Mohou být levné reprosoustavy dobré? Ale ano, mohou. Dobrý příkladem budiž třeba opravdu velmi dostupné a přitom hezky vypadající a zajímavě znějící TEAC LS-H265. Se stejnou ultra nízkou cenovkou se k nám dostaly ještě jiné regálové reprosoustavy, které minimálně opticky jen stěží rozeznáte od těch za deset či možná i víc tisíc. Německé Heco, zdá se, ví, jak ideálně optimalizovat své náklady i kde udělat kompromisy, aby to posluchače ještě „nebolelo" a pozitivně se to projevilo ve výsledné ceně. Za pět tisíc tak podobně hodnotné konkurenty spočítáte na prstech jedné ruky.
Na první pohled jsou Victa Prime 302 v porovnání s jinými reprosoustavami podobné třídy přeci jen o něco větší, což evokuje dojem jakési větší hodnoty. Jednoduše řečeno, máte pocit, že si za své peníze kupujete pořádný kus hmoty. Tam, kde ostatní tvoří malé, velmi kompaktní modely, nabízí Heco regál s rozměry 34,7 x 20,3 x 31,5 cm (v x š x h) a hmotností 7 kg, což napovídá o použití bytelné MDF skříně.
Ozvučnice opakuje tvar, typický pro celou řadu. Rovná čelní stěna se směrem vzad zužuje v mírně vypouklé křivce až k dosti úzké zadní straně. Tam najdete bytelný bassreflexový otvor a stejně bytelné reproterminály.
Dva reproduktory s bohatým kovovým orámováním naznačují dvoupásmovou bassreflexovou koncepci. O výšky se stará látková kopulka s průměrem 2,5 cm, zbytek pásma má na starosti poměrně velká papírová membrána na mohutném závěsu; její průměr je 17 cm. I díky tomu i malé regálovky mají psanou zatížitelnost až 85 Wattů se špičkovou zátěží až 150 Watt. Nominální impedance je v „německém" standardním rozsahu 4 – 8 Ohm. Pracovní frekvenční rozsah činí dle dokumentace 33 – 40 000 Hz, ovšem bez uvedení hodnoty tolerance; soudě dle měření, ta bude dost vysoká. To ale nevadí, i tak jde o slušný výkon na poměry podobných regálovek. Přechodová frekvence je položena do relativně citlivého pásma 3 250 Hz, ovšem není nijak zvlášť patrná. Potěšující je nadprůměrná citlivost 90 dB.
Tyto levné kousky jsme poslouchali hlavně s adekvátním TEAC A-H01, ke slovu ale přišel i NAD C370, Rotel RCX-1500 nebo Denon PMA-2020AE. Zdrojem signálu byl kromě Pioneer BDP-LX71 i ASUS Xonar Essence One MUSES či KingRex UD384 nebo Harman/Kardon BDT30. Ke srovnání hrály Xavian Bonbonus, Harbeth Monitor 30 i firemní Victa Prime 502 a Music Style 500. Kabely nesly značky Eagle Cable, Monster Cable, QUAD a KrautWire, reproduktorové kabely pocházely od ProAc. Kvalitu napájení u jednotlivých komponent hlídal filtr Xindak XF-2000B.
Že i tyto ultra levné reprosoustavy nesou typické znaky projevu reprosoustav značky Heco, to ukázla dynamická skladba „Dancehall" (Jienat | Mira | 2009 | Jienat | JNCD002). Zvuk je německy svižný a kontrolovaný, má však také tendenci, poněkud typickou pro levné reprosoustavy od našich západních sousedů bez ohledu na značku, být maličko strohý, přísný. Kladem tohoto přístupu je určitě dobrá konturace jednotlivých tónů, čisté vykreslení jednotlivých bubínků a na danou cenu také rozumné rozvrstvení; jakkoliv nemáte pocit výjimečné prostorovosti a plasticity, i stereo obraz je pevný a přehledný, byť nikterak hluboký. Je třeba nezapomínat, že pár těchto reprosoustavale přijde na pouhých pět tisícovek.
Co je naopak bez diskuse imponující, to je v dané cenové třídě schopnost hrát potichu. „Red Right Hand" Nicka Cavea („The Best Of" | 1998 | Mute | 5016025682072) ukazuje už při nízké hlasitosti důrazný kovový zvuk v úvodu, stejně jako překvapivě plnou reprodukci basové kytary. Zvuk je poměrně netypicky velký a tonálně nasycený, důvodem bude pravděpodobně na danou třídu netypicky rozměrná ozvučnice. Potěšující je hlavně razance, s jakou se Victa Prime 302 pouští do reprodukce, zvuk zkrátka má svou váhu tam, kde je jí potřeba. Občas se však vyskytnou i poměrně výrazné sykavky, ale přesto nejsou vysloveně nepříjemné – spíše výrazné.
Jakkoliv se to s výše řečeným může zdát paradoxní, Victa Prime 302 by občas mohly zahrát i trochu naléhavěji. Typickým příkladem budiž „Dark Side of the Moon" od Pink Floyd (rip FLAC z MFSL CD | 16 / 44,1). Úvodní pasáž šíleného hodinářství umí být potěšujícím způsobem přesvědčivá, kov je tu kovem, bryskním a tvrdým, přestože celkové vyznění jaksi trošku postrádá onu naléhavost a svižnost – tu zvuk zjevně dodává hlavně středobasový měnič, který se tu zrovna moc neuplatní. Jakmile se totiž do muziky zapojí i další nástroje, jako kdyby se vše ustálilo.
Hlavním limitem takto nebývale dostupných reprosoustav bývá hloubka, do níž jsou schopny zvukovou scénu vykreslit. To se potvrzuje i u Haydnova „Smyčcového kvarteta 4, opus 76, číslo 5" (Engegardkvartetten | 2L | FLAC 24 / 192). Rozhodně pozitivně nás překvapilo rozlišení samotných strun a po nich tančících smyčců. Přirozená barevnost, talent pro kontrolu a oddělení jednotlivých tónů, to vše tu je a pomáhá vytvořit iluzi reálného nástroje. K dokonalosti jí schází jen pocit, že nástroj má skutečné, vibrující tělo. Toto bohužel (i když naprosto pochopitelně – stejně jako žádné jiné reprosoustavy v podobné ani jakékoliv blízké cenové kategorii) Heco Victa Prime 302 zprostředkovat neumí. I tak je ale dojem překvapivě živý a dobře srozumitelný.
Bez diskuse se Victa Prime 302 na danou třídu zaskvěly v reprodukci „The Mummars' Dance" Loreeny McKennit. Čisté středy nechávají vyniknout jejímu éterickému hlasu, zatímco harfa je mírně v pozadí, přesto naprosto jasná. Tři sta dvojky vykreslily nástroj v nebývalé velikosti a objemu, pásmo od vyšších středů až po nejvyšší tóny tu dominuje a uvolněnější tempo skladby regálovkám Heco sluší. Kritický přednes ženského vokálu doopravdy potěší svým rozlišením a uhlazeností.
Středně velké a velice dostupné regálovky Heco Victa Prime 302 nelze nepochválit. Ukazují, že nejzákladnější principy věrné reprodukce lze nabídnout i ve velice levném balení, ukazuji i to, že v této cenové třídě nemusíte dostat jen levný vinyl na povrchu a plochý, nijaký zvuk uvnitř. Přestože nejsou dokonalé, potřebujete-li z jakéhokoliv důvodu levné a kompaktní reprosoustavy, Heco Victa Prime 302 jsou velmi zajímavou alternativou, která už od pohledu působí hodnotněji, než o kolik ulehčí vaší peněžence...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Naměřená křivka frekvenční odezvy je kupodivu téměř identická jak ta, kterou jsme změřili u sloupového modelu 502, byť je paradoxně dokonce o něco vyrovnanější. Menší objem ozvučnice zajišťuje i menší peak na basech, takže ty jsou lépe integrovány docelku. Reálný nástup reprodukce bychom viděli někde v rozmezí 50 – 55 Hz.
Impedanční křivka je rozumná v mezích cenové třídy. Kolem 1 800 Hz šplhá peak na hranici rozumných 35 Ohm, stejně tak je tu cítit peak na úrovni 90 Hz, který by u vyšších modelů už „neprošel", byť ani jeden není fatální. Impedance padá nejhůře na úroveň 4 Ohmy, tedy se jedná o spořádanou charakteristiku, která vašemu zesilovači nepřivodí přemrštěné potíže.
Kč 4 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ na danou třídu velmi pěkné provedení
+ rozumně kultivovaný zvuk
+ cena / výkon
ZÁPORY
- občas by zvuk zasloužil víc živosti
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
PRODÁVÁ: Horizon Trading Prague | www.heco-audio.cz
