Švédský výrobce Solid Tech se již od roku 1995 specializuje na zdánlivě jednoduchá a vlastně veskrze dostupná řešení pro uložení audio komponentů. Hlavní osou výrobního programu jsou kompletní stojany se zdánlivě prostými mechanickými konstrukcemi a konvenčně působícími antivibračními prvky, ovšem soudě i třeba dle měření vrcholného Rack of Silence prostě vývojáři přišli na účinná (a hlavně slyšitelná) řešení. Část katalogu se pak věnuje i různým podložkám a nožičkám pod komponenty, jimž vládnou Feet of Silence.

Základem firemní filozofie jsou různě laděné pružinky, zajišťující prakticky plovoucí podpěru pro audio komponenty. Feet of Silence se od tohoto přístupu neodlišují.

Hlavní část těla tvoří černý hliníkový váleček, do něhož jsou ze tří stran napevno uchyceny šrouby, na nichž visí pružinky. Můžete si vybrat ze dvou typů pružin – tužší snesou zátěž 3 – 6 kg na jednu nožku, měkčí 1 – 3 kg, přičemž výrobce říká, že byste se měli se zatížením dostat co nejblíže vrchnímu limitu, aby izolace fungovala ideálně. Z toho mimo jiné vyplývá, že Feet of Silence budou použitelné spíše pro zdrojové komponenty, možná pro integrované zesilovače, ale těžký monoblok byste museli podložit už poměrně velkým počtem kusů.

Výřezy ve spodní části nosného dutého válce prochází další tři šrouby, nesoucí spodní část zmíněné pružinky. Tentokrát ale pevně drží v druhém vnitřním válečku, který díky jejich vzájemnému napětí velmi volně plave. Právě na vnitřním odpruženém prvku je nahoře filcová podložka, na níž sedá šasi podkládaného komponentu. Zda je tento vnitřní kousek vyplněný něčím dalším nebo jde o plný kov nikde zmíněné není. Každopádně nožka je materiálově zpracovaná skutečně pěkně a i když je fakticky velmi jednoduchá, působí solidně a důvěryhodně.

A to je technicky vlastně vše, člověk by řekl, že je to extrémně jednoduché. Funkční pointou Feet of Silence je to, že podložený komponent na nich má úplnou volnost pohybu – vertikální i horizontální, prostě ve všech osách. Výrobce říká, že vlastní rezonanční frekvence správně zatížených Feet of Silence leží pod hranicí 3 Hz, je tedy nepodstatná. Pro zájemce je na webu Solid Tech k dispozici dokonce kompletní sada měření a analýz mechanických vlastností.

Feet of Silence jsme poslouchali v kopřivnickém showroomu na dobře vybaveném systému, postaveném na racku Hybrid Wood stejné značky. Základem byl CD transport Métronome Le Player 4 následovaný Le DAC 2, zesiloval Alluxity Int One mkII. Zkoušeli jsme ale také vliv na streamovací transport Métronome DSS 2. Propojeno bylo kabely Nordost Tyr 2 a poslouchalo se přes Rockport Atria II. V místnosti bylo nepřeberné množství akustických panelů RPG a Vicoustic a také různorodých doplňků. Ke srovnání jsme měli cca 4x dražší sadu Sort Kones TC.

Rozdíl mezi zmíněnými nožkami (a také polohou pouze na poličce racku) jsme zkoušeli výhradně na CD transportu, ale Feet of Silence byly také pod převodníkem, napájecí lištou, switchem, streamerem, prostě všude. Popisovaný vliv se ale týká výměny na jediném komponentu.

Basová linka v „Ne quelque part“ od Ayo („Royal“ | 2020 | Wagram | 3596973757829) prošla velkým zpevněním už při přesunu z poličky na Sort Kones TC, ovšem s Feet of Silence to bylo jako vyměnit zesilovač nebo převodník za o notný kus lepší. Nebýt to naše vlastní testovací CD, podezírali bychom dovozce, že má dvě verze skladby s úplně jiným mixem, protože takový vliv nožiček se jednoduše mozek zdráhá akceptovat. Bas měl však o tolik lepší strukturu, o tolik konkrétnější údernost a byl o tolik tužší, tak zřetelněji rozvibrovával poslechový gauč, že nebylo během pár vteřin (i při opakovaných pokusech) žádných pochyb, změna skutečně probíhá. Je to jako kdyby energie zvuku byla najednou výrazně soustředěnější, zaostřenější a sebevědomější.

Terflův basbaryton v „Non Piu Andrai, Farfallone Amoroso“ z Mozartovy opery „Figarova svatba“ (James Levine / The Metropolitan Opera Orchestra | 1996 | Deutsche Grammophon | 445 866-2) působil v přímém srovnání na holé poličce jaksi rozmázlým dojmem, Sort Kones TC mu dodaly pevnou formu, ale posun s Feet of Silence byl ohromující. Nejen, že vokál mohutného Velšana jako takový je mnohem čistší a konkrétnější, on má i mnohem lepší dynamické kontrasty nebo třeba říznost školených „rrr“. Je to intenzivnější a průbojnější zpěv, jako kdybyste použili o kategorii dospělejší zesilovač nebo zdroj signálu. Jak je to technicky možné je mimo naše chápání, ale je to tak velký rozdíl, že ho určíte i poslepu – jakmile se transport ocitl na Feet of Silence, jako by se všechno nadechlo.

Řízné acidjazzové výšky v „South to Perpignon“ James Taylor Quartet („Room at the Top“ | 2002 | Sanctuary | SANCD117) byly bez podložek vlastně až agresivní, sice hodně energické, ale také lehce chaotické (tedy v kontextu srovnání s transportem s těmi či oněmi podložkami, obecně jsme pořád vysoko v high-endu). Sort Kones TC zvuk vyčistily a tak nějak zorganizovaly, ale Feet of Silence ho nepošouply, ale doslova katapultovaly kupředu. Jak a proč těžko říct, ale cinkot činelů byl mnohem propracovanější, textura se výrazně prohloubila a stejně tak znělost ztratila nepřirozeně agresivní hranu, zbyl pouze autentický říz kovu, intenzivní, ale neúnavný. Také jako kdyby tady zmizela nějaká vrstva závoje, tak se reprodukce projasnila a zkonkrétnila. Dokonce máte pocit, že ve výsledku slyšíte víc detailů.

Masivní změnou prošla také dynamika reprodukce. Nástroje ve „Springsville“ Milese Davise a Gila Evanse („The Complete Columbia Recordings“ | 1996 | nahráno 1957 | Columbia | 0827969092323) se sice zpřesnily a získaly tělo už se Sort Kones TC, ovšem tuhle laťku Feet of Silence snadno překročily a posadily transport o kategorii výše. Zvuk se uklidnil, takže zprvu působil snad i méně nápadně, ovšem schopnost ukázat mikrodynamické kontrasty nebo udržet pevnost a autoritu byla neuvěřitelně lepší. Všechno se usadí a získá notnou dávku sebevědomí, energie a údernosti – ovšem vše dávkované tam, kde to má být, čímž hudba působí nejen suverénněji, ale také autentičtěji.

Renesanční sborová „Kyrie“ z Palestrinovy nejznámější mše „Missa Papae Marcelli“ (1992 | nahráno 1991 | Amadis | 21) je poměrně složitý oříšek, protože hlasy v kostelním prostředí se snadno slijí a zkreslení tvrdých odrazů od prostoru velmi jednoduše znesnadní jejich čitelnost. Ostatně transport na čisté poličce to ukázal – dal najevo, že jsou ve sboru ženy i muži, ale hlasitější pasáž vícehlasu prostě nebyla dobře čitelná. Se Sort Kones TC se sboristé trochu rozestoupili, dali tak i vám prostor ke snazšímu přečtení nahrávky, ale vliv Feet of Silence na čistotu, zřetelnost a jasnost byl výrazně, ale výrazně větší. Hlasy nejen, že ztratily 99% oné jakési nervozity a nepříjemné hrany, ale také se oddělily skutečně až na úroveň jednotlivců, není to jednolitý sbor a definice i srozumitelnost jsou mnohem, mnohem lepší a snazší.

V Bachově „Koncertu č. 1 v f dur, BWV 1046“ z nahrávky cyklu „Braniborských koncertů“ od Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (2001 | nahráno 1980 | Philips | 468 549-2) bylo fascinující sledovat pěkný, ale bednami ohraničený prostor, který měl decentní náznak hloubky a solidní pravolevou organizaci, kterak se s pozvednutím transportu na Sort Kones TC prostor vyčistil a roztáhl do stran. Bylo zřetelnější, kde dlí ta která nástrojová sekce a hudební scéna prostě dostala plastičtější podobu. Jenže i tady hrají Feet of Silence vlastní ligu. Nejen, že se velikost stereobáze zřetelně nafoukla, protáhla se ale hlavně citelně do hloubky za reprosoustavy a získala tak věrohodnou trojdimenzionálnost, je tu víc vzduchu, ale i víc prostoru pro jednotlivé nástroje, které působí větší a zřetelnější.

Conteho „Coup de Théâtre“ („Psiche“ | 2008 | Platinum | 3000140) stojí na silné a dramatické basové lince a jeho typickém hlasu. Pouze na racku se zdál basový základ tak nějak trochu dunivý (připomeňme, že jde o srovnání v kontextu vyladěného systému – pokud byste jej neslyšeli s tou spoustou doplňků, jistě by to byl skvělý zážitek, ale ono se jaksi na lepší až příliš snadno zvyká), ovšem velmi mohutný a sytý. Sort Kones TC bas zkrotily, zlepšila se citelně jeho struktura, ovšem stále trochu zakrýval Conteho vokál. A Feet of Silence, ty posunuly zvuk tak daleko, že se vlastně jeví až zbytečné srovnávat – na první dobrou to byl extrémní rozdíl, jako kdyby to byla úplně jiná nahrávka. Basa je skvostně frázovaná, silná, intenzivní, ani stopy po dunivosti nebo těžkopádnosti, zpěvák udělal krok kupředu a jako kdyby se do toho více opřel, stejně tak jednotliví muzikanti. Zmizela zcela jakási mumlavost jeho projevu, stejně i hrana vyšších poloh doprovodného vokálu a vy tak jen blaženě sedíte a vychutnáváte, posloucháte, vstřebáváte, zdaleka nejsnáze ze všech vyzkoušených konfigurací.

Jak mohou pouhé nožičky ovlivnit zvuk komponentů? Skutečně je všude kolem tolik vibrací a skutečně tedy tak zásadně ovlivňují výsledný projev? Inu, těžko říct, co přesně se mění, protože třeba níže provedená měření pomocí akcelerometru žádné revoluční věci neukazují. Ale jednoduchá praktická zkušenost ukazuje, že to prostě funguje. Jak je ale možné, že trochu až legračně vypadající pružinková konstrukce způsobí o tolik výraznější změny k lepší čistotě, větší dynamice a kdoví čemu všemu i v porovnání s excelentními Sort Kones TC? A jak to, že to všechno nabízí za tak extrémně dobrou cenu? Za živého boha nevíme… Víme jen to, že rozdíl byl extrémní.

Tady je důležité říci, že míra vlivu bude adekvátní úrovni rozlišení té které sestavy, takže očekávat posun o dvě třídy u zesilovače za 20 tisíc asi není realistické, nicméně věnovat takovéto příslušenství i sestavám střední třídy (a výše) vůbec nemusí být od věci. Nakonec změna byla trochu slyšet i na redakčním Cambridge CXC, spřáhnutým s CXA81 a Fischer & Fischer SN-70. Nebo (už zřetelnější) na EverSolo DAC-Z8 (v řetězci s Grandinote Shinai a Fyne Audio F1-5). Ale faktem je, že byla obecně citelně menší, než v perfektní akustice a na vyvoněném systému hodně vysoké úrovně v kopřivnickém showroomu. Přesto – jedno balení si už našlo cestu do hlavní redakční sestavy a něco nám říká, že nebude poslední…

MĚŘENÍ

Měření vlastností probíhalo za pomoci akcelerometru připevněného na čtecí mechanice CD transportu Métronome Le Player 4, který stál na plně vybaveném racku Solid Tech Hybrid Wood. Hlasitost byla nastavena na poslechovou úroveň cca 95 dB.

Srovnání odpovědi z akcelerometru – na Feet of Silence (červená), na Sort Kones TC (zelená) a přímo na dřevěné polici (zlatá)

Srovnání odpovědi z akcelerometru včetně THD – barvy základních křivek viz výše, u THD Feet of Silence (oranžová), Sort Kones TC (fialová), holý komponent (modrá)

CSD spektrum – komponent přímo na polici

CSD spektrum – komponent na Sort Kones TC

CSD spektrum – komponent na Feet of Silence

Kč 14 000,- Kč / 4 kusy

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neuvěřitelná cena v kontextu způsobeného rozdílu

+ změna zvuku byla k neuvěření

+ možnost volby dvou tuhostí pružin dle váhy komponentu

+ mechanické zpracování

ZÁPORY

- limitovaná celková nosnost, vhodná spíše pro zdrojové komponenty apod.

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz | www.sotmaudio.cz 

PRODEJCE SK: TOPHUDBA | www.tophudba.sk 

fSdílet

Tweet