Značka Rotel patří mezi tradiční japonské výrobce audio techniky už dlouhá, dlouhá desetiletí – konkrétně od roku 1961, takže slaví letos krásné šedesáté výročí, s nímž už by se mohl pojit oblíbený status „legendární značky“. V loňském roce se pak společnost spojila s jinou japonskou legendou, s dnes už zesnulým Kenem Ishiwatou, který se po odchodu od Marantz neodebral na odpočinek, ale jako svůj poslední zápis do knihy hi-fi historie zvolil právě spolupráci s Rotelem.

Konkrétně se podílel na vyladění základních firemních modelů řady A – CD přehrávače CD11 a integrovaného zesilovače A11, kteréžto komponenty následně získaly uctivé označení Tribute (neboli „poklona“), právě na počest pana Ishiwaty.

A11 Tribute je štíhlý produkt ke nerozeznání od původní verze, jen poměrně výrazná nálepka s anglickým nápisem a japonským symbolem poukazují na odlišnost. Zesilovač se nijak neliší od tradičních přístrojů obdobné kategorie – uprostřed je nevelký, ale dobře čitelný displej s rozumným množstvím informací, pod ním sada malých čudlíků pro volbu vstupů, v levé části panelu pak máte stejnými tlačítky možnost přepínat mezi dvěma sadami výstupních terminálů. Vlevo je ještě spínací tlačítko a malý jack sluchátkového výstupu. Vpravo pak tři tlačítka slouží pro pohyb v nabídce přístroje (která je mimochodem pěkně košatá a umožňuje ledacos od nastavení tónových korekcí po ztlumení celkem svítivého displeje a diod), hlavně je tu ale hezký ovladač hlasitosti.

Vzadu zabírají nejvíc místa dvě sady reproterminálů, srovnaných do jedné linie vedle sebe. Je tu pak ještě napájecí zásuvka a pět párů cinchových vstupů běžné linkové formy a jedna cinchová dvojice pro připojení gramofonu s MM přenoskou, samozřejmě s nezbytným zemnícím kolíkem. Potěší viditelná anténka pro Bluetooth připojení s aptX kodekem. Přístroj je vybaven ale i „chytrou“ konektivitou – portem RS232 pro sofistikovanější řídící systémy, dvěma 3,5 mm zdířkami s 12 V spouštěcím napětím pro další komponenty a jedním malým jackem pro připojení externího čidla dálkového ovládání (když máte přístroj třeba ve skříňce, což lze, protože příliš netopí).

Ishiwata vzal původní koncept, vybral na důležitých místech kvalitnější komponenty a lehce zasáhl i do topologie signálových cest, čímž celý zesilovač vyladil – podle vlastních slov – k plnějšímu přednesu.

Zůstal ale na míru dělaný firemní toroidní transformátor i vlastní kondenzátory, stále pak jde o klasický „rotelácký“ tranzistorový zesilovač o slušném výkonu 50 Wattů na kanál do 8 ohm, pochopitelně ve třídě A/B. Výrobce se chlubí velmi slušným frekvenčním rozsahem 10 – 100 000 Hz (+/- 0,5 dB) a dobrou hodnotou celkového harmonického zkreslení pod 0,03%, přičemž odstup signálu a šumu je přes 100 dB, což je rovněž slušné. Tlumící faktor dosahuje hodnoty 140.

Zbývá zmínit, že A11 Tribute má vcelku standardní rozměry 43 x 34,5 x 9,3 cm (š x h x v) a váží 6,85 kg.

Rotel A11 Tribute jsme zkoušeli ve společnosti CD11 Tribute, ale hlavně celé referenční redakční sestavy. Hrálo se s OPPO UDP-205 a Métronome DSC1 (s řízením přes Roon), propojeno bylo kabeláží Nordost Heimdall 2 a napájeno přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Poslouchalo se přes Xavian Quarta Evoluzione (které naprosto k nevíře malý zesilovač dokonce celkem „uhrál“) a porovnávalo s Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR. Aby to bylo fér, samozřejmě jsme Rotel zkusili i v „přízemnější“ sestavě – místo Cambride CXA81 hrál s Cambridge CXC a Teac NT503 na Fischer&Fischer SN-70 přes kabely Dynamique Audio Horizon 2. Ve všech sestavách si pak udržoval svůj vlastní, stabilní a jasně slyšitelný charakter.

Jestli se Ken Ishiwata skutečně zaměřoval na „plnější“ zvukové ladění, pak uspěl – broukání basu v Dukeově „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) je skutečně pěkně tučné, je to bas ne snad úplně dokonale rozmanitě popsaný, není ani audiofilsky pečlivý a utažený, ale jeho houpavost, šťavnatost a radostnost vám to dozajista vynahradí, protože prostě baví. Na danou cenu je to ale i objektivně moc pěkný bas, měkčí, leč výmluvný a kultivovaný.

Taktéž vokál Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) nesl neklamné známky Ishiwatova „zvukopisu“. Hladší hlas se netlačí tak úplně kupředu, nesnaží se být nad vším, ale je naopak integrální součástí reprodukce, dotekem sametový, ale přesto hezky srozumitelný, jemný a sladce přirozený, objemem a plností opět „lidský“ v míře, která není v sušších sférách základního hi-fi moc obvyklá.

Nejvyšších tónů v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) bylo tak přiměřené množství, byly rovněž maličko tenčí, ale přesto „neztracené“. Tady naopak bylo cítit, že prokreslení je vysloveně dobré, takže máte asi i díky tomu pocit celkově detailního zvuku. Kov zní se solidní jadrností, jakkoliv by mohl mít maličko delší dozvuk – ale v kontextu nároků své třídy nejvyšší frekvence svým lehounce klidným zastoupením dobře dokreslují živost zbylých oktáv.

Největším překvapením je ale taková ta ochotná dynamičnost a schopnost udržet plnokrevnou sílu i v náročnějších momentech a při relativně vyšších hlasitostech – bicí v Brufordově „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527) zní hlavně díky ducavosti basového základu pěkně energicky, cítíte jejich tělo a drajv. Není to taková ta suchá průraznost, ale zvuk má váhu a opět – za ty peníze? Skvělé!

Pokud jste analyzující audiofil, možná vám budou některé okrajové nuance a jemné dozvuky v Hedgesově „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) chybět, nicméně bylo by trochu nefér je po dostupném zesilovači toho typu s vážnou tváří vyžadovat. I když A11 Tribute nemíří k analytickém sférám a nesnaží se rozkrýt zvuk do nejzazších zákoutí, jeho schopnost nabídnout „celkový obraz“ a to v důstojné čistotě i přehlednosti, působí víc než pěkně a obecně splňuje všechny potřebné „hi-fi standardy“.

Prostor „Messy Bessie“ Jimmy Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) nebyl tak úplně rozlehlý, ale přednes je bezproblémový, hudba drží pohromadě a v pravolevé ose je dobře organizovaná, nenarazíte na žádnou přehnanost nebo nedostatečnost. Je to prostě hi-fi, tak jak má být.

Navzdory lehce klidnějšímu celkovému stylu a snad hlavně díky neošizenému basovému rozsahu působí dobře i rockové věci typu Osbournovy „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96). Hudba má rytmus, není úplně dravá, ale není ani ospalá. Ani při vyšších hlasitostech není cítit nějaký agresivní říz kytar, to je ale s ohledem na předpokládaný zbytek sestavy spíše dobře – živost reprodukci potom nechybí, je dostatečně šťavnatá a celkově zábavnější, ale vlastně i dospělejší, než byste odhadovali.

Dostupné hi-fi komponenty jsou často (minimálně zvukem) tak trochu „na jedno brdo“, což je v podstatě poměrně pochopitelné s ohledem na nutnost splnit stále tytéž nároky, čehož lze dosáhnout jen omezeným množstvím cest. Ken Ishiwata ale ukázal, že takový „standardní“ komponent, jakým byl Rotel A11 lze pečlivým doladěním dotáhnout přeci jen o kousek dál a odlišit ho – je pravda, že tím A11 Tribute získal svou konkrétní a patrnou zvukovou signaturu, ale provází ji (vlastně nejen na danou třídu) taková dávka osobního šarmu a zábavnosti, že to vůbec nevadí. Připočtěte k tomu fakt, že si nějakým kouzlem malý Rotel víceméně poradí i s naprosto neproporčními reprosoustavami a máte zábavný, muzikální, férově vybavený a prostě obecně dobře hrající zesilovač za rozumné peníze – máte opravdové hi-fi, které by se nemuselo stydět ani za o polovinu vyšší a které je velmi důstojnou poctou legendě Kena Ishiwaty.

Kč 16 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ celkově krásně muzikální zvuk

+ až překvapivá schopnost „uhrát“ reprosoustavy

+ opravdová pocta talentu Kena Ishiwaty

+ velmi atraktivní cenovka za dané výkony

+ adept na nejlepší zesilovač kolem 15 000,- Kč

ZÁPORY

- možná chybí alespoň základní digitální vstupy (ale zase v té ceně…)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet