Řecká značka Lab12 sídlí v oblasti Chalkidiki a specializuje se ve svém nevelkém týmu na výrobu elektronkových audio komponentů a to už roku 2012, kdy se už tehdy zkušený audio vývojář Stratos Vichos rozhodl jít si vlastní cestou. Ačkoliv většinu produkce představují zesilovače, najdete v portfoliu také napájecí filtry, gramofonové předzesilovače a dac1 reference, jediný digitální přístroj v nabídce.

Estetika je minimalistická, pohledný je hlavně čelní panel s dvěma „oky“ měřáků hladiny signálu a lehkým dotekem industriálu díky čtveřici šroubů. Po levé straně je spínací tlačítko, vpravo zase cyklický volič vstupu. Uprostřed mezi kulatými průzory najdete dvě vertikály, každou ze čtyř diod. Pravý sloupec indikuje vstupy, levý rozlišení signálu.

Ani při pohledu na zadní stranu dvouvrstvého šasi není vidět nic komplikovaného. Vstupní konektivitu představují dva koaxiální, jeden optický a jeden USB konektor, na výstupu fungují paralelně XLR a RCA. Po pravé straně je ještě nezbytná napájecí zásuvka, doplněná spínací kolébkou.

Srdcem přístroje je osm multibitových čipů Philips v „komplexní paralelní konfiguraci“, jak to nazývá výrobce. Před nimi je digitální přijímací část vlastního návrhu, výstup řídí pár dvojitých triod 6922. Provozní režim čipů staví na zpracování bez převzorkování. DAC podporuje PCM formát až do rozlišení 24 bitů / 192 kHz.

Multibit řešení je dnes poměrně dost neobvyklé – na rozdíl od asi nejrozšířenějšího Delta-Sigma konceptu, který spoléhá hodně na převzorkování a digitální filtraci, tu dochází v zásadě k „přímé“ konverzi mezi digitálními a analogovými hodnotami, což v teorii při správné implementaci může dát vzniknout „hladšímu“ analogovému výstupu s nižším šumem i díky nižší náchylnosti ke kvantizačnímu šumu, čili chybám v převodu, chcete-li. Nevýhodou je praktický limit práce s vyššími rozlišeními a obtížněji dosažitelná optimální linearita a preciznost, respektive dražší cesta k takovému výsledku – i proto se dominantně používají jiná řešení. Problematika „Multibit versus Delta-Sigma“ je pochopitelně komplikovanější, ale pro zjednodušenou orientaci by to snad mohlo stačit.

Napájecí část sestává z toroidního transformátoru a šesti oddělených regulovaných napájecích zdrojů. U signálových cest je technologií SRSG oddělená zem od té napájecí, topologie Fine symmetry – logicky v kontextu tohoto názvu – zase separuje oba kanály v poctivém dual mono provedení.

Lab12 nejde do větší hloubky, mluví jen o frekvenčním rozsahu 20 – 20 000 Hz (-1 dB), celkovém harmonickém zkreslení pod 0,15% a výstupním napětí 2,5 Vrms. Celé zařízení má šířku 43 cm, hloubku 29 cm a výšku 11 cm při váze 7,5 kg.

Převodník jsme poslouchali ve dvou sestavách. Jednak v kombinaci s firemním zesilovačem integre4 Mk2, ale i Musical Fidelity M8xi na Fyne Audio F1-5, kde se srovnávalo s EverSolo DAC-Z8, dále pak na hlavním systému s KEF Blade One Meta, Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR, kdy se porovnávalo s Métronome DSC. O kabelech, podložkách a dalším příslušenství typu filtrů se dozvíte v pravém sloupci -->.

Pokud bychom měli nějak jednoduše pojmenovat způsob, jakým dac1 reference podává štědrou dávku basových tónů v „Black Wolf Blues“ (Margo Price | „Strays II“ | 2023), pak by to bylo označení slovem „líbezné“. Hloubky mají solidní kontrolu a oddělení, charakter je spíše poklidný, elegantní a inklinuje k tomu, co vnímáme jako tekutost. Je to vřelé, uvolněně, s bohatostí a pocitem výrazné barevnosti, struktura je přitom slušně vykreslená – ideální se nám přístroj zdál jako komplement k firemnímu integrovanému zesilovači, kde se „cosi potká“ a má to ten krásný elektronkový přídech a přitom přehlednost adekvátní vyšší třídě.

Svou krásnost ukázal dac1 reference také v „Soak Up The Sun“ (Soccer Mommy | „Karaoke Night“ | 2023), záznamu technicky nijak úžasném a na „přísnějších“ sestavách až tahajícím za ucho. Lab12 k němu nepřistupuje s moderní snahou o technickou brilanci a extrakci nejzazších nuancí, ale s jakousi uhlazenou organičností, kde hudba plyne s pohodou a přestože je dobře čitelná a kontrolovaná, je vřelejší, měkčí a tím pádem vlastně velmi snadno poslouchatelná, aniž by to znamenalo neautentičnost. Naopak, vokál je až překvapivě snadno srozumitelný a v tom milém obalu se ukrývá slušné rozlišení.

Taktéž cinkot výše v razantnější „Ready Set Go“ (Grace Potter | „Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) byl správně čistý, vlastně informativní, ale bez jakékoliv dopřednosti. Je to harmonický, bohatý zvuk, jasný, ale zároveň hlavně kulatý a elegantní, tedy bez ohledu na hlasitost neagresivní, neúnavný a přitom na úrovni. Není tu žádný tlak a nucenost, hudba plyne snadno, jemně, příjemně, možná vlastně trochu starosvětsky. Kupodivu nejlepší výsledek byl s firemním integráčem, opět tam prostě panuje dojem, že se to spolu snadno a optimálně propojí, ať už za tím stojí cokoliv.

Možná též trochu s podivem v kontextu popisovaného zvukového stylu byla dynamická a sytá „La jetée“ (Raphaël | „Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) prezentovaná spíše se snahou o kontrolovaný řád, nežli o efektní masivnost. Pocit dynamičnost je férový, ne napruženě intenzivní, ale pohodově vytékající – adekvátně „prémiově“ jistý, nicméně hlavně zdůrazňující harmoničnost a pocit šťavnatosti, nežli napjaté drama.

V „I Asked“ z prvotní desky MABGATE z roku 2023, skutečně špičkové současné jazzové nahrávce, byly informace podané fajnově, všechno se zdálo tak nějak úhledně po kupě – hrajeme si tu s „vysokým hi-fi“ se zvukem dobře čitelným, ale přesto však hlavně uvolněným, jemným a kultivovaným. Opět je tu trošku vřelejší podtón, reprodukce je velmi příjemná a zároveň férově zřetelná. Nejde o fokus na nejjemnější nuance a moderní analytičnost, spíše o snahu dosáhnout pocitu „života“.

Stereofonní scéna v „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) měla tak nějak střední rozměry, byla však už úhledně rozkreslená, s nepřekrývajícími se, ale zároveň jaksi v jeden organický celek spojenými nástroji a zvuky. Máte pocit, že všechno je propletené hudební energií v jeden celistvý obraz – přehledný, dostatečně zřetelný a klidně, kultivovaně urovnaný. Má to takový ten mírně „starosvětský“ elektronkový feeling.

Ani trochu hrubší hudební a zvukové zrno typu „All of my Friends are Going to Hell“ (Reverendka Kristin Michael Hyter | „SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries) nebylo v podání dac1 reference nepříjemné na poslech. Právě to je to, čeho si na tomhle převodníku cenit – té snadnosti, s jakou propasíruje jakoukoliv nahrávku, vlastně jakýkoliv hudební žánr a vytvoří z něj příjemný hudební moment.

„Poloelektronkový“ Lab12 dac1 reference stojí dost mimo hlavní hi-fi proud, jde svou vlastní cestou vzhledově i konstrukčně a ocení ho hlavně ti, kdo pátrají po hodnotách jako je „analogovost“, „barevnost“ nebo „příjemnost“, které by se vesměs daly shrnout také pod nálepku muzikálnosti. Nemá nějak obrovskou plejádu konektorů, natož pak podporovaných rozlišení, ale pokud si nechcete hrát na high-tech zvuk nebo intenzivní analytičnost, nýbrž hledáte pohodovou poslouchatelnost, pak může být dac1 reference skutečně zábavným společníkem.

EUR 3 080,-

cca Kč 77 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ muzikálnost

+ plnokrevný a bohatý zvukový styl

+ velmi příjemné a tolerantní ladění

ZÁPORY

- do jisté míry limit vstupů a rozlišení

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: AudioFeel | www.audiofeel.sk 

fSdílet

Tweet