Německý InAkustik patří mezi největší výrobce audio / video / datové kabeláže, ale mimo jiné i mezi zajímavá audiofilská vydavatelství nebo také vyrábí drobný audio nábytek, kupříkladu podložky pod gramofony. Z pohledu náročnějšího audiofila jsou nejzásadnější částí nabídky kabely řady Referenz s technologií AIR, respektive Micro Air (což je, logicky, zjednodušená obdoba prvního zmíněného řešení). Měli jsme zajímavou možnost srovnat dva cenově velmi blízké modely reproduktorových kabelů z dostupnější referenční řady.

InAkustik LS-204 XL Micro Air

Kompletní sortiment reprokabelů s technologií Micro Air čítá čtyři modely, lišící se ponejvíce průřezem a tím i průměrem kabelů. Základní vizuální charakteristika, tedy několik vodičů v dané geometrii zkrutu se střídavě černou a bílou bužírkou pod síťkou, která to celé drží pohromadě, je vlastní všem variantám.

Na každém konci se za smršťovačkou s technickým popisem kabelu rozplétají vodiče do dvou poměrně dlouhých větví (což je praktické u reprosoustav s větším odstupem reprosvorek), vybrat si na konci můžete banánky, vidličky nebo jen zkomprimované holé vodiče.

Zpracování kabelu je dobré, vzdor jisté tuhosti a pevnosti je pořád dostatečně ohebný, nejde o žádnou „hadici“. Tento konkrétní model má šest samostatných měděných vodičů, všechny s průřezem 2,62 mm2, každý se skládá z vícero jader v koncentrickém uspořádání a několika vrstvách. I tady je jistá geometrie zkrutu a tím pádem zůstávají v kontaktu v celé délce kabelu stejné jednotlivé vodiče.

Jak už samotný název napovídá, jako dielektrikum se tu používá vzduch, tedy teoretický ideál pro takovou aplikaci. Každý kabel zvlášť je zabalen do oné výše zmíněné síťoviny, která udržuje od začátku do konce stejnou vzdálenost mezi jednotlivými vodiči a přispívá tak k neměnnosti elektrických parametrů. Zároveň celá technologie Micro Air cílí na minimalizaci kapacity vodičů.

InAkustik LS-404 Micro Air

I nejvyšší model série Micro Air vypadá prakticky úplně stejně, jako popisovaný LS-204 XL Micro Air – používá stejné materiály, stejné konstrukční principy, dává stejné možnosti zakončení, dokonce má i identický průřez jednotlivých vodičů. Jediným rozdílem je to, že místo šesti jednotlivých vodičů je jich zde osm (což ovšem pochopitelně mírně mění i hlavní geometrii). Dalším rozdílem je možnost případně za příplatek objednat variantu single / bi-wire, kdy na straně reprosoustav najdete místo dvou rovnou čtyři větve s konektory.

InAkustik nicméně ani u jednoho ze svých kabelů neuvádí žádné konkrétní hodnoty elektrických parametrů.

Reproduktorové kabely jsme zkoušeli na rozličných sestavách – základní součástí byl zesilovač MA8950 od McIntosh, SACD Denon DCD-1700NE a repro Bowers & Wilkins 804 D4 a 801 D4 s tím, že jsme zkusili PMA-1700NE nebo transport McIntosh MCT500. Ke srovnání v každé sestavě byl InAkustik LS-2404 AIR PURE SILVER.

LS-204 XL Micro Air nabídl relativně příjemný, trochu volnější basový základ Sanbornovy „Medley“ („Another Hand“ | 1991 | Elektra | 7559-61088-2). Bas zněl též docela rytmicky, měl velký objem a hutnost, i když třeba v barvách nebo konturách mohl snad být trochu utaženější a přesnější. Po přehození na LS-404 Micro Air se pak zvuk posunul rozhodně o víc, než by napovídal jeden přidaný pár vodičů a tedy trochu zvětšený celkový průřez nebo jen o 15% vyšší cena. Přibyl hlavně pocit fyzické ráznosti, napětí a utaženosti, je cítit větší kontrolu a zřetelně pevnější autoritu, také basové tóny jsou lépe oddělené a poloha každého brnknutí Hadenova kontrabasu je lépe čitelná.

Barevnými valéry hýřící dramatický mezzosoprán Susan Graham v „Méditation“ z Berliozovy „La Mort de Cléopâtre“ (Sir Simon Rattle / Berliner Philharmoniker | 2008 | EMI | 50999 2 16224 0 3) byl v podání tenčího modelu trochu jemnější, s tak akorát definovým pocitem těla zpěvačky, váha je nicméně obecně trochu menší. Hlas není příliš vytažený před orchestr, ale čitelnost je dobrá, solidní za danou cenu. Zapojení LS-404 Micro Air znamenalo pro vokál krůček kupředu (téměř ve fyzickém slova smyslu, jako kdyby se přiblížil) – srozumitelnost se téměř nezměnila, přesto máte pocit, že je vokál jasnější a zřetelně více se otevírá. Změny vlastně proběhly zejména u nuancí a dozvuků, ovšem právě čitelnější malé informace vytváří až překvapivě velký rozdíl v pocitu celkové živosti.

Činely ve „Spirits (Having Flown)“ od Bee Gees („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) měly přes levnější z kabelů trochu tvrdší vyznění, jakoby maličko hrubé, ale zato dost energické, místy i s lehkou příchutí tvrdosti. Přesto byly výšky dobře zřetelné a objemově neutlumené. Opět se však ukázalo, že zdánlivě málo rozdílný kabel LS-404 Micro Air přináší víc, než by na první pohled až zanedbatelné rozdíly slibovaly. Možná, že úder do činelu vyvolal subjektivně i o trochu kratší, utaženější doznění, ale sám tón ztratil na agresivitě, aniž by zmizela znělost a byl citelně pevnější, lépe zaostřený. Výšky s tímto kabelem byly lépe integrované do celku, jakoby hladší a méně na sebe upozorňovaly – čili zněly přirozeněji.

Když se rozehrála Beethovenova „Eroica“ v podání George Szella a Cleveland Orchestra („Symphonies No. 3 & No. 8“ | 1991 | nahráno 1957 | SONY | SBK 46 328), tak LS-404 Micro Air držel vlastně dobrou organizaci i v porovnání s 20x dražší referencí LS-2404 AIR PURE SILVER, zvuk byl obecně dosti pevný, konkrétní a důrazný, reflektující potenciál zesilovače. S LS-204 XL Micro Air se dynamika trochu zklidnila a zjemnila, jako kdyby lehce povolilo napětí. Možná ale pocitově chybí trochu odvahy a autority – snad by to však díky tomu mohlo být dobré řešení pro systémy, které hrají až příliš dopředně.

„Koncert pro klarinet č. 1 v f moll, op. 73“ Carl Maria von Webera, vedený titulním nástrojem v rukou Sharon Kam (1996 | Telarc | 2564 69718-6), zněl přes LS-204 XL Micro Air lehce hladším způsobem, neupozorňoval nijak zvlášť na jednotlivé detaily, klarinet sám se zdál být celkem vpředu, zato orchestr sloužil skutečně spíše jako pozadí, byť s férovou čitelností. Přehlednost ve všech systémech se nicméně zdála dobrá, odpovídající hi-fi nárokům střední kategorie. Přepojení na LS-404 Micro Air ovšem znovu přineslo rozdíl neodpovídající intuitivně pouhé změně tloušťky a průřezu – jednak se reprodukce jasně uklidnila, jako kdyby se vše postavilo nohama pevněji na zem, jednak se zdálo, že klarinet více zacouval, respektive orchestr se otevřel a „popošel“ kupředu. Zesílil také jednoznačně basový fundament, jako kdyby energie dokázala volněji a sebevědoměji proudit.

Prostorové zobrazení nahrávky „Hommage á T.S. Eliot“ z Gubajdulinina „Offertoria“ (1989 | Deutsche Grammophon | 00289 479 1518) bylo při zapojeném tlustším modelu bezproblémové, možná o kousíček méně vzdušné a jasné, než u referenčního kabelu, ale pořád rozhodně dobré, s hloubkou a přehledností, která vám umožní snadno se nahrávkou probírat. Přesun na nižší model znamenal lehký úbytek pocitu hloubky ve scéně, celkově jako kdyby se přednes mírně (skutečně však jen trošičku) zmenšil. Lokalizace nástrojů byla nicméně pořád dobrá, jen zvukové podání se zdá být lehce volnější, ne tak zaostřené.

Cinkavá „James“ Pata Methenyho („Offramp“ | 1984 | nahráno 1982 | ECM | 817 138-2) měla s LS-404 Micro Air tuhý, hutný a až „brnící“ basový základ, který měl velmi pěkné napětí, sílu a razanci, také cinkot byl zřetelný, jasný, avšak ne agresivní. Hudba má drajv, energii a i k dané sestavě nepůsobil kabel úplně neproporčně. Nižší model ubral na celkové intenzitě na basech i výškách, také v celkové razanci a tím pádem se až zdálo, že hudba hraje méně hlasitě.

Je zajímavé, jak v materiálově a v zásadě i konstrukčně identické reprokabely z v podstatě stejné cenové úrovně mohou fungovat až neočekávaně jinak. Objektivně více informací a živosti nabídl LS-404 Micro Air, zatímco LS-204 XL Micro Air působil jako zklidňující, zjemňující a změkčující prvek. To může v některých kombinacích určitě být i praktické, pokud potřebujete kupříkladu lehce „ubrat“ u systémů, hrajících až příliš přímočaře. Nicméně soudě podle toho, že jak s Denon PMA-1700NE / DCD-1700NE, tak u McIntosh MA8950 / MCT500 byla reprodukce komplexnější, uhlazenější a jednoduše zřetelnější s LS-404 Micro Air, asi neuděláte chybu právě s ním. Obecně je to dobrý kabel s důrazným basem, jasnými výškami a víc než férovým poměrem ceny a výkonu.

Kč 20 073,- / 3 m (BFA) – LS-204 XL Micro Air

Kč 23 001,- / 3 m (BFA) – LS-404 Micro Air

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobré koncovky a možnost jejich volby

+ pevné a odolné zpracování

+ přes jistou pevnost dobře ohebné / manipulovatelné

+ férová cena

ZÁPORY

- ušetřit cca 3 000,- Kč za model LS-204 XL v podstatě nedává smysl

- standardně dostupné pouze 3 m provedení, jiné se musí individuálně objednávat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz 

fSdílet

Tweet