Tradiční anglický výrobce reprosoustav Wharfedale patří k nejstarším na světě, dnes patří pod křídla velikánského koncernu IAG a z místní malé firmičky se tak rozrostl na hotového giganta s desítkami a desítkami různých modelů v nabídce. Pro mnohé je jistě sympatické, že většinu své invence koncentruje do v zásadě dostupných výrobků – takových, jako je třeba mírně retro model Super Denton.

Onen odkaz na historickou podobu reprosoustav je logický s ohledem na příslušnost Super Denton do série Heritage. Ozvučnice mají klasickou kvádrovitou podobu, čelní stěna s třemi měniči je však zapuštěná. Jednak díky tomu případná nasazená mřížka lícuje s okraji, jednak poslouží mírné zkosení hran i jako svého druhu zvukovod.

Na zádech není také nic překvapujícího – v horní části tu najdete dva uzounké výdechy bassreflexů, pod nimi zlatou nálepku s potřebnými informacemi a velkou britskou vlajkou a do třetice jediný pár bez vaničky přímo na dřevo připojených terminálů.

Svou třípásmovou koncepcí navazují Super Denton na model Denton 3 z roku 1971 a tak jako tehdy, i dnes jde o jedny z nejmenších třípásem na trhu.

Na první pohled zaujme rozložení měničů (pár je vždy zrcadlový, což může pomoci při přizpůsobování odrazům vaší konkrétní akustiky), kdy tweeter se svou výraznou planžetou s logem a střeďák našly své místo u okrajů čelní desky. Jednak se tak lépe fyzicky vejdou do kompaktního půdorysu, jednak to pomáhá snížit množství nežádoucích odrazů od okrajů ozvučnic. Oba zmíněné reproduktory mají své vlastní uzavřené pracovní komory, jejichž stěny zároveň slouží jako zpevnění základní konstrukce z vnitřních dřevotřískových a vnějších MDF panelů. Zbytek pracovního prostoru s tlumením pomocí látky s dlouhými vlákny a oba bassreflexy využívá tradičně vycentrovaný reproduktor basový.

Basová jednotka s průměrem membrány 16,5 cm sází na kevlarový kónus, odlévané šasi a feritový kruhový magnet. Mírně netypickým řešením pro středy je 5 cm vrchlík, vychází však z osvědčeného řešení u řady EVO4. Pohyb hedvábné membrány zajišťuje zdvojený magnet. O výšky se stará tradiční 2,5 cm kopulka z měkké látky, jejíž konstrukce je zase odvozena od modelu Dovedale a to včetně zadní uzavřené komory s dvoustupňovým tlumením.

Výrobce udává u Super Denton frekvenční rozsah 52 – 20 000 Hz (+/- 3 dB) s tím, že na úrovni -6 dB se umí postarat i o 40 Hz, což je hodnota vzhledem k jejich velikosti (součet objemů pracovních komor je jen 14,7 litru) parádní. Dělící frekvence třípásmové výhybky leží na 940 a 4 600 Hz. Reprosoustavy jsou deklarované jako šestiohmové, ovšem propadat se mají až na 3,4 ohmu. Citlivost dosahuje 87 dB / 2,83 V / m.

Šířka ozvučnic je 24,6 cm, hloubka 27,5 cm (+ 2 cm pro reproterminály) a na výšku vyrostly na 36 cm. Každý kus váží 9,2 kg.

Poslech probíhal primárně v rámci hlavní redakční sestavy Métronome DSC / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, krom velkých KEF Blade One Meta jsme měli možnost srovnávat třeba s podobně drahými Heeskof Rosie MK III. Podrobnosti o sestavě a jejích doplňcích najdete v pravém sloupci -->.

Hloubky v bezmála čtvrthodinové „Tout de Suite“ (Miles Davis | „Filles de Kilimanjaro“ | 2002 | nahráno 1968 | Columbia | CK 86555) nebyly hromové, ale zněly s uvolněnou kultivovaností podle osvědčeného ladění britské školy. Za své peníze však dostanete konkrétnost v solidní míře, spolu s tím i čitelnost. S ohledem na to, že jsou to poměrně malé reprosoustav se umí položit i relativně nízko a ukázat větší část baskytary Rona Cartera. Víc než mohutnost však rozhodně preferují civilizovanou artikulaci a vlastně i nějakou tu razanci. Super Denton se také docela ochotně rozehrávají, není to takový ten trochu zatuhlý bas, který musíte protlačit ven vyššími výkony a hlasitostmi.

Pásmo vyhrazeném středům znamená, že zpěv Marvina Parkse v „Charade“ („Accuphase Special Sound Selection 4“ | 2017 | Accuphase | SCD-4) měl své solidně vyhrazené místo, nebyl ani nějak dominantní nebo naopak schovaný, vyladění je vlastně spíše neutrálnějšího rázu, hladké a přesto „lidsky srozumitelné“, s dostatkem barev v kontextu třídy. Super Denton se nezdají mít nějak „retro“ zabarvení, naopak je to úpravný moderní zvuk, nepřehnaný a už slušně disciplinovaný.

Cinkot ve „Waltz for Steve“ (Søren Bebe Trio | „Echoes“ | 2023 | From Out Here Music | FOHMLP001) měl jasnou, znělou, přesto neagresivní a pocitově dobře integrovanou podobu. Reprosoustavy vlastně ochotně přejímají charakteristiku připojené elektroniky i nahrávky, takříkajíc se do dění příliš nemíchají. Třeba zrovna tady ale mají činely „hi-fi pocit“ kovovosti, stejně tak je tu i tělo, nejde jen o éterický bodový zvuk odkudsi. Živost je zcela adekvátní, hlavní je to, že všechna tři pásma dobře a decentně drží pohromadě.

Od kompaktních reprosoustav samozřejmě nemůžete žádat ozvučení koncertním stylem pro větší místnosti, přesto je znát, že Super Denton si nechají jednak dost líbit, ale hlavně už mají krotký a disciplinovaný projev, který je pro poslední generace reprosoustav Wharfedale typický. I broukavě mohutnou „Calypso Minor“ jihoafrického klavíristy Abdulaha Ibrahima („Sotho Blue“ | 2010 | Intuition | INT 3433 2) vlastně reprosoustavy důstojně vykreslují, zvládnou hrát neefektně, ve své ochotnosti umí ukázat zhoupnutí energie už při tišším, stejně tak ale i hlasitějším poslechu. Není to prvoplánový, ale spíše audiofilsky úpravný styl.

Spojení zpěvu britského tenoristy Neila Jenkinse a španělské kytary Jana Žáčka v interpretaci Schubertovy „Ständchen“ („If Music be the Food of Love“ | 1995 | Supraphon | SU 3084-2 231) se neslo v duchu neutrální, utažené a přehledné audiofilie s respektem k jemnějším detailům, čistoty a tonální věrnosti. Super Denton sice preferují maličko jemnější styl s nádechem anglického ducha, ale konkrétnosti dávají za 30 tisíc požehnaně. Zpěvák má například poctivou dávku autority v konsonantách – „r“ je pečlivě tvrdé a „s“ má říz, není to však agresivním zkreslením, ale svižností a otevřeností. Stejně tak jsou struny na kytaře pocitově kovové a ne nylonové.

Než se scéna „Sweet Dulcinea Blue“ Billa Evanse („Quintessence“ | 1992 | nahráno 1976 | Fantasy | 25218669825) spojila do správného sterea, bylo třeba trochu natáčet a také roztáhnout ozvučnice. Už uspořádání měničů napovídá, že Wharfedale budou trochu směrové, je tomu tak i v realitě. Nejlépe jim je relativně dále od sebe v poměru ke kompaktním ozvučnicím (takže třeba na skříňku pod televizi asi jen opatrně), také je dobré citlivě je natočit na své uši a vytvořit si tak zaostřený sweet spot. Pak je stereo báze dobře ukotevená, ne obrovská, nicméně přehledná.

Když si pak pustíte něco trochu odváznějšího, jako je basově štědře houpavá „Roll on Summer“ Paula Kellyho („Nothing But a Dream“ | 2001 | EMI | 7243 8 89312 2 9), Super Denton ani při vyšší hlasitosti nepůsobí nijak přetíženě, naopak zachovávají svou krotkou urovnanost a všechno unesou. Dokonce ani bassreflex nemá tendenci zahučet a civilní, kultivovaný projev vás skladbou nenásilně provede.

Kompaktní Wharfedale Super Denton jsou jasně zaměřeny na příznivce starosvětské estetiky, jejich zvukové kvality jsou však veskrze moderní a vlastně lepší, než by cenová dostupnost a nevelké proporce předbízely. Docela snadno se pocitově rozehrávají, unesou i ráznější zacházení jako je vyšší hlasitost nebo velmi dynamické momenty a v každém okamžiku zachovávají disciplinovaný přednes. V ničem není okázalý, naopak Super Denton hrají decentně, urovnaně a s jemným nádechem britské školy v duchu měkce hezkého basového rozsahu. Za 30 tisíc jde o pěkné dílko s příjemnou sadou kvalit.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ačkoliv jsou Super Denton laděny víceméně „na rovinu“, z metrové (tedy poslechově samozřejmě neoptimální) vzdálenosti dochází k útlumu v okolí 3 kHz. Může jít o vzájemný vliv netypické konfigurace měničů právě ve výšce měření. Je vidět, že reprosoustavy se probouzí už okolo 50 Hz (a to stály relativně daleko od zdi). Výrazně vyrovnaněji působí v oblasti výšek při přímém nasměrování na posluchače.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance se drží předepsaných úrovní, je tu vidět pokles kousek pod 4 ohmy, nicméně celkový průběh není nijak dramaticky náročný. Nic, co by adekvátní zesilovač dvacetitisícové kategorie neměl v normálních podmínkách zvládnout. Ladící kmitočet ozvučnic najdeme lehce nad 40 Hz. Jinak žádné náznaky artefaktů vibrací a rezonancí. Na danou kategorii je to zcela v pořádku.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 29 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozumně nastavená cena

+ vypadají k světu (ve svém retro stylu)

+ působí, že se snadno rozehrávají

+ příjemné ladění v duchu britské školy

ZÁPORY

- je potřeba je pečlivě usadit, aby se obraz správně propojil

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet