Ve Finsku sídlící značka Gradient je specialistou na výrobu od mainstreamu se odlišujících reprosoustav již od roku 1984. A od té doby až dodnes zůstává domov firmy ve středně velkém městě Porvoo asi 50 km východně od Helsinek, stejně jako zůstává společnost v rukou rodiny původního zakladatele - nejnovějším modelem je hodně atypický sloupek 1.4, u jehož popisu najdete velmi výstižnou první větu: "Před 35 lety jsme se rozhodli jít vlastní cestou a nenásledovat kohokoliv jiného."

A už při prvním pohledu na originální estetiku modelu Gradient 1.4, který jménem a trošičku i zjevem navazuje na první firemní model 1.0, je jasné, že tihle Finové to myslí vážně a jak sami tvrdí, sledují linky definované funkcionalismem. Reprosoustavy se skládají ze dvou částí - spodní má tvar komolého kužele, širší spodní základna stojí na poměrně vysokých a měkounkých nožkách, jež se snadno vypořádají s vibracemi; je to třeba, protože celý tento spodní kus slouží pro nejhlubší oktávy s tím, že na dolní ploše se našlo místo jednak na basový reproduktor, jednak na mohutný bassreflexový nátrubek.

Na vrchu, v mírné prohlubni, sídlí koule s mřížkami z obou stran. Krom toho, že z ní vede poměrně krátký signálový kabel s XLR koncovkou, kterou je třeba v prohlubni zacvaknout, můžete si "hlavu" modelu 1.4 natáčet a směrovat jak je vám libo. To může být geniální řešení, který vám dovolí ladit projev reprosoustav bez nutnosti s nimi nějak dramaticky šoupat - a opět to ladí s tvrzením výrobce, že jde o výsledek jejich snahy najít reprosoustavy, které budou fungovat v každém prostoru.

Mimochodem, ve sférické horní ozvučnici se nachází na jedné straně za mřížkou pro firmu charakteristický koaxiální reproduktor (s první verzí přišli v Gradient v roce 1993). Co je zajímavé, to je mřížka na opačné straně koule - tam je totiž zdroj "anti zvuku", jak to výrobce pojmenovává, neboli výdech, odkud proudí zvukové vlny s obrácenou fází a tak se vyruší nežádoucí odrazy od zadní zdi. Jde o řešení, které zajišťuje, že drtivá většina zvuku je v pásmu 200 Hz a více pocházející výhradně z přímého (kardioidního) vyzařování a ne z odrazů. A tím pádem můžete samozřejmě 1.4 umístit i blízko zadní zdi.

Reprosoustavy vypadají díky svým tvarům bez jediného pravého úhlu vlastně menší než doopravdy jsou - v reálu totiž na výšku vyrostly na 88 cm, na šířku i hloubku jsou pak logicky díky kruhové podstavě stejné a mají průměr 32 cm. Při tom všem váží jen 15 kg - jde totiž o to, že místo klasických materiálů jsou obě části ozvučnice zhotoveny z technopolymeru vyvinutých v domácím Finsku. Povrch (buď v grafitovém nebo bílém dekoru dle RAL vzorníku - kombinovat mimochodem můžete rozdílné barvy pro každou část ozvučnice) je odolný, snadno čistitelný a pravděpodobně bude dlouho stejný, na druhou stranu je spíše moderní než luxusní a možná je to v téhle cenové třídě už trochu škoda. Alespoň terminály, nacházející se na zadní straně (nebo ji spíše svou přítomností definující), jsou pěkné a bytelné.

Nejhlubším tónům ve velké ozvučnici slouží kónický woofer s průměrem 22 cm, vedle něj je velmi dlouhý bassreflexový nátrubek, který odspodu prochází téměř celou výšku pečlivě vytlumené ozvučnice. V kouli se pak nachází koaxiální středo-výškový reproduktor. Jeho šíři určuje průměr 17,6 cm středotónové membrány z rákosového papíru, ve středu pak sedí 2,5 cm kopulka ze slitiny hliníku a hořčíku.

Reprosoustavy jsou tak logicky třípásmové, dělené na úrovni 200 a 2 500 Hz. Hrají v požehnaně širokém rozsahu 45 - 20 000 Hz (+/- 2 dB) a sáhnout si s poklesem -6 dB až na 27 Hz. Jmenovitá impedance 4 ohmy se pojí s trošičku nadprůměrnou charakteristickou citlivostí 87 dB / 2,83 V / m.

Gradient 1.4 jsme poslouchali ve všech běžných redakčních sestavách - hrály tak s OPPO UDP-205 a Norma Revo IPA-140 místo Harbeth Monitor 30, hrály s Cambridge CXC a Cambridge CXA80 místo Fischer&Fischer SN-70, ale také s Teac NT-503 a Emotiva XPA-DR2. Zkoušeli jsme také gramofon VPI Scout spolu s předzesilovačem Grandinote Celio a zesilovačem Grandinote Shinai. O použitých kabelech, filtrech a dalším příslušenství se vše potřebné dočtete v pravém sloupci -->.

V Rossiniho "Duetu pro cello a kontrabas" ("The Absolute Sound Reference" | 2016 | STS Digital | STS-6111152) vnesly nevelké "jedna-čtyřky" do místnosti basu tolik a v takové hutnosti, že se nutně začnete poohlížet po subwooferu nebo jiném zdroji hlubokých tónů. Hloubka je v jejich podání pocitově nelimitovaná a hutné tóny umí vyplnit prostor více než snadno. Bas je uvolněný a nadýchaný, potažení smyčce přes struny je nicméně temné, mručivé a mohutné jako přicházející letní bouře - je to nicméně snadné, lehké bručení, kulaté, tučné a "do hezka" směrované, není to bas drtivý nebo suchý, spíše naopak pěkně šťavnatě houpavý. Jeho objemem a hloubkou budete zajisté šokováni, také pak dozajista tím, jak snadno jej prakticky jakýkoliv zesilovač probudí a s jakou lehkostí zůstává bas "svůj", tedy vstřícný, poddajný a vláčný, aniž by ovšem postrádal sílu či kontury.

Při zpěvu Doris Day v "Over the rainbow" ("Diamond Voices of the Fifties" | 2015 | STS Digital | STS-6111140) doceníte celistvost a vyrovnanost projevu koaxiálního měniče, zpěvaččin vokál nicméně i zde zjevně inklinuje k vřelejšímu, "lidskému" a plnému, bohatému stylu. Zvuk je hebký a sladký, přitom však ve svém celkovém vyznění působí velmi uvěřitelně, není to totiž příjemnost umělá, jen jaksi ve své muzikálnosti zdůrazněná. Vokál je přirozeně velký, cítíte za ním hmotu těla a navzdory zjevné kulatosti a jemnosti mu neschází expresivita tam, kde zpěvačka trochu více sykne nebo zvýší hlas.

Mnohé perkuse v čele s jasnými činely ve Floexově "Prenatal Hunters" ("Extended Dynamic Experience 5" | 2017 | STS Digital | STS-6111158) poukázaly na skvělé napojení výšek na střední kmitočty, není tu žádný pozorovatelný "zlom" v energii ani charakteru. I nejvyšší tóny tak sdílí onu klidnou, sladkou a jemnou náturu středního pásma a i nejvyšší tóny umí být razantní a jasné tam, kde je to žádáno. V doznění činelů pak ale přeci jen cítíte, že tweeter do své práce vkládá přeci jen více energie, že se snaží konec pásma "projasnit" a díky tomu právě kovové dozvuky zůstávají pocitově výrazně a dlouho ve vzduchu. Přes nesporný dostatek energie ale 1.4 kladou důraz na to, aby nebyly ani u problematičtějšího hudebního materiálu "jedovaté".

Stravinského "Ptáka Ohniváka" (Utrechtsch Studenten Concert + Bas Pollard | "Dynamic Experience Classics" | 2014 | STS Digital | STS-6111139) dokázaly Gradient 1.4 vzít pěkně od podlahy, jak se říká. Možná to není vyslovená zvuková stěna, ale zvuku je věru dost a je živý, přesto laskavě klidný. Není to nutkavá snaha napumpovat do prostoru co nejvíce energie, ale spíše ve správný okamžik vzedmout hudbu s klidem a nadhledem, dát vám pocítit její plnost a poddajně, pružně reagovat na dynamické špičky. Není to drtivý, tvrdý zvuk, ale dýchající svým tempem ve více než dostatečném objemu a dojmu tělesnosti.

Zejména "koule", tedy koaxiální středo-výšková sekce, je pak i velmi solidně informativní. Opět bylo cítit, že v "Pie Jesu" se zpěvačkou Ellen van Zomeren ("Incredible Music Volume 4" | 2012 | STS Digital | STS-6111130) to není závod o dokonalé vykreslení těch nejjemnějších nuancí a nejposlednějšího tónu v pozadí, ale že jde spíše o celkovou, chce se říci přirozenou či organickou prezentaci. Necítíte žádnou nutkavou potřebu vytahovat informace, žádné zdůraznění, přesto je hudba uspořádaná, snadno čitelná a nenásilně plynoucí. Je to opak suché studiové analytičnosti, zvuk bohatý a tak nějak zvláštně zjemněný, aniž by to však kompromitovalo jeho artikulaci a čistotu.

Co pak jde Gradient 1.4 víc než dobře, to je podání prostoru nahrávky - zejména proto, že výsledek můžete velmi dobře ovlivnit díky volnému natáčení kulatých středo-výškových modulů. Stačí si chvilku hrát a docílíte ideální šíře, hloubky a také spojitosti scény - můžete snadno natáčením ovlivňovat třeba to, jak blízko u sebe bude kytara a hlas v "Dream about you" (Eva + Stevie B. | "STS Test Demo CD Vol. 1" | 2014 | STS Digital | STS-6111134), nebo to, jak "soustředěně" či "vzdušně" bude zvuk působit. Je to vlastně velmi pěkný nápad, byť finální usazení a doladění reprosoustav vyžaduje trochu času. Pokud se vám ale podaří trefit to optimálně, scéna je semknutá, pevná, přehledná a nástroje mají excelentní lokalizaci. Také pak stojí za pozornost hloubka, kterou reprosoustavy dokážou scéně vtisknout.

Když pak pustíte nahrávku s mohutným basovým základem jako je třeba "Aeró Dynamik" od Kraftwerk ("Extended Dynamic Experience 2" | 2015 | STS Digital | STS-6111149), tah, síla a objem odspodu vás zajisté nadchne. Hudba je prezentovaná přes svou syntetickou tvrdost a suchost spíše klidnějším způsobem, ale velmi plynule, houpavě a s pocitem robustnosti a autority. Všechno je odvážně velké, uvolněné a pocitově nestísněné, bohaté a zřetelné, takže je velmi příjemné poslouchat jak potichoučku (kde ale objem není takový), tak nahlas, kdy si užijete řádné proporce a důraz.

Originálně pojaté reprosoustavy Gradient 1.4 se vymykají běžné produkci a jejich největší silou (krom vzhledu, který vás prostě bude bavit nebo vás naopak odradí - objektivně vzato by snad v dané ceně mohly ozvučnice působit o kousek luxusněji, ale odolný a moderní materiál na jejich povrchu má zase jiné přednosti) je schopnost hrát snadno - snadno co do schopnosti zahrát prakticky s jakýmkoliv zesilovačem, ale snadno i v tom smyslu, že ani celodenní poslech neztrácí jiskru a motivuje vás užít si ještě kousek toho a tamtoho. Reprosoustavy možná mají trochu měkčí celkové ladění, ale když je v nahrávce skutečně hluboký bas, budete dozajista překvapeni, jak neuměle a nenašponovaně se dokáže z relativně kompaktních rozměrů vylít do místnosti a jak v klidu se vše dokáže poskládat do vpravdě plnorozsahové reprodukce. Gradient 1.4 jsou zábavným kouskem high-endu, který se sice pouští méně vyšlapanými cestičkami, ale přesto je snadné naladit se na jeho vlnu a užít si jeho dar harmonické hudebnosti.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny na pevném soklu cca půl metru nad zemí (v případě regálových modelů samozřejmě na stojanech) a co nejdále od stěn to bylo možné.

Od 200 do 15 000 Hz, kde se "děje" drtivá většina hudby, jsou Gradient 1.4 velmi příkladně vyrovnané a je tu znát síla jejich koaxiálního řešení. Nad hranicí 15 kHz dochází k překvapivému zesílení nejvyšších kmitočtů, přírůstek energie svádí k myšlence, že moderní nahrávky s vysokým rozlišením a podílem obsahu právě v tomto spektru by mohly vyznít světleji. Poslechové zkušenosti o tom nicméně nevypovídají. Velký propad na 130 Hz je zjevně dílem místnosti, respektive toho, že měření probíhá ve standardní vzdálenosti 1 m, kde se reprosoustavy ještě korektně "nesečtou" - z naměřeného vyplývá, že 1.4 je dobré umístit i navzdory jejich nevelkým rozměrům spíše dále než blíže a to jak od sebe, tak od zdí. Vezmeme-li to ale jako fakt, pak je až s podivem, že Gradient 1.4 naplno zvládnou 45 Hz a jen s nevelkým úbytkem energie jdou až na 30 Hz, což už jednoduše stačí k označení "plnorozsahové". V poslechové vzdálenosti kolem 2 m pak dostanete v pásmu 30 - 20 000 Hz prakticky optimálně vyrovnané reprosoustavy.

Impedance (červená) má poněkud netradiční průběh. Nikdy neklesá pod úroveň 5 ohm a i tam se zdrží jen krátce v basovém pásmu mezi 100 a 200 Hz, takže 1.4 jsou velmi "bezpečné" a vhodné i pro exotičtější lampové zesilovače kupříkladu. Patrně díky absenci rohů a souběžných stran tu není viditelné stojaté vlnění (jen snad velmi letmý náznak v oblasti 300 Hz) nebo jemné diskontinuity, které by napovídaly něco o rezonanci panelů. Snad jen vybočení elektrické fáze (černá) kolem 50 Hz, 1 000 Hz a 5 000 Hz si zaslouží drobnou pozornost v kontextu hledání optimálního zesilovače, ale jakýkoliv solidní tranzistor (protože k reproustavám této cenové třídy jistě nepřijde zesilovač za 5 ani 10 tisíc Kč) a vlastně ani lepší lampa nebudou neúměrně zatěžovány a Gradient 1.4 lze označit jako férově přátelské co do chování vůči zesilovači.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]

Kč 159 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ možnost přizpůsobení vyzařování

+ kompaktní stavba a přitom mocný zvuk

+ skvělý prostor

+ snadno "stravitelný" zvuk napříč žánry a hlasitostmi

+ lehký partner pro zesilovače

ZÁPORY

- zpracování by možná mohlo při dané ceně o kousek více evokovat luxus

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet