Přestože ocenění asociací EISA rozhodně automaticky neznamená nejvyšší aktuální dostupnou kvalitu, jakýmsi orientačním měřítkem pro solidní poměr ceny a výkonu se použít jistě dá. Fakt, že ocenění pro nejlepší reprosoustavu roku 2011-2012 získal sloupek Studio 190 od JBL (podle zakladatele Jamese Bullough Lansinga), kterážto firma tvoří v současnosti ve skládačce skupiny Harman, je ale naprosto realistickým zhodnocením schopností tohoto příjemně nepředraženého sloupku.
Studio 190 dorostly na designérově plánu do velmi solidních rozměrů – přes metr na výšku, dvacet čísel na šířku a téměř čtyřicet do hloubky už tvoří v poslechovém prostoru nepřehlédnutelnou dominantu. Připočtěme k tomu i 22 kilogramů čisté váhy na každý kanál, což je váha víc než úctyhodná i při nemalých proporcích – může za ni konstrukce z MDF desek o síle téměř dvou centimetrů. Z dané rovnice nám vychází velmi dospěle působící reprosoustavy ve více než přístupné cenové kategorii. I na JBL jsou ovšem Studio 190 velmi nestandardní co se týká vzhledu – jejich ostře řezané rysy v duchu stylu „JBL Wave“ jsou sice velmi dynamické, ale také velmi moderní. Originalita se v tradičnějších interiérech dá vyrovnat ponecháním krycích mřížek na místě – s nimi Studio 190 ztratí onen punc, díky němuž se k těmto sloupkům samovolně a neustále stáčí pohled. Ale vzhled je stejně jako zvuková preference záležitostí individuální a je na každém, zda se mu JBL líbí nebo ne. To důležitější je pak rozhodně skryto ve schopnostech Studio 190.
Svéráznost designu se ale týká jen předního panelu reprosoustav – na bocích a zadní straně se návrháři drželi těch nejtradičnějších tvarů a řešení. Zadní strana vlastně hostí krom bassreflexu jen vaničku s dvěma páry masivních šroubovacích konektorů s poměrně velkorysým prostorem v okolí.
Jejich náznak lze vyčíst už z technických parametrů. Tři a půl pásma má na starosti čtveřice reproduktorů. Ve spodní polovině najdeme dvojici identických měničů se šíří membrány 16,5 centimetru. Mají na starosti nízké frekvence pod 800 Hz. Z jejich komory je také vyveden masivní bassrefexový plastikový nátrubek směrem dozadu. Materiál membrán je PolyPlas, neboli mix papírové membrány a polymeru podle vlastního receptu JBL. Měkké a poddajné gumové závěsy dávají reproduktorům dlouhý zdvih a snižují zkreslení v nízkém pásmu. Nad hranicí 800 Hz operuje až do 3 200 Hz středový měnič s průměrem membrány 10 cm. Materiálem je tu opět PolyPlas a reproduktor operuje ve vlastní ozvučnici. Výškový reproduktor o průměru 2,5 cm je uschován v typickém vlnovodu tak jako u většiny modelů značky JBL. Membrána je vyrobena z materiálu CMMD, neboli kombinace s keramicko-kovovou strukturní mřížkou.
Reprosoustavy Studio 190 jsou koncipovány jako osmiohmové a mají velmi slušnou citlivost na úrovni 90 dB. V úzkém tolerančním pásmu mínus 3 dB mají psaný frekvenční rozsah velmi pěkných 40 – 22 000 Hz. Celkem by se dalo důvěřovat i tomu, že membrány reproduktorů zvládnou špičkový výkon až 400 Wattů, byť doporučené maximální zatížení je čtvrtinové.
JBL Studio 190 hrály spolu se zesilovačem NAD C370, Denon PMA-710AE a Xindak XA-6800. K nim jako zdroj signálu hrál buď USB D/A převodník KingRex UD384, Denon DNP-720AE, Denon DCD-710AE nebo Pioneer BDP-LX71. Pro srovnání stály vedle reprosoustavy Harbeth Monitor 30 a Roth Audio Oli50. Signál mezi komponenty vedla kabeláž Eagle Cable, Monster Cable a QUAD, k reprosoustavám pak Eagle Cable a ProAc Response Signature Black.
Americké reprosoustavy JBL jsou známé svým talentem pro přednes basové složky, budiž příkladem skvělý sloupek LS80. Ani Studio 190 se v této oblasti nenechají zahanbit, byť titánství jmenovaných nedosahují. Což může ale být i dobře, vyžadují alespoň o to méně prostoru kolem sebe a basu je sice opravdu hodně, nepřerůstá ale v běžně akusticky upraveném prostoru do přílišného objemu.
