Kdyby mohly hudební životopisy ("dle kvality" samozřejmě) ovlivnit nákupy nahrávek interpretů, patřil by George Duke k nejprodávanějším hudebníkům své doby! Což takhle dát si dnes album "jazzové pohody" s názvem "Déjá vu"...
... začínající sladce-houpavou, jen jemně naJAZZlou skladbou s přiléhavým názvem "A Melody", která ... která se SKVĚLE hodí na každou výletní loď brouzdající Karibikem..
Když šli manželé DUKEovi na koncert Duke ELINGTONa a vzali s sebou svého malého špunta (jistě netušili, že tím rozhodují o jeho celoživotní profesní dráze), což se mu (nebo jim? .-) stalo "osudným", neb od té doby malý "Džordžík" běhal doma a volal: "Já chci klavír, já chci klavír" ... tak dlouho až rodiče "poslechli". Byť je George Duke znám převážně jako klávesista, případně občasný zpěvák, je držitelem bakalářského titulu ze San Francisco Conservatory kde studoval kompozici, trombón a kontrabas.
Na prahu dospělosti celé noci vysedával u rádia a donekonečna poslouchal jazzové stanice a nahrávky svých oblíbenců až ... až jednoho dne zaslechl, že do Kalifornie přijíždí jeden z jeho favoritů, fenomenální hráč na (většinou elektrické) housle Jean-Luc Ponty. Mladý George Duke (snad ještě ani nejde říci "na počátku kariéry") neváhá, po určitém úsilí se mu podaří Jean-Luc(a) kontaktovat a nabídne se mu jako "jediný možný klavírista, který se k němu hodí ...".
2. Malinko "přitvrdíme" (k JAZZu se trochu přiblížíme) v druhé skladbě alba "You Touch My Brain" kde G.D. krom "standardních kláves přidává i vokál a vůbec ne špatný! Zpívá tak trochu jako Al Jareau, což není až takové překvapení, oni totiž spolu koncem 60tých let začínali (byť nakonec z plánované spolupráce sešlo), takže víme kde se onen styl zpěvu naučil/pochytil...
Jean-Luc byl GEORGEovou hrou nadšen a tak koncem 60tých let zakládají skupinu "George Duke trio", resp. Jean-Luc kývne na spolupráci s Georgem a jeho uskupením tvořeném DICKem BERKem (bicí) a JOHNem HEARDem (kontrabas). Se svou vynikající směsicí soul-jazz-rockového zvuku poprvé "ve velkém" vystupují v září ´69 v klubu Thee Experience a v šokovaném publiku jim aplaudují Frank Zappa, Cannonbal Aderley či Quincy Jones (záznam 5ti rozsáhlých skladeb z tohoto vystoupení později vyšel na LP s názvem Jean-Luc Ponty Experience with the George Duke Trio" - máte-li zájem, firma One Way Records nahrávku vydala v roce 1993 i na CD disku).
3tí skladba "What Goes Around Comes Around" je natočena ve "skromném" 4členném obsazení a tak jako všechny skladby tohoto CD a naprostou většinu předchozích 37mi sólových alb (počítala jsem to jen jednou, tak je to snad dobře .-) si jí složil George Duke sám. Opět se "o fous" víc, dál a hlouběji vnořujeme do JAZZu, všechno klávesové samozřejmě obsluhuje sám George (včetně naprogramovaných bicích) a tenhle klávesový "všehozvuk" místy jemně podporuje soprán saxofon - taková moderní jazzová saxofonová "klasika".. "
Nejvíc byl jejich koncertním výkonem evidentně zaujat Frank Zappa, který George okamžitě angažuje do své kapely "Mothers of Invention" a i když po roční koncertní šňůře G.D. kývne na další, pro něj ještě lepší nabídku (k JAZZu vždy inklinoval a nabídku z Vánoc 1970 aby "přestoupil" do doprovodné kapely CANNONBALL ADDERLEYe, se kterým poté vystupoval následující roky prostě NEšlo odmítnout). Díky této "absolutní JAZZové škole" se tak na podiu setkává se svými JAZZovými idoly jakými jsou Dizzy Gillespie, Stanley Clarke či Billy Cobham. Ani v té době však neztrácí kontakt s Frankem (což je mimochodem ten člověk, který George přesvědčil, aby ke svému brilantnímu ovládání několika nástrojů přidal i zpěv - ano, je to opravdu George Duke, kterého klávesy a zpěv znějí na většině FRANKových desek od roku ´69 do cca druhé poloviny let 70tých..
4tá skladba alba s názvem"Bring Me Joy" svým poslechem doslova "pohladí", nicméně nás nenápadně, ale čím dál víc vtahuje do "pravého" JAZZu. George opět zpívá, v učednických letech ho k tomu přemluvil jeho "mistr" na jehož deskách "Chunga´s Revenge" z roku 1970, přes Grand Wazoo po Bongo Fury jej můžeme najít.
Nenápadně, ale jednoznačně je tou dobou řazen (spolu s Weather Report, Mahavishnu Orchestra či "elektriku objevivším" MILESem DAVISem) mezi nejvýznamnější osobnosti stylu zvaného jazz-fusion.
5tá "Ripple In Time", asi nejJAZZovější skladba alba napsaná pro sólovou trumpetu je věnována dalšímu z DUKEových "učitelů" s nímž měl tu čest spolupracovat, a to MILESi DAVISovi - a z téhle skladby to opravdu znát JE...
Tady v Georgově životopise trochu "poskočíme", a byť George Duke MILESe zaujal již na přelomu let 60tých a 70tých, k jejich aktivní spolupráci došlo až na samém sklonku MILESova života. G.D. se nejprve objevuje na albu "Tutu" z roku 1986 a 3 roky nato na MILESově ďábelské nahrávce "Amandla" - jeho fotografie z té doby jsou totiž tak podobné dobovému středověkému zobrazení Ďábla, že vám husí kůže po těle vyrazí, pot na čele vyvstane, slabost v kolenou se objeví a .. ale nepředbíhejme, neb jste ho ještě neviděli.
6. "Oh Really?" opět nahraná v skromném 4členném obsazení a je to skladba zcela TYPICKÁ pro současnou GEORGEovu tvorbu. Pohodový, vcelku nápaditě originální, přesto spíše poklidný kousek, který lze (stále dokola) poslouchat, při trochu přimhouřených očích by ale šel použít jako kvalitní kulisa v luxusní restauraci...
Dle zahraničních kritik je toto George(ovo) album nadprůměrně povedené (3,5 - 4 z 5ti hvězd) a jeho nejlepší za poslední 10ti letí. S tím nelze než SOUHLASit a snad s nějakým tím výběrem ho spolu s jeho (je řazeno do přehledu NEJ- moderních nahrávek jazzu vůbec!) nejlepším (celkově NEJlépe hodnoceným) albem - "Illusions" z roku 1995 k pořízení doporučit (douška pro fanoušky HiFi - nevím jak velkou ozvučnici má vaše reprosoustava, ale vězte, že na to co přijde po "tiše-tajemně-temném" úvodu skoro určitě MALOU ,-)
7mou skladbou je "O´Clock Revisited", nahraná dokonce jen ve dvojici, "klávesamivšeobstarajícího" GEORGE DUKEa tu na kytaru doprovází Ray Fuller a vokálem (trochu) přispěl i Georgův syn Rashid. Jedno v jakém složení je ta či ona skladba natočena, výsledkem je to co u většiny opusů tohoto alba, tedy "těžká pohoda"
Mám-li upozornit na jiná GEORGEova alba, musím na prvním místě zmínit vzhledově nepříliš atraktivní 4CD box (s jakýmsi usmívajícím se černým bratrem s kořenem nosu jak mé zápěstí, plnovousem a afrem, které se do obrázku celé ani nevešlo .-) ... to je VÝBORNÝ výběr (no spíše "sběr") z DUKEových "silných" 70tých let - jde totiž o jeho 7 po sobě jdoucích řadových alb vydaných u společnosti MPS (Most Perfect Sound), poskládaných za sebou na 4 (po okraj namačkaných) discích (fanouškům jazzu, jazz-rocku či jazzové fůze lze jen DOPORUČIT - hudba je to trochu JINÁ, než dnešní "Déjá vu", o co jde vám bude jasné když prozradím, že autorsky přispěl i FRANK ZAPPA .-)
Pravda, od závěrečné "titulní" skladby alba "Solus" (1971) se G.D. v průběhu let (v lednu mu bude 65 let) HODNĚ vzdálil, nicméně brilantní ovládání klávesových syntetizátorů mu vždy bylo, je a asi zůstane vlastní, to je "dar", to se prostě nedá naučit, a George Duke, když se rozdávalo umění hry na klávesové nástroje, si byl přidat určitě NĚKOLIKRÁT! Jeho ruce, resp. prsty s klaviaturou až neskutečně souzní, George jakoby ani nehýbal rukama, jeho prsty si žijí svůj vlastní život v absolutní symbióze s klávesami ....je "neskutečné" když vidíte jak mu ty jeho tlusté prst(ík)y (G.D. je "pořádný kus chlapa", takový ten typ co se pro něj hodí pojmenování "výplň dveří") opravdu NEskutečnou rychlostí "kmitají" nad, mezi a po klávesách ...
8má "Come To Me Now" - je taková sestřička předchozí skladby (jen hraná opět ve 4řech a bez RASHIDa) ... úplne cítíte jak sedíte v luxusní zahradní restauraci kde je jeden chod je lepší než druhý, kdesi v pozadí šumí oceán a vzduchem se nese "Come To Me Now" ... hmmm, MOC příjemný večer ..
Blížíme se k závěrečné skladbě "Déjá Vu" a je načase vysvětlit název její i celého alba. Jde o fiktivní návrat do let 70tých, hudba je částečně hrána na dobových nástrojích. Je to řekněme "varianta", jako bychom ze 70tých let šli po jiné alternativní časové ose - kdo rád sci-fi, jistě nějakou takovou knížku/povídku či film četl/viděl - George Duke vám na svém aktuálním albu pomocí hudby právě toto nabízí (a myslím že něco takového jste nejspíš ještě NEslyšeli!) - takže užívejte si to ve světě hudby, kdy začátkem 80 let nepřišel punk, ale časem a prostorem plynoucí vlákna jazz-fusion stylu vás přes tři desetiletí donesla až sem a v cíli této cesty vás očekává ... poslední album GEORGE DUKEa - "Déjá Vu"
Při 9té"Stupid Is As Stupid Does" trochu šlápneme do pedálů, noha přidupává do rytmu, rozjíždíme se ... evidentně to je hlavně "příprava" na finálové závěrečné "Déjá Vu" ...
Je k nevíře, jak je dnes snadné si (za pár eur/setkorun) pořídit více než důkladný průřez celoživotní a navíc docela NADprůměrně plodnou, více jak 40ti letou tvorbou interpreta... George Duke je totiž, spolu s famózním černým kytaristou GEORGE BENSONem, jediným jehož nahrávky najdete v obou "finančně zajímavých" 5ti diskových re-edicích alb hudebních velikánů vydávaných společnostmi Sony (edice ORIGINAL ALBUM CLASSICS) a Warner Music/Rhino (edice ORIGINAL ALBUM SERIES). Lze si tak za rozumnou cenu pořídit 5 alb "jednou ranou" - v případě G.D. mezi nimi najdete i pro svoji žánrovou i interpretační pestrost oceňované "Illusions"
... závěrečné "Déjá Vu", po níž je pojmenováno celé album je (snad tím G.D. nepřivolávám nic zlého!) takovým zamyšlením se nad životní cestou, snad proto ta "alternativní budoucnost" a použití původních nástrojů.
"Dejá vu" na vás nekřičí svou kvalitou, do vaší mysli vstupuje poklidně a nenápadně, G.D. si natočil nadprůměrné album, které v některých chvílích může působit jen jako příjemná pop-jazzová kulisa, která dalšími opakovanými poslechy nejen že nenudí, ale dokonce si vás víc a víc získává.
Po téměř 40ti sólových albech a úzké spolupráci na mnoha projektech kolegů zvučných jmen z oblasti jazzu, rocku i popu, ale třeba i hudební režii obřího koncertu na podporu Nelsona Mandely (ano i to je George Duke) si autor všech skladeb, hráč na "vše co klávesy má", producent atd. George Duke nemá co dokazovat, může si dovolit natočit desku jak jen on sám chce.
A tou je letošní album "Déjá Vu"..
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Classic Music Distribution
http://www.classic.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 222 583 272
