Co začalo v roce v 60. letech minulého století zakázkovou výrobou elektroniky, to se díky více než 60 letům práce vyvinulo v relativně malou, nicméně proslulou rodinnou výrobu hi-fi komponentů – mluvíme samozřejmě o značce Rotel. Její nejsilnější parketou jsou klasické koncové zesilovače, za jejichž esenci bychom dozajista mohli považovat stereofonní model RB-1582 MkII.

Jde o druhý největší firemní model s bohatou zásobou výkonu a typickým šasi. Čelní panel je vlastně naprosto jednoduchý, nebýt řádky doprostřed zasazených vertikálních průřezů. Pak už je zde pouze charakteristickou modří obkroužené spínací tlačítko. Na čelo navazují vizuálně lehce odlišené zakulacené rohové prvky a třístranný horní kryt s významným množstvím větracích otvorů.

Záda komponentu jsou rozvrstvena v téměř zrcadlové symetrii, minimálně co se týká signálových rozhraní. Na vstupu máte k dispozici XLR a RCA, na výstupu dvě sady reproterminálů na každý kanál. To umožňuje například pohodlný bi-wiring, protože nejsou volitelné, nýbrž trvale paralelně pracující. Jedinou možnou volbou je přepnutí maličké páčky a tedy zvolení buď symetrického nebo nesymetrického vstupu.

Napájecí zásuvka se nachází v blízkosti pravého dolního rohu, pod horní hranou ještě najdete dvojici 3,5 mm jacků. Těmi proudí napětí o výši 12 voltů – dovnitř i ven, RB-1582 MkII tedy může spínat i být spínán. A nebo nic z toho, pokud překlopíte maličkou páčku hned vedle.

Když se podíváte do nitra zesilovače, objevíte po stranách docela solidně dimenzované chladiče s výkonovými bloky. Většinu prostoru však zabírá vepředu umístěný toroidní transformátor vlastní výroby Rotel a za ním čtyři zásobní foliové kondenzátory, zvící malých plechovek s limonádou. Vyrábí se ve Velké Británii a mají souhrnnou kapacitu 60 000 uF.

Od zmíněného toroidu dále je zesilovač navržen jednak jako plné dual mono (v duchu Rotel Balanced Design, který neoznačuje plnou symetrii, ale vyvážený, tedy rozumný výběr součástek včetně třeba vlastních kondenzátorů), zemnící vrstva je ze všech koutů zesilovače svedena do centrální velké měděné destičky a to ve hvězdicovém uspořádání.

Na každém kanálu pracují obvody s desítkou výkonových bipolárních tranzistorů. Díky tomu má RB-1582 MkII výkonu na rozdávání. Plných 200 Wattů na kanál do 8 ohm a 323 W / 4 ohmy.

Tuto šťavnatou dávku umí koncák dodat mezi 10 a 100 000 Hz (+/- 0,5 dB), při harmonickém zkreslení pod 0,03% (20 – 20 000 Hz) a s odstupem signálu a šumu přes 116 dB (IHF váženo křivkou A).

Fyzicky jde o pěkný kousek – na běžném půdorysu 43,1 x 40,7 cm a při výšce 14,4 cm váží Rotel 17,6 kg.

Koncáček RB-1582 MkII jsme poslouchali v hlavní sestavě ve společnosti Métronome DSC a Norma Revo SC-2 LN, ke srovnání byly samozřejmě monobloky Revo PA 160 MR, ale také Rotel RB-1590 nebo koncový stupeň Audio Analogue AA100DM. Poslouchalo se přes KEF Blade One Meta. O použitých kabelech, antivibračních podložkách, napájecím filtru a dalším příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Přestože Rotel má papírově úctyhodný výkon, zůstává v basové složce elektropopové „Swoon“ (Imogen Heap | „Ellipse“ | 2009 | SONY | 884977078220) vlastně klidný. Sebekontrola, celková kázeň a nepřebujelost v barvách ani energii charakterizuje klasický neutrální přístup Rotel. Lehký dotek vřelosti přichází od zdroje signálu a hudby samotné – líbilo se nám, jak v kontextu své vlastně dostupné ceny Rotel zajistil i na komplexních reprosoustavách pocit pružné energičnosti. Basy zní nepřikrášleně, leč kultivovaně, za danou cenu je to skvělá autenticita.

„Otcovi…“ Zuzany Smatanové („ECHO“ | 2018 | Pandora | 8588006725896) zněla v o něco nadprůměrně velkém formátu, navíc ve stylu „nic navíc“. Není to ale strohý projev, střední pásmo je vyvážené a jemně vedené, kultivované, s velkým klidem a pěknou otevřeností. Šlo o zesílení s citem pro originální zvuk nahrávky. Necítíte nějakou příliš snaživou preciznost, hudba plyne už s nadhledem, čistá a nezabarvená. Samotný centrální vokál je „lidský“, překvapivě netechnický, i když civilní a nebombastický. Zní neutrálně v tom smyslu, že nemá ani opulentní, ani technicistní prezentaci – výsledek utváří sama nahrávka plus okolní komponenty.

Také výšky v „Alfie“ Brad Mehldau Trio („Day is Done“ | 2005 | nonesuch | 0075597991024) stály takříkajíc nohama na zemi. Nijak prominentní, civilní zvuk kovu velmi dobře koresponduje s celkovým urovnaným, naprosto nepřehnaným a přesto ne suchým laděním. Rozlišení je dobré, na danou cenu dokonce výtečné. Žádné nadbytečné cinkání nebo zvonění, žádný efekt – hudba prostě zní, realistická a „normální“.

Svou sílu nedává Rotel nijak výrazně na odiv, ale v reálu veliká rezerva je znát na dynamičtějších pasážích výtečně namixované „Lepidlo“ (Katarzia | „Antigona“ | 2018 | Slnko Records | SR0114). Ty zesilovač prostě podrží, nechá je vyznít s patřičnou silou, ale přitom netlačí. Když má přednes zabrat a zabručet, tak to udělá, ani velké Blade Meta One nepůsobí, že by potřebovaly víc síly. V charakteru je možná RB-1582 MkII o něco měkčí, než velké referenční stroje, ale působí pohodově, stabilně a stále se drží té své „skoro nijaké“ charakteristiky, kdy zvuk barví ostatní části sestavy.

Zappova „The Beltway Bandits“ („Jazz from Hell“ | 1986 | Universal | 0824302387528) je spletitou kupou relativně divokých a nesourodých nápadů (držených ovšem hudebně pohromadě s nebývalou nápaditostí a hráčskou zručností), přesto v ní Rotel působí velmi nekomplikovaně. Bez snahy o analytičnost nabízí čistý a pevný pohled na záznam, už poměrně umně rozpletený, rozčleněný na jednotlivosti. Není to holografický pocit dokonale oddělených nuancí a absolutní samozřejmosti, ale vzpomenete-li si – dnešníma očima viděno – vlastně skvělou cenovku, nabízí RB-1582 MkII velice pěknou čitelnost v duchu prémiového hi-fi. Jsou i mnohem dražší stroje, které tak „normálně“ nahrávky neukážou…

V Nielsenově „Ved en ung kunstners baare“ pro čtyři nástroje (Emerson String Quartet | „Intimate Voices“ | 2006 | Deutsche Grammophon | B0006340-02) jsme vnímali překvapivě širokou scénu s výtečně rozklíčovanou pravolevou osou – znak příkladného oddělení kanálů. Hloubka je tu nicméně spíše jen naznačená, ale stereofonní efekt a pocit organické, nekomplikované lokalizace se nám velmi líbil, dvakrát tolik v rámci kategorie.

K průměrným, byť ne špatným nahrávkám typu „Too Much Heaven“ ve verzi Jordan Hill („Jordan Hill“ | 1995 | Atlantic | 7567-82849-2) se Rotel staví upřímně, ale civilizovaně – ukáže vám jejich limity, ale přesto je lze bez nelibosti poslouchat dlouhé hodiny. Není tu vůbec nic agresivního, žádný problém, zvuk je příjemný, přehledný a neodvádějící pozornost k technickým aspektům. Jinými slovy, nejde o exhibici, ale naopak o snahu „co nejvíc nebýt“ v duchu takové té základní definice pravověrného hi-fi.

Koncový stupeň Rotel RB-1582 MkII je dobře vyrobený, bytelný, poskytuje nesmírně vysoký výkon a pocit rezervy i pro náročné momenty, co do charakteru je pak reálně vyrovnaný, nepřibarvující, ale ani nepátrající po nejzazších dálavách dozvuků a drobnůstek v pozadí nahrávek. Je to civilní, neutrální, japonsky nenápadný a vesměs realistický přístroj. Co je na něm ovšem nejlepší, to je fakt, že Rotel se s ním nesvezl na vlně extrémního zdražování posledních let – klidně by mohl stát sto tisíc a výrobce by to odmávl tím, že taková už je inflace (což je do jisté míry i pravda). Za 48 tisíc korun je RB-1582 MkII v kontextu současného trhu parádní nabídku pro každého, kdo potřebuje víc síly, ale nechce měnit charakteristiku toho, co už má. Výtečné hi-fi!

Kč 48 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

{gallery}/testy/2024/20241015/rotel-rb-1582-mkii/{/gallery}

--- --- --- --- ---

KLADY

+ atraktivní cena vzhledem k výkonu

+ konkrétní a čistý zvuk v duchu klasických Rotel

+ víc než dostatek síly a razance

+ dobré zpracování

ZÁPORY

- veskrze neutrální ladění může vyžadovat trochu péče při párování se zbytkem sestavy, aby výsledek nezněl sušeji

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet