Anglická klasika - takový popis dobře sedí pro jednoho z tradičních britských výrobců elektroniky, kterého založil Anthony Michaelson před více než 30 lety a který po jistém klidnějším období přešel v roce 2018 pod křídla firmy Audio Tuning, jejíž nejvýraznějším zářezem ve světě hi-fi je bezpochyby značka Pro-Ject. Dnes Musical Fidelity nabízí maličké krabičky za řádově jednotky tisíc Korun a skrze různé řady se lze dopracovat až k puristickému high-endu za stovky tisíc u série Nu-Vista.

Ani u svých top modelů se ale Musical Fidelity nepouští mimo meze racionálních cenovek. Tím více lidí pak jistě potěší i poměrně čerstvá série M2s, která tvoří minimálně z pohledu cen naprosto klasické hi-fi. Klasické je také složení - řadu tvoří integrovaný zesilovač a CD přehrávač.

Musical Fidelity M2scd

Zdrojovým komponentem je přehrávač M2scd - přehrávač má typické designové rysy komponentů MuFi, je kompaktní, jednoduchý a přesto dobře stavěný. Koneckonců, má při šířce 44 cm, výšce 10 cm a hloubce 37,5 cm nějakých 6,6 kg.

Vpředu najdete krom decentního štítku ještě malý displej, v pravé části štěrbinu mechaniky a pod displejem šestici miniaturních ovládacích tlačítek, které jsou dobrým důvodem k použití dálkového ovládání (i když to je, řekněme, dosti konzervativní a kdyby vám někdo řekl, že pochází z 90. nebo možná i 80. let, asi by vás to nepřekvapilo - to nicméně na komfortu nic nemění).

I zadní panel je vlastně velmi jednoduchý - napájecí zásuvka a jeden pár cinchů analogového výstupu jsou vše co v základu potřebujete, pro budoucí vylepšení je pak k dispozici digitální výstup v koaxiální i optické formě.

O použitém transportním mechanismu se výrobce nijak blíže nerozepisuje, zato popisuje platformu D/A převodníku. Jde o 24 bitový Delta-Sigma duálně diferenciální převodník, který příchozí signál osminásobně převzorkovává. Pracuje s odstupem signálu a šumu přes 117 dB a separací kanálu přes 115 dB při celkovém harmonickém zkreslení menším než 0,003%.

Musical Fidelity M2si

I na integrovaný zesilovač M2si platí tvrzení, že jde naprosto klasický konzervativní hi-fi komponent. Šasi nese stejné designové rysy jako přehrávač, tentokrát čelnímu panelu dominuje velký, hezky plynule jdoucí ovladač hlasitosti. Jinak jsou tu opět maličká tlačítka, jedním z nichž přístroj zapnete a dalšími přepnete na požadovaný vstup.

Zadní panel nabízí pohled na dva páry reproterminálů běžných standardů a osm párů cinchů plus napájecí zásuvku. U cinchů není žádné překvapení, potěšit někoho může možnost šoupátkem přepnout jeden ze vstupů na "průchozí", tedy povětšinou v instalaci domácího kina přivádějící signál rovnou na koncové stupně, neb hlasitost řídí v takové situaci předřazený procesor / A/V receiver. Z oněch osmi sad konektorů má jedna podobu linkového výstupu v rámci páskové smyčky a jedna sada cinchů funguje jako výstup regulovaný, tedy pre-out.

Základním stavebním prvkem je tu toroidní transformátor střední velikosti, konstrukce obvodů je pak překvapivě "učesaná", jak už je u racionálních řešení Musical Fidelity zvykem. Filtraci zajišťuje jediná dvojice kondenzátorů, jsou tu pak použity dva páry výstupních tranzistorů. Ty dodávají slušných 60 Wattů na kanál do 8 ohm, zvládnou pak ale slušných 62 voltů 25 ampér peak-to-peak, takže běžné reprosoustavy by zesilovač měl umět "nakrmit".

Tlumící faktor má hodnotu poměrně malých 36. Z dalších udávaných parametrů je tu hodnota THD+N na úrovni pod 0,014%, odstup signálu a šumu 96 dB nebo pracovní rozsah 10 - 20 000 Hz (+0 / -0,1 dB).

Sestavu Musical Fidelity jsme poslouchali přímo v poslechové místnosti dovozce, kde jsme měli k dispozici reprosoustavy Bowers&Wilkins 804 D3 nebo Sonus faber Olympica II či Olympica I, napájení řešila T+A Power Bar a kabeláž pocházela kompletně od Oehlbach. K porovnání jsme měli mimo jiné T+A MP 2000 R, T+A PA 2000 R, gramofony Dr. Feickert Blackbird s raménkem Reed 3P a přenoskou Zyx Ultimate Omega nebo gramofon Mag-Lev ML1. Porovnávat jsme mohli také s elektronkovým systémem Manley Chinook, Manley Snapper a Manley Neo-Classic.

Komponenty série M2s jsou svým pojetím tak starosvětským hi-fi a platí to vlastně i pro jejich zvukovou charakteristiku. Mocnou basovou linku v "No Sanctuary Here" Chrise Jonese ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay | 03-14) podaly komponenty se solidní pevností, ve snad menším, nijak dramatickém objemu či s nějakou efektní váhou a mohutností, nicméně zase s velmi solidní soustředěností a konkrétností. Je to zvuk vlastně velmi realistický, snad možná trochu věcný, ale tóny jsou pružné, na danou cenu více než dobře konturované, oddělené a komponenty udrží pohromadě zvuk i v kombinaci s naprosto nepřiměřeně drahými reprosoustavami, aniž by to krom oné jisté jednoduchosti zvuku bylo nějak znát.

Ona nenačančaná, trochu přímočará civilnost charakterizuje zvuk i ve středním pásmu, kde kupříkladu zpěv Sophie Zelmani v "How it feels" ("Vinyl Classics Vol. 2" | 2012 | Dali | 208939) drží dobře a nenásilně formu, je konkrétnější, než je v dané ceně zvykem a zní čistě. Je to vlastně dosti "neutrální" zvuk, elektronika se nesnaží o žádné zjemnění, nafouknutí nebo naopak vypíchnutí nuancí, takže zprvu zní tak nějak obyčejně. Jakmile ale na onu nepřibarvenost přivyknete, zjistíte, že v přednesu nejsou ani přes onu přímočarost při vyšší hlasitosti patrné ostré sykavky, není tu nucenost a vlastně jde o velmi autentický a kultivovaný audiofilský charakter, v němž se elektronika snaží "nepřekážet" a daří se to.

Cinkot činelů v "Hello Dolly" Jerryho Hermana ("Jazz Masters Vol. 4" | 2017 | STS Digital | STS-6111166) byl výrazný a jasný, snad lehce cinkavější díky přeci jen trochu suššímu stylu prezentace. Zato ale nabízel v dané kategorii příkladnou separaci jednotlivých cinknutí a čitelnost průběhu tónů je za dané peníze vlastně geniální díky celkové transparentnosti reprodukce. Oba komponenty dobře respektují barvy tónů a ačkoliv samozřejmě nejdou až k těm nejhlubším nuancím dozvuků nebo vzduchu jako velké high-endové modely, tak ve své přehlednosti nabízí všechno, co hi-fi má být.

Život dua M2s je pak i s velkými reprosoustavami větší, než by relativně skromný psaný výkon mohl naznačovat - třeba i dynamika perkusí v "Kote Moun Yo?" Markuse Schwartze a Lakou Brooklyn ("System Solution" | 2019 | Nordost) byla velmi solidní. Podtrhuje ji pak hlavně schopnost zesilovače "držet fazonu", pevnost a kontrola, absence nervozity a nejistoty, kdy všechno prostě funguje. Možná to nejsou hotové orgie energie a možná dynamikou neodfoukne systém střechu, ale tam, kde má být rána, tam cítíte, že to skutečně rána je, zvuk je nebrzděný, ale ani se nehrne agresivně kupředu - nechává nahrávku proudit bez pocit vměšování se vlastním charakterem.

V Rutterově "Nativity Carol" ("First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) pak možná neobjevíte úplně snadno ty úplně nejjemnější nuance, takové ty drobné záblesky ozvěny prostoru nebo to lehounké zašustění papírů kdesi vzadu, ale díky velmi solidní úrovni transparentnosti, frekvenční vyváženosti nebo třeba i díky oné pevnosti máte pocit, že reprodukce má řád a velmi dobrou čitelnost - o tom, že je to zásluhou elektroniky hovoří fakt, že charakter a přehlednost zůstávají konstantní od překvapivě nízké poslechové úrovně až po tu, která zavání sousedskými nepokoji (ač tam už se zesilovač s velkými bednami poněkud potil).

Podání prostoru hudební scény ve Stingově "Englishman in New York" ("Die Perfekte Räumlichkeit" | 2010 | stereoplay | 10-10) bylo dobré; nemáte sice pocit, že by se před vámi rozprostřel hologram či rovnou reálné hudební představení, ale nahrávka má jasnou pravolevou definici, nástroje jsou lokalizované bez pocitu "roztřesení" a všechno je prostě rozumně přehledné, tak jak to vyžadují hi-fi standardy.

Celkový zvukový charakter sestavy Musical Fidelity M2s dobře vynikl ve Smetanově "Mé Vlasti" v podání London Symphony Orchestra na nahrávce pro Bowers&Wilkins Society of Sound. Respektive vyniklo to, jak málo vlastní sonické charakteristiky M2s do hudby přenáší. Snad je to trochu jednodušší, neokázale "racionální" zvuk, zaměřený hlavně na přesnost v rámci možností daných cenovou třídou, ale s takhle pěknou nahrávkou je hudba libozvučná, férově hladká, neagresivní a přitom rozumně energická i v kombinaci s náročným velkým orchestrem a velkými reprosoustavami - i přes takovou zatěžkávací zkoušku se drží oba komponenty M2s v realistických vodách.

Pokud hledáte příkladné klasické hi-fi takového toho trochu starosvětského střihu, pokud máte rádi svoje kompaktní disky a nepotřebujete přístup do moderního digitálního světa (nebo ho vyřešíte dalším komponentem), pak jsou CD přehrávač M2scd a integrovaný zesilovač M2si ztělesněním toho, co hi-fi má ze své podstaty být. Jsou to komponenty, které jsou racionálně koncipované i postavené, které nabízí za rozumnou cenu hudbu podanou nezkresleným, čistým, v rámci kategorie patrně maximálně přesným způsobem a kde přes jisté limity výkonu zesilovače panuje nad signálem dobrá kontrola a autorita. Je to zvuk nepodbízivý a realisticky střízlivý, který vám připomene hodnoty, na nichž je reprodukce s vysokou věrností postavena - tohle je v dobrém slova smyslu hi-fi zjednodušené až ke své skutečné podstatě. Poslech se vřele doporučuje!

Kč 25 980,- - M2scd

Kč 25 980,- - M2si

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobrá cena

+ bytelné zpracování

+ drží audiofilsky realistický "firemní" zvukový styl

+ kontrola a autorita nad rámec třídy

ZÁPORY

- trochu spartánská výbava

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet