Japonský Rotel se blíží historickému milníku krásných 60 let od založení a patří díky tomu mezi ty nejzkušenější výrobce hi-fi techniky. Tím víc, že za celou tu dobu vlastně nezažil žádný dramatický přerod nebo odklon od původní myšlenky – neobvykle dobré podmínky mu pak od roku 1981 zajišťuje existence pod křídly jedné z nejvýznamnějších současných audio korporací, skupiny kolem Bowers&Wilkins. Poslední opravdu výraznou obměnu katalogu zažil nicméně Rotel v roce 2009 s příchodem (doposud nabízené) řady 15. V roce 2020 se však vrátil do světa ambiciózního high-endu s modelovou řadou MICHI.

Jméno MICHI už se v souvislosti s Rotelem nicméně objevilo – začátkem 90. let udělal s tímto jménem Rotel stejný krok, jako v současnosti. Uvedl pod ním komponenty lehce dražší, ale ještě dotaženější a velkoryseji koncipovanější, než má běžně v nabídce. MICHI (což japonsky znamená „cesta“) je u Rotelu neobvyklým počinem i proto, že dává prostor vzletně moderní vizuální stránce.

Rotel MICHI P5

Série MICHI je vlastně velmi malá, tvoří ji jeden stereofonní předzesilovač P5 a dvě varianty koncového stupně, stereofonní S5 a monoaurální M8 (což je v praxi můstkové zapojení S5 s jediným výstupním kanálem).

Na všech komponentech (ponejvíce na P5, neb má na sobě logicky nejvíce prvků) je vidět snaha návrhářů o dosažení moderního, čistého vzhledu, aniž by ale vizuál zapadl mezi ostatní. Nutno říct, že se snaha vyplatila. Rotel snad není přímo krásný podle evropských měřítek, P5 je nicméně elegantní, čistý a japonsky minimalistický.

Bezmála 23 kg vážící přístroj je větší, než by se mohlo zprvu zdát – má půdorys 48,5 x 45,2 cm a na výšku dorostl 15 cm. Černé provedení jej ale zeštíhluje, lesklá čelní plocha, rozbitá opticky pouze symetricky umístěnými kruhovými ovladači s tradičním určením pro výběr vstupu a regulaci hlasitosti a doprostřed zapracovaným moderním monochromatickým displejem s perfektním rozlišením a čitelností. Ta se vzhledem k možnostem nastavení bude hodit. Ve svislé ose displeje najdete ještě svítící tlačítko a nápis MICHI (oboje mimochodem pečlivě podsvíceno stejnou chladnou září jako displej samotný), vpravo pod regulací hlasitosti je ještě sluchátkový výstup.

Zadní konektory jsou pečlivě uspořádané ve dvou patrech, jejich zarovnání je precizní, čisté a podtrhuje celkový vjem z čistého návrhu přístroje, stejně jako boční chladiče, ukryté decentně v bočnicích.

MICHI nabízí komplexní analogovou i digitální konektivitu a jen těžko v nějaké stereofonní konfiguraci najdete něco, čeho by se nedostávalo. Dva symetrické XLR analogové vstupy, čtyři linkové cinchové a jeden cinchový vstup do phono předzesilovače pro MM i MC přenosky, dva monofonní výstupy pro subwoofer, dva stereofonní pre-out páry cinchů a dva páry symetrických XLR pre-outů jsou prostě dostatečná výbava. A to je tu k dispozici ještě digitální blok – tři optické a tři koaxiální vstupy doplňuje ještě výstup s jedním kusem od každého typu. Pak je tu ještě ethernetový konektor a USB typu B pro spojení s počítačem. To vše doplňují ještě „praktická“ rozhraní – 3,5 mm jacky napěťového spouštění, aktualizační konektor USB nebo RS232 apod.

Vnitřní konstrukce předzesilovače je neméně působivá – nahlédnete-li do vnitřností, spatříte luxusně organizovaný prostor, čistě navržené desky plošných spojů, dobře dimenzovaný napájecí zdroj s dvojicí toroidních transformátorů nebo baterií velkých filtračních kondenzátorů a vůbec pěknou konstrukci.

Digitální část staví na 32 bitovém převodníku AKM (typ je bez bližší specifikace), dík němuž zvládá předzesilovač zpracovat signály PCM až do rozlišení 32 bit / 384 kHz, podporuje DSD i MQA. To platí pro USB, ostatní digitální vstupy zvládají 24 bit / 192 kHz a PCM signál.

P5 prý byl ve vývoji přes 3 roky a proto ani analogová část komponentu není nijak podceněná. Předzesilovač pracuje ve třídě A, zmíněný dobře dimenzovaný napájecí zdroj podporuje celkem 17 nezávislých napájecích zdrojů.

Rotel udává mnoho technických parametrů (mimochodem jako jeden z nemnoha výrobců v dnešní době, která na podrobnosti – ač upřímně celkem pochopitelně kvůli absenci možnosti koncového uživatele zasadit je do správného kontextu – rezignuje). Z těch důležitých je tu hodnota celkového harmonického zkreslení v pásmu 20 Hz – 20 kHz, která nepřekračuje 0,002%, pracovní frekvenční rozsah 10 – 100 000 Hz (+/- 0,3 dB), rozsah tónových korekcí +/- 10 dB (na 100 a 10 000 Hz), separace kanálů přes 85 dB nebo odstup signálu a šumu digitální části přes 100 dB.

Rotel MICHI S5

Vcelku logickým partnerem, pokud nemáte absolutní nároky na dodávku proudu a výkonu, je pro P5 stereofonní koncový stupeň S5, který úhledně respektuje šířku i tvary předzesilovače, byť samozřejmě v řádně mohutném provedení.

I tady vizuální stránce dominuje lesklý černý čelní panel, protože je to ale čistokrevný koncový stupeň, tak má jen málo prvků a všechny jsou uspořádané ve vertikální ose uprostřed čela. Logo MICHI, displej, který ukazuje přehledně výstupní výkon na digitální stupnici a dole spínací tlačítko. I tady dominuje chladný bílý tón podsvícení.

Chladící profily po bocích mohutné skříně (na trochu hlubším půdorysu, než má předzesilovač – 48,5 x 46,5 cm) s výškou 23,8 cm a váhou 59,9 kg jsou i zde zakryté a tím mimořádně čisté.

Proč tomu tak může být, to napoví zadní strana. Konektivita je pečlivě rozdělená na pravý a levý blok podle centrální svislé osy, kterou tvoří napájecí zásuvka s mohutným kolébkovým vypínačem. Každý kanál má symetrický XLR i nesymetrický RCA vstup (ten aktivní se vybírá mohutným kolébkovým přepínačem v horní řadě mezi „praktickými“ konektory typu RS232 nebo napěťových spouští). Dva páry reproduktorových terminálů pro možnost bi-wiringu mohou být příjemné. Po stranách jsou pak mohutné větrací otvory, v nich vidíte lopatky větráčků a právě díky nucenému chlazení nemusí mít koncový stupeň mohutná trčící žebra chladičů. Ani ze vzdálenosti desítek centimetrů není v tiché místnosti chlazení slyšet, náročný audiofil tak nemusí mít strach.

Vnitřní prostor je bezmála zaplněný a i tady je patrná poctivá dual mono konstrukce a to včetně dvou chladících „tunelů“, v nichž se skrývají výkonové prvky a které mají i na vnitřní straně aktivní větráček, ženoucí vzduch směrem ven. Vnitřku dominují dva v epoxidovém obalu zapouzdřené toroidní transformátory vlastní výroby a čtyři mohutné zásobní kondenzátory patentované konstrukce. Transformátor má výkon 2 200 VA každý a kondenzátory kapacitu 188 000 uF – oboje jsou dostatečně dimenzované hodnoty.

Na výstupu pracuje celkem 32 tranzistorů, díky čemuž může MICHI S5 dodat trvalých 500 Wattů na kanál do 8 ohm, respektive 800 Wattů do poloviční zátěže. Zesilovač pracuje ve frekvenčním pásmu 10 – 100 000 Hz (-0,4 dB), má odstup signálu a šumu přes 120 dB a celkové harmonické zkreslení nepřekračuje 0,008%. Tlumící faktor dosahuje hodnoty 350 a intermodulační zkreslení je menší než 0,03% (60 Hz – 7 kHz, 4:1). Separace kanálů je lepší než 65 dB.

Sestavu Rotel MICHI jsme poslouchali v showroomu dovozce, kde byl hlavním zdrojem signálu McIntosh MCD600 a poslouchalo se hlavně (ale nejen) na Bowers&Wilkins 800 D3. K porovnání byly také Polk Legend L600 a Polk Legend L200, případně sestavy McIntosh C2700 / MC901 / MC1.25KW nebo Classé Delta Pre / Stereo. Propojeno bylo kabeláží z nejvyšší řady Air od InAkustik a napájeno přes McIntosh MCP1500.

Ve chvíli, kdy spustí svou úderně-houpavou hru hlubokotónová část rytmické sekce ve „Twist in my sobriety“ Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-64459-5), Rotel vyjeví svou schopnost hrát srdnatě objemným, tučným, razantně průbojným, ale zároveň měkce poddajným způsobem. Hudební rytmus se má rozhodně o co opřít a ani kontrola velmi „hladových“ 800 D3 není rozhodně špatná, basového základu je dost v objemu, má působivou váhu a hezky si broukne, má fyzicky zřetelný impuls. Rotel dokonce zvládá udržet – byť nijak analyticky utaženou – přehlednost stran struktury a rozmanitosti basových tónů. Hudba je vespod měkčí, není to taková ta tvrdá, soustředěná údernost, ale rozmáchlejší zabublání, byť s velmi solidním frázováním a oddělením jednotlivých tónů.

Zpěv Franka Sinatry v „Somethin‘ Stupid“ („My Way – Best of“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2) plynul prostorem s vřelostí a hebkostí rozpuštěného másla, táhnul se a linul, hladil a hebce vlnil. Je to hlas podaný plně a pěkně košatě, jakkoliv stále nikoliv analytickým, exponovaným způsobem s důrazem na detaily. Rotel nechává zpěv plynout a ten je přitom už ve své pěkné organičnosti dobře srozumitelný i oddělený od druhé vokální linky i nástrojů. Rotel navíc umí zapůsobit tak, že vokál má sílu, má důraz a energii, aniž by však ztrácel na klidu a jisté „zakulacené“ kultivovanosti.

Průbojnost a sílu neztrácí Rotel ani v nejvyšší části frekvenčního rozsahu, cinkající činely v Methenyho „On her way“ („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros. | 9362 48025-2) byly rázné, jadrné, se slušnou čistotou, byť opět ne snad nějak audiofilsky delikátní nebo analyticky prokreslené. Rotel upřednostňuje jistou uvolněnost, kompenzovanou ovšem objemem, bohatostí a pocitem syté barevnosti. Přestože nemáte pocit soustředění na jemnůstky, dozvuky se při soustředěném poslechu objevují s přirozenou lehkostí a vůbec se Rotel i tady projevuje jaksi nekomplikovaně a „snadno“ – činel cinká, září a je znělý, přitom ale ne přes svou výraznost přehnaně zvonivý. Navíc zůstává dobře zakomponovanou součástí reprodukce.

V perkusní demonstrační skladbě „India with jazz“ od The Band („STS 40 Years Anniversary“ | 2020 | STS Digital | STS-6111195) těžil Rotel ze svého energického stylu, dokázal jednotlivým nástrojům vdechnout pěkně poctivou dynamiku, u těch velkých včetně toho temného, hutného dýchání. Dynamicky umí Rotel „podržet“ napříč hlasitostmi s přehledem lepším, než byste i ve čtvrtmilionové lize automaticky očekávali. Je tu údernost podpořená pocitem ohromné váhy a „hmoty“ zvuku, je to průrazný, až hmatatelný zvuk, navíc dělenec MICHI držel pod kontrolou i mimořádně náročné 800 D3. Ne snad super autoritativně, ne snad dokonale, ale důstojně a to rozhodně není žádná samozřejmost.

Jak už bylo řečeno, Rotel jede tak trochu po své vlastní ose, co se přístupu ke zvuku týká. Není to puristicky audiofilské ladění, které by bylo krystalicky transparentní a čisté jako obloha slunného letního poledne na Riviéře. Třeba v „My Ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is new“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) byl samozřejmě předestřený hudební celek v high-endovém, přehledném stylu, nástroje byly dobře ohraničené a oddělené a vůbec máte pocit, že se v tom všem dobře orientujete, ale není to takový ten drobnohled, nejsou tam ty nejhlubší vrstvy detailů, ty myriády lehoučkých, sotva patrných dozvuků, podtrhujících živou košatost a autenticitu poslechu. Rotel to nicméně vynahrazuje silou a intenzitou s až trochu „live“ pocitem.

Ve své celkové mohutnosti s dostatečně dimenzovanými proporcemi je orientace ve stereo scéně nahrávek nekomplikovaná. Klavír Billa Evanse v „My romance“ („Turn Out the Stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) je jasně ohraničený a slušně konkrétní a přestože zvuk se nerozpřáhne v pravolevé ani předozadní ose až za hranice reprosoustav a má lehce patrné soustředění na střed, rozložení nástrojů je rozhodně na vysoké úrovni, není tu žádný chumel, žádná mela. Reprodukce je pak hlavně moc pěkně spojitá, jako byste cítili hmotu a váhu pojícího vzduchu okolo instrumentů.

Pokud pak zařadíte do repertoáru něco trochu „od podlahy“ jako je garážově řízná „Heathen Child“ projektu Grinderman („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299), dočkáte se řinoucích proudů energie, mocný objem zvuku doslova protéká prostorem, omývá vás. Rotel nabízí velmi dobrou rytmickou sebejistotu, zvuk má pěkně rockový zátah a i když je v reprodukci stopa jisté rozevlátosti a rozmáchlosti, šťavnatost a energie jsou tu parádní, takže hudba se jednoduše dá poslouchat dál, dál a dál.

Návrat japonského Rotelu do světa vyššího high-endu se povedl. Povedl se svým střízlivě moderním designovým pojetím, povedl se nadstandardně širokou výbavou a univerzálností předzesilovače i tím, že se výrobce rozhodně nebál a u koncových stupňů nešetřil výkonem a schopností dodat proud stabilně a dostatečně rychle. Všechno to pak tvoří úhledný celek, po jehož poslechu když se podíváte na cenovku, řeknete si, že to vlastně není nerozumně mnoho, že se Rotelu podařilo nabídnout vysokou zvukovou kvalitu v trochu s „duchem Rotelu“, že se jim podařilo naladit zábavný, ale stále ještě dosatečně věrný zvuk a že v porovnání s adekvátní konkurencí patří nový předzesilovač MICHI P5 a koncový stupeň MICHI S5 vlastně k těm s nejnižší cenou. Návrat na pole high-endu se rozhodně povedl!

Kč 99 990,- - předzesilovač P5

Kč 159 990,- stereo koncový stupeň S5

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ moderní design

+ pocit síly a kontroly

+ krásně muzikální ladění

+ vzhledem k výkonu vlastně příjemně realistická cenovka

+ konektivita

+ kupodivu stačil v podstatě „nakrmit“ i B&W 800 D3

ZÁPORY

- není to zcela čistý zvukový projev

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet