Francouzský Triangle slaví čtyřicátiny sadou elegantních reprosoustav, ale v široké nabídce značky z městečka Soissons, ležícího severovýchodně od Paříže, by neměla zapadnou ani základní řada jménem Borea, která se snaží nabídnout to proslulé „hodně za málo“. Přitom nezapomíná na moderní estetické nároky, kterou jsou ovšem – pravda – v této základní cenové relaci možná ještě důležitější než u dražšího hi-fi. Nabídku uvozují maličké, primárně patrně efektové regálovky Borea BR02.

BR02 drží linii nastavenou řadou Borea, na rozdíl od souputníků nicméně nemá bassreflex vepředu – pravděpodobně prostě proto, že by se tam s ohledem na rozměry nevešel. Naprosto klasicky kvádrovitě pojatá ozvučnice má šířku jen 17,5 cm, hloubku 27,4 cm a výšku 31 cm, spolu s váhou jen lehce přes 5 kg ji to předurčuje na police, pracovní stoly (oboje podtrhují nalepené gumové nožky) nebo závěsy na stěnu.

Ozvučnice je vyrobená z běžných MDF profilů a potažená vinylovým dekorem vkusné kvality, přední stěna je vsazená a matná, i v této ceně si výrobce dal práci se zakrytím košů (onen výše zmíněný důraz na estetiku). Dozadu se vešel uzoučký výdech standardního plastikového bassreflexu a pod něj destička s jedním párem kategorii odpovídajících reproterminálů. Celkově je zpracování nadstandardně pěkné.

Tak jako v celé sérii, i tady se na výškách používá hedvábná membrána o průměru 2,5 cm, zasazená do výrazně tvarované planžety, která pak funguje jako zvukovod. Ten ještě doplňují dva vertikální nástavce, které se téměř setkávají nad středem membrány. To vše dohromady tvoří technologii EFS (Efficient Flow System), který má za úkol zlepšit vyzařovací vlastnosti reprosoustav.

Také v souladu s osazením zbytku řady je použit středobasový reproduktor s bílou membránou o průměru 13 cm a středně velkým fázovým nástavcem. Materiál je přírodní papír bez povrchových úprav, kterýžto přístup přebírá Borea ze série Esprit Ez. Závěs tvoří běžná gumová vlnka. Magnety obou měničů jsou – nepřekvapivě s ohledem na cenu – ferritové.

Pracovní komora je uvnitř vyztužená příčkou, tlumená je pak pěnovým materiálem EVA (polyethylen).

Triangle u Borea BR02 uvádí, že dvoupásmový systém s přechodovou frekvencí 2 900 Hz má frekvenční rozsah 51 – 22 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 8 ohm (i když také prý propad na 3,6 ohm) a charakteristickou citlivost 89 dB / W / m.

Borea BR02 jsme poslouchali ve valašskomeziříčském showroomu dovozce, kde se hrálo primárně na sestavě Atoll ST200 / Atoll IN200, ale k dispozici byla i sestava od Gato Audio a další. Porovnávali jsme s několikerými modely od GoldenEar, ale třeba i Borea BR03 nebo Triangle Antal 40th Anniversary. To vše na kabelech AudioArt.

Borea BR02 jsou maličké (a levňoučké), takže z nich tak úplně hlubší basy nečekáte, zvláště jsou-li postaveny ve volném prostoru tak, jak jsme je poslouchali. Ale přesto, něco z basového spektra v „Say That You Will“ George Dukea („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) do poslechové místnosti probublalo. Byl to spíše vyšší bas, od takových 100 Hz dále, ale přesto dělají Borea BR02 lepší dojem, než byste čekali a není to prázdný nebo dutý zvuk, basu je akorát. V malé místnosti a u zdi zahrají určitě nad očekávání své třídy, zejména s tučnější elektronikou typu Atoll. Při vyšší hlasitosti ovšem už jasně slyšíte vysoké zkreslení a „drhnoucí“ středobas.

Zato středy, středy nabízí Borea BR02 pěkné, blíží se takovému tomu leckdy opěvovanému „minimonitorovému“ kouzlu, kdy malé dvoupásmovky prostě umí hezky vykreslit střední rozsah. Zpěv Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl trochu vřelejší, podaný spíše hladce, bez akcentu na prokreslení do hlubin, ale přesto s vkusnou čistotou a dobrým pocitem přirozenosti. Detailnost je pak rozumná i v kategorii do 15 tisíc, třeba oddělení jednotlivých vokálních linek je férové. Důležitější je ale pak zjevně vyladění do příjemna, je to líbezný zvuk s trochou sametu. Ne zcela věrný, ale jednoznačně hezký.

Výšek se zdá být – soudě dle cinkotu činelů v Claptonově „Next Time You See Her“ („Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) o maličko víc, i tady je cítit, že přednost dostalo ladění „do hezka“ s přikořeněným efektem pro rychlou oblíbitelnost zvuku, než absolutní zvukový purismus. Ale co už, není to nic, co by bránilo zajímavému užití si hudby, naopak přidáním energie na výškách dohání Borea BR02 to, co objektivně nemůže nabídnout z pohledu rozlišení a výšky se tak zdají být živější a komplexnější, než fakticky jsou.

Až neuvěřitelně schopné ale jsou Borea BR02 (na svou velikost pochopitelně) co se týká umění zprostředkovat sílu, důraz a plnost bubenického sóla v Brufordově „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ | 1997 | Discipline | 633367970527). Tlačí ochotně, hrají poměrně plně (nebo to tak spíše umí zakamuflovat) a na tak malou věc dokonce i střední (=běžná) poslechová hlasitost nebudí dojem, že by se bedničky chtěly rozsypat. Ovšem stačí pak s hlasitostí dojít k bodu, kdy nestresovaná, uvolněná reprodukce najednou zadrhne - z ničeho nic, bez předchozího varování se totiž doslova zadrhne, středobas dosáhne limitu své cívky a hlasitý poslech tak prostě není možný. Nicméně není to úplně fér výtka – Borea BR02 pro takové účely ani sloužit nemají, takže je fajn, že se vlastně dostanete skoro až tam a pokud budete poslouchat „normálně“, tak jim výkon stačí.

Rozlišením pak v Hedgesově „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) stačí i na průměrné standardy kategorie 10 – 15 tisíc, nemusí se stydět za otevřenost středů a čistotu výšek, byť čím víc posloucháte, tím víc cítíte, že chybí nejjemnější doznění nebo nejtišší zvuky obecně. Ale důležité je, že přes jasné zapadnutí do kategorie základního hi-fi to už hi-fi úroveň je a není z té škatulky „levného“ zvuku, přednes má v sobě jistou dávku nonšalance, kterou umí okouzlit i bez dokonalého analytického prokreslení.

Malé Triangle se pak ukázaly jako poměrně citlivé na správné nasměrování, to optimální „zaklapnutí“ vyžaduje přeci jen laborování se správným natočením (téměř bez natočení se jevilo být ideální), ale zároveň i se správnou výškou stojanů. Borea BR02 nesmí být příliš nízko pod vašima ušima (což se na ledasjakém TV stolku nebo komodě může stát), pak hudební obraz nedrží pohromadě. Zvedněte je ale na rovinu s ušima a v „Messy Bessie“ Jimmy Smithe („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) uslyšíte dobrý prostor. Ne moc velký, ne moc hluboký, ale pěkně soustředěný a tím v pravolevé ose prostě přehledný.

Když pak dostanete zálusk i na divočejší hudbu, jako je Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24/96), hudba má šmrnc. Možná jí chybí trochu váhy v basovém základu a možná „neudýchá“ koncertní hlasitost, ale hraje se skvělou nekonfliktností, přednes má slušnou tučnost a dobrý rytmus, neunavuje, neotravuje a má v sobě šarm, který vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři navzdory tomu, že jasně vnímáte, že Borea BR02 hrají trochu po svém a určitě ne všechno, co je v nahrávce. Ale nevadí to…

Triangle se svou novou řadou Borea dokázal trefit hřebíček na hlavičku a zatlouct tak do široširé plochy audiofilského světa pevný orientační bod pro všechny, kteří mají rádi zvuk hezký, šťavnatý, prostě tak nějak celkově nekonfliktní a „dobrý“ nikoliv ve smyslu absolutní hi-fi věrnosti, ale ve smyslu zábavnosti poslechu. Jakkoliv je pak nejmenší Borea BR02 spíše doplňkem celé řady, ve specifických podmínkách (v malých prostorách, v relativně blízkém poslechovém uspořádání a zejména tam, kde se nevyžadují hlasitosti, co rozdrnčí okenní tabulky) fungují nad očekávání dobře a to za cenu, za níž lze jen obtížně pochopit, jak takovou věc lze a) navrhnout, b) vyrobit, c) zabalit, d) poslat přes půl světa a e) prodat za takovou cenu, abyste vydělali. Nicméně, buďme rádi, že to Triangle umí, protože Borea BR02 mají skutečně líbezný zvukový projev a poslech hudby je přes ně navzdory všem zjevným limitům zábavný a v dané ceně k nevíře příjemný.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 20 metrů čtverečních, nadstandardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely na stěnách i na stropě, tlustý koberec, závěsy na třech ze čtyř stěn,...), byť bez stavebních akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Je vidět, že tweeter má v přímé ose trochu energie navrch, ale stačí lehké natočení (tedy typicky v místnosti pozice s ozvučnicí rovnoběžně k zadní stěně) a charakteristika je „padající“, což se zdá být poslechově příjemné ladění. Je vidět také lehký propad v charakteristice kolem 7 kHz a naopak snaha o nárůst energie s vrcholem na 200 Hz pro získání pocitu větší plnosti reprodukce. Navzdory proklamacím výrobce je první využitelná energie patrná u 70 Hz – k metě 51 Hz, kterou Triangle uvádí, by se ale možná mohly Borea BR02 dostat blízko u stěny. S ohledem na velikost a cenu je to ale celkově slušná frekvenční charakteristika.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Na tomto grafu je dobře vidět, že Triangle se snažil naladit bassreflex tak, aby poskytl skutečně dost energie až k oněm 51 Hz. Oba měniče mají pak solidně čistý průběh, i když na výškovém reproduktoru je vidět několik rezonancí, patrně způsobených systémem EFS. Celkově ale skutečně velmi dobré.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Na zkreslení je vidět, že teprve od cca 1 500 Hz Borea BR02 nabízí zkreslení pod hranicí 1%, naopak pod touto hranicí je hramonické zkreslení relativně vysoké. Zejména peak mezi 300 a 400 Hz dosahuje až k 5,5%. Naštěstí není harmonické zkreslení pro běžného posluchače prakticky vnímatelné ani při těchto hodnotách.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Je vidět, že dominujícím typem zkreslení je druhá harmonická, i když ve zmíněném problematickém pásmu 300 – 400 Hz se 2. a 3. prakticky vyrovnává.

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Ladění bassreflexu je patrné na úroveň lehce pod 60 Hz, impedance pak klesá na slíbených 3,8 ohm mezi 180 a 350 Hz. Na 160 Hz je vidět rezonanci kabinetu, je to zároveň místo, kde na frekvenční odezvě najdete malý, ale viditelný propad. Celkově ale průběh impedance (vyjma zmíněného poklesu) není nijak náročný, ani elektrická fáze nezatíží zesilovač nějak neproporčně. Dříve než při vysoké hlasitosti Borea BR02 stihnou být větší zátěží pro elektroniku, uslyšíte limit středobasu a stejně tedy tak nahlas hrát nebudete.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 8 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ skvělá cena

+ v kontextu ceny pěkné provedení

+ kompaktnost

+ velká snaživost

+ výtečný zvukový výkon v nižších a středních hlasitostech

ZÁPORY

- při vyšší hlasitosti již nestačí středobas

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Soundstyle | www.soundstyle.cz 

fSdílet

Tweet