Švýcarsko je zemí, ve které se daří luxusním produktům, v hi-fi světě je pak domovem pěkné řádky výrobců špičkových a zároveň většinou mimořádně drahých zařízení (a je jedno, zda okem zaměříte soulution, Nagru, Stenheim, Goldmund nebo třeba darTZeel, nemluvě o bezpočtu malých butikových výrobců). Najdete tam ale i značky s podstatně dosažitelnějším portfoliem – jednou z nich je třeba Merason, „subznačka“ firmy niedal audio lab.

Pod jménem Merason najdete výhradně nabídku D/A převodníků – jsou dva, „plnoformátový“ DAC 1 a malý model frérot. Jde o francouzský překlad slova „bratr“ a malá písmena se dají vyložit třeba i tak, že jde o malého bratra modelu DAC 1.

A malý skutečně je – má 22,5 cm na šířku, 18 cm do hloubky a jen 5 cm na výšku, přičemž i váha těsně pod 1 kg ho pasuje do role stolního řešení. Tam jen pozor na to, že přívodní kabel externího napájecího zdroje patří spíše mezi středně dlouhé až kratší, v běžném prostředí nicméně dostačující.

frérot je skutečně dosti jednoduše pojatý – materiálově solidní, ale minimalistický. Čelní panýlek hostí jediný centrálně umístěný ovládací otočný přepínač (je možná škoda, že vstupy jsou označené čísly místo pojmenování), doplňuje ho krom firemního loga jedna zelená dioda, která se rozsvítí je-li na navoleném vstupu signál, druhá dioda signalizuje zapnutí.

Na zadním panelu je logicky s ohledem na rozměry poměrně těsno. Vlevo jsou symetrické XLR výstupy a mezi nimi vertikálně uložené výstupy cinchové. Následuje pětice digitálních vstupů – dva koaxiální, dva optické a jeden USB vstup. Po pravé straně pak najdete vstup 9V spínaného zdroje a nad ním miniaturní kolébkový vypínač. Velký kulatý vstup s pěti piny je určený pro příplatkový napájecí zdroj.

Merason nijak detailně nespecifikuje vnitřní pojetí. Dozvíte se nicméně o tom, že frérot staví na čipu Burr Brown PCM1794A s diskrétní konstrukcí proudově-napěťového převodu. Přístroj díky tomu pracuje čistě s PCM signálem a to do rozlišení 24 bit / 192 kHz.

Merason frérot má pracovní frekvenční rozsah 20 – 20 000 Hz (+/- 0,2 dB), deklarovaná hodnota THD+N by neměla překročit 0,006% a specifikovaný odstup signálu a šumu přes 120 dB patří mezi vynikající.

Měli jsem k dispozici také příplatkový napájecí zdroj, který nahrazuje obyčejný základní dodávaný zdroj a je vetknutý do téměř identického šasi (je o dýchnutí vyšší a protože šlo o jeden z prvních kusů, nevadil ani o špetku jiný odstín barvy) jako má frérot – samozřejmě bez ovládacích prvků. Je tu jen přívodní zásuvka s velkou kolébkou vypínače a výstupní konektor. Se zdrojem samozřejmě dostanete propojovací kabel, který ale vypadá poměrně jednoduše a účelně.

Lehký zádrhel (jak pro koho) nastal při momentu vypínání převodníku – normálně se frérot také nevypíná a topí málo, takže to nevadí, případně lze snadno přecvaknout kolébkový hlavní vypínač. Při použití příplatkového zdroje to ale nefunguje a musíte použít velkou kolébku právě na zdroji – jenže tu z velké části překrývá koncovka kabelu (alespoň takového toho klasického „hi-fi kabelu“). A navíc externí zdroj poměrně výrazně hřeje – je to nicméně v reálu jen lehký ergonomický nedostatek.

Převodník jsme zkoušeli nejprve dva týdny bez napájecího zdroje a pak zhruba týden s ním a to na všech třech základních sestavách – hrál místo Métronome DSC1 spolu s Kinki Studio EX-P7 / EX-B7 a Xavian Quarta na GMG Power Harmonic Hammer 3000P přes kabeláž Nordost Heimdall 2, hrál místo Teac NT-503 spolu s Cambridge CXC a Cambridge CXA81 (chvíli i Grandinote Shinai) přes Fischer&Fischer SN-70 a to na kabelech Dynamique Audio Horizon 2. Nakonec pak strávil nějaký čas místo RME ADI-2 DAC FS ve společnosti Emotiva XSP-1 / XPA-DR2 a KEF LS50 Meta / GoldenEar SuperSub X na kabelech ZenSati Authentica a InAkustik – více o jednotlivých sestavách (filtry, podložky, zemnící řešení a další doplňky) zjistíte v pravém sloupci -->.

V kontextu své cenové ligy má frérot opravdu báječné basové podání – baskytara v „Bílý den“ Anety Langerové („Dvě slunce“ | 2020 | Art Shock | AS002-2) zněla bohatě, s nádhernou pružností a tučností. Definice vůbec není špatná, i když vyznění je lehce uvolněnější a záměrně libozvučné. Je to plný, šťavnatý hlubokotónový základ, hezky plyne a line se, ale není to takový ten super informativní bas, jako má kupříkladu RME, spíše skutečně pěkný a příjemný.

Přidejte ale napájecí zdroj a zvuk se promění – jakkoliv mu zůstane ten základní charakter a příjemnost, o hodně se zpřesní a zkonkrétní. Zůstává plnost, zůstává váha, zůstává masitost i muzikálnost, ale v ještě intenzivnějším balení, s výrazně lepší definicí a pocitem, že frérot v této konfiguraci ťuká na bránu high-endu.

Křehký znělý vokál Robina Gibba v „Mother of Love“ („My Favorite Christmas Carols“ | 2006 | edel records | 0177622ERE) byl moc pěkně otevřený a snadno srozumitelný, čistě technicky v rámci kategorie provedený ve vynikajícím standardu, byť i tady je cítit akcent spíše na plnost a pohodlnou hladkost – žádné ostré sykavky (které v té nahrávce ale částečně jsou), všechno jako kdyby bylo o špetku jemnější a kulatější, ač celkově skutečně krásné a podmanivé.

Ten hladší akcent je patrný i po připojení externího zdroje, i když vokál udělá výrazný krok kupředu – je tu více detailů, jemnější nuance a hlas sám působí konkrétnějším, pevnějším, důraznějším způsobem, jakoby celkově rozkvete, je zároveň i tvrdší, ale pořád zůstává spíše neutrální až lehoulince jemnější. Zase lze ale říct, že je to působivě krásný výsledek nad očekáváním navozeným cenovou úrovní.

Cinkání činelů je vážně hezké i v základní konfiguraci – třeba ty v „Abandoned Masquerade“ Diany Krall („The Girl in the Other Room“ | 2004 | Verve | 0602498622469) měly přirozený objem, lehounce hladší a jemnější styl, ale pěkně patrnou texturu, takovou příjemnou porci zřetelnosti a rozlišení velmi dobré, působící organicky. Slyšíte i poměrně hodně jemné detaily a dozvuky a přesto to není přednes, který by se dral dopředu nebo chtěl být až příliš zaostřený. Je to snad o něco tenčí zvuk.

Právě to ale zlepšíte s externím zdrojem – činel je „hmotnější“, zároveň se ale až neočekávaně protáhne dozvuk, je lépe oddělení od pozadí a konkrétnější, stále ovšem aniž by ztratil tu okouzlujícím způsobem kultivovanou klidnost a laskavost. Do té přitažlivé nenucenosti prostě vnese podstatnou dávku preciznosti, autority a přesnosti.

Frérot má možná malé rozměry, ale inklinuje spíše k velkému zvuku – ta sytost, nadstandardní proporce a celková šťavnatost krásně vykreslí živou „Something Holy“ od Alice Phoebe Lou („Live at Funkhaus“ | 2020 | AWAL | APL010). Možná přednes lehce inklinuje k výraznějšímu zastoupení basu, ale jinak má opravdu dobrou dynamiku. Hudba se vzdouvá s chutí a klidem zároveň, je plná, masitá a robustní. Je to zvuk houpavý a mimořádně příjemně laděný.

Pokud by vám – tu a tam vlastně oprávněně, byť v kontextu třídy to není bod ke stížnostem – chybělo trochu soustředěnosti a průbojnosti, externí zdroj má vliv i na toto. Hlavně sice přidá ještě trochu na té celkové odvaze, hmotnosti a robustnosti, je to zvuk ještě větší a ještě lepší, ale zlepší se také důraz, každé brouknutí je ještě údernější a hlavně je tedy cítit zásadně propracovanější, autoritativnější basovou část spektra, tam je dynamika zdrojem ovlivněná výrazně.

Jak bylo řečeno v předchozích odstavcích, frérot není typicky analytickým přístrojem, vlastně spíše naopak – snaží se podat hudbu maximálně organicky, s důrazem na vnitřní harmonii a plnost, ne na kdovíjaké kudrlinky a jemnůstky. Nicméně „Seven Steps to Heaven“ ze stejnojmenného alba Milese Davise (2005 | Columbia | COL 519509 2) měla překné podání detailů, je to plnohodnotné, dobré hi-fi střední třídy a přestože zvuk není nijak průrazný nebo nějak extrémně vrstevnatý, ale má strukturu, má přehlednost a díky velkým proporcím prostě „funguje“.

Zapojte externí zdroj a hudba rozkvete – je větší, energičtější, hlavně ale jako kdyby se „zatnula“, všechno je konkrétnější, jasnější a právě na nejjemnějších detailech frérot poskočí před práh high-endového světa.

Velmi hezky si frérot poradil s prezentací hudební scény, skoro bychom řekli, že na vrcholu pelotonu kategorie kolem 30 000,- Kč. „Rising Runner Missed by Endless Sender“ (Tangerine Dream | „Cyclone“ | 1995 | Virgin | 7243 8 40251 20) byla uvolněná, roztažená nadstandardně v pravolevé ose a dokonce tu byl patrný předozadní prostor, stejně jako tu panoval celkově dosti vzdušný dojem. Byl to pěkný prostor, ne holografický, ne kriticky soustředěný, prostě takový nenuceně rozprostřený.

S příplatkovým zdrojem se lépe vykreslí zejména hloubka a celkově nabídne připojení zdroje lepší pocit čitelnosti nahrávky, jednotlivé zvuky a vrstvy jsou lépe oddělené, ale zrovna tady nejde o revoluční posun, spíše o trochu lepší zážitek – nicméně i to se počítá.

Merason frérot je geniálním zařízením na hudbu jako je pozitivní, houpavá a na akustických nástrojích založená „Swingin‘ Safari“ Berta Kaempferta („Vinyl Classics Vol. 2“ | 2014 | stereoplay | 03-14) – je to mimořádně pohodový zážitek, je tu vřelost, je tu plnost, je to takové uvolněnější, ne tak intenzivní jako na některých přístrojích, ale zase je to opravdu krásný, velmi muzikální zážitek, který už v sobě nese víc emocí a hudby než technického rozměru.

Vstoupí-li ale do hry externí zdroj, ještě tyto příjemné charakteristiky umocní, takže hudba je ještě šťavnatější, ještě plnější a ještě bohatší, byť zároveň přibude také kontrola, autorita a zlepší se separace nástrojů. Více také vynikne bas, více se houpe a má výraznější důraz. Je to více hudby, více intenzity.

Švýcarská značka Merason nepatří mezi ostřílené matadory velkého světa reprodukovaného a zvuku a přesto dokáže nabídnout kompaktní přístroj, který má velmi zajímavý potenciál, aniž by cenovka šplhala z dosahu běžného audiofila. Pěkné zpracování šasi a spíše průměrný uživatelský komfort (chybí vypínací tlačítko a mezi vstupy se budete orientovat jen přes čísla apod.) v dané třídě nepřekvapí (šasi je lehký nadstandard, ovládání je naopak spíše na efekt než na praktičnost). Pokud si nezakládáte na hyper vysokých rozlišeních nebo (přiznejme si) trochu okrajových řešeních typu DSD, pak Merason frérot nabízí jeden z nejhezčích, nejpříjemnějších, nejkultivovanějších hi-fi výkonů na úrovni kolem 30 tisíc korun. No a pokud přidáte za proporčně ne úplně malé peníze externí napájecí zdroj (který trochu vylepší estetiku a trochu zhorší uživatelský komfort), zvuk rozkvete do krásy tak, že už mu nelze upřít plnokrevné high-endové ambice a to za cenu, která je stále snesitelná. Obecně je frérot ale D/A převodník, který stojí za hřích – jak bez zdroje, tak dvakrát tolik s ním!

Kč 29 290,- - D/A převodník

Kč 18 490,- - externí napájecí zdroj

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

FOTOGALERIE – VNITŘNOSTI ZDROJ

--- --- --- --- ---

KLADY

+ plnokrevný, šťavnatý zvuk

+ možnost zřetelného vylepšení externím zdrojem

+ nádherná muzikálnost

+ celkově krásné, syté podání barev nástrojů

+ nenucená kontrola

ZÁPORY

- obtížné vypínání

- bez zdroje krásný zvuk, ale jen lehce nadprůměrně detailní v kontextu třídy

- možná někomu bude chybět populární (ale reálně málo zastoupené) DSD

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Thrill Audio | www.thrillaudio.eu 

fSdílet

Tweet