Řada MICHI od japonské (skoro) rodinné firmičky Rotel se dočkala druhé generace s přídomkem S2, v níž zůstal zachován moderní ráz velikých komponentů, bohatá konektivita i základní zvukový směr, ovšem „poladěna“ byla zejména digitální část, jakkoliv mírné změny se nevyhnuly třeba též napájecím zdrojům či samotným audio obvodům.

Vyšším z obou dostupných integrovaných zesilovačů MICHI je model X5 S2 s hezkým 2 mm skleněným čelním panelem, jímž proniká dvojice velkých ovládacích prvků a mezi nimi je naopak zanořen monochromatický displej s jemnou kresbou. Technickou strohost velkého tělesa zjemňují zaoblené rohy nebo chladiče schované po bocích pod hladkou krycí vrstvou.

Zezadu na mohutném zesilovači najdete bezprecedentní množství konektorů – tak jako v první generaci. První linii shora zabírají primárně analogové vstupy, jeden symetrický, jeden pro MM / MC přenosky a čtyři standardní linky. Dále jsou tu dva výstupy pro subwoofer a klasický pre-out – úplně doprava se sem vpašoval modul Bluetooth anténky.

Prostřední blok konektivity je digitální. Tři optiky, tři koaxy, USB pro spojení s počítačem, ale i ethernetový konektor – ten však nevede do streamovacího modulu, ale „pouze“ k ovládání po síti. Dále jsou tu „praktická“ rozhraní pro spínání nebo připojení externích čidel, je zde i RS232. Sem se zase „mimo řád“ propašovala spínací kolébka.

Zcela vespod je k ní napájecí zásuvka a osm reproduktorových terminálů – tedy dvě kompletní sady pro dvoje reprosoustavy nebo bi-wiring.

Pohled dovnitř gargantuovského 44 kg těla (s šířkou 48,5, hloubkou 45,2 a výškou 19,5 cm) odhalí pečlivě uspořádanou konstrukci – výkonové bloky jsou na bocích, mezi nimi jsou čtyři ohromné filtrační kondenzátory a dva zapouzdřené toroidní transformátory, navíjené přímo v Rotelu.

MICHI X5 S2 nabízí výstupní výkon 350 W / 8 ohm na kanál (a 600 W / 4 ohmy), to při celkovém harmonickém zkreslení 0,009% a menším. Zesilovač má hezkou linearitu – 10 – 100 000 Hz (-0,6 dB). Analogová i digitální část má lepší odstup signálu a šumu než 102 dB. Na výstupu je činitel tlumení 350 a více v celém audio pásmu.

Inovovaná digitální část stojí na 32 bitovém čipu ESS Technologies (ač Rotel neupřesňuje typ). Zvládá DSD256, plné rozklíčování MQA a 32 bit / 384 kHz u PCM. Má navíc certifikaci Roon Ready.

Rotel MICHI X5 S2 jsme zkoušeli v pražském studiu Rodel Audio, kde se poslouchalo na KEF R11 Meta a Fischer & Fischer SN-270, ke srovnání jsme měli T+A PA 2000 R, přičemž jako transport byl k dispozici T+A MP 2000 R, který jsme následně zkoušeli i jako DAC, abychom srovnali digitální část Rotelu. T+A nabízí detailnější zvuk, obdobně tonálně neutrální, ovšem trochu chladnější – to vůbec nevypovídá špatně o úrovni digitálního bloku v MICHI X5 S2.

Hluboké zvuky saxofonu Laurenta Rochelle v „Looping Leaves“ („Polychrome Sounds from the Underground“ | 2020 | Linoleum) zprostředkuje Rotel s velmi solidní dávkou síly, vysoký výkon se tu – pokud si pamatujeme a můžeme srovnat – projevuje dominantněji než u původní verze, je to bas ne divoký, ale nabízející velký pocit rezervy a dynamické jistoty. Velké a objemné zvuky mají sytost a zesilovač je s přehledem protlačí jak skrze civilnější KEF, tak šťavnatější F&F a zachovává spíše jejich, nežli svůj charakter. Bas je poddajný, leč snadno čitelný a zřetelný, houpavý, ale dostatečně napjatý, aby působil konkrétně.

„Terrapin“ je trochu excentrické okénko do stavu mysli Syda Baretta na vrcholu jeho tvůrčích sil z alba „The Madcap Laughs“ (1994 | nahráno 1968 | EMI | 7243 8 28906 2 1) – je složená vlastně jen z jeho hlasu a akustické kytary, oboje je sejmuto v echem znějícím prostoru a Rotel akcentuje spíše pocit civilního, možná lehounce teplem dotečené přirozenosti, než že by pátral po skrytých nuancích a mikrodetailech z koutů nahrávací místnosti. Přehlednost je snadná, nadbytek síly rozhýbává i zastavuje měniče kde je třeba, ač z toho neplyne žádná suchopárná analytika či tvrdost. Je to kultivovaně jednoduché v dobrém slova smyslu.

Výšky se ani na jedněch reprosoustavách neukázaly jako jakkoliv přebujelé, vlastně až lehce naopak – cinkot různorodého kovu je v „A Baptist Beat“ Jeffa Goldbluma a The Mildred Snitzer Orchestra („Plays Well with Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) zaznamenaný v poměrně živé, jasné podobě a zesilovač mu spíše lehoulince ohladí potenciálně jiskřící hrany. Přesto zůstává rozlišení zcela v pořádku. Je to takový zvuk pro ty, kteří nepotřebují žádný efekt, ale naopak mají rádi klid za každých okolností. Tím snad subjektivně nakonec lehce vede v proporčním zastoupením basová složka.

Ze setkání s původní verzí si pamatujeme mírně zvláštní pocit, že tak obrovský výkon není pocitově dostupný tak snadno a samozřejmě – i vyšší hlasitost byla tak nějak pořád velmi v klidu. To MICHI X5 S2, soudě alespoň podle projevu Vienna Radio Symphony Orchestra v Jandaliho „Koncertu pro klarinet a orchestr III“ („Concertos“ | Rachel Barton Pine / Marin Alsop / Anthoyn McGill | 2022 | Cedille Records | 0735131922029), se zdá hrát živěji, ochotněji a dynamičtěji. Vlastně si můžete dopřát hezky plnokrevný zvukový projev, už při nízké úrovni začíná dýchat a nahlas se drží samozřejmě, netvrdne, stejně jako netrpí nejistotou. Jakkoliv je nutno říct, že úplně šepotavé půlnoční hlasitosti nejsou úplně to ono. Pokud můžete hrát alespoň na dejme tomu běžných 70 – 80 dB, dostanete nenucenou reprodukci s hezky pojatými vzedmutími energie, nadhled i dobrou jistotu, pramenící z výkonové rezervy.

„Factory Girl“ od Beoga („Live at Stockfish Studio“ | 2010 | Stockfish Records | 4013357405325) podal Rotel v neupozorňujícím, nikam se nederoucím balení, s hezkou čistotou a přirozenou, byť ne analytickou mírou informací. Co do barevnosti nástrojů i hlasu je kultivovaně neutrální, lehce jemnější, mírně kladoucí důraz na bas. Je to přednes bez kudrlinek, ale organizovaný a sytý. Pokud máte rádi naopak zvuk jasnější, lze určitě vyrovnat vlastní styl MICHI X5 S2 nějakým zřetelněji a výrazněji hrajícím zdrojem signálu.

Prostor bigbandovky „Hot Liquorice“ Dicka Waltera („Pure Big Band – Part 1“ | 1993 | KPM Music | LC 2061) byla načrtnutý hezky, volněji, měkčeji a přesto přehledně. Celá hudební složka byla poklidně houpavá, v souladu s rytmem udávaným mohutnými údery do bubnů a občasné řízné zadutí dechů mělo své dobře čitelné místo. Obraz je spíše v takovém klasickém hi-fi duchu, čitelné, s dobrou pravolevou a do jisté míry i předozadní osou a přesto ne moderně zaostřený – takové klasické stereo.

Cohenova „In My Secret Life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2017 | ABC Records | HD-177) měla šarm, klid a noblesu i když jsme nastavili hlasitost dosti vysoko, není tu ani špetka stresu, zato dost plnosti, tučný a zároveň tuhý bas, malebný, elegantní vokál a jemné, neagresivní výšky. Můžete si lebedit při poslechu jak dlouho libo, Rotel vám bude hudbu malovat s chutí, přehledem a v plnobarevném spektru.

Rotel MICHI X5 S2 má skutečně hezký koncept – moderní zevnějšek, neuvěřitelně širokou výbavu (ačkoliv absence streamovací části je pořád stejná škoda, navíc když už dnes Rotel svůj funkční streamer má) a obří výkon, který by měl být zárukou jistoty rozehrání jakýchkoliv reprosoustav při jakýchkoliv dynamických špičkách. To vše funguje – což je vzhledem k době, která mezi poslechy uběhla opravdu hlavně subjektivní dojem – lépe, živěji a tak nějak energičtěji, než u první iterace. Jde o zesilovač pro ty, kdož preferují spíše klidnější, urovnanější, japonsky měkčí a elegantní zvukové podání a nepotřebují zvonivost, nepotřebují bušící exploze energie nebo jiné efekty. Tady hudba teče, plyne a bublá uvolněně, s nadhledem a pohodou.

Kč 216 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ výjimečně bohatá konektivita

+ docela hezký design

+ působí (byť subjektivně a s odstupem) živěji a autoritativněji než dřív

+ podpora formátů a rozlišení v digitální části

+ tonálně neutrální, avšak ne suchý

ZÁPORY

- pořád neumí streamovat, přestože je tu ethernetové rozhraní

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

PRODÁVÁ: Rodel Audio | www.rodel-audio.cz 

fSdílet

Tweet