Americká firma Rogue Audio patří mezi nemnohé výrobce, oddané ideálu elektronkových přístrojů. Založena byla před téměř 20 lety pensylvánském městě Broadheadsville a veškerá výroba probíhá stále ještě výhradně ručně. Měli jsme možnost poslouchat sestavu děleného zesilovače RP-5 (předzesilovač) a M-180 (monoaurální koncové stupně), patřící téměř na úplný vrchol výrobního programu.
Každý z pětadvacetikilogramových monobloků (s nevelkými rozměry cca 37 x 18 x 48,3 cm - š x v x h) působí na lampové poměry tak trochu neobvykle. Vlastně "otočeným" dojmem, dalo by se říct. Elektronky na obvodových deskách se totiž krčí v kleci až úplně vzadu, přední polovinu tvoří masivní, mechanicky izolovaná trafa pod plechovým krytem a při běžném uložení zesilovačů tak na lampy není vidět. Vlastně i jejich vzhled jako celek je dost nenápadný - Čelní hliníkovou desku zdobí jen vygravírovaný název výrobce a nevelká prohlubeň přímo ve středu, kde je v černém poli usazen spínací knoflík a nad ním maličká modrá dioda, která vám řekne jen zda je zesilovač v provozu, či nikoliv.
Mimochodem, tak jak je čelní panel moc pěkně vyrobený, tak je tlačítko poněkud vachrlaté. Tato ambivalence je patrná i u dalších součástí konstrukce, ale vyjadřuje docela dobře takový ten americký přístup k výrobě čehokoliv. A navíc se nedá říct, že by konstrukce byla vysloveně nepěkná, jen prostě není tak dokonalá jako třeba u německých či japonských produktů - prostě ruční výroba Made in USA.
Při pohledu zezadu ale srdce elektornkových milovníků zaplesá. Pod řídkou krycí mřížkou ční jako majáky čtyři mohutné lampy KT120 od Tung-Sol. Doplňuje je trojice výrazně menších lampiček - dvě 12AU7 a jedna 12AX7, vše od JJ. Zbývající volný prostor na ploše zabírá elegantní měřáček, sloužící pro co nejsnazší nastavení biasu - výrobce jednoduše ví, že lampové zesilovače nejsou bezúdržbové hračky a chce vám soužití usnadnit.
Na úzkém proužku zadního panelu najdete celkem čtyři reproduktorové terminály spíše účelných kvalit (žádné mohutné a elegantní WBT), do nichž ale bez potíží vetknete libovolný kabel s libovolnou koncovkou. Správným připojením máte možnost zvolit 4 nebo 8 Ohmový výstup. Signálový vstup je paraleleně veden buď z XLR konektoru, nebo z bytelného cinche (terminály a konektory stejně jako vnitřní kabely mimochodem nesou značku Cardas). Vedle napájecí zásuvky je hezký malý dvoupolohový páčkový přepínač, kterým volíte ultralineární nebo triodový pracovní režim; to podle toho, kolik šťávy zrovna potřebujete z lampiček vydolovat. Rozdíly mezi oběma režimy jsou slyšitelné, ale u nás se velmi rychle ustálila poloha přepínače v ultralineárním režimu a už tam zůstala.
Rogue Audio se nijak moc nerozepisuje o svých technologických řešeních či parametrech přístrojů, pod kapotou je ale vidět tendence spíše k jednoduchým signálovým cestám. Potěší také baterie čtyř velkých filtračních kondenzátorů. V ultralineárním režimu dokáže zesilovač dát hodně solidních 180 Wattů, přičemž pracovní rozsah činí v toleranci +/- 1 dB 5 až 50 000 Hz. To je na elektronkovou koncepci nadprůměr v obou případech. Zkreslení pod hranicí 1% i při plném výkonu, stejně jako běžné celkové harmonické zkreslení (ať už tím "běžné" míní výrobce co chce) pod hranicí 0,1% jsou též lehce neelektronkové.
Monobloky M-180 jsme poslouchali povětšinou s jejich firemním partnerem, předzesilovačem RP-5, ale také s Audionet PRE G2. Zdrojem signálu byl přehrávač soulution 746, případně Electrocompaniet EMC 1 MK III, porovnávalo se zejména s Audionet MAX, ale také s Naim Nait XS či Cambridge CXA80. Dalšími zdroji signálu byl Naim CD5si či ASUS Xonar Essence ONE MUSES MKII. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, občas též přes GoldenEar AON 3 či GoldenEar Triton Three. Propojeno bylo zejména kabeláží TelluriumQ řad Black a Silver, ale též různými dalšími kabely (Audionet, KrautWire, MIT, AudioQuest,...). Napájení zajišťovaly filtry ProPower a GigaWatt.
Ne každá elektronková konstrukce je schopna poskytnout dostatečnou jistotu (a výkon) pro zvládnutí basového spektra, nicméně M-180 se daří v tomto ohledu dobře. Ano, v podobné ceně najdete určitě i přesnější, jistější hráče, ale ty zase tento zesilovač minimálně vyrovná svým klidem bez náznaku neurvalosti. I kontrabas v Hadenově "Wildwood Flowers" ("Rambling Boy" | 2008 | Decca | 0602517791657) byl slušně konturovaný, ale hlavně bohatý a M-180 dokázaly protlačit jeho objem a houpavý klid i skrze menší reprosoustavy, aniž by byl cítit nějaký zřejmý nedostatek. Snad pokud otočíte hlasitost opravdu nahlas, může být znát mírný limit kontroly, ale elektronky většinou nejsou určeny milovníkům nadkoncertně hlasitých poslechových zážitků. Zesilovač nemá problém vystihnout různorodost basového spektra a mírně vřelejší (ale stále ne klasicky elektronkově "teplý") zvuk je příjemný, plynulý.
Při poslechu "All My Tomorrows" Shirley Horn ("You Won´t Forget Me" | 1991 | Verve | 847 482-2) se zdálo, že zpěvaččin hlas je o dýchnutí méně bohatý a květnatý, než basový základ, kterému M-180 dává dost prostoru, byť zvuk se ještě nedá označit za těžký. Na druhou stranu střední pásmo je krásně otevřené a má okouzlující jiskru, hlas má hloubku a plnost a na elektronky až nezvykle věcný, čistý a konkrétní charakter. K "lampovosti" odkazuje snad jen náznak všeobjímající hladkosti a něhy a celkové uvolněnosti.
Rogue Audio M-180 mají tendenci vytvářet velký, bohatý zvuk v celém spektru včetně nejvyššího pásma. Kovová průraznost činelů a vibrafonu v titulní skladbě "Lonely Woman" od Modern Jazz Quartet (1998 | Atlantic | 8122 75361 2) byla trochu uklidněná oním již zmíněným panujícím klidem a něžností, přesto byl každý tón dostatečně energický a zřetelný, hlavně ale velký a neupejpavý. Činel zněl s přirozeným, výsostně kovovým nádechem, vibrafon snad o něco cinkavěji, ale přesto ne vtíravě či agresivně. Zesilovače umí také udržet dozvuk oddělený od ostatního dění po úctyhodně dlouhou dobu, což by ale mělo patřit k dobrým mravům téměř čtvrtmilionového zařízení.
Co rozhodně staví M-180 nad snad jakoukoliv elektronkovou konkurenci své cenové třídy, to je úžasná, výborně dirigovaná dynamika. Vivaldiho "Koncert v A moll, RV498" ("5 koncertů pro fagot, smyčce a continuo" | 1994 | Denon | CO-78921) dokázaly Rogue Audio M-180 skutečně "prodat", hudba se z reproduktorů přímo vrhala do místnosti, přednes byl muzikální a vtahující. Nástupy tónů jsou rychlé a jisté, hudba dýchá jako kovářský měch, až si říkáte, zda nejsou elektronky jen světélky na ozdobu a zda se pod "kapotou" neskrývá dieselagregát. Nástroje měly citelnou váhu a vnitřní energii a poslech vás prostě dostane svou živostí.
V Zappově "It Must Be a Camel" ("Hot Rats" | 1995 | Rykodisc | RCD10508) se nám zdálo, že lze bez stresu procházet mezi jednotlivými nástrojovými linkami a že M-180 drží velmi slušnou kontrolu a nezapomínají na žádný tón, žádný zvuk v pozadí. Třeba souběžně zkoušený systém Audionet PRE G2 / MAX vám dá ještě významně větší pocit drobnohledu, ale už i M-180 zvládnou rozlišit jednotlivé údery paličky v činelovém staccatu, jsou až tranzistorově rychlé, byť tu stále panuje velká homogennost a pocit že vše je jedním, že zvuk není rozdroben na souběžně reprodukované jednotlivosti. Rozlišení je každopádně velmi dobré, byť ne analytické a zda je posluchačovu uchu bližší charakter "celistvosti" nebo "jednotlivostí", to je už spíše otázka osobního vkusu.
Jednou z výhod monofonních zesilovačů bývá zpravidla (ač ne vždy) také lepší podání prostoru oproti stereofonním koncepcím. "Walk on by" Diany Krall ("Quiet Nights | 2009 | Verve | 0602517981256) se rozprostírala na přehledné, byť ne holograficky přesné scéně. Měli jsme oproti jiným pocit, že hudba vystupuje spíše před reprosoustavy směrem na posluchače, lokalizace nástrojů tak byla dobrá, byť tu opět není striktní separace jednotlivostí. Můžete celkem snadno určit odkud který nástroj hraje, přesto je o něco primárnější pocit, že vše je jedním celkem. Přednes je nicméně velmi uvolněný a nenásilný, nekomplikovaně srozumitelný a snadno poslouchatelný.
Ač je přítomnost elektronek v obvodovém řešení znatelná méně, než je zvykem, přesto některé s nimi spojované charakteristiky v přednesu najdete. Jde zejména o "atmosféru", "laskavost" či "muzikálnost". Ani jedním Rogue Audio M-180 nešetří. Do Hadenovy "Goodbye" ("Sophisticated Ladies" | 2010 | Emarcy | 0602527508160) bylo příjemné se zanořit, jen tak se uvolnit a nic neřešit; v tom M-180 excelují, v té pohodě, plném přednesu, podtrženém celkovou jemností a přitom dostatečnou čistotou. Možná by se charakter dal dobře nastínit populárním slovem "analogovost", respektive tím, co si většina lidí pod touto charakteristikou představí, tedy hladkostí, sytostí a pohodou.
Monobloky Rogue Audio M-180 nás upřímně řečeno překvapily jako jedna z nemnoha věcí za poslední měsíce a možná i delší dobu. Nejsou nijak obdivuhodně krásné (možná i naopak), nejsou ani nijak úžasně postavené a rozhodně nejsou levné. Na druhou stranu velmi zajímavým způsobem kombinují příjemné elektronkové vlastnosti, jako je celková "příjemnost" přednesu s těmi ideálními, tedy čistotou, detailností a dynamičností. Nemají neomezenou výkonovou rezervu, ale pro běžný poslech při hlasitostech neohrožujících zdraví sluchu a sousedských vztahů stačí. Tak jako nedávají na obdiv elektronky po fyzické stránce, tak téměř skrývají jejich atributy i ve zvukové charakteristice. Jsou to rozhodně výborné koncové stupně a pokud vám nevadí to, že mají přeci jen svůj vlastní charakter, kterým (byť nijak výrazně a už vůbec ne otravně) "cejchují" celkový charakter reprodukce, jsou to skvělí kandidáti ke zvážení pro ty, kteří touží po klidné, bohaté, neúnavné a velmi muzikální reprodukci libovolného hudebního žánru.
Kč 197 990,- / pár
--- --- --- --- ---
KLADY
+ otevřený, muzikální a bohatý přednes
+ rychlý, čistý zvuk bez lampově "hezkého" zabarvení
+ dostatek síly a kontroly
+ velmi snadno se poslouchají
ZÁPORY
- provedení některých prvků je trochu "americky" obyčejné
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: SoundStyle | www.soundstyle.cz
