Jen málo výrobců v oboru audio techniky si dává TAK moc záležet na TAK malých konstrukčních detailech, jako američtí Wilson Audio, jedna z nejrespektovanějších, nejdražších, nejambicióznějších a také nejsnáze rozpoznatelných značek na trhu a to vlastně už od založení v roce 1974. V podstatě rodinnou firmu převzal syn nedávno zesnulého zakladatele a je-li to vůbec možné, ještě více zatlačil na onu originální koncepci „technická brilance především“. Jedním z nejméně technicistních modelů je kompaktní, základní (byť v podání Wilson Audio ve velkých uvozovkách) sloupek Sabrina.

Důležité je zdůraznit tu slovo kompaktní, protože Sabrina se snadno vejdou do každé místnosti – základna zabere v prostoru jen 30,5 cm na šířku a 38,5 cm do hloubky, na výšku mají sloupky 96,5 cm a co víc, až tekuté tvary ozvučnic skutečné rozměry jakoby ještě trochu zmenšují. Neproporční je pak váha, neb i v této „snesitelné“ velikosti váží Sabrina bezmála 43 kg.

Přestože Sabrina patří k nejméně „sci-fi“ designům firmy, jejich ozvučnice jsou stále zjevně podřízeny svému účelu a firemní filozofii dokonalé optimalizace vyzařování měničů z časového pohledu. Celá ozvučnice je tak mírně zakloněná, její stěny se pak zhruba ve dvou třetinách výšky lomí a zužují se jak na pravolevé, tak na předozadní ose. Svým způsobem trochu připomínají malé menhiry. Na rozdíl od nich jsou ale velmi pečlivě posazeny na vysokých, velmi ostrých hrotech, jejichž úkolem je zvednout skříň od podlahy (čímž se sníží zkreslení zejména nejnižšího pásma) a také možnost perfektního doladění vodorovné polohy – Wilson Audio doporučují věnovat při instalaci pozornost i těm nejjemnějším odchylkám od ideálu.

Čelní plocha je z velké části potažena měkkým filcem, sloužícím pro zklidnění odrazů měničů, v černé ploše najdete zapuštěné celkem tři reproduktory, všechny vyrobené dle firemního návrhu. To poznáte zejména podle vysokotónové kopulky s „hvězdicovým“ orámováním měkkým materiálem.

Zadní stěna je osazena dvojicí bassreflexů s neuvěřitelně masivních hliníkových trubek, ta horní má velmi malý průměr, ta spodní naopak velikánský. Úplně dole je hliníkový panýlek s jediným párem reproduktorových terminálů.

Wilson Audio tvrdí, že Sabrina je výsledkem nápadu vzít technologie a postupy velkého modelu Alexandria XLF a „destilovat“ z nich jejich esenci v co nejmenší možné podobě. Ačkoliv základní strukturální prvky jsou vyrobeny z MDF panelů, nejvíce namáhané čelní a boční stěny jsou naopak z proprietárního firemního materiálu X, což je pod vysokým tlakem slisovaná vrstva minerálů, polymeru, uhlíkových a papírových vláken.

Kabinety jsou vyráběny ručně, slepována speciálním lepidlem (i to si Wilson Audio vyvinuli sami), následně je na ozvučnice nanesena gelová tlumící vrstva a po sbroušení se natírá zakázkovými automobilovými laky v několika vrstvách.

Použité měniče – jak už bylo řečeno – jsou dílem vývojového týmu firmy. Vysokým tónům je vyhrazena klasická měkká hedvábná kopulka o průměru 2,5 cm, která pod ordinérním vzhledem skrývá high-endové materiály. Jde totiž o 1:1 převzatý reproduktor z modelu Alexandria XLF s názvem Convergent Synergy Tweeter.

Středotónový kónus s prořezáváním zpevněnou membránou evokuje intenzivně lehce poupravené reproduktory dánských Scan Speak, průměr membrány je 15 cm a materiál papírová drť. 20 cm basák vychází z modelu Alexia, jeho magnet i cívky byly ale přizpůsobeny pro menší pracovní objem v Sabrině, čistě papírová membrána zůstala.

Wilson Audio se sice chlubí mimořádně pokročilými výrobními technologiemi i onou již zmiňovanou až absurdní péčí o každý detail, nicméně své know how naopak vlastně nerozkrývá. Dozvíte se tak jen o frekvenčním rozsahu 31 – 21 000 Hz (+/- 3 dB – s poznámkou „v typické místnosti“), dozvíte se o jmenovité impedanci 4 ohmy s přiznaným poklesem na ultra nízkých 2,5 ohmu u 139 Hz a dozvíte se i o charakteristické citlivosti 87 dB / W / m, která je v podstatě běžným standardem.

Model Sabrina jsme poslouchali v pražském showroomu Voix, kde hrál na řádce sestav i ve vícero prostorách. Zdrojem signálu byl buď set PS Audio DirectStream Memory Player / PerfectWave DirectStream DAC nebo Acoustic Signature Primus či Oracle Origine, zkoušeli jsme poslech přes Rogue Audio RP-5 / M-180 i Parasound JC 2 BP / JC 5. Propojeno bylo komplet kabeláží MIT. Porovnávat jsme mohli s GoldenEar Triton One.R, Triton Reference nebo třeba OceanWay Eureka, ale i Wilson Audio Alexx nebo Sasha DAW.

Už od prvního zamručení strun kontrabasu v „I can’t stop loving you“ Madeleine Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689) cítíte, že bas je doslova ušlechtilý, že má v sobě geny ultra drahých systémů. Je nádherně, sebevědomě artikulovaný, ohraničený mimořádně pevně vedenou rukou, na rozdíl od svých firemních sourozenců je proporčně a objemově výrazně menší, ale rozhodně ne nedostatečný – Sabrina stále nabízí bas výraznější, než by proporcím skříně odpovídalo. Každý tón má temnou, hustou, hutnou váhu a i když Sasha DAW nabízí mnohem ráznější a přímočařejší definici, způsob, jakým Sabrina bas ukrajuje jako plátky luxusního másla je vlastně fascinující. Sabrina už v podstatě dokáže také nabídnou neošizenou energii fyzicky citelného impulsu mocného kontrabasu.

Slovo luxusní se hodí i k popisu středního pásma, jeho transparentnosti a brilantní autoritě, projevující se třeba na vokálu Renée Fleming v „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2). Pocit zpacifikovanosti a kontroly je charakteristickým stavebním prvkem zvuku Wilson Audio, na rozdíl od vyšších modelů ale Sabrina nezní tak technicky, tak tvrdě a nekompromisně – vokál zněl sladce, vlastně neanalyticky, jakkoliv množství detailů a plasticita jsou působivé. Čistotu a konkrétnost můžete bez uzardění srovnat s patně jakoukoliv půlmilionovou konkurencí, přednes je kompaktní a zůstává výrazně klidnější, jemnější a chce se říct organičtější, než u vyšších modelů (ač Sabrina zase nemá jejich průbojnost a hmatatelnou přítomnost).

Cinkání činelu v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from the Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2) bylo výtečné, na pomezí opravdové excelentnosti – kolem činelu je spousta, spousta prostoru, jsou jako vyfrézované, pevné a mimořádně transparentní. S elektronkami byl cítit teplější tón, s Parasound zase perfekcionistické prokreslení. Opět se tu projevuje menší tvrdost, než je „v rodině“ zvykem, působivá je svižnost, výbušnost tweeteru, jeho čistota a analytické schopnosti patří do sféry opravdového, dospělého high-endu.

Ani dynamika u „Piano Quintet in E-Flat major op. 44“ Roberta Schumanna („The Complete Piano Trios“ | 1997 | Philips | 456 323-2) nebyla tak „našponovaná“ jako u vyšších firemních modelů, ale i tak patří kompaktní Wilson Audio k sebevědomým prezentátorům. Komplexní mikrodynamické kontrasty klavíru zvládá možná v umírněně „normálním“ stylu, ale bez pocitu nějaké komprese nebo nedostatečnosti. Tichoučký zvuk i promptní následný výbuch energie těží z mimořádně kontrolované reprodukce, z té schopnosti zahrát libovolný tón o libovolné amplitudě zahrát s lehkostí, rychle, bez ztráty energie nebo definice. Sabrina tak činí méně okatě, méně pompézně než její sourozenci, ale umí mocně zahřmít i briskně švihnout, oboje se stejnou suverenitou (tedy máte-li adekvátní elektronickou výbavu) a to je vzácná směska vlastností.

Ve „Feeling yourself disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644) panoval vysloveně suprový pořádek. I v nejhlubších polohách kontrabasu je definice a rozmanitost neošizeném rozsahu, Sabrina již zvládá hrát s graciézním nadhledem a hudba tak plyne, ani vlastně nevnímáte jak, je to primárně harmonicky koherentní zvuk, není to takový nápor detailů, jako u větších modelů, ale přesto je tu požehnané prokreslení, intenzivní a samozřejmý vhled do hlubin nahrávky, v němž už máte pocit, že „je tam všechno“. Je to technicky brilantní, ale zároveň muzikálně extatická reprodukce.

Že hudební scéna v „Over the rainbox“ od The Modern Jazz Quartet (1956 | Atlantic Masters | 81226 3687-2) byla spojitá a pevná, o tom v této ceně asi není žádných pochyb (a opravdu byla). Zajímavé je spíše to, že Wilson Audio Sabrina hudbu posadí netypicky daleko / hluboko za své ozvučnice, tak trochu bez ohledu na zdi v místnosti. Plasticita jednotlivých nástrojů i celého dění je prvoligová, cítíte, že měniče jsou dokonale fázově sladěné a reprodukce si nezadá svou soustředěností s „bodovým“ vyzařováním. Instrumenty jsou bez problémů posazené nejen na pravolevé, ale i předozadní ose. Všechno „drží“, všechno je tam, kde má být, Sabrina jsou (na svou cenu) působivě přesné. Fokus reprodukce se přibližuje takovému tomu „minimonitorovému“ dojmu, i když tady není ten citelný limit basu a tím je všechno ještě přehlednější a věrohodnější. Působivé, věru působivé.

Zajímavé je také to, s jakou lehkostí si reprosoustavy poradí i s kompromisnější nahrávkou typu „Champs Elysées“ od Zaz („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216). Tedy – základní charakteristika odvisí hodně od připojené elektroniky, Sabrina snadno přejímá pohodovost Rogue Audio i nekompromisně tvrdou přesnost Parasoud. Samotné reprosoustavy ale vždy hrají s nonšalantní samozřejmostí, bez agresivity, s mohutným zátahem odspodu až po frekvenční vrcholek a s klidem – není to ten „firemní“ nadupaný styl, je to – v souladu se jménem – až trochu žensky elegantní reprodukce. Je fuk, jestli necháte reprosoustav jen tak ševelit, nebo jim naložíte koncertní tlak, neztrácí čitelnost, jistotu ani přesnost.

Nutno říct, že k Wilson Audio Sabrina jsme přistupovali jako „k těm malým“, jako k něčemu, co bylo stvořeno jako kompromis tam, kde „opravdové“ Wilson Audio neobstojí kvůli své (logické) velikosti. Ale ouha – kompaktní sloupek Sabrina rozhodně nejsou jen drahou ozdobou skvostných interiérů. Jsou to plnokrevné, agilní, technicky dotažené a smysluplné reprosoustavy, které dostojí vysoko nastavené firemní laťce. Můžete mít výhrady k designu, jen málo jich ale vzhledem k velikosti najdete na zvukové stránce věci – dynamika, detail, energie, ale i celkový nadhled a kultivovanost jsou z jasně high-endové sféry, že i tam volí Wilson Audio prémiově nasazenou cenovku je v pořádku, jde celkově o exkluzivní, pracně vyráběné zboží se vším všudy. Ale i pro zvukové puristu, pro náročného audiofila, který nebude řešit cenu, zůstává ten autentický, transparentní zvukový zážitek, který rozebere vaše nahrávky i vaši sestavu až na její podstatu. Sabrina jsou rozhodně pozoruhodné reprosoustavy.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, stavebně upravenou akustikou a dotlumením hustým kobercem a těžkými závěsy.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ať už je to z jakého chce důvodu, reprosoustavy Wilson Audio „měří“ většinou mnohem hůře, než se poslouchají (minimálně vzhledem k pořizovací ceně). Sabrina nabízí v reálné místnosti využitelných cca 35 Hz, na grafu je pak vidět zdůraznění energie v pásmu 65 – 170 Hz, které podtrhuje dojem „velkých“ reprosoustav. Propady na 400 a zejména na cca 2 – 4 000 Hz jsou značně zvýrazněné měřící vzdáleností, kdy koncepce časového sladění vyzařování měničů prostě nepočítá s poslechem z 1 metru. Překvapivější je ubývání energie v pásmu nad 17 kHz. Obecně jde o – v reálné akustice – přijatelné výsledky s dobrou vyrovnaností, nicméně u reprosoustav s tak vysokou cenovkou by mohla být frekvenční odpověď jistě lineárnější.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Charakteristickým rysem Wilson Audio je také malý ohled, který konstruktéři berou na zesilovače – buď reprosoustavy „nakrmíte“ čím máte, nebo nebudou dobře fungovat. Propad impedance až k hranici 2,5 ohmu na 150 Hz (víceméně podle slibů v technických parametrech, to je nutno přiznat) je tak symbolický. Impedance ukazuje také ladění bassreflexu na hodnotu kolem 33 Hz. Celkově je impedance velmi čistá, prostá nespojitostí nebo prudkých změn, které by signalizovaly přítomnost vibrací či stojatého vlnění s potenciálním rizikem zkreslení. Průběh elektrické fáze se od úrovně cca 100 Hz drží v bezproblémových mantinelech, pod touto hranicí ale najdete poměrně výrazný výkyv do záporných hodnot a jen nepatrný impedanční peak, takže náročnost na zesilovač nebude rozhodně nijak malá, zejména máte-li rádi dynamičtější hudbu v ráznější hlasitosti.

Waterfall

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 545 100,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ až holografická prostorovost

+ parádní koherence pásem

+ údernost a dynamičnost

+ mimořádně disciplinovaný zvuk

+ pocit velkého zvuku z malého objemu

ZÁPORY

- cena ani design nejsou pro každého

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Voix | https://www.voix.cz/

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet