Na lehce futuristický vzhled nejnovějších high endových sluchátek si dost možná budete muset zvykat. Sennheiser totiž nešetřil lomenými hranami, metalickými i kov jen připomínajícími materiály a celkově HD 700 tak trochu evokují vesmírnou techniku. Design sedmistovek je dramatický, svébytný a povedený. Tak jako můžete milovat či v údivu pozvedat obočí nad exteriérem automobilů Lamborghini, stejně odvážně působí i tato sluchátka.
Dominantními prvky HD 700 jsou bezpochyby mušle. Velké, masivní a přitom neuvěřitelně lehké. Celá sluchátka váží i přes své nemalé rozměry pouhých 270 gramů, takže hlavu nikterak nezatíží ani při delším poslechu. I jejich přítlak je „tak akorát“, pročež subjektivně po pár minutách z hlavy „zmizí“. Hlavový most je skutečně štědře polstrovaný velmi měkkou a příjemnou alcantarou, stejně jako široký okraj náušníků. Také díky tomu se nosí nesmírně příjemně. Díky otevřené koncepci s velkým otvorem, sloužícím hlavně pro chlazení cívky a magnetů, není ve sluchátkách ani horko. Ostatně dostatek vzduchu v ozvučnici zajišťuje nejen příjemnou reprodukci, ale také sám o sobě přispívá k pohodlí při dlouhém poslechu. Uši se nezahřívají a větrají, takže nenastává onen tak častý efekt „ananasového skleníku“ ve zvukovodu posluchače.
Mnohé by mohlo zamrzet minimum kovu, použitého v konstrukci těchto ne zrovna levných sluchátek, ovšem kvalitu a dobrý pocit z jejich hodnoty to nijak nedegraduje. Přesto není pochyb, že vlajková loď HD 800 je vyrobena podstatně bytelněji. Signálový kabel má také trochu netypické řešení – odepínatelné koncovky vedou do obou mušlí, výrobce dodává třímetrový, plně symetrický kabel o délce tří metrů, vyrobený z bezkyslíkaté mědi pokryté stříbrem.
Srdcem 700 jsou měniče, v podstatě technologicky kopírující nejvyšší model 800. Vyšší model však využívá membrány s průměrem 5,8 cm, zatímco sedmistovky ubraly celých 1,8 cm a zaokrouhlily průměr na rovné 4 cm. Tak jako u vlajkové lodi jsou i zde měniče mírně natočené, což má zajistit přirozenější reprodukci. Uvnitř mušlí najdeme krycí tkaninu s plastickým logem výrobce, v podstatě je ale vše jednoduchost sama. Dominantním prvkem je prostor, spousta prostoru, do kterého může měnič pálit svou energii.
Sennheiser HD 700 jsou koncipována jako otevřená dynamická sluchátka s „polo-profesionální“ impedancí 150 Ohm. Ačkoliv tak je pro jejich plnohodnotný provoz naprosto jasně doporučen dedikovaný sluchátkový zesilovač, v nouzových okamžicích je lze poměrně s úspěchem připojit i ke slabším zdrojům zvuku typu mobilního přehrávače. V toleranci -3 dB nabízí solidní rozsah 15 – 40 000 Hz, celkově dokážou generovat signál od 8 do 44 000 Hz (tolerance -10 dB). To všem při maximálním harmonickém zkreslení 0,03% (1 kHz, 1 Vrms), které jim lze po poslechu snadno uvěřit. Maximální zvukový tlak, který z nich dostanete, je solidních 105 dB.
Poslechový test Sennheiser HD 700 probíhal v prostorách firmy Panter. Zdrojem signálu se stal notebook s množstvím vybraných audiofilních i běžných nahrávek včetně těch s vysokým rozlišením, vše uloženo v bezztrátovém formátu FLAC. Přehrávání dat měl na starosti foobar2000 přes WASAPI. Zpracování signálu, převod dat a regulaci hlasitosti v jednom obstarával známý (nejen) USB převodník Benchmark DAC1 USB. Srovnávací aparaturou byl Burson Audio HA-160DS a Shure SRH1840 se stejným zdrojem signálu.
Jako první začal hrát Lisztův „Mephisto“ z katalogu LessLoss Audio v rozlišení 24 / 96. Ten se stal skvělým materiálem pro otestování dynamických schopností těchto sluchátek. Klavír hrál lehce, bez dynamických kompromisů a i ve vysokých hlasitostech naprosto čistě a pevně, jasně konturovaný a s perfektně oddělenými údery jednotlivých kláves. Prvotní dojem nezkrotné razance a dynamiky může snad až vylekat, jako kdyby mezi nástrojem a posluchačem téměř neexistovala žádná „reprodukční“ vrstva. Čistota a transparentnost je skutečně výjimečná, jedná se o jedna z nejupřímnějších, nejčistších sluchátek, ne-li vůbec o ta nej…
To s sebou samozřejmě nenese jen čisté klady – protože HD 700 nabízí uším do puntíku přesně to, co jim řetězec v čele s nahrávkou diktuje, výsledný zvukový dojem je mocně ovlivněn právě technickou kvalitou poslouchané hudby. Přestože Eva Cassidy zpívá svou dojemnou „True Color“ nádherně a skladba pochází z výmluvně nazvaného alba „Best Audiophile Voice“, její sykavky tu působí díky bravurnímu rozlišení až rušivě, příliš energicky a odhalují drobné nectnosti. U většiny sluchátek tyto problémy utopí jejich charakter, zde ale vynikne každý detail díky fantastickému rozlišení. Díky němu je slyšet i nejposlednější detail, krystalicky čistý a jasný, oddělený od všech ostatních informací. Zvuk je ovšem až klinicky čistý, arogantně upřímný a skálopevně prezentovaný napříč všemi úrovněmi hlasitosti. Charakter (či spíš totální transparentnost) sluchátek je přítomná u tichoučkého poslechu, přes nějž slyšíte mouchu na druhém konci místnosti, i při hlasitosti, při níž se lidé okolo na vás začínají nedůvěřivě dívat. Takhle má skutečně vypadat vysoká věrnost reprodukce, ale že je tak posluchačsky náročná, to už vám nikdo bez osobní zkušenosti neřekne.
Podobné dojmy jako s nahrávkou Evy Cassidy absolvujeme i s proslavenou „Spanish Harlem“ od Rebeccy Pidgeon. Perkuse mají fantastickou razanci a detaily. Rozlišení tu dokonce odhaluje naprosto zřetelný šum pásky, na němž je nahrávka zachycená. HD 700 přesto nenabízí jenom suché, analytické informace. Pravdou je, že proniknutí do atmosféry nahrávky tu nepřichází díky příjemnému charakteru sluchátek, ale vyžaduje plnou pozornost a nemalou poslechovou zkušenost, kdy posluchač musí umět ocenit Sennheisery nabízené hodnoty.
Pravdou také je, že veškerý potenciál a radost z maximální věrnosti zvuku si lze užít jen při synergii maximální kvality reprodukčního řetězce. Kvalitní sluchátkový zesilovač a hlavně nekompromisní kvalita nahrávek je předpokladem pro plný zážitek – ovšem těch skutečně špičkových nahrávek je jako šafránu. Jednou z nich je ovšem třeba severské sdružení hudebníků Jienat a jejich „Mira“ v čele s „Adreas, André“. Živé a dynamické bubínky a perkuse jsou vystavěny v dokonale čitelných vrstvách, perfektní čistota ovšem až nutí hrát nahlas. A to víc a víc, protože sluchátka jako kdyby neměla žádné dynamické limity, jako kdyby na ně nepůsobilo žádné zkreslení.
Vysoké rozlišení sluchátek je přínosem i pro moderní, instrumentálně složité skladby typu Gabrielovy „Darkness“ z desky UP. Množství syntetických vrstev a zvuků, navzájem se překrývajících a tvořících hlavní proud skladby je prezentováno s lehkostí, pramenící z naprostého nadhledu nad skladbou. Sennheiser HD 700 jako kdyby v jejich chladném, analytickém rozboru zvuku nemohlo vyrušit vůbec nic, sebesložitější kompozice, sebenáhlejší znásobení energie nástrojů. Objem zvuku je trochu menší, vše je posluchači servírováno v kompaktním, úderném „balíčku“, navíc s výborným vyvážením frekvenčních pásem. Žádného pásma není ani málo, ani příliš. HD 700 jsou tak v podstatě perfektními (a perfekcionistickými) studiovými profesionály, zaměřenými na informace, perfektně věrný zvuk a kontrolu. Pravdou ovšem je, že hudba tu možná není na prvním místě a Sennheiser vsází na emoce a muzikálnost přicházející z dokonalé nahrávky, z nejvyšší možné míry věrnosti sluchátkové reprodukce – jinými slovy kladou absolutní nároky (jak již bylo zmíněno) na to, co posloucháme.
I když abychom jim nekřivdili, „poslouchatelné“ jsou i skladby Adele a její „Rumour has it“ z alba 21, kde sice citelně slyšíme nedostatek dynamiky v nahrávce, ovšem množství detailů a čistota, přirozenost zpěvaččina hlasu dojem (téměř) vynahrazuje. Prokreslený hlas vyvolává dojem, jako kdyby vám kdosi zpíval přímo u uší.
Sennheiser HD 700 jsou zvláštní, svým způsobem jedinečná a určitě úžasná sluchátka. Jednoznačně nejvíce je ocení milovníci upřímného, přímého a dokonale čistého zvuku. Jejich transparentnost, schopnost „nebýt slyšet“ ve výsledném zvukovém podání a arogantní, totální kontrola a konzistence kvality reprodukce napříč všemi hlasitostmi z nich činí high endový informační nástroj, který neopomene zdůraznit jeden každý bit informace v nahrávce, skvěle je rozvrství a strhne veškeré zástěny mezi posluchačem a zvukem. Záměrně nepíšeme, že mezi posluchačem a hudbou, protože k té (a zároveň k jejím emocím) je třeba se propracovat, proposlouchat, věnovat zvuku svou pozornost, poslechové zkušenosti a snahu vnímat její emoce skrze naprosto věrně reprodukovanou nahrávku. To klade již zmiňované vysoké nároky hlavně na kvalitu poslouchané hudby (jak ve formě zdroje signálu, tak samotné nahrávky), ale také na kvalitní sluchátkový zesilovač. HD 700 jsou tak „sluchátka pro starší a pokročilé“, neboli perfektní high endové reprodukční zařízení, nezúčastněně sdělující všechny dodané informace přesně v té podobě, v jaké je zvukový technik sejmul. Nic víc, nic méně. Pro někoho je to zhmotnění audiofilní nirvány, pro jiné hudební peklo, ale podle ortodoxní definice high fidelity je tohle jedna ze současných sluchátkových referencí. Nic víc, nic méně, jak už bylo řečeno…
Kč 17 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ HD 700 předvádí dokonalou zvukovou chirurgii
+ perfektní transparentnost, přednes detailů, rozvrstvení zvuku,…
+ sympatické dynamické možnosti
+ absolutní kontrola nad reprodukcí
ZÁPORY
- mohou být až příliš neúprosné pro běžného posluchače
- mají nekompromisní nároky na kvalitu řetězce
- poměrně vysoká cena
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Panter
www.panter-praha.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 241 040 940
