakými Liszt Reference hrají, potěšujícím způsobem zprostředkuje také velký orchestr pod taktovkou Riccarda Chaillyho v „American in Paris“ („Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2). Velmi pěkně působí zformování celého tělesa, je to přirozeně pevný, ale ne tvrdý obraz s velkým objemem a velkou dynamickou pružností, vzedmutí hudby je elegantně snadné, reprosoustavy reagují mimořádně samozřejmě a z nahrávky tak dýchá její hravost a zábavná optimistická lehkost. Ani tady se nicméně nedočkáte takového toho „masa“, té robustní fyzičnosti – hudba se houpe směle, ale stále zůstává hlavně kontrolovaná.

Na Liszt Reference je třeba ocenit jejich velkou míru transparentnosti, skutečně vnímáte zvuk komponentů i provedení záznamu – ani komplikovaná hudební díla jako Szymanowského „O przychodze sam, jako kazales, Królu“ („Complete with Sir Simon Rattle“ | 2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4) reprosoustavy nedotlačí k jejich limitům, vše je pod kontrolou, noblesní a nezahlcené. Naopak při víceméně jakékoliv hlasitosti zůstává zvuk přehledný a sebejistý. Reprosoustavy nicméně nejsou laděné k extrakci mikrodetailů – informací je poplatně high-endovým standardům, ale zůstávají zasazené v celkovém pohledu a ve velkém obraze s parádním nadhledem. Čitelnost je tak krásná, užijete si příkladné oddělení nástrojů a ani v zahuštěnějších momentech se onen přehled neztrácí.

Vysloveně fascinující a podmanivý je pak prostor, patrně díky koaxiálnímu uspořádání středů a výšek. Scéna Mozartova „Violin Concerto No. 2 in D major, K211“ („Violin Concertos Nos. 2 & 4“ | 1998 | EMI | 5 65539 2 7) byla rozprostřená po velké ploše, mezi reprosoustavami i kousek ven od nich, mimořádná je pak hloubka. Ale vlastně i šířka, obraz je přesvědčivě trojdimenzionální až holografický. Krásně usazené nástroje, stradivárky Anne-Sophie Mutter v popředí, všechno je samozřejmé a hudba se tak rozlévá s přirozeností a okouzlujícím klidem. Tohle je velmi příkladné stereo.

Nejvíc se nám ovšem stejně líbilo to, s jakou pohodou a jakou zábavností zprostředkovávají reprosoustavy vlastně jakoukoliv hudbu. „Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4) navzdory v zásadě průměrné kvalitě záznamu hrála s krásnou hudebností, rytmické bubny šlapaly a měly razanci, zvuk jako celek byl měkce poddajný, trochu vřelejší a nesmírně kultivovaný. Liszt Reference zároveň umí ukázat podstatu nahrávky (a řetězce, když jsme u toho), ale udržet velmi nadstandardní snadnost poslechu. I hodně potichoučku zůstává čitelnost a struktura nahrávky (i když samozřejmě razance basu trochu ubude), můžete pak nastavovat hlasitost kamkoliv zrovna máte chuť – a Liszt Reference hrají, hrají a hrají a svou lehkostí nikdy neunaví.

Malá vídeňská firmička Vienna Acoustics má svá specifická technická řešení a je jedna z mála, která jde hodně do hloubky technologií pro reprosoustavy – a nese to své ovoce. V relativně specificky vypadajícím těle a měničích se ukrývá velmi poctivá dávka muzikálnosti, obrovský nadhled a dávka pohody, která vás absolutně snadno bude unášet po vlnách prakticky jakýchkoliv hudebních nahrávek. Jsou to reprosoustavy s nádherným prostorem a se schopností hrát tak, abyste se posadili a během minuty se ztratili v hloubce své oblíbené muziky. Jsou klidné, měkčí a jejich zvuk je jako pohlazení, přitom však dodržují pravidla technické korektnosti a zní tím pádem dostatečně autenticky, aby uspokojily i hodně náročné ucho. Pokud tak hledáte něco „trochu jiného“, pokud zvládnete netypický design měničů a pokud vás neodradí, že za ruční výrobu ve Vídni si zaplatíte, pak jsou Liszt Reference skutečně muzikálním etalonem vyšší třídy a umí nabídnout zážitek od srdce.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních, standardním zatlumením pomocí koberce, velké sedačky, několika akustických prvků a členitých stěn s komponenty apod. Akustika je v prostoru veskrze průměrná.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Co je na změřené frekvenční odpovědi důležité, to je velký rozsah – 25 Hz v plné síle je velmi slušný výsledek. Basy pak mají jen trošku výraznější energii, nikoliv však přehnanou. Trochu zvláštní je propad energie v pásmu 1 500 – 5 000 Hz – ten sice bude zajišťovat celkovou příjemnost a absenci agresivity, nicméně zároveň je to přeci jen dost velký propad v relativně citlivé části frekvenčního rozsahu.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Díky koncentrickému řešení se zdají být Liszt Reference víceméně nenáročné na výšku poslechové osy i na konkrétní usazení posluchače.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Na koaxiálním reproduktoru je vidět důraznější a energičtější projev výšek, po propadu z celkové frekvenční odpovědi ale paradoxně ani stopy. Je tu také vidět, že mnoho energie dohání bassreflexový systém.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Dobré je, že zmíněný propad je při měření z poslechového místa výrazně menší, než z referenčního metru. Dokonce je tu naopak vidět zdůraznění v oblasti 6 – 7 kHz.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Celkové zkreslení se drží i v oblasti zjevného peaku těsně pod hranicí 1 kHz pod hranicí 1%, je navíc stálé, bez výraznějších výkyvů.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance reprosoustav ukazuje na ladící frekvenci systému těsně nad 30 Hz. Přestože nemá žádné vysloveně složité přechody a zlomy, je kolem 100 Hz také vidět propad až pod úroveň 3 ohm, průměrná hodnota se bude držet jen někde nad 4 ohmy, takže stabilní zesilovač je určitě důležitý. Mezi 500 a 1 000 Hz je vidět několik záchvěvů rezonancí, ale jsou tak malé, že nebudou nijak promlouvat do celkové frekvenční odpovědi.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 381 200,- - standardní provedení

Kč 445 000,- - provedení Premium Rosewood

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ krásné „flow“ – plynoucí zvuk s lehkostí a nenuceností

+ vysloveně skvělý prostor

+ možnost nastavení pomocí otočné „hlavy“

+ dobré zpracování a kvalita použitých materiálů

+ plný rozsah

ZÁPORY

- cena je poněkud vyšší

- vzhled technologicky pokročilých basáků není úplný vrchol elegance

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet