Příběh Rotelu s píše už přes šedesát let a přesto je to jedno z nemnoha velmi proslulých jmen, které neskončilo pohlceno koncerny a giganty. Rotel dodnes zůstává ryze japonským a téměř rodinným výrobcem, přesto portfolio firmy pokrývá neobvykle široký rozsah od velmi dostupných přístrojů až po high-endem vonící znovuzrozenou sérii MICHI. Spíše kdo té první části katalogu patří modely s přídomkem Tribute, které před svých odchodem stihl „vypucovat“ Ken Ishiwata.

CD11 Tribute je základním zdrojem signálu v nabídce tokijského výrobce, nese ale všechny charakteristické rysy firemního rukopisu. Jednoduchý čelní panel má lomenou horní a dolní hranu, celé šasi je nízké a stojí na poměrně vysokých antivibračních nožkách – je to i kvůli tomu, že pokud se podíváte pod spodní hranu, spatříte „břicho“, v němž dlí vnitřnosti transportního mechanismu. Toto řešení umožňuje udržet štíhlý profil.

V duchu typického firemního industriálního stylu je přehrávače řešený prakticky. Velká tlačítka (vlevo jedno velké spínací, vpravo menší, ale stále velké pro ovládání reprodukce), displej přímo veprostřed, který není velký, ale přesto zůstává rozumně čitelný a dvířka mechaniky taktéž přímo v prostředku, která skrývají plastový, nicméně rozumně bytelný šuplík. Že jde o verzi Tribute prozrazuje dekorativní obdélníček vedle displeje.

Zadní panel odpovídá cenové relaci přístroje, najdete na něm ale vše potřebné – jeden pár inkových cinchů analogového výstupu a jeden koaxiální výstup digitální. Zajímavostí je „chytrá“ konektivita – řízení je umožněné přes RS232 rozhraní, pokyny dálkového ovládání se mezi přístroji ale mohou předávat i přes 3,5 mm jack „Rotel Link“ a je tu také vstupní 3,5 mm zásuvka 12V napěťového spouštění. Jak je u Rotel běžné, standardní napájecí zásuvka má jen dva póly bez zemnícího kolíku.

Bezmála šestikilový komponent má šasi o půdorysu 43 x 31,8 cm, výška 9,8 cm je standardní, ale nemalou část z ní zabírají ony zmíněné nožky.

Vnitřnímu prostoru dominuje poctivě uložená mechanika s kovovou základnou. Levou část zabírá lehce stíněný napájecí zdroj s transformátorem na EI jádře, všechny signálové obvody se vešly na poměrně kompaktní desku plošných spojů.

Na ní najdete zejména čip D/A převodníku, jde o blíže nespecifikovaný model Texas Instruments, který pracuje s vnitřním rozlišením 24 bit / 192 kHz. CD11 Tribute zpracuje výhradně běžná CD, frekvenční rozsah 20 – 20 000 Hz udrží v toleranci +/- 0,5 dB a celkové harmonické zkreslení by nemělo překročit 0,009% při 1 kHz signálu. Odstup signálu a šumu je velmi dobrých 125 dBA, dynamika realistických 99 dB. Přeslechy mezi kanály jsou lepší než 115 dB na 10 kHz.

Rotel CD11 Tribute jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě namísto OPPO UDP-205, ale také v porovnání s Cambridge CXC. Hrálo se buď ve spojení s Rotel A11 Tribute nebo „velkou“ sestavou (Métronome DSC1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR) a to vždy na kabelech Nordost. Heimdall 2, filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P a Xavian Quarta Evoluzione.

Tak jako u A11 Tribute, tak i u CD11 Tribute cítíte, že basové tóny v Dukeově „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) jsou ochotné a šťavnaté, jakkoliv klidnější a méně výrazné, než u zmíněného zesilovače. Ve vzájemném spojení ale pěkně vynikne sytost spodních oktáv, přičemž zvuk ale není zbytečně těžký nebo vysloveně vymyšlený. Je cítit, že přehrávač klade akcent na oblast frekvencí kopáku a basa je tu oproti němu přeci jen tenčí, jako kdyby bylo ladění záměrně volené na akcent takového toho fyzicky snadno vnímaného rytmického rozsahu – a funguje to.

Éterický vokál Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) zněl hezky, byť takové ty trochu expresivní momenty v nahrávce byly trochu zamaskované, CD11 Tribute dává akcent spíše na vkusné podání celkového dojmu, než na extrakci kdovíjakých jemných informací. Je tu cítit jistá forma líbivosti, kompenzující často přítomnou „obyčejnost“ nejlevnějších CD přehrávačů.

V „Next Time You See Her“ Erica Claptona („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo cítit omezené množství výšek co do objemu, nejvýše položený kovový cinkot je tenčí, posazený lehounce nazad, ale to není v dané třídy nic neobvyklého a protože ne úplně zanedbatelná část reprosoustav v korespondující kategorii má spíš říznější charakter výšek, dost možná jde o záměr a předcházení agresivnějšímu tónu. Je totiž zároveň cítit, že výšky už mají jistou kultivovanost, není to takový ten až příliš jadrný styl.

Bubny Billa Bruforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) byly dostatečně šťavnaté a velký buben díky plnějšímu basovému základu zněl dobře a s férovou energií. Není to taková ta soustředěná údernost, kdy fyzicky cítíte švih paličky, přesto je to slušně mohutný přednes a pocitem dobré dynamiky v kontextu dostupných zařízení.

V Hedgesově „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) nabídl Rotel takovou „normální“ přehlednost a odpovídající čistotu. Nemůžete tak hledat nuance a očekávat propracovaný rozbor nahrávky, její základní „tvary“ jsou ale odprezentované dobře a celkový pocit čitelnosti je férový, je to hi-fi s již kontrolovaným přednesem a vkusnou úrovní reprodukce.

Velmi široká a hluboká scéna nahrávky „Messy Bessie“ Jimmyho Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) měla přeci jen patrné těžiště v prostředku a bylo cítit její ohraničení a načrtnutá jen v pravolevé ose, opět ale v kontextu třídy není žádného důvodu si stěžovat, pocit čitelnosti je dobrý, bez nějaké chaotičnosti.

Charakter Rotelu pak sluší hudbě, jako je Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96) – je to efektnější, zejména to cítíte na zdůrazněné rytmické sekci, ale na druhou stranu to dodává hudbě plnost. CD11 Tribute pak udrží kultivovanost, takže jadrné až agresivní kytary jsou zklidněné, nemusíte se bát ani vyšší hlasitosti a hudba tak ničím neobtěžuje a nechá vás ji v klidu poslechnout, byť v celkově lehce klidnějším balení.

Jakožto zdroj signálu CD11 Tribute v celkovém zhodnocení nevyčnívá ze standardů své třídy, na druhou stranu je to jeden z mála dostupných puristických CD přehrávačů v takto dobře zaplatitelné rovině. Není tu nic překvapujícího, na druhou stranu zásadní je i to, že tu opravdu NENÍ nic překvapujícího, myšleno v negativním slova smyslu. Pěkné výrobní provedení, svižná mechanika a zvukový výstup, na němž je cítit rukopis a zvukový vkus Kena Ishiwaty vytváří důstojný pomník talentu této legendy, který se díky mimořádně přátelské cenovce může stát dlouholetým partnerem každého, kdo hledá rozumné hi-fi.

Kč 12 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobrá cena

+ dobrý zvuk se slušným pocitem plnosti

+ pěkná rychlost reakcí

+ dobrý partner k A11 Tribute

+ dobrý pocit z výrobní kvality

ZÁPORY

- absence digitálních vstupů a dalších „vymožeností“, byť logická vzhledem k ceně

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet