Doktor Christian Feickert je německý konstruktér, který uspěl v oboru konstrukce solidních gramofonových šasi, které přes zachování „lidského“ designu a relativně přijatelných rozměrů nabízí stabilitu, odolnost vibracím a mimořádnou flexibilitu při instalaci ramen a nejen to. V nabídce má ale i další komponenty, nejnověji to platí zejména pro Vero, středně velký komponent, který v sobě spojuje propracovaný gramofonový předzesilovač s předzesilovačem linkovým.

Šasi komponentu má méně obvyklé proporce na pomezí „poloviční šířky“ (kvůli absenci technických dat nemůžeme předat přesné rozměry ani váhu), dohání to nicméně solidní hloubkou, pocit „cihlovitosti“ zjemňují zakulacené boky.

Design je pohledově (i když ne snad přímo pohledně) symetrický, uprostřed pod velkým logem najdete naopak maličký displej s dvěma řádky, který informuje o veškerém dění a nastavených parametrech – není to úplně nepohodlné, ale z větší dálky už je přeci jen malý.

Vpravo i vlevo od displeje je rozmístěn „kříž“ z ovládacích tlačítek, těmi vpravo se loví aktuální vstup a upravuje hlasitost, těmi vlevo pak procházíte mezi možnostmi nastavení, respektive upravujete jejich hodnoty. Všechna nastavení lze realizovat na dálku, výrobce zvolil trochu netypicky dálkový ovladač Apple, takže budete muset trochu uvykat ovládací logice.

Při pohledu na zadní stranu je jasně vidět, že Vero je primárně phono předzesilovač. Z šestice cinchových vstupů je čtveřice určena pro gramofony – dva jsou pro MM a dva pro MC přenosky, dva poslední jsou pak logicky klasické linkové vstupy. Škoda, že tu není alespoň jeden pár vstupů symetrických. Ten je nicméně přítomen u výstupu, kde vedle sebe paralelně pracují cinchový a XLR výstup. Výrobce nicméně tvrdí, že výstupní obvody nejsou citlivé na zátěž a délka připojených kabelů tedy nehraje roli.

Napájecí konektor má šestikolíkovou podobu, je to proto, že napájecí zdroj je vyveden externě. Jde o malou krabičku obdobného stylu, jakou má hlavní šasi, z nějakého zvláštního důvodu má ovšem napájecí rozhraní z obou kratších stran, takže není na pohled úplně elegantní. Výstup do předzesilovače je dokonce „vpředu“ (budeme-li tak označovat stranu s popiskem a logem). Dozadu pak vede klasická síťová šňůra do zásuvky s kolébkovým vypínačem.

Vnitřní obvody jsou koncipovány jako „přizpůsobivé“, tj. každému vstupu lze nastavit vstupní impedanci a třeba také zesílení, subsonický filtr se strmostí 12 dB / oktáva, vyvážení kanálů apod. Můžete tak provozovat skutečně až čtyři gramofony (nebo gramofon se čtyřmi raménky apod.) bez nepohodlné nutnosti stále něco měnit. Ke každému vstupu pak lze také nastavovat zajímavost a sice zda se má nebo nemá používat vestavěný předzesilovač, což opět značně rozšiřuje variabilitu systému. Celkově lze také volit mezi režimem Mono a Stereo.

Zesílení probíhá ve čtyřech stupních, aby bylo dosaženo co nejlepšího odstupu signálu a šumu, samotná regulace úrovně probíhá po 0,5 dB krocích. Napájecí obvody jsou pojaty jako plně symetrické, obsahují nízkošumové napěťové stabilizátory.

Pro úplnost zmiňme, že u MC přenosek lze nastavovat vstupní impedanci od 25 ohm, po jemných krocích jdete do 100 ohm a následně se kroky zvětšují a to až do 1 733 ohm, následuje skok na 47 000 ohm, čímž se přizpůsobíte prakticky i jakékoliv exotice. Pro MM přenosky lze nastavovat vstupní kapacity v dostatečném rozsahu. Zisk gramofonového předzesilovače je regulovatelný od 48 do 60 dB u MM a od 60 do 78 dB u MC přenosek.

Vero jsme poslouchali v showroomu dovozce a to na systému s KEF R11 a T+A PA 2500 R (jehož phono sloužilo pro porovnání) na šasi Dr. Feickert Blackbird s ramenem Reed 3P a přenoskou Hana Umami Red, ale také s T+A G 2000 R v základním osazení. Kompletní kabeláž pocházela od T+A.

Přestože jsme se soustředili na roli Vero jakožto phono předzesilovače, samozřejmě jsme okusili i schopnost regulace hlasitosti a nutno říct, že tu není žádný problém, respektive čistota a jemnost zůstávají prakticky na úrovni použitého T+A, což je vlastně s ohledem na cenovou relaci velká poklona.

Kontrabas Charlie Hadena v „My Old Flame“ („Last Dance“ | 2014 | ECM | ECM 2399) byl krásně pevný, jistý ve svých brouknutích, předzesilovač nechává velmi jasně vynikat charakter gramofonu a přenosky, hraje konkrétně a velmi pevně, takže snadno cítíte váhu a objem velkého nástroje i jeho zvuku. Zároveň je ale zachována příjemná pružnost, takže bas si jen tak mrouká, Vero tu kombinuje úctyhodnou míru technické preciznosti s noblesní přirozenou vřelostí.

Protože Vero neukazuje nijak výrazně svou vlastní charakteristiku, o to více proniká do výsledného zvuku kvalita nahrávky – třeba u „Muddy Waters“ od LP („Lost on you“ | 2017 | Vagrant | 538284881) to znamená i nezanedbatelné množství limitů typu komprese nebo třeba i ostrosti; předzesilovač vám jednoduše ukáže co dostává, zde tedy velice krásný zvuk přenosky Umami Red na velmi průměrné kvalitě středů dané skladby. Přesto však dokáže Vero uchovat záživnost poslechu, není to nesnesitelně strohá analytičnost, spíše dostanete v příjemně kultivovaném podání to, čeho je záznam technicky schopen.

Naopak u krásných záznamů, jako je „Joni“ od Mathiase Eicka („Skala“ | 2011 | ECM | ECM 2187) si užijete vynikající výšky, živé, objemné a přitom bez nějaké přidané efektní zvonivosti. Je to přirozený témbr kovu s jasně načrtnutou texturou, bez příkras i bez nějakých umělých zahlazení případných nedokonalostí. Vero je autentický, velmi transparentní přístroj s výtečnou detailností a přirozeností.

Zvuk velkého bubnu v úvodu „Lion in Winter“ od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) byl možná trochu kratší, jaksi utaženější a trošku sušší, zato ale s velmi jasnými konturami a excelentní pevností. Zůstává i velká část objemu, takže Vero nabízí už vpravdě high-endovou formu této staré, ale výtečné nahrávky. Dynamika obecně je nepřidušená, zvuk je autoritativní a konkrétní, nehraje si n nějaké zakulacování, ale opět i tady dává naplno to, co záznam nabízí.

Proto nebylo překvapením, kolik informací a drobných nuancí vydoloval z „Modul 60“ od Nik Bärtsch s Ronin („Awase“ | 2018 | ECM | ECM 2603) – díky pevnému a jistému podání (i když ne technicistně strohému) vnímáte dlouhé dozvuky opravdu pěkné nahrávky a jen minimum šumu v pozadí, takže celkově vůbec máte pocit velmi dobrého kontrastu, díky kterému je čitelnost příkladná. Je ale znáte, že Vero už je natolik dobrý phono předzesilovač, že jde prakticky z cesty samotnému systému. Všechno tak nějak sedí pohromadě jak má, čisté a zřetelné.

Prostor v „There is a kingdom“ Nicka Cavea („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10) měl jasně patrnou i hloubku, opět se dá říct, že forma reprodukce je natolik precizní, že samotný výsledný dojem utváří limity a vlastnosti nahrávky, nikoliv nějaká charakteristika samotného předzesilovače. Ten zajišťuje natolik čistý a „srovnaný“ zvuk, že vnímáte bezproblémovou lokalizaci nástrojů a takovou tu přirozenou soustředěnost – navíc přímém srovnání s jinak slušným řešením v T+A zesilovači je naprosto jasné, že Vero zvládá mnohem expanzivnější, širší i hlubší prostor a že umí (tak trochu na rozdíl od T+A) přenést i takovou tu abstraktní vrstvu „vzdušnosti“.

„Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083) pak zněla neupejpavě, s pěknou dávkou energie a sytosti v basovém základu, přitom tu nic nebylo nepatřičně zdůrazňováno a hudba samotná mohla nenuceně plynout ve svém rytmu. Možná, že Vero hraje nepatrně decentněji, možná, že se to ale ukazuje samotný záznam se svými jistými omezeními stran dravosti, kdo ví. Zážitek je to každopádně právě takový, jaký zprostředkuje přenoska / rameno / šasi, protože stejná deska na systému na bázi Blackbird zněla s famózní zábavností, kdy si chcete jen tak poslouchat dál a dál a po přehození na gramofon T+A se zvuk proměnil prakticky o 180 stupňů na analytický, tvrdý a – pro naše subjektivní hodnoty, pochopitelně – podstatně méně atraktivní, byť možná fakticky o něco věcnější.

Dr. Feickter v analogovém světě zjevně velmi dobře ví, čeho chce dosáhnout a jak to udělat – je-li cílem firmy navrhnout takové technické prostředky pro reprodukci vinylů, abyste nevěděli, že posloucháte vinyl s jeho limity a mohli si jen tak užívat oblíbenou nahrávku, pak se to daří. Phono předzesilovač Vero je natolik transparentní, že prakticky nemá žádnou výraznější vlastní charakteristiku, přitom je ale natolik technicky kompetentní, že v systému zajišťuje pevnost, čistotu a jasnou srozumitelnost nahrávek. Nelze pak odhlédnout od vysoké přidané hodnoty linkových vstupů a možnosti regulace hlasitosti, čímž se pro ty, kteří mají jako primární, ale ne jediný zdroj signálu gramofon, stává Vero velmi atraktivním balíčkem s všestrannými schopnostmi. Pokud si tak chcete být jisti, že svůj gramofon (přenosku, rameno, ale nakonec i jakýkoliv jiný zdroj) uslyšíte právě tak, jak hraje, tak Vero do Dr. Feickerta je velmi dobrá volba.

Kč 134 800,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnost využití i v roli linkového předzesilovače

+ solidně fungující regulace hlasitosti

+ možnost uložení presetů

+ velmi čistý a přirozený zvuk

+ téměř neznatelná úroveň šumu

ZÁPORY

- mohly by zde být XLR vstupy, koukáme-li na přístroj z pohledu linkového předzesilovače

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet