Obrovské, mohutné, efektní a nepřehlédnutelné, takové jsou ve valné většina produkty exkluzivní a velmi svébytné dánské manufaktury Gryphon. Přesto, že základem katalogu jsou zesilovače a elektronika obecně, vyrábí Flemming E. Rasmussen se svými kolegy také několik různých typů reprosoustav, kde snad krom úplně základního modelu Mojo S jsou to všechno produkty, které si zaslouží všechna v úvodu odstavce uvedená adjektiva.
Trident II je třípásmový sloup se vším všudy (jak už ostatně cena napovídá), pasivní na středech a výškách, aktivní na basech. Ačkoliv jsou to reprosoustavy opravdu velké (výška 193 cm, šířka 52 cm a hloubka 81 cm s hmotností téměř čtvrt tuny hovoří za vše), díky relativně úzkému profilu a jakési eleganci křivek jsou výrazné, ale vkusné a nepůsobí nepřiměřeně robustním dojmem ani ve středně velkých prostorách.
Čelní stěna je prohnutá a vertikálně symetricky osazená sedmi měniči, v centru se nachází v D´Appolito zapojení středotónové dynamické reproduktory a páskový tweeter, v horní a dolní části skříně pak dva a dva woofery. Díky tomuto efektu akustické čočky ani přes svou výšku nevyžadují extrémně velké poslechové vzdálenosti. Místo krycí mřížky je tu řada gumový strun, táhnoucích se po celé výšce reprosoustav.
Maximálně technicistní pojetí křivek na bocích akusticky mrtvého kabinetu s mnoha vnitřními příčkami a bohatým tlumením vlnou zjemňuje hezká dřevěná dýha, v zadní části přecházející dřevěné plochy do mohutných větracích otvorů. Celá hmota reprosoustav stojí na čtveřici malých nožek, integrovaných do boků základové desky, která spolu s identickou horní deskou přesahuje ozvučnice kousek dozadu, kde se opět za krycím polem strun nachází všechny nastavovací prvky, mohutné chladiče elektroniky a konektory.
Zejména konektivita je zajímavá - jednak je tu signálový vstup v podobně RCA i XLR konektorů, stejně jako tu je i signálový výstup, pokud byste snad potřebovali cokoliv poslat dál. Výběr aktivního vstupu zajišťuje dvoupolohová páčka. Šestice tlačítek kousek nad konektory umožňuje zvýšit / snížit hlasitost (to se týká aktivní basové jednotky a lze to provádět pohodlněji přes dálkové ovládání), dalšími dvěma snižujete / zvyšujete Q faktor, neboli přizpůsobujete množství basu kolem dělící frekvence. Nakonec tu jsou tlačítka pro odpojení signálu a Low Cut, tlačítko, kterým omezíte riziko přehlcení nízkými frekvencemi zejména ve spojení s gramofonem.
O kousek níž najdete vstup 12V spouště, vedle konektor pro připojení displeje (na něm se ukazuje zejména nastavená úroveň subwooferů) a datový konektor - ten vede do druhé věže opět informace o nastavení basů. Samozřejmostí jsou tu pak masivní reproduktorové terminály a napájecí zásuvka.
Gryphon Trident II jsou koncipovány jako třípásmové a uzavřené, všechny použité měniče pochází z vývojových a výrobních kapacit firmy Gryphon. Uprostřed se o nejvyšší tóny stará Air Motion Transformer, rozměrný a poměrně vysoký pásek, těsně nad ním a pod ním se nachází středobasové měniče o průměru membrán 5,5 palce, vše doplňuje čtveřice (dva dole, dva nahoře) wooferů o průměru membrán osm palců. Základem středotónových měničů je kevlar, o dalších detailech se ale Gryphon nezmiňuje, snad krom ztrojených magnetických systémů v každém z reproduktorů.
Basový zesilovač vychází z obvodů, které můžete znát z firemních zesilovačů. Není tu žádná zpětná vazba, jeho práci a parametry řídí mikroprocesor nabízí trvalý výstupní výkon 500 Wattů ve třídě A/B a to při zkreslení pod hranicí 1% (THD+N) při plném výkonu. O stabilní dodávku elektřiny se stará baterie kondenzátorů o celkové kapacitě 180 000 uF.
Pasivní část pak má citlivost 95 dB / W / m a impedanci 4 Ohmy, výhybka dělá pásma na hranicích 250 a 2 000 Hz. Výrobce udává v toleranci -3 dB neuvěřitelný rozsah 16 - 27 000 Hz. Výrobce se chlubí, že výhybka má dokonale rovnou fázi.
Poslouchalo se zejména na elektronice Gryphon - předzesilovači Pandora a koncovém stupni Mephisto, stejně jako na kabelech Gryphon. Jen zdroj signálu soulution 541 byl čestnou výjimkou z jinak plně "značkové" sestavy.
Už při pohledu na rozměry reprosoustav je asi celkem jasné, že nebudou mít problém se zaplněním prostoru ani s objemem, kolik basu ale dokázaly sloupy vyzářit, to bylo až překvapující. Jsou díky semiaktivnímu zapojení a možnosti regulace energie velice praktické a experimenty s jemným nastavením vás snadno a rychle dovedou k basu rovnému a čistému v podstatě v jakémkoliv prostoru. Kontrabas Charlieho Hadena ve "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) jako by pro ně nebyl vůbec žádnou zátěží a bylo jasně cítit, že umí jít ještě mnohem, mnohem, mnohem hlouběji bez omezení dynamiky či kontroly. Trident II jsou basově absolutně excelentní, jakkoliv jim nelze upřít určitou míru efektu. Nástroj byl trochu zvětšený a energicky přeci jen "nabušený", každé brouknutí struny bylo jako rána měkkým bičem s neuvěřitelnou autoritou, váhou a sytostí a bylo jedno, že jsme seděli několik metrů od reprosoustav, jejich velmi fyzický přednes k nám "dohrál". Přes všechnu hutnost bylo příjemné, že Gryphon se i zde drží firemní filozofie měkce příjemného, bohatého a barevného přednesu, takže impuls nás obklopil jemně a až překvapivě něžně. Fantastické jsou pak naprosto suverénní kontury a jen nahrávka je tu limitem toho, jak moc konkrétní zvuk bude.
Obdobné je to vlastně i ve středním pásmu, tvořícím spolu s výškami až trochu monitorově přesný a super čistě znějící harmonický celek. Ale to, co reprosoustavy předvedly v Rózsově "Eat the sun, part I" ("Under my spell" | 2009 | Pavián Records | PM0042-2), z toho naskakovala husí kůže a tajil se dech, to byl prostě super intenzivní koncertní zážitek. Reprosoustavy dokázaly přenést OPRAVDOVÉ proporce a vlastnosti orchestru. Tak mohutný, pohlcující přednes se prostě jen tak neslyší. Vokály byly naprosto úchvatně čisté, vzdušné a barevné, tak beroucí za srdce a tak emotivní, že máte pocit, že se hudba provrtává až na ty nejzákladnější vrstvy vědomí. Hlas sólistky je tak úžasně přirozený, že nebýt jeho zvětšení, už máte prostě ten pocit, že je přímo před vámi - Trident II přes svou velikost dokážou totiž s monitorovou dokonalostí zmizet z prostoru a nechat vyznít hudbu a hudebníky rozsazené všude po místnosti a je jedno, zda hrajete šeptem nebo tak, že se svět třese v základech, čistota a emocionální a barevná bohatost zůstávají konstantní. Je to jednoduše fantastické, stejně jako explozivnost a ultimativní intenzita žesťových nástrojů, kupříkladu. Tak úžasně transparentní a rychlý přednes jsme, upřímně, od takhle velkých a složitých reprosoustav naprosto nečekali.
Nejvyšší tóny pak velký páskový měnič vyzařuje s neuvěřitelnou průzračností a čistotou. Vibrafon v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) jsme už hodně dlouho neslyšeli takhle znělý, takhle přesný a takhle skvostně prokreslený. Fantastické podání kovové plochy, vibrující s každým tónem nevynechává jediný miniaturní detail, dokonalé prokreslení na vás ale nijak netlačí, naopak zvuk je zcela klidný a dospělý, zcela prostý čehokoliv, co by naznačovalo, že jde o pouhou reprodukci. Tón tam prostě je a zní. Superrychlé reakce páskového měniče s sebou přinesly též fantastickou čitelnost a texturu činelů - ani vám nepřijde na mysl, že by to bylo něco jiného, než činel, jasně poznáte jeho velikost, bez obtíží můžete sledovat jeho dozvuk mezi všemi ostatními linkami a je to neuvěřitelně propracované a jisté.
Limity dynamiky je třeba u takovýchto systémů hledat už spíše na straně nahrávek, nežli u reprosoustav - naopak jako by Gryphon Trident II přinášely do hudby až nadživotní dynamiku. Třeba Mussorgského "Velká brána kyjevská" ("Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) byla extrémně působivá - nejlépe to vystihuje naše okamžité zatajení dechu a následné bezprostřední "Uuuuááááááá!". Velkoformátový, nadživotně velký orchestr, zvuk mohutný a znělý jako zvon, robustní, sytý, hutný a přitom elastický a rychlý se nebojí; hudba dýchá od nízkých hlasitostí a můžete trápit měniče jak jen nahlas chcete, jejich pevnost nepovolí ani ne okamžik a jejich důraz a schopnost zprostředkovat "dýchání" hudby je všudypřítomná. Ten švih, ta razance, ta kontrola, ta autorita, ta naprostá autokratická suverenita a přesnost, ta intenzita - bože, to je snad jeden z nemnoha případů, kdy vás nahrávka může nadchnout i víc než živá hudba.
Trident II ale nemají jen velký, výbušný a energií našlapaný zvuk, mají až nepochopitelně zaostřené a přesné zejména středo-výškové pásmo, kde nabízí opravdu enormně dobré rozlišení. Z čistě vokální nahrávky "Puer natus est nobis" Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725) udělaly tyhle reprosoustavy téměř doslova výlet do zmíněných klášterních prostor - aniž by se zvuk přehoupnul do studiové suchosti či tvrdosti (naopak zůstával stále u své příjemně měkčí suverenity), nabídl precizní rozlišení až po ty nejjemnější nuance, skvostně rozetnul celek sboru až na jednotlivé hlasy a mohli jsme se nořit stále hlouběji a hlouběji, tu zaslechnout šoupnutí nohy, tu rezonanci prostoru, tam zašustění papíru, tu jen ono ticho, které má ale v obrovských chrámových prostorách svůj "pocit". Nejlepší na tom ale je to, s jakým nadhledem Trident II takové jemnosti prezentují - jako kdyby šlo o to nejsamozřejmější na světě.
Rozměry i tvar reprosoustav mají zjevně svůj smysl třeba i u podání prostoru hudební scény - v "Toujours" od Sabiny ("Collected_01" | 2015 | Naim | naimcd215) se sice ukázalo, že tu je lehoučká směrovost v pravolevém směru (těžko soudit, zda ji přiřadit menší než optimální místnosti nebo pásku), takže se vyplatí najít si optimální pozici. Paradoxně vertikálně ale směrovost téměř neexistovala a hudební scéna byla zřetelná a čitelná jak vsedě, tak vestoje. Tak či tak ale absolutně nebylo znát, odkud hudba přichází, přes obrovskou hmotu ozvučnice se veškeré dění dělo zcela mimo ně, před nimi, za nimi, vpravo i vlevo od nich a mezi nimi, je to v podstatě ideální hologram, luxusně zorganizovaný a přehledný.
Velký, intenzivní, sytý, barevný a bohatý přednes Trident II vás okamžitě po prvních tónech přenese do vlastního světa, tak jako když začne koncert a vy se zcela odpoutáte od všeho ostatního. Tak i Watersova "The bravery of being out of range" ("Amused to death" | 1992 | Columbia | 468761 2) byla tak plná energie, tak strhující a tak intenzivní, že dalo velkou práci věnovat se jakýmkoliv poznámkám. Co si vlastně totiž chcete psát? Je to hudba, je to jízda a je to naprostá paráda, prezentovaná absolutně bez stresu, snad jen mírně vřelejší a bohatší charakter sestavy vám napoví, že jde o reprodukci.
Gryphon Trident II jsou fantasticky zábavné reprosoustavy. Nejsou dokonale studiově věcné, jsou možná až moc intenzivní, ale to nevadí vůbec ničemu - jsou impozantní vizuálně i zvukově, jak už je u produktů této značky zvykem. A ostatně hudba je vyjádřením emocí, ne jejich technickým popisem, takže pokud máte rádi zábavu a pokud rádi posloucháte hudbu, jsou Trident II naprosto fenomenálními společníky a členy reprodukční smetánky. Jejich přednes je fantasticky barevný, zcela zbavený ozvučnic a odehrávající se tedy prostě v prostor, jejich dynamika je nelimitovaná a jejich důležité středo-výškové pásmo je zaostřené a konkrétní jako u toho nejlepšího monitoru, aniž by však bylo suché či jakkoliv technické. Trident II jsou magickým nástrojem, který vás vytrhne z poslechové místnosti a vrhne do super intenzivního a super zábavného hudebního představení.
MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je nadstandardně zatlumen, se středně rozsáhlými akustickými úpravami, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 100 Hz a výše, v pásmu 10 – 100 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Robustní Trident II ve středně velkém prostoru zjevně i přes utlumené nastavení subwooferů disponovaly naprosto plnou energií už od hranice 20 Hz a energie nepolevuje až do nějakých 16 kHz. Mírný propad ve vyšších basech lze připsat spíše zatlumené akustice prostoru, než reprosoustavám samotným. Zejména ve středním pásmu jsou Gryphon perfektně rovné, ale celkově jsou excelentní, jen v nejvyšších úrovních se projevuje rychlejší úbytek energie pásku.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 2 612 500,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/1137-gryphon-trident-ii#sigProId2234c1efc7
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jsou vizuálně impozantní
+ nejsou v reprodukci vůbec cítit, hudba je zcela mimo ně
+ možnost vyladit bas
+ zcela nelimitovaná dynamika
+ sytost a bohatost
ZÁPORY
- nároky na prostor, elektroniku i peněženku už jsou prostě extrémní
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz