Značku Electrocompaniet bychom mohli patrně nejlépe definovat jako konzervativní - přestože totiž mají tihle Norové ve své nabídce i vysloveně lifestyle prvky pod "subznačkou" EC Living nebo přestože se nebojí ani streamerů, už od roku 1973 je jméno Electrocompaniet synonymem hlavně pro zesilovače a ty i dnes tvoří ve firemním portfoliu většinu. A už pěknou řádku let také produkty této značky jasně rozeznáte díky typickému minimalistickému vzhledu, kombinujícímu zlatou barvu drobných prvků s černými plochami a transparentním akrylem čelních panelů.

Nejiný je i dělený zesilovač, sestávající ze štíhlého předzesilovače EC 4.8 a o to mohutnějšího koncového stupně AW250 R, jediného dvoukanálového koncáku v nabídce.

EC 4.8

Jak už bylo řečeno, i EC 4.8 snadno zařadíte pod křídla Electrocompaniet - šasi devítikilového přístroje s šířkou 48,3 cm a hloubkou 38,6 cm má totiž na výšku pouhých 7,6 cm, přičemž vše co zepředu vidíte je akrylový panel se šrouby zlatavé barvy poblíž zakulacených rohů, zlatavě zbarvené nožičky, na kterých placatý přístroj sedí a masivní firemní logo pěkně uprostřed, kousek nad znakem firmy a jak jinak zlatým spouštěcím tlačítkem. Kolem něj jsou v adekvátní barvě vyvedené nápisy, které naznačují, že EC 4.8 má dual mono koncepci a že pro značku jde o referenční symetrický předzesilovač.

V levé části je nevelký displej s dobře čitelnými znaky a modrým barevným laděním, v pravé části kříž čtyř (zlatých) tlačítek. Ať je to pak jakým chce kouzlem, kombinace černé a zlaté tu působí takovým konzervativně luxusním dojmem.

Na zadním panelu díky celkové výšce najdete konektory srovnané v horizontále, výška přístroje tak akorát stačí na umístění XLR konektoru. Pro pravý a levý kanál jsou tu identické bloky konektorů - dva symetrické XLR vstupy a dva páry nesymetrických cinchů, které lze použít jako páskovou smyčku. Regulovaný výstup je tu pak na každém kanálu řešený jediným XLR konektorem.

Dva USB porty slouží pro obslužné účely (třeba nabití dálkového ovládání), pak už jsou tu krom napájecí zásuvky jen spínací "telefonní" konektory.

Uvnitř přístroje najdete dva skutečně naprosto identicky provedené kanály vedle sebe - jediná společná je zásuvka, za níž už se ale napájení rozděluje na cestě ke dvojici toroidních transformátorů a od nich zase pokračuje signál přes symetricky provedené desky plošných spojů až ke konektorům.

Předzesilovač pracuje ve frekvenčním rozsahu 0,5 - 200 000 Hz, má hodnotu THD+N na úrovni 0,002%, separaci kanálů lepší než 120 dB nebo šumové dno na úrovni -130 dB při plném zesílení.

AW250 R

Ani mocný koncový stupeň AW250 R nijak nevystupuje mimo nalajnované meze firemního designového standardu - i tady je čelní akrylový panel přichycen čtveřicí zlatavých šroubů (byť panel je snad ještě robustnější), i tady je centrální spínací zlatavé tlačítko pod mohutným logem a znakem výrobce a i tady je vyjasňující nápis "Dual Mono" a pod ním slovo "Balanced".

Horní kryt přístroje je v zadní části perforovaný kvůli chlazení, zadní stěna opět identickým rozložením konektorů pro pravý a levý kanál potvrzuje dual mono koncepci. Společná je opět jen uprostřed umístěná napájecí zásuvka.

Jinak je tu symetrický XLR vstup, pod ním se nachází symetrický výstup pro možnost řetězení zesilovačů třeba u bi-ampingových aplikací a o kousek níž už se nachází reproduktorové svorky. Těch jsou na každém kanále dva páry pro možnost bi-wiringu.

Vnitřku zesilovače dominuje masivní toroidní transformátor, obklopený filtračními kondenzátory, zadní polovinu přístroje pak okupují velkou měrou čtyři chladící profily. Obvody jsou skutečně rozloženy dokonale symetrickým způsobem.

Koncový stupeň váží tučných 39 kg při šířce 48,3 cm, výšce 21 cm a hloubce 45 cm. Je to tedy řádný kus elektroniky.

Výrobce udává výstupní výkon 250 Wattů na kanál do 8 ohm, 380 Wattů do 4 ohm, 625 Wattů do 2 ohm a dokonce zaručuje stabilitu i při jednoohmové zátěži, kam proudí masivních 1 100 Wattů. Zesilovač dokáže také dodat maximální výstupní proud 100 A a hodnoty THD se drží za všech podmínek pod hranicí 0,001%.

Dělený zesilovač jsme měli možnost poslouchat v ostravských prostorách dovozce, kde jim společnost dělal fantastický dělený přehrávač EMM Labs TX2 / DA2 a na druhém konci řetězce neméně fantastické Estelon X Diamond. Propojeno bylo signálovými kabely EMM Labs, napájecími a reproduktorovými pak z dílny Acrolink. Srovnávali jsme primárně s Copland CTA-408 a Cambridge EDGE A.

Bohatou a dramatickou basovou linku v "No Sanctuary Here" Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14) podal dělený Electrocompaniet s lehce vřelejším, nepřehnaně decentním a odhodlaným, ale zrale neuspěchaným stylem. Je to vlastně velmi konzervativní high-endový zvuk, takový, který se nechce předvádět a proto nemusí vyniknout mezi moderně znějící konkurencí na první dobrou. Bas ale přesto umí pěkně zamručet, umí o sobě dát vědět pěknou dávkou energie a hlavně takovou tou bohatou, barevnou, zahuštěnou sytostí, která vám dá na srozuměnou, že tady je masitá basová linka. A přitom už má přednes důstojnou kontrolu, více než dobrou pevnost a autoritu i na high-endové poměry. S basově těžkými reprosoustavami by snad mohl být přednes až trochu příliš zemitý, ale v námi poslouchané kombinaci to bylo jen příjemně bohaté ladění.

Uvolněným, vstřícným způsobem, ale stále s onou neostentativní, ale přítomnou sebejistotou nechal Electrocompaniet proplout i vokál Sophie Zelmani v její "How it feels" ("Dalli CD Vol. 3" | 2012 | Dali | 280939). Hlas zněl bez stresu, uvolněně, ale přitom v něm na povrch probleskovaly i jemné detaily, prezentované bez nějaké dominance nebo techničnosti a přesto dostatečně zřetelné, aby podtrhly skutečně high-endový styl výkon. Bez jakékoliv nepatřičnosti si podání vokálů zaslouží označení "hezké" a "vřelé", vokál totiž prostě jen tak plyne, relaxovaný a příjemný.

Také na nejvyšších tónech, dobře reprezentovaných živým cinkotem činelů v "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166), bylo znát hladký, jemný a klidný způsob, jakým Electrocompaniet nakládá s hudbou. Má pochopitelně čitelnost a čistotu, která už prostě musí provázet elektroniku v hodnotě čtvrt milionu Korun, ale kovová jadrnost je tu podaná s nadhledem, s celkovou uvolněností a přesto uvěřitelnou barvou tónů rozeznělých a zřetelných kovových ploch. Není tu žádný efekt, prostě to tak nějak je, nepřetvařující se a nenásilné.

Na energických perkusích v "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) je cítit, že za klidnou zvukovou fasádou se zejména v koncovém stupni skrývá velká dynamická rezerva, s níž má každý úder dynamický šmrnc a už potichoučku tu zvuk dýchá a dává vám najevo co se děje a s jakým nasazením. Ani hlasitá reprodukce nepřináší pocit nejistoty nebo blížícího se limitu, zůstává tu klid a dominující zralý nadhled, zvuk není nějak živelný nebo opulentní, zachovává spořádané dekorum a jakýsi součet všech důležitých kvalit, díky nimž reprodukce působí velmi "normálně", nenásilně a kultivovaně.

Oproti moderněji a zvukově dravěji laděným komponentům působí konzervativní Electrocompaniet rozhodně méně analytickým dojmem, soudě minimálně podle "Nativity Carol" Johna Ruttera ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD). Electrocompaniet vás neoslní vzýváním jednotlivostí, ale osloví dozajista toho, kdo umí ocenit celistvost reprodukce, přirozenou a realistickou, uvolněně podanou scénu, která je ale nekomplikovaně čitelná, vnímáte v ní dozvuky v prostoru, vnímáte odlišnost mnoha hlasů i jemné zvuky, prozrazující, že jde o živý záznam. Oceníte i to, že tato čitelnost a nekomplikovanost je k dispozici i v poslechových "popůlnočních" úrovních, není tu žádná deka, žádná překážka nad nahrávkou, jen celková hladkost a decentnost, tvořící základ stylu tohoto zesilovače.

Ve Stingově "Englishman in New York" ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) byl zvuk velký a objemný a to nejen v proporcích scény jako takové, scény sahající v pravolevém i předozadním směru snad až za hranice místnosti, ale také v proporcích nástrojů a hlasu. Hlavní ale je, že Electrocompaniet je stále stejně pohodový, příjemný a kultivovaný.

Poslední tři slova pak dobře vystihují to, jak na jednu stranu konzervativně a bez předvádění a na druhou stranu už opravdu sebejistě a pevně Electrocompaniet hraje. Má dost energie, aby udržel i dynamické špičky Smetanova cyklu "Má Vlast" v podání London Symphony Orchestra pro disk Bowers&Wilkins Society of Sound, stejně tak má ale dost kultivovanosti a glancu, aby dal vyniknout jen lehkým dotekem vřelosti okořeněné realistické barvy nástrojů. Zvuk jako celek pak funguje naprosto nekonfliktně a nevtíravě, takže jakmile přistoupíte na jeho přeci jen vnímatelný charakter, můžete bez únavy se zvukem Electrocompaniet prožít celý den.

Předzesilovač EC 4.8 a koncový stupeň AW250 R jsou přímo ztělesněním klasického high-endového komponentu, který navíc v dnešní době rozhodně nepůsobí nikterak předraženým dojmem, minimálně v kategorii vyššího high-endu, kam patří svým zvukem i provedením. Electrocompaniet v této dvojici vyrobil přístroj, který je tak nějak starosvětsky poctivý ve své naddimenzované konstrukci a ačkoliv nedává tolik na obdiv všechny ty detaily a nuance, ačkoliv neroztřásá podlahu a netlačí na pilu, nabídne řekněme konzervativní formu zážitku každému, kdo si cení příjemné, kultivované a neúnavně nekonfliktní reprodukce, která nechá vyznít duši hudby samotné a její formu se snaží podat co možná nejdospěleji to jde. A ono to jde... Electrocompaniet rozhodně neumí nabídnout instantní zvukový zážitek, ale jakmile se naladíte a otevřete hudbě, dokážete s ním strávit dlouhé, dlouhé hodiny.

Kč 104 990,- - EC 4.8

Kč 184 990,- - AW250 R

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ klidný, "komfortní" zvuk

+ fortelná konstrukce

+ měkký a laskavý přednes

+ konzervativní, zralý, klasický high-endový zvuk

ZÁPORY

- někdo snad může očekávat modernější, dravější zvukové podání

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet