Němečtí Canton sice svou inovovanou referenční sérii s přístavkem "K" na konci představili již před nějakým časem, ale protože nejde o supermarketové zboží, top modely této značky se zdají nestárnout. Ač na první pohled jsou rozhodně nejpůsobivější obrovité almary Reference 1 K (nebo možná i o kousíček menší almárky Reference 3 K), podívali jsme se i na druhý konec nejvyšší řady, konkrétně na kompaktní sloupek Reference 7 K.

Canton Reference 7 K jsou nejmenším sloupek ve své řadě a po regálovce s devítkou v názvu i druhým nejmenším modelem obecně. To ale neznamená, že jde o nějaké štíhlounké věchýtky - naopak jak je u německé značky dobrým zvykem, dostanete "kus bedny".

Ač to opticky zaoblené boky ozvučnice a její usazení na základovou desku a ještě na nožičku trochu zjemňuje, Reference 7 K pořád váží 33 kg a to při rozměrech 100 x 42 x 29 cm (v x h x š), takže i když to nejsou obři, svůj prostor si žádají.

Působivý je už pohled na čelní stěnu, zlatavé membrány reproduktorů a jejich výrazné orámování s přiznanými šrouby podtrhuje jistou technicistní robustnost. Zepředu vidíte tři velké "koláče" a výškový měnič, trochu atypicky je středovýšková část "vzhůru nohama", tedy středotónový měnič je úplně nahoře a až pod ním je za mřížkou v mělkém zvukovodu utopený tweeter.

Pohled zezadu na poměrně úzkou stěnu odhalí jen čistou plochu, z níž vespod vystupuje nevelká kovová plocha s typovým označením a dvěma páry reproduktorových terminálů spíše menších rozměrů, ale solidní kvality.

Protože Reference 7 K jsou koncipovány jako třípásmové bassreflexové reprosoustavy, možná budete chvíli hledat právě bassreflexový otvor - jeho velký výdech se nachází v základně a "fouká" do zvláštně profilovaných stěn v základové desce, které vzduch směrují dopředu a dozadu a nerovnoběžnými tvary stěn jeho proudění též uklidňují.

Osazené měniče jsou navrženy v Cantonu, o výšky se stará 2,5 mm kopulka z keramiky na bázi oxidu hliníku, středotónová i obě basové membárny pak mají shodný průměr 18 cm i shodný materiál kónusů - wolfram-keramický kompozit.

Za zmínku určitě stojí i to, že kabinety jsou vyrobeny z 5 cm tlustých profilů, složených z mnoha vrstev laminátu. Stejně tak je dobré říct, že řada Reference je uvnitř prokabelována pomocí drátů, které si v Canton sami navrhli i vyrobili a jde o šest kroucených vodičů na blíže nespecifikovaném "zvláštním" jádru.

Výrobce udává mírně nadprůměrnou citlivost 88,5 dB / W / m a typicky německou impedanci "4 ... 8 ohm", tedy že by se měla vejít do těchto limitů. Pásma dělí výhybka na hranicích 220 a 3 000 Hz, reprosoustavy pracují v pásmu (bez udané tolerance) 22 - 40 000 Hz.

Canton Reference 7 K jsme poslouchali v pražském studiu Long Play Audio - zkoušeli jsme hrát přes Micromega M-One 100 s Audio Research CD6 a set Audiolab - 8300CD, 8200A v roli předzesilovače a čtyřmi monobloky 8300MB v bi-ampingovém zapojení. Zkusili jsme i 8200A samotný, ale efekt "vyprázdnění" zvuku a akutní úbytek živosti nás přesvědčili, že Reference 7 K si zaslouží nakrmit. Stejně tak nepoužití bi-ampingu se jeví až jako hřích - reprosoustavy na toto zapojení reagují živelněji a pozitivněji, než většina jiných. Soulad s již zmíněnými Audiolab pak byl naprosto v pohodě, lze doporučit. Propojeno bylo kabeláží Atlas z vyšších modelových řad.

Zdálo se, že i když ty nejhlubší tóny kontrabasu Charlieho Hadena ve "Spiritual" ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) měly lehounké limity co do hloubky, jejich poddajná měkkost, jejich solidní, citelná váha a hřejivá všeobjímavost je jedním slovem příjemná. Na basech je cítit sametové, ohlazující políbení, ale kontury jsou zřetelné a hlavně je tu objem a broukavá bohatost, dodávající zvuku zdání větších proporcí, než by byly poplatné této velikosti reprosoustav.

I do středního pásma proniká určitý vlastní "rukopis" Reference 7 K, hlas Madeleine Peyroux v "Dance me to the end of love" ("Careless Love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) byl nádherně sametový, lehce plující, splývající klidně a laskavě prostorem, sytý, barevný, radostný a přes jistou měkkost rozhodně ne nejistý, ba naopak. Ta kultivovaná, velmi "lidská" přirozenost vokálního pásma nepostrádá takové to správné živoucí kouzlo. Zpěv hladí a těší a i když ty nejdelikátnější nuance jsou přeci jen lehounce ukryté v oné barevnosti a hladkosti, vokál už je velmi dobře propracovaný.

Nejvyšší tóny vibrafonu i činelů v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) byly energicky zvonivé, kulaté a sladké, nacucané energií a objemově neostýchavé a přesto nijak nevytržené z kontextu. Každé ťuknutí paličky do vibrafonu vyprovokovalo erupci jiskřivého zvuku s krásnou, bohatou kovovostí. Ševel činelů byl už dobře oddělený na jednotlivé rozkvétající a uhasínající tóny, byť s maličko do efektu posazeným, zvonivějším, ale ne laciným charakterem.

Svou plností, robustností a velikým zvukem vzbuzují Reference 7 K dojem ještě dynamičtějšího zvuku, než jakým ve skutečnosti disponují. Na první poslech vás tak Cantony mají tendenci ohromit, ale i když na jejich zvukový projev uvyknete, patří dynamika k tomu lepšímu v dané třídě - druhou část titulní skladby McLaughlinova alba "Thieves and Poets" (2003 | Glenray | 0602498010754) měly Cantony pod dobrou kontrolou, při libovolné hlasitosti umí rozhýbat velkou masu vzduchu, i když právě u dynamiky ve finále zjistíte, že Reference 7 K rozhodně ani nepostrádají rychlost, přesnost a živost. Ano, rozhodně jsou ještě utaženější a autoritativnější reprosoustavy, ale v této třídě umí tyto Cantony nabídnout sytou a vášnivou dynamiku, která podporuje chuť poslouchat dál a dál.

Canton svým "kulatějším" charakterem nepatří k nějak analytickým nástrojům, přesto ve svém mírně sametovém nádechu chová velmi solidní přehled o dění v nahrávce. Třeba u "Min Módir" od Eivor ("The Dali CD Volume 4" | 2015 | Dali | 474 564 6) bylo všechno již pěkně čitelné, solidně čisté a i když třeba maličké nuance v pozadí a ruchy publika jsou takové trošku upozaděné, informace jsou pěkně propojené ve velký celek, nic není vytrčeno kupředu a nic nepůsobí potlačeno. Není to žádný akcent na jednotlivosti, takže reprodukce vyznívá nefektně a klidně.

Ona propojenost je citelná i v kontextu podání hudební scény - Stingova "Roxanne" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) byla velká, mohutná, jako by se před námi otevřelo plátno s náčrtem, ne tu jeden nástroj a tam druhý, ale jaksi pocit jednoho velkého celku, který se rozprostírá opravdu pěkně po celém poslechovém prostoru a máte pocit, že vás vtahuje do sebe, že vás obklopuje. Není to v pravém slova smyslu 3D hologram, ale je to velmi pěkně rozložené a dobře přehledné.

Nejlepší je ale to, jak si - i když trošičku po svém - Canton užívají libovou hudbu, s jakou vášnivostí, barevností a mohutností na vás tryská jejich muzikálnost. Byla radost ponořit se i do komplexní Lisztova "Mefistofela" v podání Eliahu Inbala a RSO Berlin ("Faustovská symfonie" | 1995 | Denon | CO-78826). Akustické nástroje mají možná trošku až zdůrazněnou plnost a barevnost, ale ničemu to nevadí - hudba plyne, vzdouvá se v dynamických špičkách a je stejně příjemná a hladká i v "šeptaných" pasážích. Poslech s nádechem vřelosti je naprosto neúnavný.

Nová řada Reference K od Canton je rozhodně v porovnání se staršími verzemi krok směrem k větší detailnosti, lepší kontrole, větší čistotě a obecně je tu cítit technicky věrnější reprodukce - přitom ale Canton neztrácí svůj punc "hezkého" zvuku, hebkého, dole mohutného a nahoře živého, snadno poslouchatelného a velikého. Jejich zvuková signatura je sice patrná, ale zábavná a příjemná a troufneme si tvrdit, že pokud jste naladěni na jejich notu, tak dlouhodobě velmi potěšující. Relativně kompaktní sloupky Reference 7 K pak nabízí jednak robustní a pohlednou stavbu svých ozvučnic, jednak ze všech modelů této řady, které jsme měli zatím možnost slyšet pro naše uši nejatraktivnější mix soudržnosti, živosti, hladkosti a muzikálnosti. Musíte je, pravda, obdarovat pokud je to jen trochu možné alespoň dvojicí koncových zesilovačů (stojí to za to), nebo alespoň pečlivě najít partnerskou elektorniku tak, aby se probudily, ale pak to rozhodně stojí za všechnu tu námahu a čas, protože hrají krásně.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 30 metrů čtverečních, nadstandardním zatlumením (koberce, závěsy,...), s vestavěnou akustickou stěnou. Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici.

Canton Reference 7 K jsou v reálném prostoru velmi působivě vyrovnané od okamžiku reálného nástupu na cca 50 Hz. Slibovaných 22 Hz mělo v daném prostoru pokles nějakých 25 dB - reálně využitelných a na danou velikost i cenu naprosto férových bude tak 40 Hz, tedy "kontrabasové pásmo". Čistota a vyrovnanost naměřené křivky v reálném prostoru je každopádně, nutno znovu zopakovat, imponující.

Průběh impedance (červená) se v několika místech dotýká 3 Ohm a abyste uřídili korektně frekvence pod 500 Hz a zvláště ty pod 100 Hz, doporučujeme zvolit adekvátně dimenzovanou elektroniku. Víceméně nekomplikovaný průběh impedance i elektrické fáze ale nenaznačuje, že by měly Reference 7 K "vysát" jakýkoliv zesilovače, který by odpovídal svou kvalitou cenové hladině Cantonů.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 159 990,- - dýha

Kč 149 990,- - lesk

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ vizuálně pěkné a moc pěkně vyrobené

+ oproti minulým generacím Canton výrazně čistší a přesnější

+ údernost a plnokrevnost

+ snadno se rozehrávají

ZÁPORY

- potřebují nadstandardně výkonné zesílení

- zní opravdu citelně lépe v bi-ampingovém zapojení

--- --- --- --- ---

DISTRIBUCE: Horn | www.horn.eu 

PRODÁVÁ: Long Play Audio | www.longplay.cz 

fSdílet

Tweet