Česká společnost Dexon bývá tak trochu pod rozlišovací schopností ortodoxních českých hifistů, protože její portfolio tvoří modely entry level, posazené tedy logicky níže, než produkce AQ či Xavian. Navíc reprosoustavy tvoří jen zanedbatelnou část katalogu, ve zbytku je vše od samostatných měničů, přes vestavné ozvučení až po produkty pro zvukaře, muzikanty a jiné profese. V roce 2015 se však objevila série Largo, sestávající ze sloupku prostě označeného 130 a regálovky označené neméně jednoduše jako 70.
Významným rysem obou těchto reprosoustav je maximálně vstřícná cena. Přitom ale už za své ne úplně velké peníze dostáváte ne úplně malou reprosoustavu. Regálovky Largo 70 se snaží být jiné, než většina mainstreamové produkce těchto cenových tříd, chtějí i nějak vypadat. Proto jsou boční strany ozvučnice z 2 cm MDF desek vyvedené v dřevěném vinylovém dekoru, horní a přední stěna pak potažené vinylem evokujícím zase kůži. Není to design vysloveně moderní, ale v reálu rozhodně neurazí, zejména s nasazenou průzvučnou mřížkou; reprosoustavy jsou spíše nenápadn i díky téměř úplně absenci hran - vše je zaobleno, přední stěna je zakloněná, takže vnitřek ozvučnice svým tvarem a příčkami alespoň částečně eliminuje vznik stojatého vlnění.
Čelní stěna je osazena dvojicí měničů, polypropylenovým středobasem a tweeterem s látkovou kopulkou. Ten je také poměrně zastrčený v mělkém zvukovodu svého kovového rámečku. Mezi oběma měniči ční dvojice bassreflexových nátrubků z plastu. Zadní strana je čistá, rovná, jen dole najdete malou vaničku s nevelkými, ale solidními šroubovacími reproterminály v single wiringové konfiguraci.
Dvoupásmovka Largo 70 váží při rozměrech 33 x 25,7 x 19,5 cm (v x h x š) nějakých 5,5 kg. Měniče pochází přímo z výrobního programu firmy Dexon, nechává si je vyrábět na Tchaj-wanu. Tweeter má poměrně klasický průměr kopulka 2,5 cm, jde o impregnované hedvábí. Středobas je pak neméně klasický kónus, polypropylenová membrána s velkým gumovým závěsem má průměr 13,3 cm. O výrazném vrchlíku výrobce říká, že přispívá ke zvýšení vnímané frekvenční odezvy.
Dexon naladil Largo 70 na frekvenční rozsah 55 - 20 000 Hz (bez udání tolerance), nominální impedance je 6 Ohm a citlivost vstřícných 89 dB (W / m). Výhybka 2. řádu rozděluje signál na frekvenci 2 900 Hz.
Dexon Largo 70 jsme poslouchali na sestavě Naim Nait XS a Naim CD5si, na all-in-one Musical Fidelity Merlin a také na Classé Sigma SSP / AMP 2. V roli D/A převodníku asistoval ASUS Xonar Essence One MUSES MKII. Porovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Xavian Perla, Dexon Largo 130 nebo reprosoustavami ze zmíněného systému Merlin. Propojeno bylo signálovou kabeláží TelluriumQ řady Black a reproduktorovým kabelem TelluriumQ Silver.
Ať dělají co chtějí, zůstávají Dexon Largo 70 malou, kompaktní reprosoustavou, na druhou stranu je výrobce ladil tak, aby hrály "velký" zvuk. Kontrabas Charlieho Hadena v "Our Spanish Love Song" z desky "Beyond the Missouri Sky" (1997 | Verve | 537 130-2), natočené v holportu s Patem Methenym je spíše naznačený, byť na danou velikost a třídu je to dobré. Zvuku je navíc dost, regálovky se snaží nafouknout svou reprodukci a zaplnit prostor. Středobasový reproduktor se pere se zátěží statečně, nesmíte ovšem přehnat hlasitost - na hlasitý poslech už kontrabas měnič trochu moc zatěžuje, nejlépe to reprosoustavám sluší někde ve středních úrovních. Bas je ve zvuku zastoupen pocitově s nadstandardním množstvím energie.
Dexon Largo 70 jsou klasická dvoupásmovka, kterým je často vlastní zaostřené, příjemné podání středních frekvencí a Largo 70 ve své cenové třídě fungují rozhodně dobře. Éterická a kouzelná "Standing Stones" od Loreeny McKennitt ("2008 | Quinlon Road | 07742135010327) sice nejde úplně do hloubky, nevtahuje vás do anglických lesů a luk mezi kouzelné bytosti, prezentuje vokál i harfu spíše aktivně a snaží se "prodat". Hlas je v rámci kategorie nadstandardně srozumitelný, ve vyšších polohách ale potřebuje za partnera spíše jemnější, klidnější a klidně měkčí elektroniku, aby neměl tendence k přílišné expresivnosti. Přednes je nicméně čistější, než bychom čekali.
Výrazně a autenticky nahraný vibrafon v "The Hornpipe" od The Modern Jazz Orchestra ("Together Again" | 1987 | Pablo | 000252 18014229) a vlastně i činely znějí hodně dominantně, s každým dopadem paličky si intenzivně cinknou. Vyšší kategorie elektroniky (míněno vyšší, než bude typicky spojena právě s Largo 70) případnou příliš výraznou intenzitu zahladí, možná by ale pro typické audiofily bylo příjemnější výškový reproduktor trochu uklidnit. Na druhou stranu u filmové produkce je výraznější podání spíše plus.
Dexon Largo 70 působí, že se relativně snadno rozehrávají a unesou poměrně dost dynamického zatížení. Reprosoustavy se ale nesnaží tlačit až příliš na pilu, nechtějí hrát přes své reálné schopnosti. Proto i dynamika koncertního klavíru v Mussorgského "Velké bráně Kyjevské" (1995 | Denon | CO-78827) v podání Valerije Afanasijeva vlastně není špatná, přiznává své limity hlavní důraz klade na čistotu a rozumnou kontrolu, ne na efekt. To je rozhodně dobré. Abyste dostali zřetelně lepší výsledek, zejména co do kontroly a hloubky reprodukce, musíte už sáhnout třeba po Xavian Bonbonus, které stojí o 50% více.
Když už jsme nakousli tohle téma - pokud, byť se značným odstupem, srovnáváme třeba s AQ Tango 83, Heco Victa Prime 302, TEAC LS-H265 nebo i Pioneer S-CN301-LR a Wharfedale Diamond 220, nevedou si Largo 70 špatně. Nejsou tak přesné a kompaktní jako Pioneer, tak klidné a uvolněné jako Wharfedale, ale jinak mají větší zvuk a i lepší rozlišení, než ostatní zmiňovaní, zvládnou také pocitově větší dynamickou zátěž. I zpracováním působí hodnotnější, než většina konkurentů, byť opět elegance posledních dvou jmenovaných úplně nedosahují.
"Tiffany" od Bill Evans Trio ("Turn Out the Stars" | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) nabídla vlastně docela dobře separované tóny, byť se celá reprodukce točí kolem hlavní hudební linky a nepouští se do malých nuancí a rozboru nahrávky. Navíc máte pocit, že téměř libovolný zesilovač má vše snadno v paži a rozlišení je za dané peníze prostě dobré, rozhodně aspirující na právoplatné označení "hi-fi". Ano, šum činelů je spíše výrazný a spojený do jednoho celku, ovšem nemáte pocit, že by někdo sypal písek na plech.
Dvoupásmová koncepce reprosoustav vykresluje slušně prostor nahrávky, byť bez 3D efektu. Lokalizace jednotlivých nástrojů a jejich oddělení v "Deep in a Dream" ("Dave Brubeck" | "All the things we are" | Atlantic | 7567-81399-2) je adekvátní, hudební dění se odehrává mezi reprosoustavami a zůstává stejné, ať máte reprosoustavy v podstatě jakkoliv daleko od zdi. Abyste dostali přehlednou zvukovou scénu, potřebujete si je nastavit tak, aby tweeter byl tak zhruba ve výši uši, ale hlavně vtočený poměrně výrazně směrem dovnitř poslechového trojúhelníku.
Jak už bylo řečeno, Largo 70 odvádí tu nejlepší práci, pokud volume nevytočíte příliš doprava, pokud posloucháte na umírněnějších, řekněme realistických úrovních, ne při hlasitosti rockového koncertu. "Sad Lisa" Cata Stevense ("The Very Best of" | 2003 | Universal | 981 120-9) se dobře poslouchala, přednes je jednoduchý, ale dobře srozumitelný a slušně čistý, působí snad trochu věcně, zato ale ne otravně či únavně. Largo 70 tedy sází spíše na přesnost, než na muzikální laskavost.
Jak se zdá, s novou řadou Largo je jasné, že Dexon se může počítat mezi výrobce entry level hi-fi techniky. Malý dvoupásmový model Largo 70 je ideální jako efektová reprosoustava do velkých místností, zejména ale do malých prostor, kde můžete sedět relativně blízko u nich. Mají lehce výraznější podání basů a výšek, jinak se ale nijak nesnaží přehnaně zalíbit a zdůrazňovat, naopak se díky respektování limitů své koncepce dokážou dostat k na svou třídu čistému a neunavujícímu zvuku. Zda se vám líbí, to je jen na vás, zpracování je odpovídající ceně, ale nemáte pocit, že by do běžné místnosti nezapadly, zejména s nasazenou krycí mřížkou jsou vlastně až nenápadné. Dexon Largo 70 jsou výhodnou koupí, hledáte-li v těchto základních vodách za nevelké peníze - na to, že se vyrábí v Čechách a že nejsou tvarované jako krabice od bot vlastně až za překvapivě nevelké peníze, zato s velkým zvukem, ideálním pro rock a pop v normální hlasitosti. Právě tam (tedy u toho co a jak poslouchá patrně většina lidí) je jim nejlépe...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Na malou a hlavně levnou reprosoustavu nemají Largo 70 špatnou frekvenční odezvy. Slibovaný nástup na hranici 55 Hz je (trochu na rozdíl od poslechového dojmu) zřetelný, byť reprosoustavy mají lehce dominantní peak kolem 150 Hz, naopak ale mírný útlum mezi 400 a 5 000 Hz. Výšky mezi 5 a 20ti tisíci Hz jsou pak trochu zvýrazněné. V kontextu cenové kategorie a toho, že se Largo 70 snaží o větší zvuk, je ale naměřená frekvenční odezva v pořádku.
Impedance se u hranice 2 200 Hz blíží ke 4 Ohm, nepadá ale v žádném místě pod tuto hranici, díky čemuž by Largo 70 měly bez větších trablů hrát i s elektronikou, která je jim cenově adekvátní a která nemusí být úplně excelentně stabilní.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 6 290,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ velmi vstřícná cenovka
+ rozumné zpracování
+ kompromisy s ohledem na cenu jsou přijatelné
+ s mřížkou rozumně decentní estetika
+ zejména pro pop a rock vhodný charakter
ZÁPORY
- bas má maličko navrch a potřebuje zkrotit pevnější elektronikou
- sedíte-li od nich dál než cca 2m, začínají se "vytrácet"
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Dexon | www.dexon.cz