SPL není jen označením pro úroveň akustického tlaku (Sound Pressure Level), posledních 35 let jde také o německou firmu, zabývající se vývojem a výrobou primárně studiového vybavení od převodníků, přes oceňované sluchátkové zesilovač až po zesilovače koncové – své soustředění nedávno napřeli také směrem na domácí uživatele s novou řadou produktů Professional Fidelity, kombinující studiové kořeny s přeci jen domáčtější formou komponentů.

Přestože v nabídce této série jsou i mírně exotické komponenty jako je frekvenční výhybka nebo třeba phono předzesilovače, přeci jen dominují klasické dělené zesilovače.

SPL Phonitor x

Jméno Phonitor není ve světě hi-fi neznámé, tato komponentová řada je trhu již pěkných pár let, byť v ní samozřejmě probíhá trvalá evoluce. Hlavním zástupcem je Phonitor x, kombinující funkci analogového předzesilovače, seriózně pojatého sluchátkového zesilovače a volitelně také D/A převodníku.

Vzhled SPL je nezaměnitelný a to nemusí mít čelní panel ani volitelnou červenou barvu, která jej ještě dále vymyká ze světa běžných přístrojů. Od těch se liší také „profi“ vzhledem a malou šířkou šasi se zaoblenými rohy.

Čelo přístroje je téměř do posledního dostupného kousku poseto různými ovladači a přepínači. Pod centrálně vloženým logem je to dominantní velký ovladač hlasitosti z masivního kusu hliníku, napojený uvnitř na Alps RK27 – k tomu tedy nedostanete dálkové ovládání, nicméně podle manuálu lze Phonitor x naučit kamarádit s většinou běžných ovladačů.

Po levé straně je dvojice kulatých VU měřáků, které dodávají celému zařízení retro nádech a přitom mají i reálnou funkci. Pod nimi je dvojice výstupů na sluchátka – je tu 6,3 mm jack a čtyřpinové XLR, oboje prozrazuje, že výstup není jen do počtu. Maličkou páčkou zcela vpravo pak celé zařízení zapnete a vypnete, přičemž páčka má velmi pěkný mechanický chod.

Nadšenci do hmatových zážitků si ovšem užijí hlavně vlevo – tam jsou totiž naprosto neobvyklé ovládací prvky, které nacházíme běžně skutečně jen ve studiové praxi. Trochu nepraktické je přepínání vstupů maličkou třípolohovou páčkou, kterou když nastavíte do polohy digitálu, tak ještě druhou páčkou musíte „dovolit“, kterýže to digitální vstup máte na mysli.

Praktická je možnost volby mezi výstupem na sluchátka nebo výstupu pro koncové zesilovače (nebo aktivní reprosoustavy, prostě cokoliv budete chtít připojit), zajímavá je i schopnost upravit prostorovost. Jednak formou volba monofonního nebo stereofonního provozu, jednak je tu ale potenciometr laterality, kdy můžete plynule měnit vyvážení kanálů.

Horní tři ovládací prvky slouží k ovládání sluchátkového výstupu. Upravit můžete zejména sílu a „úhel“ funkce crossfreed, množství kombinací by mělo uspokojit i náročného posluchače.

Zadní panel nabízí nijak velkou, ale dostačující šíři konektivity – dva analogové vstupy a dva výstupy (vždy po jednom cinchovém a jednom XLR) doplňuje volitelný blok tří digitálních vstupů v obvyklé sestavě koax + optika + USB. Vedle očekávané napájecí zásuvky je tu ještě dvojice 3,5 mm jacků pro spouštění firemních koncových stupňů a malé tlačítko, kterým podle návodu v manuálu naučíte Phonitor x „mluvit“ s dálkovými ovladači.

Digitální konektivitu zpracovává čip AK4490, systém podporuje PCM signál až 32 bit / 768 kHz a DSD256. Nosným technickým řešením je nicméně VOLTAiR – jde o obvodové řešení pracující s extra vysokým napětím 120 V (+/- 60 V), které mnohonásobně přesahuje běžně používané standardy. Aby zařízení toto napětí zvládlo, používají SPL vlastní na míru vyvinuté a vyráběné operační zesilovače jménem SUPRA. Ze všeho výše uvedeného plyne dynamická rezerva více než 12 dB oproti konvenčním hi-fi zařízením. Napájecí zdroj je lineární a staví na středně velkém toroidním transformátoru.

Phonitor x váží 4,4 kg při šířce 27,8 cm, výšce 10 cm a hloubce 30 cm – jde tedy o trochu větší „stolní“ proporce.

SPL Performer s800

Velikostně prakticky identickým partnerem (27,8 x 10 x 34,2 cm – to díky reproterminálům) je koncový zesilovač s800, nejmenší z firemních modelů, vážící přesto citelných 14 kg. Stejný není Performer s800 jen v rozměrech, ale také ve stylu – šasi je nízké, zaoblené a přes minimum výrazových prvků dobře rozpoznatelné.

Zesilovač na čelním panelu krom nezbytných nápisů a loga nemá v praxi nic, jen trojici diod, které ukazují zapnutí / vypnutí, sepnutí teplotní ochrany a ochrany elektronické. Zadní panel je přeci jen bohatší – uprostřed je zapuštěná napájecí zásuvka a pod ní 3,5 mm jack pro spouštění. Vedle zásuvky najdete v řadě klasické reproterminály, úplně u boků jsou vertikálně rozložené symetrické vstupy a výstupy (pro možnost bezztrátového řetězení vícero koncáků). Zřetelnou stopou profi světa je tu potenciometr, kterým můžete upravit hlasitost toho kterého kanálu až o -5,5 dB.

Je tu také malé šoupátko, kterým můžete Performer s800 přepnout do monofonního režimu, což je vlastně hezké gesto, usnadňující budoucí upgrady vaší sestavy.

Také signálové obvody tohoto koncového zesilovače využívají technologie VOLTAiR, v praxi tedy zpracovávají signál při napětí 120 V, což by mělo blahodárně působit na potlačení šumu a nežádoucích artefaktů.

V jádru každého pořádného výkonového zesilovače je pořádný toroidní transformátor, nejinak je tomu i tady – je až překvapivě velký a těžký, navíc je pečlivě zapouzdřený, chladiče vtočené dovnitř slouží i jako stínící prvky. Baterie filtračních kondenzátorů má celkovou kapacitu 40 800 uF. Úprava vnitřního prostoru je způsobná, byť stejně jako u Phonitor x cítíte „profi“ svět, který někdy pracuje dle hesla „účel světí prostředky“.

Performer s800 pracuje ve frekvenčním rozsahu 10 – 80 000 Hz, má tlumící faktor přes 300 a celkové harmonické zkreslení pod 0,03%. Úroveň šumu leží na parádních -123 dB. Zesilovač umí ve stereofonním režimu dodat 185 Wattů na kanál do 8 ohm, v monofonním můstku je to tučných 450 Watt.

Přístroje jsme primárně používali jako kompletní dělený zesilovač (v porovnání s Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR), kvalitu digitálních vstupů jsme poměřili s Métronome DSC1. Napájeno bylo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P, propojeno komplet kabely Nordost Heimdall 2 a Valhalla 2, vyjma koncových stupňů, kde hrají VYDA Laboratories Orion. Poslouchalo se na Xavian Quarta Evoluzione.

Dvojice od SPL na lince basy v „Remember Hymn“ (Robert Balzar Trio & John Abercrombie | „Tales“ | 2008 | Robert Balzar | 9802115026 2) jasně ukázala, že SPL kráčí cestou zcela mimo nějakou efektnost nebo nabubřelost. Je to bas nijak obří, ale zároveň cítíte robustnost, typickou pro klasické konstrukce třídy A/B. Není to možná bas tak rychlý jako z „déček“, ovšem má styl, relativní masitost a jakousi decentní všeobjímavost. Kontrola je dobrá, zcela přiměřená kategorii přístrojů, tedy s tóny dobře ohraničenými, leč duch SPL není nijak tvrdý nebo „zařezávající“, spíše si tak plyne a bublá.

Hlas Barryho Gibba ve „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) byl hezky, tak nějak celkově přirozeně a nenásilně čistý. Na jedné straně cítíte, že přednes je přesný a pod kontrolou, na straně druhé to není žádný „moderně“ zaostřený zvuk s pocitem hyper-transparentnosti. Prostě je, netechnický, klidný, nenucený, v tom nejlepším slova smyslu obyčejný a nepřikrášlený, ne však strohý nebo nudný – přesně naopak. Má to již příchuť opravdu high-endové úrovně s jejím nadhledem.

„Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) je divoká, vrstevnatá a proměnlivá, dvojice od SPL ji drží pěkně v rukách, jak vespod, tak na výškách. Energické cinkání činelů je vlastně pěkně propracované, rozvážné a výborně vykreslené, zcela neagresivní a přitom autoritativní. I tady je cítit, že SPL hraje v klidu, v pohodě, přitom přesně, jasně, bez nějaké potřeby zdůrazňování. Je to faktické, je to konkrétní a přitom to v sobě má „nestudiovou“ pohodu.

V Gershwinově „American in Paris“ (Riccaro Chailly & Katia & Marielle Labéque | „Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca 466 424-2) je krásně nahrané hlubokotónové „ducání“, SPL tento pocit houpavé bohatosti už umí předat, je cítit sílu koncového stupně a i když je to celkově klidnější styl, máte v každém okamžiku jasný pocit, že tam někde vzadu je dostatečná rezerva, aby ukočírovala i velkou dynamickou špičku. Je fakt, že ani nahlas se klid z reprodukce neztrácí, respektive nemění se její charakter. Ve zvuku je také jakási příchuť zábavné houpavosti, jako když se naprostý profesionál trochu uvolní a přisype do výsledku své práce kapku vášně.

Ze Szymanowského „O przychodz sam, jako kazales, Królu“ („Complete with Sir Simon Rattle“ | 2008 | EMI Classic | 50999 5 14576 2 4) nijak okatě nečišely detaily, není to taková ta okatá kvalita, kdy během první vteřiny víte, že tohle je high-end. Ale na druhou stranu, od začátku vám nikde nic „nepřekáží“, byť je fakt, že zvuk se během prvních 10, 15, 20 minut mění s tím, jak se přístroje zahřívají. Pak se dějí věci, které v rámci váhové kategorie obou komponentů vykouzlí velmi uznalé „hmmmm“ i od náročného posluchače. Zvuk je bohatý, velmi organický, pestrý a snadno srozumitelný, všechno je tak nějak nenápadné, zároveň ale snadno čitelné. Je to zvuk klasického hi-fi, možná ne ten nejmoderněji laděný, ale velmi, velmi příjemný a informativní zároveň.

Mozartův „Violin Concerto No. 2 in D major, K211 – Allegro Moderato“, kde exceluje Anne-Sophie Mutter (1998 | EMI | 5 65539 2 7), byl přednesený v mírně nadstandardních proporcích, nahrávka působila poměrně expanzivně a roztahovala se všemi směry. Systém SPL dokáže udržet pořádek v pravolevé i předozadní ose. Opět je to třeba z pohledu lokalizace nástrojů velmi dobré, ale ne moderně „zaostřené“, je to uvolněnější styl. Zato když pustíte ze zřetele snahu věnovat se každé nuanci a otevřete svou pozornost celku, jste tam, kde SPL nabízí nejvíc – má skvělý pocit celistvosti, vzdušné a přitom s dobrým pocitem plnosti a „hmotnosti“. Zajímavé je, že třeba oproti zvuku Normy je scéna celá vertikálně zjevně posunutá výš – ať už je to čímkoliv chce.

„Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4) měla sílu, měla rytmus (i když ne takový ten pod tlakem, spíše valivější, beze spěchu) a zvuk jako celek byl super šťavnatý. Velký basák Quarta Evoluzione zvládal nápor hlubokých tónů s překvapivou jistotou (v kontextu cenové relace elektroniky), famózní byla hlavně výsledná pohoda. Není to agresivní, přesto výživný zvuk, šlape a prostě se snadno poslouchá, protože nevytahuje žádná cingrlátka, žádné perličky, nechává všechno dýchat a žít – možná v tom je to hlavní kouzlo.

Ve světě studiového zpracování zvuku mají SPL dobře vybudovanou, letitou pozici ve vyšší třídě. První kroky do světa domácího hi-fi se snaží jít přesně tímto směrem – do vyšší třídy, ale pořád racionální úrovně. Předzesilovač Phonitor x je pro domácí svět možná až trochu moc komplexní a má hodně nastavení, na která budete muset uvyknout, ale dělá co má – je to velmi slušný řídící komponent s vynikající plynulostí a jemností nastavení hlasitosti, digitální vstupy nejsou špatné a sluchátkový zesilovač je výtečný. A malý koncový zesilovač má velké kouzlo, má sílu, má rytmus a má takové to „klasické“ chování, kdy se musí zahřát, ale pak vám nabídne velkou porci muzikálnosti, byť v lehce nenápadnějším balení. Systém děleného zesilovače Phonitor x & Performer s800 má v sobě „něco“ – to něco, co vás baví, ať už si pustíte jakoukoliv hudbu, při jakékoliv hlasitosti a v prakticky jakékoliv kvalitě. Je to takové to hi-fi, které je zábava poslouchat, protože nikde nic nepřekáží, nic nevadí a všechno je možná takové neuspěchané, ale zato bohaté, barevné a šťavnaté. V kontextu toho, co SPL předvádí, je cena obou komponentů v dnešním světě mimořádně příjemná a tato kompaktní dvojice má naše rozhodné doporučení!

Kč 76 000,- – Phonitor x vč. D/A převodníku

Kč 86 000,- – Performer s800

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ profesionální všestrannost a nastavitelnost

+ kompaktní formát

+ skvěle fungující regulace hlasitosti

+ solidní D/A převodník

+ velmi solidní kontrola basů

+ silný, průbojný, jaksi „hlasitý“ a výrazný zvuk

ZÁPORY

- zážitek materiálního luxusu musíte hledat trochu jinde

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

fSdílet

Tweet