Quad je patrně ve světě věrné reprodukce zvuku znám především jako výrobce celopásmových elektrostatických reprosoustav, figurující na tomto poli již desítky let. Po stejné desítky let ovšem také vyvíjí elektronkové zesilovače s malým výkonem, které jsou zcela optimálně sladěny právě s jejich elektrostatickými panely. Původní zapojení vzniklo kdesi hluboko v polovině minulého století spolu s ideou elektrostatů, od té doby neprošlo žádnou revolucí a evoluční kroky by bylo záhodno nazvat spíše krůčky. A přesto – je jen málo kompletních systémů, které mohou zvukově soupeřit s jejich kvalitami. Za všechno hovoří třeba nedávné ohodnocení časopisu Stereophile, kde Quad II Classic získal titul „Zázraku 21. století“. To není špatné na 57 let starou myšlenku, že?
Přestože originální idea měla za těch skoro šest desítek let mnoho podob, z nichž nejuznávanější jsou výkonové monobloky Quad II Classic, integrovaná verze (která vlastně není nic jiného, než tyto poupravené monobloky v jednom šasi spolu s předzesilovačem) míří do cenově přístupnějších vod a nabízí komfort u konzervativních high-endových produktů značky Quad dosud nevídaný. Hovořím právě o tom, že je to integrované řešení, obsahující už z fabriky modul phono předzesilovače, do něhož zapojíte jak přenosky s pohyblivým magnetem, tak pohyblivou cívkou. Jakýmsi bonusem je supervize návrhu od legendárního lampového guru Tima de Paraviciniho, který má na starosti také konstrukci výstupních transformátorů, základního kamene každého lampáče. Předběhněme a zmiňme, že Paravicini je v tomto oboru právem uznávanou legendou.
Musím čestně přiznat, že rád maličko nadržuji povedeným elektronkovým zesilovačům. Zamiloval jsem si dostupnou PrimaLunu DiaLogue One, dlouhodobě funguji s téměř redakčním KR Audio Antares VA320 a firemní Kronzilly považuji za high-end mezi lampovým high-endem a třeba takový na elektronkách postavený systém Cary Audio je také „strojem na zážitky". A takových je samozřejmě mnoho, tohle je jen těch několik opravdu výrazných. I když jsem samozřejmě o pochvalovaných modelech Quad věděl, dosud jsem se s nimi neměl tu čest osobně setkat a tudíž jsem je ani do výše uvedené společnosti neřadil. Dosud...
Když na mě vykoukl Quad II Classic Integrated poprvé z nevelké a málo hmotné krabice, byl jsem celkem příjemně překvapen - britské hi-fi totiž většinou oplývá vším krom vizuální krásy. Očekával jsem tedy něco opravdu ošklivého a dočkal jsem se sice svérázného, ale opticky čistého a vyváženého přístroje, který své čtyři lampy KT66, čtyři ECC88 a dvě ECC83 ukrývá pod úzce žebrovaným, masivním krytem kontrastně černé barvy, který má jedinou nevýhodu - je ukotven na tolika šroubcích, které jsou unvitř mřížky, že potřebujete ideálně jednu ruku, držící jemný šroubováček, druhou ruku jemně jej vedoucí skrz těsné prostory mřížek a třetí ruku, která pak třeba šroubek chytí. Alespoň že mají prorokovanou nadprůměrnou životnost, takže to nebude každoroční rituál. Čistotu designu podtrhují zakulacené hrany, zlatavá barva i hezky elegantně ukrytá trafa made by Paravicini. Stejně tak nápisy a základní ovládací prvky evokují léta dávno minulá, kdy ještě hi-fi bylo radostí několika vybraných a barevný televizor vzorem technologického pokroku. Zvláště originální přepínání vstupů jakousi kolébkou je téměř až úsměvné. Na zadním panelu zesilovače kvádrovitého tvaru (31 cm na šířku x 38 cm do hloubky x 20 cm do výšky - ale naživo působí o hodně „krychlovitěji") naleznete pouze pět vstupů, z nichž navíc jeden je určen pro pásku a nahrávání, další zase pro zesílení signálu z přenosek, takže všeho všudy máme tři čisté linkové vstupy a na vymoženosti typu pre-out či jakéhokoliv digitálu můžete rovnou zapomenout. Kdepak, tady jsou zlatá padesátá (míněno naprosto vážně - zlatá, protože šlo v prvé řadě o radost z reprodukované hudby, na což se dnes trapně často zapomíná). Posledním, co na zadní straně ještě uvidíte jsou dva páry masivních reproterminálů vlastní produkce, jimž Quad určil sice hlavně připojení banánků, ale i vidličky a holý vodič se „vejdou". PS: dálkový ovladač byste zde hledali marně, což je bohužel trošku škoda.
Zesilovač jsem si nejprve odnesl domů, kde nějakou chvíli krmil Harbeth Monitor 30 signálem z Roksan Kandy K2 a Naim CD5i přes interkonekty Neyton Nuernberg NF a reprokabely Neyton Frankfurt LS v paralelní verzi. Další zastávkou pak byly prostory redakční, kde hrály pro elektronky optimalizované KR Audio SP-2 a pak Xavian Primissima spolu s Harbeth P3ESR, to vše z Roksan Kandy K2 přes KrautWire Guru S v roli propojovacího kabelu a KrautWire Awakening v roli reprokabelů. Nu a nakonec jsem měl možnost nějaké tři hodinky strávit přímo v prostorách importéra, který hrál z Naim CD5XS / Naim DAC (v alternaci s VPI Classic) přes KrautWire Guru S do testovaného integráče a odtud přes novinkové reprokabely Quad, jejichž jméno zaboha nemohu vylovit v paměti ani poznámkách, až do Quad ESL 989. Dojmů jak tedy vidíte bylo přehršel a já jsem si hudbu tentokrát dosyta užil.
Zdálo by se, že pouhých 25 elektronkových Wattů se zkreslením 0,06% bude na hlasitou, dynamickou a přirozenou reprodukci nesmyslně málo a jakékoliv „žravější" reprosoustavy se nepodaří rozehrát, ale pravda je to jen do jisté míry. I poměrně „otupělé" Harbeth, kterým je třeba dát dostatek výkonové rezervy, se podařilo rozhýbat uspokojivě, ačkoliv metalový koncert logicky bude znít lépe na poněkud silnějších strojích. Navíc není tajemstvím, že Quad patří ke Quadu a tak vlastně tak trošku postrádá smysl mít k tomuto integrovanému zesilovači něco jiného než elektrostaty Quad, byť by se mělo jednat o maličké základní Quad ESL 988.
Prvním dojmem, který mě po zahřátí zesilovače (inu, elektronky prostě získají svůj maximální potenciál tak po 45ti minutách hudebního provozu, ne-li po době delší) zahrnul, byla vřelost zvuku. Ovšem nikoliv vřelost zkresleného, zastřeného „levně-elektronkového" zvuku, často se objevujícího v entry level kategorii, ale vřelost dospělá, čistá a příjemná - tak trošku jako když srovnáte teplo přicházející z dobrého alkoholu (což je občas fajn) a teplo způsobené přimknutou vřelou osobou (což je fajn pořád a navíc v podstatně větší míře); Quad je prostě příkladem dospělého lampového projevu, který svého typického zvuku dosahuje sympaticky bez moderních berliček.
Třeba hlas Sabiny Sciubby v „Meet Me in London" na stejnojmenném albu, jež vyprodukovala s kytaristou Antoniem Forcionem (Naim Label, naimcd021), je skutečně křehky lidský, plný emocí a žádný teplý závoj vám nebrání ve vniknutí do detailů práce hlasivek a stavby jednotlivých tónů, stejně tak kytara má přirozeně a téměř hmatatelně dřevěný zvuk a kov strun, jejich bohatá textura i drobné zvuky doprovázející hru - přesun prstů po hmatníku, dozvuk dříve rozechvělé struny,... - vyniknou nenásilně, ale dostatečně. Jestliže jsem „téměř tranzistorový detail a čistotu" obdivoval třeba u zmíněné PrimaLuny, Quad jde podstatně dále a zrovna v téhle skladbě (nejen!!) se třeba i mé oblíbené KR Audio ukazuje vedle II Classic Integrated jako mírně nepřesné a uzavřené.
25W na kanál a elektronky v nejklasičtější možné konstrukci rozhodně nejsou vhodné pro rockovou hudbu! Tolik k předsudku, který - často oprávněně - dlí v hlavě téměř každého hifisty. Ze své zkušenosti mohu říct, že až vyšší modely lampových zesilovačů se elektrifikovaných moderních žánrů nebojí, ale i tak je často zvuk překryt sametovou neagresivní vrstvou, která „kamenité" hudbě ubírá na radosti. Buďme fér, i na Quad II Classic Integrated prostě poznáte, že hrají elektronky, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Mezi recenzenty suverénně nejoblíbenější rockový test disk - „Bridges to Babylon" od Rolling Stones - i na vyšší hlasitost nepostrádal říz, úder do blány bubnu skutečně prásknul, ale celková jemnost projevu Quadu maličko otupila údernost úvodní „Flip the Switch" a krevní tlak stoupl poněkud méně než by snad měl. Zrovna tady se PrimaLuna DiaLogue Two Quadu vyrovná, možná svým syrovějším projevem dokonce bude hodit lépe. Pokud ale zavřete oči a necháte se přesným timingem do nahrávky vtáhnout, stejně jako já si určitě už za chvíli budete podupávat nožkou.
Téměř „áčkově" objemné a pro dvojnásob drahé KR Audio Antares VA320 plně konkurenceschopné basy prokázal Quad u Mussorgského „Velké brány Kyjevské" z alba „Arabesque" kabelovo / reprosoustavového výrobce Crystal Cable. Jejich referenčně nahrané skladby je radost poslouchat, velký orchestr zde zní skutečně přirozeně, barvy jednotlivých nástrojů - lesklé smyčce, kovové žestě i mocné bubny - jsou tak blízko reálu jak jen paměť dovolí porovnat, navíc se ukazuje talent Quad II Classic Integrated vybudovat prostorovou scénu nadprůměrné šíře i hloubky, což jen potvrzuje iluze obřího chrámového prostoru v Palestrinově „Masses", neboli výběru mší v podání Cambridge King´s College Choir (EMI Classic). Zde lze také vyposlouchat životnost středních tónů, mužských i ženských hlasů - Quad tu je ale pouze (tedy spíš „pouze") nadprůměrný, dražší elektronková řešení umí být ještě přirozenější a uvěřitelnější.
Závěrem jsem si nechal pár vět o spojení Quad II Classic Integrated a Quad ESL 989, která s Quad kabeláží a gramofonem VPI Classic zhmotňuje termín „analogový zvuk" i díky svému skvělému phono předzesilovači, který se téměř dokázal vyrovnat Nagře BPS. Famózní transparentnost a atraktivnost přehrávaného vinylového koncertu Patricie Barber bylo zážitkem, který by si měl dopřát každý, kdo to s reprodukovanou hudbou myslí vážně, plná a přesná basa se skutečně lidským vokálem pak hlavními stavebními kameny tohoto zážitku. Ano, jsou i lepší systémy, ano zvuk by určitě měl nějaké objektivní slabiny, ale mozek má naštěstí nějaké účinné obranné mechanismy, které mi znemožnily zabývat se při perfektní reprodukci takovými podružnostmi. V tu chvíli bych se byl ochoten podepsat pod firemní heslo britských klasiků „The closest approach to the original sound", což jistě není třeba překládat.
Quad II Classic je skvělým integrovaným elektronkovým zesilovačem a bije-li vaše srdce v rytmu analogovosti a romantiky svítících lamp, budete pravděpodobně nekriticky nadšeni, už proto, že Quad dokázal tímto modelem zrušit důvod pořídit si jakýkoliv jiný elektronkový zesilovač včetně vlastních monobloků Quad II Classic. Pokud se váš rozpočet na zesilovací prvek pohybuje do 150ti tisíc a touha vás žene k lampám, neváhejte. A vy ostatní se určitě zajděte minimálně nechat vlastníma ušima přesvědčit, že pánové ve Stereophile neříkají Quadu „zázrak 21. století" jen tak pro nic za nic. Ničemu jinému než vlastním uším bych totiž zrovna v tomto případě nedoporučoval věřit...
Kč 119 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní provedení
+ poctivý, britský elektronkový zvuk
+ ideální doplněk ke „stájovým" elektrostatům
+ výborný phono předzesilovač, který se vyrovná každému v ceně do 20ti - 30ti tisíc
+ péče Tima de Paraviciniho je znát
+ atraktivně nastavená česká cena (MOC je cca 4500 GBP, tedy asi 126 000,-)
ZÁPORY
- svérázný vzhled
- nižší výkon sice utáhne ledacos, ale je primárně určen k „lehkým" reprosoustavám
- sundavání krytu elektronek by nemuselo vyžadovat tři chirurgicky přesné ruce a hodinářské nářadí
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
KAS Audio
http://www.kasaudio.cz / - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 602 406 436