Ve skladbě „Expert“ od německých Yello je cítit elektronický basový puls, držící se svého tempa s přehledem metronomu. Objem spodních kmitočtů je skutečně značný, přesto se nezdá, že by kvůli tomu nějak trpěla čitelnost reprodukce a nebylo možno se doposlechnout detailů ze středovýškové sekce.
U akustického kontrabasu je situace obdobná – stává se mírně dominantním nástrojem na zvukové scéně, jak ukazuje živý záznam každoročního koncertu u Ženevského jezera, který vyšel pod názvem „Nagra jazz“. Měkký, sytý a barevný kontrabas je podán s velkou energií, příjemně přirozeně a nenásilně, ačkoliv všudypřítomně. Všudypřítomně v tom slova smyslu, že kulatý, neagresivní bas jako kdybys zaplavil poslechovou místnost. Přes veškerý objem zůstává ale solidně kultivovaný a kontrolovaný.
Rebecca Pidgeon se svou jemnou „Spanish Harlem“ ukazuje na dobré rozlišení frekvencí okolo lidského hlasu, podobně jako to prokazuje u mužského vokálu Chris Cornell na „Billy Jean“. Křehký ženský vokál zní prokresleně a uvěřitelně, bez syntetických náznaků. Snad jen sykavky v některých okamžicích při vyšších hlasitostech mohou dojít až na hranu ostrosti. To ale neplatí u Cornellova chrapláku, vyznívajícího v plném rozsahu v nádherně přehledném a kompaktním celku. Celistvost je vůbec slušnou stránkou Studio 190 – zvuk drží pohromadě při jakékoliv hlasitosti. Snad až trochu příliš – nechybí rozumná míra volnosti a vzdušnosti, ačkoliv hlavním dojmem je trochu staženější, údernější charakter. Zvuk jako kdyby mířil spíše přímo na posluchače, než volně plul prostorem.
Výšky pak jsou díky tweeteru schovanému v horně intenzivní a krásně čisté. Přítomné jsou ale opět o trochu víc než středové frekvence. Hi-hatky a činely na desce Modern Jazz Quartet „Concorde“ nepředesílají posluchači žádnou zrnitou texturu, jen přirozeně zbarvený kov a dostatek rozlišení. Díky těmto výškovým měničům je také iluze prostoru na velmi slušné úrovni. Spojitost a dostatek informací je JBL Studio 190 vlastní, scéna je ale celkem jasně ohraničena pozicí obou reprosoustav. Nemohou být ani příliš daleko od sebe (řekněme zhruba do tří metrů), jinak se i přes širokou disperzi hornových tweeterů objevují mírné nedostatky v homogenitě. Přehled na scéně je ale velmi dobrý v předozadním a hlavně pak v pravolevém směru, stejně tak oddělení nástrojů – to souvisí s dostatečným množstvím reprodukovaných informací a dobrou kontrolou zvuku.
JBL Studio 190 jsou dostupnými sloupky, které ve své kategorii rozhodně nezapadnou. Tak jako je výrazný jejich vzhled, tak je výrazný i jejich zvukový projev. Rozhodně se totiž v prostoru neztratí. Frekvenční charakteristika už od poslechu neodpovídá představě křivky rovné „jako když střelí“. JBL prostě nejsou úplně ideálním zvukařským nástrojem, kompenzují to ale svým velmi příjemným, hutným charakterem, nepokrytě zaměřeným na zábavnost. Trochu to připomíná přístup evropské a americké kinematografie – a funguje to. Ne pro každého, ale pro běžného konzumenta nebo toho, kdo chce poslouchat svou hudební sbírku (ideálně s vyšším podílem elektrifikované rockové nebo popové hudby) zábavným a neunavujícím způsobem, ten si u Studio 190 své jistě najde. Navíc jim velmi přijatelná cenovka jen přidává na atraktivitě. Jediným reálným problémem tak zůstává, zdali se „vejdou“ do poslechového prostoru – díky skutečně masivní basové odezvě musí být místnost buď dostatečně veliká, nebo akusticky upravená. Jinak nastává stav, který by se dal nazvat basovým peklem – spodní frekvence při vyšších hlasitostech ucítíte až hluboko uvnitř dutiny břišní. Splní-li se ale akustické nároky, odmění se Studio 190 skutečně příjemným a dlouhodobě poslouchatelným zvukem, který nadchne většinu „obyčejných“ posluchačů, jejichž diskotéku tvoří povětšinou moderní hudba a kteří jí chtějí mít naservírovanou „šťavnatě“ a energicky. Právě tam je totiž hlavní síla JBL Studio 190. To rozhodně za dané peníze není málo.
Kč 17 490,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ masivní zvukový projev se slušnou kontrolou
+ neotřelý design
+ množství reprodukovaných informací
ZÁPORY
- reprodukované pásmo je frekvenčně nevyrovnané – basů je znatelně víc
- vzhled nemusí být každému po chuti
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
DSI CZ
www.dsicz.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 724 417 072
