Andrea Amati byl zakladatel rodinné houslařské tradice, táhnoucí se od počátku 16. století a jsou to právě jeho housle, které jsou nejstaršími dodnes dochovanými nástroji. A byl to právě Amati, který dokázal vtisknout italské Cremoně pověst významného houslařského centra. Aby toho nebylo málo, Amati byl také tím, kdo dal houslím jejich typický tvar a velikost - ani jedno se od jeho původního návrhu vlastně příliš nezměnilo.

Právě po tomto významném muži, jehož jméno ale možná není dostatečně doceňováno, pojmenoval jeden ze svých vrcholných modelů další italský gigant - tentokráte značka Sonus faber, slavná již po desítky let produkcí reprosoustav s typickým italským šarmem. Model Amati se v katalogu Sonus faber objevuje již velmi dlouho, ať už jako Amati, Amati Futura nebo Amati Homage - v roce 2017 se pak objevila doposud nejnovější inkarnace tohoto sloupku, nazvané Amati Tradition.

Jak je zvykem, jde o poměrně robustní sloupek s luxusním provedením a dozadu se zužujícím profilem. Oproti předchozím generacím působí Amati Tradition více jako soustředěný technický objekt s účelem, než jako umělecká skulptura - klasická italská vášnivost je tu doplněná o pragmatismus, dalo by se říct. Zpracování ale stále zůstává luxusní - povrch s hlubokým lakem na nádherné dřevěné dýze (jak wengé, tak červené provedení vypadá skvěle) je prostě parádní do libovolného interiéru. Černá přední stěna zahalená do typických pružných krycích šňůrek vám jasně řekne, že jde o produkt z Arcugnana.

O péči při návrhu i výrobě hovoří i jemné kovové linky, decentně akcentující důležité prvky na ozvučnici - třeba blok blízko sebe posazených reproduktorů pro středy a výšky, které v jeden celek spojuje orámování v typickém tvaru. Dojem mohutnosti podporují i dva basové měniče ve spodní polovině skříně, zabírající na šířku celou šíři reprosoustav.

Boční stěny jsou lehce vypouklé pro potlačení nežádoucího vnitřního vlnění, celá ozvučnice je ještě zvednutá výrazně nad zem díky mohutným nožkám a hrotům. Skříň z MDF prvků je rozdělená do pěti komor, každý měnič má vlastní, ta úplně spodní pak patří výhybce a je propojená s komorou nad ní, sloužící dolnímu basáku.

O bytelnosti skříně s rozměry 117,6 x 41,1 x 51,2 cm (v x š x h) dobře vypovídá váha 61 kg. Svou hmotností k tomu jistě přispívají i kovová žebra na uzounké zadní straně, v nichž se skrývají výdechy para-aperiodického systému "Stealth Ultraflex". Ale svou roli mají jistě i kovové bytelné prvky u nožiček, sloužící spolu s vrstvami elastomeru jako pohlcovače vibrací, aby se tyto nepřenášely do podlahy.

Sonus faber udává u Amati Tradition 3,5 pásmovou koncepci. O výšky se stará reproduktor H28 XTR-04 s měkkou hedvábnou kopulkou o průměru 2,8 cm, překrytou kovovým můstkem se špičkou. V pracovní komoře je za membránou akustický labyrint.

Střední pásmo vyzařuje reproduktor M15 XTR-04 - kónus o průměru 15 cm, u něhož Sonus faber mnoho neuvádí, pouze neodymový magnetický systém.

Dvojice basových měničů nese označení W22 XTR-08. Membrány o průměru 22 cm mají sendvičovou konstrukci z pěny mezi dvěma vrstvami celulózové drti.

Výhybka dělí měničům práci na úrovni 80, 250 a 2 500 Hz. Udávaný frekvenční rozsah (včetně naladění bassreflexu) je 28 - 35 000 Hz, ovšem bez udané tolerance. Citlivost 90 dB / 2,83 V / m patří k těm vyšším a jmenovitá impedance 4 ohmy zase slibuje snazší rozehrávání. Výrobce nicméně i tak doporučuje klidně i 500 Wattový zesilovač pro optimální rozehrání.

To se v referenční místnosti dovozce celkem dobře podařilo - Amati Tradition jsme poslouchali na sestavě McIntosh - SACD MCD550 doplňoval předek C2600 a monobloky MC1,2KW. Pro zdrojové a řídící komponenty bylo napájení vedeno přes MPC1500. Použité kabely byly jak od McIntosh, tak z nejvyšších pater katalogu InAkustik - za zmínku stojí zejména top model LS2404 AIR. Měli jsme možnost poslouchat i kombinaci s monobloky MC601, která byla skoro stejně dobrá a porovnávalo se s modely Guarneri a Serafino ze stejné série, stejně jako byly k porovnání připraveny Bowers&Wilkins Nautilus a 802 D3.

Pompézní "Wheel of Fortune" Hanse Zimmera ("Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže" | 2006 | Walt Disney) byla vlastně až neočekávaně umírněná - není to rozmáchlý, mohutný, fyzický bas, ale naopak spíše audiofilský, velmi "rovný", přiměřený a soustředěný na perfektní kresbu, na pevné, čisté kontury a přesto měkký, vstřícný a bohatý, velmi barevný. V kombinaci s velkými monobloky McIntosh zvládly reprosoustavy udržet již opravdu excelentní přehled v komplikovaných basových linkách, zvládly předat impuls kontrabasové sekce při každém mohutném záběru smyčců a zvládly hluboké tóny dřevěných nástrojů předat barevně a věrně, s dospělou jistotou i důrazem. Bas Amati Tradition nezpůsobí zemětřesení, ale postaví před vás skutečné kontrabasy bez pocitu omezení.

Famózně čistý a naléhavý, opět barevný a přitom dospěle přesvědčivý a realistický byl hlas Toma Jonese v krásné "Did Trouble Me" ("Praise & Blame" | 2010 | Island Records). Hlas byl velký, bylo cítit jak svou hloubkou rezonuje zpěvákovi v hrudníku a jak už reprosoustavy dokážou plně přenést naléhavost ve v podstatě jednoduché vokální lince. Hlas byl znělý jako zvon, barevný, velmi pěkně prokreslený a přirozený, sytý, hutný a i když je tu "méně Sonus faber", je tu více hudby, zejména díky celkové přesnosti, čistotě a plnosti.

Nejvyšší tóny jsou velmi zřetelně, svižně a energicky podané, přesto cítíte v každém okamžiku ten luxusní, důstojný high-endový charakter, vnímáte ty barvy a přitom je tu velká rychlost, kontrola a nenačančanost. Činel v "Crying" Jamese Blood Ulmera ("Live at the Bayerischer Hof" | 1994 | In+Out Records) dokáže být nahlas pěkně kovově živý, realisticky neohlazený a tvrdší, velmi kovový. Líbilo se nám, že i když výšky mají o dýchnutí víc energie, nejsou nikterak ukřičené nebo problematické ani při hlasitosti, při níž už vám může při každém cinknutí prasknout sklenička. Sonus faber nehrají na jemnost nebo křehkost, jsou přímé, živé, bohaté, barevné a precizní.

Velkým bubnům v "Earth Drums" od He Xun-Tian ("Paramita" | 2002 | Wind Music) už zvládly - pravda, za notné podpory elektráren MC1,2KW - Amati Tradition dodat famózní dynamiku. Reprosoustavy mají velmi vábivou kombinaci přetékající energičnosti a dospělého nadhledu. Bubny jsou mohutné, výbušné a dynamicky v podstatě nelimitované, na své rozměry obzvláště. Přes lehce měkčí celkové vyznění tu cítíte pevnou, přepevnou kontrolu a autoritu "jako kráva". Se stejným klidem pak Amati Tradition zvládnou zpracovat libovolně složitý materiál.

Sonus faber Amati Tradition patří - soudě dle rozlišení, které poskytly ve skladbě "My Right Eye" Laurie Anderson ("Homeland" | 2010 | Nonesuch) - už do kategorie, která "ukáže vše". Amati Tradition netlačí na pilu, detaily nijak neakcentují a přesto máte pocit, že si s nadhledem jen tak odkládají - hlas je krásně prokreslený, myriády syntetických zvuků v pozadí jsou naprosto samozřejmě čitelné, nenásilné, dokonale rozvrstvené a všechno má svůj čas a místo právě tak, jak má mít. Rozlišení je prostě už tak dobré, tak dospělé a zvuk tak přesný a čistý, že ztrácíte dojem mechanické reprodukce...

Při zkoumání prostoru hudební scény "Coal" Michaela Penna ("Free-for-all" | 1992 | BMG Music) jsme si uvědomili, jak velkou scénu vlastně Amati Tradition poskytují, aniž by ztratily spojitost a komplexnost - přestože v poslechové místnosti byly sloupky relativně daleko jak od sebe, tak od nás, stejně tu panoval pocit propojenosti, homogenity a snadné čitelnosti v pravolevém i předozadním směru. Je tu prostě scéna a nebýt o kousíček větších proporcí, asi byste i díky pocitu odpoutání od masy ozvučnic mohli už uvěřit, že jste na koncertě.

No a atmosféra? Když začala trochu diskotéková elektronika "Deeply Disturbed" od izraelských "Infected Mushroom" ("Converting Vegetarians" | 2003 | YoYo Records), ani při extrémních a opravdu hraničních hlasitostech nepůsobí Amati Tradition přehlcené či zaskočené - prostě jen hrají opravdu nahlas, což je dobré poznávací znamení solidně projektovaných reprosoustav. Nejsou to bleskurychlé, monitorovací reprosoutavy, ale mají grády, mají šmrnc, mají barvu a mají energii, která prostě baví. Jak už bylo řečeno - jako kdyby se typický charakter Sonus faber trochu posunul směrem od vyslovené "hezkosti" k realističnosti a zvuku to opravdu sluší.

Sonus faber Amati Tradition jsou krásné reprosoustavy - jsou skvěle zpracované a soudě dle poslechu i skvěle vyprojektované. Barevná italská vášeň vlastní předchozím generacím jako kdyby byla v této inkarnaci doplněná o autoritu, přesnost, rychlost a autenticitu v míře doposud u Sonus faber neslýchané. Někomu to možná bude připadat nudnější, ale je fakt, že přesnější, čistší, dospělejší a zejména dynamičtější přednes s lepší autoritou, kontrolou a výbušností si vás nakonec získá úplně stejně. Amati Tradition jsou prostě dospělé a komplexní - od luxusního provedení po zvuk, který je už v kontextu reálného světa a reálných nároků neomezený. Pokud si však nová generace nechala nějakou "sonusovskou" charakteristiku, pak je to snadnost, s níž se skrze ní poslouchá libovolný hudební žánr. Přestože tak Sonus faber Amati Tradition jsou trochu jiné než jejich předci, jsou o kousek blíže hudbě a o kousek blíže realitě...

PS: V přípravě je velká tour sestavy Amati Tradition + McIntosh MC601 po celé České republice, kdybyste si to chtěli poslechnout na vlastní uši...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních, se zakázkově upravovanou akustikou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny co nejdále od stěn to bylo možné.

Na naměřených hodnotách je vidět zřetelné zdůraznění v pásmu nad 10 kHz, stojící za výraznějším zvukem činelů a dalších vysoko posazených instrumentů. Podobně důrazné je i vokální pásmo, zato basů není ani přes velkou ozvučnici i poměrně velkou plochu membrán moc - naopak optimálně navazuje na energii ve středech. Propady v pásmu 100 - 200 Hz jsou zjevně zdůrazněny místností, začátek reprodukce na slibovaných 28 Hz ale odpovídá poklesu o minimálně 10 dB, tedy takové frekvence budou spíše v menší místnosti, případně u zdí apod. Ve velkém a volném prostoru je nástup spíše kolem 40 Hz. Celková charakteristika je "v pohodě" s ohledem na cenu.

Průběh impedanční křivky (červená) je velmi poklidný, drží se víceméně 4 ohm s poklesem až ke 3 ohm v nejvyšším pásmu. Elektrická fáze je také více než spořádaná a nikde v průběhu se nezdá, že by Amati Tradition měly představovat komplikovanou zátěž.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ +/- ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 649 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou skvěle udělané

+ vypadají působivě

+ velmi pevný a energický zvuk (zejména s McIntosh)...

+ ...a přesto neútočné a dospělé

+ barevné a bohaté

ZÁPORY

- pokud očekáváte bohémsky muzikální a rozmáchlý zvuk, tak ten tu není

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet