Německá firma SPL udělala hlavní zářez ve světě profesionálního zpracování zvuku, v masteringových a nahrávacích studiích, kde její výrobky najdete už 40 let. Část svých vývojových sil se ale rozhodla relativně nedávno věnovat také hi-fi, i když mu říká „Professional Fidelity“, aby odkázala právě na svět zvukových profíků. Na pohled zaujmou její výrobky třeba i možností zvolit pro extravagantní červené provedení, stejně jako použitím specifických technologií uvnitř.

SPL Director Mk2

V nabídce má značka dva klasické linkové předzesilovače, plně analogový Elector a o D/A převodník rozšířený Director Mk2. Ten dlí v šasi typických firemních „malých“ proporcí a až netypicky jemných křivek. Čelnímu panelu dominuje masivní ovládání hlasitosti přímo uprostřed, nejvíce pozornosti přesto jistě sklidí dvojice měřáků po pravé straně s vřelým žlutým podsvícením. Zajímavé jsou též přepínače v podobě maličkých vícepolohových páček – jsou tu tři, první ovládá páskovou smyčku, druhá chování VU měřáků a třetí vertikální zapíná přístroj jako celek.

V levé části je malý obdélníkový displej, zobrazující „digitální“ data, pod ním malý bytelný otočný přepínač, jímž zvolíte požadovaný vstup. Nevýhodou je, že přístroj nemá dedikované dálkové ovládání, nicméně může se naučit přijímat pokyny z většiny běžných ovladačů a pak stačí přepnout knob do polohy Remote a používat ovladač.

Zadní panel je téměř beze zbytku vyplněný konektory. Samozřejmě je tu napájecí zásuvka s vypínací kolébkou, v horní řadě jsou analogové symetrické linkové vstupy a modul D/A převodníku s AES/EBU, koaxiálem, optikou a USB pro připojení počítačů. Je tu také dvojice 3,5 mm jacků pro napěťové spouštění externích komponentů. Je tu také praktická sada přepínačů, jimiž nastavíte chování komponentu – od přepnutí variabilních výstupů na fixní až po přepnutí jednoho ze vstupů na průchozí třeba pro kombinaci se systémem domácího kina.

Ve spodní řadě jsou výstupní konektory v XLR i RCA podobě, je tu cinchová pásková smyčka s možností úpravy úrovně a nakonec ještě čtveřice klasických dvojic cinchů pro další linkové vstupy. Maličkým tlačítkem můžete aktivovat režim učení se pokynům od libovolné dálky.

Protože jde o předzesilovač, dosti péče bylo věnováno úpravě hlasitosti přes 4,5 cm hliníkový ovládací prvek, vyfrézovaný pro dobrý pocit z jediného hliníkového ingotu. Plynulý chod zajišťuje osvědčená „modrá“ mechanika Alps RK27.

Sekce D/A převodníku stojí na čipu AKM AK4490 Velvet Sound, jde o jedno z nejoceňovanějších řešení z pohledu muzikálnosti. Director Mk2 podporuje PCM signály až do rozlišení 32 bit / 768 kHz a DSD256. Výstupní filtr s technologií DLP120 je oddělen pro PCM a pro DSD signál, aby byly respektovány různé potřebné frekvence. Filtrace využívá vysokonapěťovou technologii VOLTAiR.

Když jsme nakousli tu, jde v praxi o zpracování signálu při stejnosměrném napětí 120 Voltů (přesněji +/- 60 V), tedy zhruba čtyřikrát vyšším, než jaké obvykle najdeme uvnitř audio komponentů. Děje se tak díky na míru vyvinutým a navrženým operačním zesilovačům SPL SUPRA. Díky vyššímu napětí nabízí tato technologie vyšší dynamický rozsah či lepší odstup od šumu.

Propracovaný a dobře dimenzovaný je také lineární napájecí zdroj, stavící na nadprůměrně dimenzovaném toroidním transformátoru.

Director Mk2 má skutečně kompaktní rozměry – šířku 27,8 cm, výšku 10 cm a hloubku 30 cm, přičemž váží pouze 4,55 kg. SPL udává pracovní rozsah 4 – 300 000 Hz, přeslechy -108 dB / 1 kHz, THD 0,000992% / 1 kHz / 0 dBu a dynamický rozsah 135 dB.

SPL Performer s1200

Logickým partnerem pro předzesilovač je koncový stupeň, u SPL najdete tři různé – základní stereo Performer s800, monobloky Performer m1000 a mezi nimi „optimální“ výkonnější dvoukanálové zesílení Performer s1200.

Stylem šasi, šířkou 27,8 cm i hloubkou 37,5 cm sedí prakticky ideálně na půdorys předzesilovače, má ale mnohem výraznější výšku 20,5 cm. A samozřejmě i váhu – ta činí tučných 25,1 kg.

Čelní panel je jednoduchý, je tu pouze vsazená středová tabulka s logem (drží na magnetech a můžete si jí případně vyměnit, opět jsou k dispozici provedení ve stříbrné, černé a červené) a pod ní místo pro tři diody, které ukazují na zapnutí, případně na sepnutí elektrické či teplotní ochrany. Je-li aktivována ta druhá, spustí se integrované větráčky, které však jinak mlčí.

To zajímavé se ukrývá vzadu, kde najdete jak XLR, tak RCA signálové vstupy a na každém kanálu individuálně můžete upravit sílu vstupního signálu až o 5,5 dB v půldecibelových krocích. Jednoduchou páčkou horizontálním přecvaknutím volíte, zda jsou aktivní RCA nebo XLR vstupy. Jeden pár reproduktorových terminálů na každém kanálu je bytelný a příjemně se s ním pracuje.

Napájecí konektor disponuje kolébkovým vypínačem a na zesilovači nechybí ani 3,5 mm jack s protokolem AMP CTL, kdy jej může zapínat a vypínat nějaký hlavní řídící komponent.

Nadprůměrné dimenzování zahrnuje opět použití technologie VOLTAiR a 120 Voltové zpracování signálu, díky čemuž použité komponenty nepracují na pokraji svých technických parametrů, ale v optimální části.

Základem pevné dodávky energie je masivní 1 440 VA toroidní transformátor v pouzdře a baterie zásobních kondenzátorů s celkovou kapacitou 70 000 uF, výkonové bloky se nachází po stranách komponentu na velkých chladičích, které zároveň dobře stíní audio obvody od napájecí sekce. Napěťové a proudové zesílení probíhá na oddělených deskách plošných spojů. Obvody využívají zpětnou vazbu a sílu dodává zesilovač ve třídě A/B.

Když jsme u výkonu, ten činí monumentálních 300 Wattů na kanál do 8 ohm, do poloviční zátěže je to plných 520 Watt a zesilovač je stabilní i do 2 ohm, kam dodá 550 Wattů. To vše při harmonickém zkreslení v rozsahu 0,04 – 0,09%. Výstupní napětí až 54,6 V nakrmí i „hladové“ reprosoustavy. Zesilovač pracuje v rozsahu 10 – 80 000 Hz, nabízí tlumící faktor přes 290 a odstup signálu a šumu přes 123 dB.

Dvojici Director Mk2 a Performer s1200 jsme poslouchali v akusticky vyladěné místnosti brněnského studia BaSys, ke se hrálo přes ELAC Concentro S 503, napájelo filtrem V5 Aquarius od IsoTek a propojeno bylo mixem kabelů Cardas Crosslink 11 a Cardas Clear Cygnus. Jako zdroj signálu jsme měli Roon, Volumio Primo nebo analogový ELAC Miracord 80 s SPL Phonos. Pro srovnání pak zejména Rotel RA-6000.

V prvé řadě je nutno říci, že systém SPL vyžaduje trochu trpělivosti – jednak si musíte najít správné nastavení úrovně koncového stupně, abyste optimálně využili regulaci hlasitosti právě se svými reprosoustavami. S minimální možnou nastavenou úrovní jsme se na běžné poslechové úrovni pohybovali v poslední třetině rozsahu hlasitosti, stačí ale trochu zakroutit potenciometry na zadním panelu koncáku a dostanete se k ideálu, kde můžete potichoučku hrát na začátku rozsahu a hodně nahlas na konci, což je skvělé. Také musíte mít trochu času, než se SPL dostanou do provozní teploty, nebo možná než se usadí vysokoproudé obvody – každopádně na začátku zněl systém dosti zplihle, trvalo minimálně 10 minut, než se začal řádně otevírat a teprve po takových 20 minutách máte k dispozici maximální zvukový potenciál.

Přednes SPL se vyznačuje mimořádnou a neobvyklou dávku civilnosti, realističnosti a přitom příjemné poslouchatelnosti. Hlubokotónová rytmická linka v „A Foggy Day“ Charlieho Minguse („Pithecanthropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) byla nenuceně definovaná, tóny ohraničené a nikde nebyl ani náznak pompéznosti, zdůraznění či naopak nedostatku. Zesilovač má reprosoustavy pod kontrolou, basy zní měkce a vřele, kultivovaně a reprodukce rozkvétá informacemi s velkou dávkou nenucenosti. Není tu nic navíc, žádné efekty nebo „moderní“ mohutnost a hutnost, SPL nabízí zvuk utažený, napjatý, krátce řečeno slovem, ale ne technicky odtažitý.

Ve Verdiho „Rigolettovi“ v podání orchestru a sboru z milánské La Scaly pod taktovkou Rafaela Kubelíka (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) je cítit, že střední pásmo, ať už je to tenorista Carlo Bergonzi, barytonista Dietrich Fischer-Dieskau nebo sopranistka Renata Scotto, je úpravné, kultivované, vlastně klidné, ale přitom velmi čisté a naprosto civilně realistické, bez příkras parádně prokreslené a srozumitelné bez potíží. Možná to není takový ten moderně laděný zvuk s pocitem enormní zaostřenosti a analytičnosti, ale je libozvučný, otevřený a ani u nejvyšších poloh ženského vokálu nenajdete agresivitu nebo přílišnou pronikavost. Je to excelentně vyvážená reprodukce.

Na výškách prvotřídní nahrávky „Buried Treasure“ od Kennyho Rogerse („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) bylo cítit vynikající rozlišení přístrojů, zároveň ale i jejich nenucený nadhled, který hraničně ostré a tvrdé zvuky strun a činelů jakoby uklidní. Není to zvonivá reprodukce ve velkých objemech, nicméně informace ani pocit dobrého zastoupení výšek nechybí. Je to přirozená neutralita, SPL po vzoru řádných studiových zařízení nepřidávají ani neubírají. Reprodukce je přirozená a dospělá.

Po správném zahřátí je dominantní částí zvukové proměny zmohutnění a zvětšení zvukového obrazu a výrazný posun v dynamice. Objevili jsme to při opakovaném poslechu Stravinského baletní hudby „L’Oiseau de Feu“ v podání City of Birmingham Symphony Orchestra pod taktovkou Sira Simona Rattla, kdy to po pár minutách od zapnutí vlastně nebylo nic zvláštního, ale po zhruba dvou hodinách to bylo jako poslouchat úplně jiný systém, o řád dražší a lepší. Kontrola je v tomto stavu velmi dobrá už při nižších hlasitostech, koncový stupeň nabízí autoritu a šťavnatost, aniž by to ale byl nějaký efekt. Neztrácí se onen pocit kultivovaného nadhledu. Přednes dokáže dobře ukázat dynamické gradienty, je dost rychlý, aby rány měly švih a přesto nepůsobí SPL v žádné hlasitosti, ani pod žádnou zátěží nějak zběsile. Všechno hraje organizovaně, dospěle – prostě „normálně“, což je při dlouhém poslechu úžasné.

Už jsme řekli, že SPL má velmi vyrovnaný a čistý zvuk, je také velmi transparentní – změna zdroje signálu z Volumia na Roon jádro na serveru ELAC se okamžitě projevila, stejně jako výměna reprokabelů z levných ELAC na prémiové Cardas. Nejvíc se nám však líbilo, jak sestava jakoukoliv nahrávku ukáže s neokázalou prezentností. Jarretův záznam Bachovy „Aria, BWV 988“ na cembalo („Goldberg Variations“ | 1989 | ECM | 839 622-2) byla velmi přesvědčivý, skvěle organický a poklidný, přitom trsání strun bylo již famózně texturované a dozvuky nezdůrazňované, přesto dlouhé a jasné. Je to zvukový styl kdesi na pomezí klidné audiofilie a studiové upřímnosti, ve finále působí naprosto přirozeně, snadno čitelně a můžete u něj strávit dlouhé hodiny, ani vám to nepřijde.

Dojem organizovanosti bez potíží a pocit celkového uvolněného nadhledu byl znát i v Debussyho „Sonátě pro violoncello a klavír v d moll“ (Héléne Grimaud & Sol Gabetta | „Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090). Prostor není nijak obří, nicméně ani tak nemáte pocit, že by se nástroje na sebe nějak tísnily, dokonce vnímáte vzduch kolem obou instrumentů a je snadné lokalizovat, že stály ve studiu kousek od sebe. Zvuk je spojitý, neokázalý, dobře čitelný a právě proto možná chvilku trvá, než plně doceníte jak přirozený a jak dobrý doopravdy je.

U „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) se znovu ukázalo, jak moc odlišný je projev děleného zesilovače SPL po zapnutí a dejme tomu s alespoň půlhodinovým odstupem. Zprvu poněkud těžká a lehce plochá nahrávka se najednou vyloupla a ukázal mocný, přesto zkrocený a dobře artikulovaný basový základ, všechno ostatní bylo více tepající, rytmičtější, hutnější, ale zároveň i přirozeněji vřelejší. Hladký a civilně nezabarvený, nezkreslující zvuk působí až tekutým dojmem a evokuje tím místy i výrazně dražší high-end. Tohle je zábava, která neunaví ani po celém odpoledni, lhostejno, jakou zrovna hlasitost si nastavíte.

Předzesilovač SPL Director Mk2 a koncový stupeň Performer s1200 společně vytváří vynikající stereofonní systém, který má prakticky všechno, co si můžete přát. Předzesilovač má dokonce i slušný D/A převodník, výkonový blok zase můžete lehce přizpůsobit pro optimální využití rozsahu regulace hlasitosti. Co je ale důležité, to je fakt, že z kompaktního balení dostanete luxusní zvukový výstup (tedy po chvilce zahřívání), který zvládne „utáhnout“ široké spektrum reprosoustav a který snadno ukáže hudební i technickou podstatu vaší oblíbené hudby. Je to zvuk dospělý, vyvážený, přirozený, plastický a vůbec dospělý způsob, který předčí očekávání i od komponentů čtvrtmilionové třídy. Přednes je vyzrálý a krásně informativní, realistický a civilní, je to ryzí „fidelity“, zcela prosté technicistních manýrů. Dvojice od SPL představuje skutečnou referenci s dotekem opravdu drahého zvuku za cenu, která není rozhodně mimo realitu.

Kč 93 000,- - Director Mk2

Kč 165 000,- - Performer s1200

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ kompaktní rozměry

+ možnosti nastavení a přizpůsobení

+ fortelné zpracování

+ jemná a plně využitelná regulace hlasitosti

+ civilní, přirozený zvuk

+ dobrý D/A převodník

ZÁPORY

- velmi dlouho se zahřívají a s tím se výrazně proměňuje zvuk

- dálkové ovládání by přeci jen mohlo být přibalené (ne každý má nějaké navíc)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz | www.basys.studio 

fSdílet

Tweet