V nemocnicích, u kritických monitorovacích systémů, jako jsou třeba ty na kontrolu tlaku, tepu a dalších základních životních funkcí, se (alespoň ve vyspělých zemích) řeší velmi precizně kvalita napájení. Je to kvůli tomu, že jakékoliv rušení ze sítě by do zobrazovaných křivek vneslo nepřesnost a nepřesnost by zase mohla znamenat velká zdravotní rizika pro pacienta. Vidíte tu paralelu s audio systémy? Ne? Tak konkrétněji - i zde přístroje "hrají" o co nejpřesnější křivku a sebelepší elektronika tohoto ideálu nemůže nikdy dosáhnout, pokud již v prvotním okamžiku dostává zkreslený vstup - tedy nedokonalou sinusoidu ze zásuvky.
Optimálním řešením je pochopitelně něco jako IsoTek Super Titan v kombinaci s IsoTek Genesis (tedy téměř perfektní filtr a aktivní regenerátor napěťové křivky), ale kdo má na to, aby investoval zhruba tři čtvrtě milionu jen do napájení svých hraček? Teoreticky druhým nejlepším řešením jsou pak "pračky" síťového proudu, nejznámější je asi Accuphase PS-1220. Teď generalizujeme, protože ne každé řešení je vhodné pro každý komponent (zapojte výkonný monoblok do pračky či většiny filtrů a "uškrtíte" dynamiku a příkladů je víc), ale to nevadí, ctěný čtenář jistě základní myšlenku chápe.
Pro většinu komponent "běžné" deseti- a stotisícové kategorie, zejména pro zdroje signálu, integrované zesilovač či nejlépe řečeno pro všechny přístroje, které nemají extrémní odběry proudu, jsou ale většinou rozumně dostačující i nepříliš komplikované (nezaměňovat s úrovní účinnosti) filtry, případně oddělovací trafa. Na světě je množství výrobců, nepočitatelně konceptů a nepřeberné množství názorů na to, jak by to mělo být, respektive jak by to být nemělo. Faktem ale je, že čím levnější komponent, tím v drtivé většině případů má méně precizní řešení napájecí sekce a tím více mu nějaká péče o kvalitu napájení pomůže. Některým přístrojům (a některým uším, které je poslouchají) stačí pouze kvalitní kabely "napřímo" do zdi, někdo řešení situaci komplexněji a do poslechové místnosti dovede zcela samostatný přívod se zcela samostatným jističem, někdo si hraje třeba i s pojistkami v samotných přístrojích. Důležité ale je napájení neopomenout, protože právě jen tak uslyšíte skutečné možnosti (a zejména limity) svých hraček.
My jsme měli možnost na jedné hromadě otestovat několik napájecích lišt, filtrů, oddělovacích traf i napájecích kabelů, mezi nimi i produkty taiwanské firmy ProPower, založené v roce 2006. V čele stojí Zaki Yeh, který má více než 30 let zkušeností s čistým napájením - a to jak domácím, tak tím průmyslovým. Jak jeho předchozí projekty, tak i ProPower mají totiž velkou část svých výrobků určenou pro profesionální sféru; třeba pro solární a větrné elektrárny a další.
Asi stojí za to zmínit, že ProPower stojí na zkušenostech z firmy PurePower Canada - personál ProPower totiž navrhoval a vyráběl produkty pro PurePower, který byl původně jen zadavatelem a distributorem, posléze se ale obě společnosti rozdělily a dnes už je PurePower historií.
Měli jsme k dispozici modely ProPower PS15 a ProPower PT15; první zmíněný je vlastně jen poměrně malý filtr se šesticí zásuvek, ten druhý je filtr kombinovaný s masivním toroidním oddělovacím trafem, které by mělo být schopno oddělit všechna rušivá napětí ze sítě.
Řada PT obecně má za úkol svým oddělovacím transformátorem nabídnout úplné oddělení od zásuvky, nemá mít žádné proudové limity a má být naopak dle zařazení v katalogu ideálním řešením pro maximální zachování dynamiky. Řada PS proti tomu funguje jako základní ochrana a středně pokročilý filtr elektromagnetického a radiofrekvenčního rušení, což ji staví do pozice cenově rozumného řešení. Poté existuje ještě řada PP, sloužící jako regenerátor ideálně čisté sinusové křivky a může být případně vybavena bateriemi.
ProPower PS15
Začněme s jednodušším PS15. Zepředu oba přístroje sotva rozeznáte, v rozměrech se totiž liší výhradně hloubkou. Štíhlé šasi ani ne pětikilového přístroje je vyrobeno z tlustého kovu, čelní panel je pak hliníkový a minimalisticky pojatý. Je na něm vlastně jen drobný displej, zobrazující provozní stav a velké spínací tlačítko. Druhým, menším tlačítkem se displej vypíná a to vše doplňuje jen dvojice indikačních diod, jedna pro označení zapnutí a druhá pro ohlášení poruchy.
Zezadu je k vidění šestice klasických zásuvek Shuko, pěkně popsaných jako Zóna 1 - 5. Šestá zásuvka je vizuálně stejná, ale označená jako High Current, zamýšlená tedy pro větší proudový odběr - v kontextu tohoto zařízení třeba pro silnější integrovaný zesilovač. Přívodní zásuvka je klasická 10A. Nad ní je ještě páčka jističe, který by měl ochránit přístroj, pokud proudová špička dosáhne na 25A. Výbavu doplňuje dvojice šroubovacích koaxiálních terminálů, vhodná jako ochrana pro kabelové televize kupříkladu.
Filtr ProPower PS15 je dimenzován na maximální zátěž 3 900 Wattů a zvládne až 15A špičku. Jeho filtrační obvody pak výraznou měrou potlačují radiofrekvenční i elektromagnetické interference, zvládnou vysoké proudové nárazy, při podpětí odpojí přístroje, stejně jako zabrání tomu, aby se do nich dostalo přepětí.
Výhodou tohoto modelu (ale i PT15) je sekvenční spínání i vypínání zásuvek se zhruba vteřinovou prodlevou, takže i případný velký startovací proud u některých přístrojů by vám nemusel přidělat problémy tak, jak se to může stát při simultánním sepnutí všech připojených zařízení. Navíc každá zapnutá zásuvka si hezky cvakne, takže máte pocit, jako když zapínáte nějaký monstrózní stroj.
Bohužel, výrobce žádné hlubší povídání o svých technologiích a postupech neposkytuje.
ProPower PT15
Větší model PT15 vlastně zezadu i zepředu vypadá naprosto identicky, jako menší sourozenec PS15. Liší se rozměry 40 x 43,2 x 8,9 cm (h x š x v), respektive zmíněnou, zhruba dvojnásobnou hloubkou. To aby se dovnitř vešel toroidní transformátor. Ten také výrazně zvyšuje váhu přístroje, opět zhruba na něco kolem dvojnásobku.
V podstatě je i svými technologiemi kopií svého menšího bratříčka, přidává ale zmiňované toroidní trafo s maximálním výkonem 600 Watt / 1 kVA, což může být na špičky velkých přístrojů "tak tak". Toroid je nastaven tak, aby pracoval pouze v úzkém frekvenčním pásmu 45 - 65 Hz, tedy eliminoval "smetí" z 50 Hz pulsů napájení.
Filtry jsou oproti nižšímu modelu rozšířeny o technologii IET (Impedance Elimination Technology), ta pomáhá čistšímu průchodu elektrického proudu.
Oba modely jsme měli možnost porovnávat s lištami GigaWatt PF-1e a PF-2 MK2, stejně jako s oddělovacím trafem Xindak XF-2000B a DIY napájecí rozvodnicí s kabeláží z vysoce čisté OFC a s Furutech konektory. Přívodní kabel byl vždy KrautWire Omega III, krátce i ZenSati Authentica. Zvukové změny se posuzovaly na Naim Nait XS / Naim CD5si / ASUS Xonar Essence One MUSES MK II, případně na druhé redakční sestavě Cambridge CXA80 / Cambridge CXC, také na T+A PA 2000 R / T+A MP 2000 R a Rogue Audio RP-5 s monobloky M-180 - i těm oba filtry stačily a nevysávaly jim dynamiku. Krátce pak i na Yamaha A-S1100 / Yamaha CD-S1000, které se ukázaly jako vysoce citlivé na kvalitu napájení a právě na nich byl rozdíl nejmarkantnější. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla, částečně i přes GoldenEar Triton Three a GoldenEar AON 3, propojených vždy kabeláží TelluriumQ Silver a Black, případně kabely ZenSati Authentica.
Menší model PS15 přinesl do zvuku relativně subtilní rozdíly, nejpatrnější u citlivé Yamahy. Kontrabas Dave Hollanda ve skladbě "Nemesis" jeho kvartetu ("Extensions" | 2008 | ECM | ECM1410) lehce změkl a kontury jeho tónů byly zřetelnější, také se méně nořil do pozadí a zůstával stále čitelný. Čím hlubší tón, tím znatelnější bylo také zkonkrétnění citelnější, lehce se také zesílil důraz tónu.
Po zapojení vyššího modelu PT15 dostalo každé brnknutí struny zřetelný puls, který předtím byl jen naznačený, nejzřetelnější byl rozdíl na malých reprosoustavách, kde najednou bas jako kdyby dostal více síly a byl jistější, přesnější, celkově ale jako kdyby se hluboké tóny prohloubily. Rozdíl "do zdi" a "do filtru" tady už byl jasný, hudba získala jakousi dávku šmrncu navíc, lépe se poslouchala.
PS15 v porovnání se zásuvkou ve zdi zlepšil zejména ženské vokály, byť třeba u akustických nástrojů ve středním pásmu byly rozdíly znatelné, ale spíše dosti malé. Nejvíce cítit to bylo opět na plasticitě a pocitu vyplynutí hlasu do popředí, na čistším signálovém pozadí je o něco lépe také rozumět slovům, jak ukázala Renée Fleming a její "Endlessly" z alba "Dark Hope" (2010 | Mercury | 273 9699). Hlas nicméně také jako by byl najednou hladší a éteričtější, méně razantní.
Velký oddělovač PT15 zvuk naopak výrazněji utáhl, zněl precizněji a zaostřeněji, přitom ale nepostrádal přirozenou jemnost. Zpreciznění také zvýšilo pocit plasticity, hlas pocitově skutečně vycházel z pohybujících se úst, přirozeněji a klidněji. Okolní nástroje však zůstaly rozlišené a čitelné podobně jako u PS15.
Velký rozdíl bylo možno pozorovat v nejvyšším pásmu, tam menší PS15 opět pomohl činelům a vibrafonu v Rollinsově "The Stopper" ("With Modern Jazz Quartet" | 1988 | Prestige | 00025218111126) k přesnějšímu a konkrétnějšímu vyznění, zároveň ale ubyl dozvuk a tón jako kdyby se zkrátil. Přes kratší dobu dozvuku bylo snazší ho sledovat až do úplného ztichnutí.
ProPower PT15 naopak kov činelů i vibrafonu více rozeznělo; bez pocitu cinkání, spíše s klidem a jistotou. Objevila se také další vrstva prokreslení činelu, menší a jemnější detaily byly zřetelnější, díky čemuž nástroj vypadá větší a hmotnější. Oproti menšímu filtru se doba dozvuku prodloužila, i okamžiky těsně před dozněním byly dobře kontrolované a daly se mezi ostatními nástroji rozpoznat.
Dynamika je u filtrů jakéhokoliv typu Achillovou patou, protože ji často přístrojům kradou. Malý filtr byl fajn pro zdroje signálu, ale třeba i pro integrovaný zesilovač, na ně "stačil", při běžných poslechových hlasitostech nelimitoval ani připojené monobloky. V Berliozově "Fantastické symfonii, op. 14" (1993 | Denon | CO-75654) v podání RSO Frankfurt s vedením Eliahu Inbala se proti přímému zapojení do zásuvky slyšitelně zlepšila kontrola a objevil se pocit dýchajícího zvuku, který předtím scházel zejména při nízkých hlasitostech. Zvuk celkově působil pevněji, razantněji a konkrétněji, živěji. To se týká zejména makrodynamiky, mikrodynamické dění bylo ovlivněno také, ale pocitově méně.
Velké oddělovací trafo mělo v podstatě podobné provozní podmínky, tedy také není partnerem pro výkonnější monobloky s velkým odběrem proudu zejména ve velkých hlasitostech - pro integrované zesilovač a zejména zdroje signálu se ale hodí bez problémů. Ve stejné skladbě tak opět přibyla autorita a hlavně poskočilo kupředu mikrodynamické dění, na této úrovni bylo vše jistější a lépe kontrolované, takže nástroje jako kdyby více rezonovaly a byly plastičtější. Celkově se hudba prohloubila.
Správný filtr pročistí zejména pozadí signálu, takže díky tomu snáze zaslechnete i jemnější detaily, což v součtu působí realističtějším, lepším dojmem. Podobný efekt, tedy subjektivní zlepšení rozlišení, nastalo i při použití ProPower PS15 a PT15. Sbor San Francisco Choral Artists v Rutterově "Nativity Carol" ("Reference Recordings First Sampling" | 1990 | Reference Recordings | RR-S1CD) se posunul jakoby o něco málo blíže, hlavně ale hlasy působily větší a plnější, více oddělené.
Velké oddělovací trafo vyčistí pozadí ještě o krok lépe, proto se i sbor definitivně rozpadne na množství hlasů se samozřejmější artikulací. Jde o nuance, které ale ve výsledku budují onen celkový plastičtější, srozumitelnější a snáze čitelný dojem, který je méně namáhavé poslouchat.
Zajímavý efekt mělo vyčištění napájení na prostorovou scénu - tam, kde se předtím zdál prostor "Besame Mucho" Waltera Puschniga a Lindy Sharrock z "Late Night Show Pt. II" limitovaný osami měničů na šířku, ač měl slušnou hloubku a plasticitu, tam najednou udělal půl kroku kupředu, což stačilo, aby pocitově vystoupil z ozvučnic; spolu s celkově přesnější reprodukcí (to je prostě základní všudypřítomný efekt obou filtrů) bylo o kus snazší se ve scéně orientovat a nástroje měly mezi sebou více vzduchu.
ProPower PT15 nástroje rozstrkal ještě o další kousek a pomohl zejména v předozadním rozložení, v lokalizaci, celkově byla kresba suverénnější, což dále pomohlo dojmu vystoupení z ozvučnic.
Jsou filtry a trafa, která i složité nahrávky "posadí na zadek" a zpacifikují (namátkou Torus Power AVR2 16, o kterém jsme psali dříve). Pak jsou takové, které v zásadě "jen" vyčistí a zjemní, zklidní zvuk. Oba filtry ProPower jsou kdesi mezi. Gilmourovu "Take a breath" z "On an Island" (2006 | EMI | 09463556952), která je mírně zvukově rozevlátá, menší filtr zklidnil a nechal lépe vyniknout rytmus a důraz, byť atmosféra jako celek zůstala v podstatě nedotčená, husí kůži vám posunem k čistotě PS15 nenažene.
Zato PT15 udělal se zvukem velmi zajímavý pokrok; ostré sykavky se ohladily, přednes se stal plnokrevnějším a šťavnatějším, byť utaženějším. Hudba najednou zněla komplexněji, zejména proto, že se zlepšila čitelnost jedné každé nástrojové linky a zavládl zřetelnější pořádek. Krok vpřed udělal také celkový rytmus a plynulost. Filtr kdyby šlápl na plyn a přihodil do reprodukce další jiskru.
Síťové filtry (respektive filtr a oddělovací trafo s filtrací) ProPower staví na docela dlouhých zkušenostech a zdá se, že je to vidět. Obě inkarnace, které jsme měli k dispozici, odvádí svou práci dobře - nabízí dost zásuvek, jsou velmi pěkně zpracované a nabízí i komfort sekvenčního spínání, což jednak působí sexy a jednak to pomáhá zvládnout případné proudové špičky při startu přístrojů. Potud dobré. Menší PS15 je ideální pro zdroje signálu či řídící zesilovače, ale "neuškrtí" ani středně výkonné integrované zesilovače, pokud neposloucháte nahlas velmi dynamické skladby (třeba velké orchestry), tak zvládne určitě i běžné výkonové stupně. Za ještě rozumné peníze se vám tak vyčistí signálové pozadí a jeden každý aspekt udělá krůček kupředu, což v součtu znamená celý, slyšitelný krok. Poměr cena výkon je tu velmi dobrý a v dané třídě patří PS15 k super filtrům. Větší a dražší oddělovací trafo minimálně v našich podmínkách dokázalo, že úplně vyčištění síťového napětí od rušení přináší ony zmíněné krůčky ještě výraznější, pomůže citelněji, byť reprodukci trochu utahuje. A také bychom do něj asi koncové stupně nepřipojovali, celkový výkon je přeci jen docela omezený - opět pro zdroje signálu a integrované stroje ale dostatečný. Přestože je PT15 slyšitelně účinnější, než PS15, je také násobně dražší, což už je na osobní zvážení. Odznáček našeho doporučení si tak odnáší ProPower PS15.
A jen krátce na závěr - hodnocení filtrů a jiných napájecích prvků je nutné vztáhnout vždy do kontextu konkrétních domácích podmínek a konkrétních přístrojů. Obecně platí, že větší skoky kupředu se objeví tam, kde jsou v řešení kompromisy, tedy většinou tam, kde nemáte vlastní jistič, vlastní přívod a sofistikované high endové komponenty. Nejlepším řešením je filtr / trafo / cokoliv jiného posadit do své domácnosti a poslouchat. Jen tam zjistíte, které z dostupných řešení funguje právě pro vás.
Kč 75 990,- - PT15
Kč 26 200,- - PS15
--- --- --- --- ---
KLADY
+ sekvenční spínání je skvělé řešení pro sestavy s většími startovacími proudy
+ dobré zpracování
+ zdá se, že ani středně výkonné koncové stupně neomezují
+ oba modely dají lepší vzhled do nahrávky, dají vyniknout subtilnějším detailům
ZÁPORY
- oddělovací trafo mírně bručí
- přínos oddělovacího trafa tak úplně neodpovídá nárůstu pořizovací ceny
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: SoundStyle | www.soundstyle.cz
