Když se spojí teoretické poznatky se zkušenostmi s jejich aplikací, vzniknout by měl objekt promyšlený, bezchybně fungující a plnící svůj účel. Alespoň tak se staví k vývoji své elektroniky i reprosoustav firma T+A – soudě podle úspěchů, kterých za skoro půlstoletí Siegfried Amft a jeho tým dosáhli v oblasti hi-fi (včetně třeba prvního převodníku, schopného zpracovat DSD1024), to je přístup správně zvolený. Ačkoliv dnes dominuje nabídce elektronika, společnost začínala jako výrobce reprosoustav.

Dodnes mají reprosoustavy četné zastoupení v nabídce značky – k dispozici je pět řad, prostřední se nazývá Criterion (jméno, s nímž Amft přišel již ve svých začátcích) a obsahuje vlastně jen dva sloupky. Větší Criterion S 240 a menší Criterion S 230.

Menší je nicméně poměrně relativní adjektivum, pořád jde o nemalé sloupky. Tomu dojmu pomáhají už vysoké a mohutné hroty na koncích kovových nosníků pod spodní stěnou. Celkem široká a hluboká ozvučnice se mírně zaklání, čisté a jednoduché tvary mírně odlehčuje zakulacená zadní stěna, zaoblené přední boky a všeobecně „měkké“ hrany. Konstrukce se navíc směrem dozadu ještě maličko zužuje, což minimalizuje množství paralelních ploch.

Dopředu se směstnalo celkem pět měničů, nahoře se nalézá D’Appolito konfigurace (výrobce tomu říká Symmetric Directivity, protože to skutečně omezuje odrazy od podlah a stropů) dvou kónických středotónových reproduktorů, mezi nimiž je tweeter v „oku“ zvukovodu. V dolní polovině dlí dva basáky, pod nimi se ještě otevírá poměrně rozměrný obdélník výstupu zpožďovací linky s jednoduchou krycí mřížkou s šestiúhelníkovými oky.

Vzadu se tím pádem nachází pouze panel s dvěma páry křídlových matic pro možnost bi-wiringu / bi-ampingu.

Mimochodem, estetická konstrukce bez šroubů není jen pro oko, ale T+A říkají, že má za cíl odstranit z cesty velmi krátkých zvukových vln vyšších frekvencí (mají pár milimetrů, maximálně centimetrů) jakékoliv objekty, od nichž by se mohly odrážet. Většinu vnitřní konstrukce zabírá dlouhá transmission line, táhne se nejprve vzhůru až pod horní desku a pak zadem dolů a dopředu. Středo-výšková trojice měničů má svou vlastní nevelkou pracovní komoru.

Vysokotónová kopulka běžného průměru 2,5 cm je vyvinutá přímo pro modely Criterion, vyrobená je z hořčíku, který ve výrobě ručně potahují povlakem, tlumícím rezonance kovu. Středotónové misky mají průměr 12 cm, ty basové 17 cm. V základních konstrukčních principech jsou stejné – kovové membrány mají vytlačený hvězdicový vzor, rozbíjející nežádoucí rezonance, veliké kulaté plochy ve středu naznačují nadprůměrné rozměry kmitacích cívek a pevné vlnky závěsů jsou koncipované pro vysokou zátěž.

Criterion S 230 mají třípásmovou frekvenční výhybku FSR (Fast Signal Response) s oddělenými deskami pro basovou a středo-výškovou sekci. Výrobce nemluví o žádných super luxusních součástkách, z fotek je nicméně vidět poměrně komplexní konstrukce včetně třeba mixu cívek se vzduchovým a kovovým jádrem a podobně. Přechodové frekvence leží na 200 a 2 000 Hz.

Celkový frekvenční rozsah sahá od 29 do 45 000 Hz, reprosoustavy deklarují impedanci 4 ohmy a citlivost 87 dB.

Fyzicky šplhají Criterion S 230 do 105 cm (včetně nožiček), mají šířku 31 a hloubku 43 cm. Váží 37,5 kg.

Primární poslech probíhal v showroomu dovozce na T+A R 2500 R ve společnosti Roon Nucleus, ale třeba i gramofonu Dr. Feickert Analogue Volare 25 s přenoskou HANA MH a předzesilovačem Vero. K porovnání jsme měli KEF Reference 1 Meta nebo Bowers & Wilkins 804 D4. Kompletní kabeláž pocházela z nabídky T+A.

Basa Roba Wassermana v „Ballad of the Runaway Horse“ („Duets“ | 1988 | UMG Recordings | 00011105971225) byla skrze dvojici basáků a zpožďovací linku do místnosti vpuštěna v „krotké“ podobě – nepřehnané, precizně a v klidu artikulované tóny zároveň ale nepůsobí suše. Civilně, to asi ano, je to však takové všeobecně úpravné a klidně neutrální. Dalo by se říct, že vám reprosoustavy ukážou, co do nich pošlete a jen málo do výsledku promítají svůj vlastní charakter. Oproti většině dostupných reprosoustav nezní tak intenzivně, preferují kvalitu informací nad dravostí a bombastičností, věrnost nad přibarvenou emotivností. Basu je pak každopádně dostatek, ale v tom smyslu, že je „zarovnaný“ se zbytkem pásma.

Střední pásmo ve „Stay on Your Knees“ („Jesse Marchant“ | 2014 | No Other Records | NOT01) bylo hladké, netechnické, cítíte trochu přirozeně působící vřelosti, ale také dotek jakési jemnosti – přesto zůstává střed přirozeně dominantní entitou a velmi dobře čitelný. Konkrétnost je též dobrá, díky absenci pocitu technicistnosti však hudba plyne ani velká, ani malá, jednoduše celkově „zarovnaná“ a měkce realistická, lehká a svižná, v ničem však urputná nebo „průbojná“. Pokud vás tu má zvuk upoutat, je to nahrávkou jako takovou, potažmo zvoleným zdrojem signálu, jehož profil vám reprosoustavy ukážou – ony samotné v podstatě „jen ukazují“.

Zvuk činelů v „Jubilee Street“ Nicka Cavea („Push the Sky Away“ | 2012 | Bad Seeds | BS001CD) umí být poměrně výrazný, skrze Criterion S 230 pronikal však klidně, čistě a jasně, ovšem bez pocitu jakéhokoliv zdůraznění. Čistota kovového vjemu jasně ukazuje na minimální zkreslení a vlastní charakter, výsledek je civilní a hodně ovlivněný tím, zda jde o poslech digitálního souboru nebo třeba LP – reprosoustavy ukazují ten či onen charakter, opět bez vlastního přibarvení. Rozlišení je pak výtečné, výškáč by mohl být slovníkovou definicí civilnosti a realističnosti v rámci své kategorie.

Kytara a tleskání mají v „Puente de los Orfebres“ Vicente Amiga („Memoria de los Sentidos“ | 2017 | SONY | 886446085975) skutečně expresivní výbušnost, reprosoustavy T+A tento vjem podají trochu klidněji a jemněji, nicméně razance a kontrola jsou velice dobré. Reprodukce se drží signálu a jeho špiček, ukazuje je utaženě a konkrétně, byť spíše decentněji a bez pocitu, že nad vámi švihne bič. Že jsou však schopnosti reprosoustav dobře dimenzované, to ukazuje tichá reprodukce, kdy v ní pořád zůstává pocit dynamického kontrastu.

Soudě podle „All My Friends“ („Amos Lee“ | 2005 | Blue Note | 00724359735054) by mohly být Criterion S 230 vlastně považovány za velký monitor. Ne ve smyslu pedantského soustředění na nuance a mikrodetaily, ale spíše v tom, jak komplexně a čitelně hudbu ukazují. Nikde žádné okaté efekty, pocit frekvenční vyrovnanosti a věrná tonalita nástrojů – to jsou hlavní ambice T+A. Ona celková nenucenost patrně ve většině z nás bude zprvu působit až nenápadně, nicméně všechno se děje přehledně, čistě a to v míře rozhodně nadstandardní. Hlavní charakter definuje nahrávka a použitý zdroj, je to takové až trochu starosvětské ladění, které nechce sršet informacemi, ale hladce a organicky ukazovat celek.

Zajímavé bylo, že prostor „Fragt“ dánského elektronického jazzového dua Svaneborg Kardyb („Over Tage“ | 2023 | Gondwana Records | 395068) byl velmi úhledný, přesto ne nějak obrovský, jak byste možná očekávali s ohledem na velikost reprosoustav. V podstatě se Criterion S 230 chovají jako větší, soustředěné regálovky s bezešvě navázaným spodním pásmem. Je to takové nonšalantně „normální“, obraz drží pevně v pravolevé ose, stejně jako ukazuje protažení do hloubky, byť ne takové, o kterém byste řekli, že přesahuje rozměry místnosti nebo kdoví co ještě. Soudržnost a přehlednost jsou však excelentní, vše se odehrává mimo ozvučnice.

Pokud jste z těch, kdo má rád okamžitou zábavu a intenzivní hudební „masáž“, tak pro vás asi Criterion S 230 tak úplně nebudou. Třeba „Que Sera Sera“ od Pixies („You’re So Impatient“ | 2024 | Warner Music | 4099964058789) je uvolněná, na basech maličko těžší skladba a právě tak ji T+A reprodukovaly. Jednoduše řečeno, co do reprosoustav pošlete, to také dostanete. Zajímavé je, že ačkoliv nejde o kdovíjak špičkový záznam, tak z Criterion S 230 vychází organizovaně, přehledně a „snadno“ – tedy bez jakékoliv agrese nebo nejistoty ve formě. Nemá kdovíjaký drajv, honosí se však skvělou civilizovaností a transparentní realističností.

Společnost T+A je rozhodně známa tím, jak moc si zakládá na dospělém projevu svých produktů a sloupky Criterion S 230 jsou toho dalším důkazem. Možná, že jejich nenápadný a ne úplně luxusní (byť ne špatný) design a povrchové zpracování neoslní na první dobrou, je to však v souladu se zvukovým laděním. Jako kdyby T+A nabízely hlavně potenciál a neutrální transparentnost, díky čemuž vám dávají svobodu vybudovat zvukový profil, který se líbí právě vašim uším za pomoci volby správného zdroje signálu, zesilovače, kabelů a bůh víc čeho všeho dalšího. Formálně umí ukázat Criterion S 230 disciplinovaně a kultivovaně vlastně celý frekvenční rozsah (možná vyjma nejníže položených kousků elektronických skladeb nebo varhan), nikdy nesklouznou k jakékoliv agresi nebo nepříjemnosti, zároveň ale nechtějí být v ničem agresivní nebo prominentní. Criterion S 230 jsou poslechovým nástrojem pro ty, kdož si cení dospělé, civilní a nepřibarvené formy, skrze níž vynikne hudba samotná – což je fakticky ta pravá a puristická definice slov „high fidelity“.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 25 metrů čtverečních a běžným „zabydlením“, bez akustických prvků.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Z grafu lze odečíst, že Criterion S 230 skutečně dosáhnou pod metu 30 Hz, pomineme-li vliv místnosti (propady na 52, 200 a 450 Hz), je znát maličko, ale nijak zásadně bohatší basové pásmo, propad v oblasti 1 až 10 kHz a lehoučkou špičku v oblasti cca 17 kHz. Není to naladění dokonale rovné, nicméně ani nejde o žádné vyslovené excesy a zdůrazňování. Reprosoustavy pak jsou v zásadě nesměrové. Možná právě takový styl odpovídá „nepravidelnému“ profilu našeho sluchového vnímání a proto se T+A zdají tak vyrovnané.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – basová část (zelená) a středo-výšková část (zlatá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedanční křivky je relativně členitý, ladící kmitočet transmission line je vidět v oblasti kolem 30 Hz, mezi 70 a 100 Hz se pak spouští až mezi 3 a 4 ohmy. Dvě špičky výše ve frekvenčním rozsahu prozrazují přítomné přechodové filtry. Také elektrická fáze je ne snad přímo složitá, ale nekompenzovaná. Stabilnější zesilovač by určitě měl být nezbytností.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 246 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi věrné a neutrální

+ urovnaná prezentace, která netlačí detaily, ale přesto jich nabízí high-endový dostatek

+ otevře a předestře čitelně i horší nahrávky

+ pocit jakési nenucené opravdovosti bez zkreslování nebo vlastního charakteru

ZÁPORY

- povrchové provedení nutně nebudí dojem luxusu adekvátního třídě

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet