Gryphon (česky správně gryf) je mýtické stvoření s tělem lva a orlí hlavou, křídly a pařáty. Je to nicméně i svébytná dánská firma, vedená neméně svébytným designérem Flemmingem E. Rasmussenem, jehož malířské a grafické kořeny se velkou měrou přenášejí do firemních produktů již od založení v roce 1985. Katalog Gryphon dnes sahá od dělených i integrovaných zesilovačů přes přehrávače a převodníky až po doplňky jako jsou kabely či hroty, nemalou energii však výrobce napírá i směrem k reprosoustavám.

Vrcholem nabídky jsou monstrózní a jen těžko dostupné dvojité věže Kodo, přesně uprostřed katalogu nicméně najdete neméně výstřední, ale podstatně levnější (i když stále pekelně drahé) sloupy Pantehon, které firma označuje s typickou dávkou originality jako "nejkompaktnější sloupek, jaký jsme v Gryphon byli schopni vytvořit". Mocné třípásmové Pantheon jsou mimo jiné i nejvyšším modelem firmy, který nemá aktivní basovou sekci.

Pokud byste si je snad chtěli postavit domů, připravte se na stěhování 122 kg hmoty každého kusu (pořád lepší, než 1 354 kg u top modelu Kodo) a na to, že někam budete muset složit 148 cm výšky, 39 cm šířky a 69 cm hloubky.

Vizuálně jsou Panteon temné a technické jako všechny produkty Gryphon (třeba originální estetiku zesilovače Diablo inspirovala helma Darth Vadera a podobně), lehounce vypouklá čelní stěna je snad jen pro pocit zakryta řídkou sítí pružných "strun". Panely čelní stěny (s celkovou tloušťkou 7 cm!) jsou kovové, každý měnič má svou vlastní mechanicky nezávislou část čela kvůli minimalizaci přenosu vibrací, měniče jsou pak rozloženy symetricky kolem páskového vysokotónového modelu uprostřed pro dosažení ideálního zaostření.

Boky skříně jsou řešeny jednoduchými plochami, které vzadu přechází do mřížek, podobných větracím otvorům. Zadní stěna je také pokryta měkkou plstí, nahoře a zhruba ve třetině výšky se tu nachází opravdu obří výdechy bassreflexů, úplně dole pak panel s jediný párem mocným zlacených reproduktorových terminálů. U nich je jeden netypický prvek - dvě pouzdra pro baterie a páčka s označením "Test". Baterie zajišťují udržení vybraných kritických kondenzátorů ve výhybce pod konstantním napětím.

Ozvučnice z MDF profilů je uvnitř velmi výrazně vyztužená příčkami a má velmi tlusté stěny, při reprodukci zůstává prakticky inertní. Ostatně, váha 122 kg se prostě někde projevit musí. Vnitřní prostor je vytlumený kombinací vlny a blíže nespecifikovaných syntetických materiálů.

O nejvyšší tóny se stará skládaná fólie Air Motion Transformer, která neváží prakticky nic a vytlačuje velmi rychle vzduch z mezer mezi sklady fólie. O středy pak pečuje dvojice 5,5 palcových kónusů ze skelných vláken, o basy kónusy osmipalcové (ty mají vlastní komory a z nich vychází bassreflexové nátrubky). Jde o měniče dánské provenience, které si Gryphon výrazně upravuje. Třeba i v oblasti závěsů, které snižují vlnkové zkreslení, nebo třeba úpravou pohonného systému s trojicí magnetů.

Pasivní frekvenční výhybka čtvrtého řádu je konstruována ručně, usazena na plovoucím prvku pro eliminaci vibrací a mírně upravována pro jeden každý pár tak, aby bylo dosaženo dokonalého souladu měničů, navíc tu najdete technologii, která zajišťuje korektní zfázování měničů napříč všemi frekvencemi. Používá se tu komponentů od známých značek Duelund, Jensen, Holm nebo Mundorf. Komponenty jsou ručně pájeny stříbrnou pájkou v teflonové izolaci. Vnitřní kabeláž sestává z vodičů Gryphon - jde o postříbřenou měď v teflonovém obalu.

Gryphon Pantheon mají působivé psané specifikace - frekvenční rozsah 25 - 27 000 Hz platí pro toleranci -3 dB, s citlivostí 90 dB / W / m a nominální impedancí 4 ohmy budou patřit mezi snadno rozehratelné. Výhybka dělí tři pásma na frekvencích 250 a 2 500 Hz.

Reprosoustavy jsme poslouchali v ostravské poslechové místnosti dovozce, kde jim společnost dělal vskutku exkluzivní systém - byl tu předzesilovač Audionet Stern, monobloky Heisenberg a zdroj Planck s externím napájecím zdrojem Ampere. Propojeno bylo kabely Gryphon, případně Nordost Heimdall 2. Srovnávali jsme přímo s Vivid Audio Gyia G4, ale na stejném místě jsme poslouchali i G1 Spirit.

S mohutnou basovou částí Zimmerovy "Wheel of Fortune" ("Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže" | 2006 | Walt Disney) si reprosoustavy poradily naprosto suverénně. Gryphon obecně má naladění lehounce do hutnosti a temnosti, ale jak snadno prezentují ještě ne úplně nesmyslně velké reprosoustavy brouknutí kontrabasové sekce, z toho jde až hlava kolem. Ta síla, ta plnost, ta až zdůrazněná energie a ten hotový příval nejhlubších oktáv s až nestydatou autoritou. Není tu žádný patrný limit hloubky, žádné omezení energie, Gryphon působí, že by snad uhrály i stadion. Při vyšší hlasitosti se začíná otřásat sama materie reality, s takovou silou a přitom stále s dokonalou organizací Pantheon hrají.

Ve vokální části pásma, konkrétně na sytém hlasu Toma Jonese v "Did Trouble Me" ("Praise & Blame" | 2010 | Island Records), se Pantheon ukázaly jako hotová nevyčerpatelná studnice energie - hlas byl až neuvěřitelně plný, barevný, hutný a expresivní, reprosoustavy mají neuvěřitelný tah na branku a přitom udržují skvělou kázeň. Nejsou tak transparentní a ultra jemně detailní jako Vividy, ale jsou mnohem, mnohem sytější a jednoduše vás převálcují, prostě do vás hudbu nacpou obrovským, působivým a neuvěřitelně energickým, ale stále velmi spořádaným a realistickým způsobem. Je to prostě koncertně intenzivní prezentace.

Vysokotónový páskový reproduktor prokázal očekávanou vysokou rychlost reakcí, cinkavé kovové perkuse v "Crying" Jamese Blood Ulmera ("Live at the Bayerischer Hof" | 1994 | In+Out Records) byly výrazné, svěží a hlavně díky excelentní rychlosti perfektně oddělené a zaostřené. Dlouhý dozvuk cinknutí byl vedený pevně, ale přitom nijak vtíravě, nemáte pocit, že by páskáč ztrácel sílu i při relativně větší poslechové vzdálenosti. Na rozdíl od mnoha aplikací páskového řešení tady také nemáte pocit nějaké éteričnosti, ale naopak je to pěkně pevný, jasný, konkrétní zvuk, respektující realistické vyznění činelu s jeho velikostí a pocitem "hmoty".

Všechny výrobky Gryphon mají až směšně obrovskou schopnost vystihnout libovolně složitou dynamiku, vkládají do přednesu spoustu síly a razance, jednoduše hudbu protlačí do prostoru za jakýchkoliv podmínek. Mohutné bubny v "Earth Drums" ("Paramita" | 2002 | Wind Music) nic neukrajuje, jsou obrovské, neuvěřitelně razantní a dramatické, bez komprese, naopak snad ještě více nabuzené. Zvuk není tvrdý nebo suchý, zůstává spíše vřelý a poddajný, až možná laskavý, možná vyznívá lehounce temně, ale tou obrovskou váhou a autoritou reprosoustavy cvičí s naprostým přehledem.

Pantheon ve svém stylu reprodukce nekladou akcent na vytahování detailů, třeba z Vividů jemňoučké informace doslova tryskají, Gryphon v "My Right Eye" Laurie Anderson ("Homeland" | 2010 | Nonesuch) nicméně prokázaly, že umí být velmi informativní, jen je to celé zabalené ve velmi energickém, dopředném zvuku, takže si možná ani nestihnete uvědomit, kolik detailů se na vás valí, právě proto, že hudba je úplně všude. Když ale přijde na tiché, minimalistické syntetické basové zvuky v pozadí, které většina reprosoustav jen tak naznačí, Pantheon je umí prodat v dokonale zařezávající podobě, razantní, objemné, konkrétní a temné jako dopadající kapky roztopeného dehtu. Tak jako máte u některých reprosoustav pocit, že zdůrazňují nějaké pásmo či jeho kousek, Pantheon jako kdyby zdůrazňovaly hudbu úplně celou.

Když přijde na prezentaci šířky, hloubky a celkové velikosti hudební scény, jsou Pantheon trochu specifické, tak jako skoro všechna takhle velká řešení, tak jako skoro všechna řešení s obdobným rozložení měničů a také jako skoro všechna řešení s páskovým měničem. Ne snad, že by u Pantheon vznikal nějaký extrémně nepohodlně úzký sweet spot, ale jak vertikálně, tak horizontálně jsou trochu směrové (což zase pomáhá snížit nežádoucí interakce s prostorem), musíte tak najít pohodlné místo ve správné výšce, sedět vhodně uprostřed a pokud možno i ve správné vzdálenosti, kdy tři čtyři pět metrů nebude mimo realitu, aby se vše ideálně poskládalo. Při splnění všech podmínek si pak užijete třeba v "Coal" Michaela Penna ("Free-for-all" | 1992 | BMG Music) opravdu pěkně, širokou, hlubokou a hlavně proporčně opravdu velkou scénu, které opět připomíná koncert.

No a pak přijde syntetická "Deeply Disturbed" od Infected Mushroom ("Converting Vegetarians" | 2003 | YoYo Records) a její rytmus, její mocná energie a její důraz se složí do extrémního tahu na branku. Je to jako kdyby vás s každým beatem zarazil do země výbuch bomby, síla je naprosto neuvěřitelná a ta až nemravná tělesnost zvuku vás prostě zarazí do sedačky, obemkne a zaplaví jako tsunami vlastně bez ohledu na hlasitost, protože mocná síla se probouzí už od celkem nízkých úrovní a nemá horní limit.

Gryphon Pantheon jsou hodně své, o tom není sporu - už tím jak vypadají definují, zda je budete mít rádi nebo ne, stejně jako to definuje jejich neostýchavá cena. Nicméně ona svébytnost je doprovázena mohutný, obrovský agilním, neuvěřitelně plnotučným a přitom technicky spořádaným přednesem, v němž není praktického limitu, jsou-li dravé a náročné Pantheon řádně nakrmeny. Jsou to opulentní reprosoustavy s neuvěřitelně intenzivním přednesem, se schopností předat jak jemný detail, tak skutečnou koncertní energii a to oboje se stejnou samozřejmostí. Ano, hrají a vypadají po svém, na někoho budou jednoduše "moc", na druhou stranu pokud vám jejich zvuk sedne, máte zaručenu dramatickou jízdu každý den.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 60 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberce, velké plochy sedaček, mnoho dalších reprosoustav, záclony a závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Měřit takhle velké reprosoustavy ve standardní vzdálenosti jednoho metru má své nedostatky, třeba hrb a propad na úrovni přechodové frekvence středů a výšek, ve vzdálenosti kolem 3 metrů (kde už ale zase vstupuje do grafu velkou měrou místnost) tento mizí. Jinak jsou ale Pantheon vlastně výtečně vyrovnané - na 30 Hz jsou plně použitelné, reálně v místnosti ucítíte možná i 25 Hz, je tu lehké zdůraznění basové části, která prostě je ohromně mocná a hutná. Celková vyrovnanost je nicméně působivá a ve správné poslechové vzdálenosti v reálném světě bez připomínek i při takto vysoké cenovce. Zejména jako střela rovné střední pásmo je excelentní.

Na průběhu impedance (červená) je znát bezchybná pevnost ozvučnice bez záchvěvů, ale také extrémní náročnost na stabilitu a odolnost připojené elektronika, která se bude muset od nějakých 60 do 2 000 Hz poprat s hodnotami někde mezi 2,5 a 4 ohmy, což nebude zejména při nějaké vyšší hlasitosti žádná lehká práce. Křivka je nicméně alespoň úplně prostá nějakých prudkých změn, což v kombinaci s relativně nekomplikovaným průběhem elektrické fáze znamená, že pořídíte-li k reprosoustavám za milion dobrou elektroniku obdobné cenové hladiny, mělo by vše fungovat.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 980 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ mocná dynamika

+ síla, razance, energie

+ plnotučná barevnost

+ vlastně velmi pěkný prostor

ZÁPORY

- je to hodně hutný a v basech na kontrolu značně náročný zvuk

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz 

fSdílet

Tweet