"Piano je jako peníze, je příjemné jen pro ty, kteří vědí jak je použít."
Eric Satie
Satieho nejmenší skladba je jak klíčová dírka. Vše se změní, když k ní přiblížíme oko.
Jean Cocteau
Znáte jména Eric (Alfred Leslie) Satie, Frank Zappa, John Cale, Steve Reich či Brian Eno? To první ne, ty další už ale ano? Zajímavé (ale tak to chodí .-) ..."ti další" jsou totiž "jen" pokračovatelé následovníci stylu svého učitele, průkopníka, (velmi originálního) tvůrce a vlastně zakladatele hudebního stylu. ERIC SATIE totiž byl (de facto) prvním minimalistou. Tento klavírista, hudební skladatel (ale i autor pěkně "pichlavých" novinových článků a příležitostný malíř) pro náročné a (nej)náročnější. Přítel Debussy(ho), Ravel(a), Cocteau(a) či Picassa, ovlivňuje hudbu i 85let po své smrti (zemřel 1. července 1925). Byť (na rozdíl od svých věhlasných přátel) NEpříliš "masově" známý, v praxi možná byl tou nejvýraznější (nebo alespoň ZCELA mimořádnou) osobností Paříže přelomu 19. a 20. století.
Satie ve své době (narodil se 1866 na severozápadě Francie v městečku Honfleur) sice nebyl příliš (komerčně) úspešný (peníze mu přinesla snad až hudba k baletu "Parade" z roku 1917 - kostýmní výpravu měl na starosti Pablo Picasso), nicméně MONTMARTREskou umělecko intelektuální skupinou (z dnešního pohledu "hvězdných") přátel jednoznačně respektován a uznáván. Jeho tvorba ovlivnila nejen generačně spřízněné Stravinského, Milhaud(a), Debussy(ho), Ravela či Poulence, ale její vliv lze vysledovat až do současnosti (krom výše zmíněných např. druhé album Blood Sweat and Tears - z roku 1968, jejich nejúspěšnější, získalo Grammy za album roku), Od roku 1878 žil u otce v Paříži a jeho "pravým" domovem (místem kde se "našel" - kam "patřil") byl Montmartre, odkud se však musel z finančních důvodů přestěhovat na předměstí Paříže do Arcueil, odkud denně pěšky za přáteli na Montrmartre docházel. I proto si od nich vysloužil (nikoliv zle myšlenou) přezdívku Monsieur le pauvre (Pan chuďas). Když jsme u přezdívek Eric(ovi) se říká(valo) i "The Velvet Gentleman" (neb si pořídil 12 stejných sametových obleků, které stále dokola nosil - ostatně to bylo to jediné, co jeho přátelé našli po jeho smrti u něj v bytě - že žije "skromně" věděli, ale i tak byli šokováni "rozsahem" jeho chudoby) či "Picasso hudby" (tady vysvětlení asi netřeba - a to je ve stručnosti možná "nejvýstižnější" popis hudby ERICa SATIEho
Jeho skladby nejsou jen technicky nesmírně náročné (snad by šly připodobnit k "vytečkovaným" obrazům, které jinak působí při detailním pohledu na onu "jednu tečku" a jinak když uděláte pár kroků vzad a vnímáte celou plochu) a jejich interpretace "až na kost" obnaží technické schopnosti/možnosti interpreta, vyznění skladeb závisí (doslova) na každém (jednotlivém) úderu, tedy na "přesnosti" (síle) každého jednoho úderu do klávesy. Interpretace takových skladeb vyžaduje vysokou (nejvyšší) úroveň techniky, absolutní kontrolu nad výsledným tónem a naprosté "vnoření se" do hudby. Přehrání skladeb Erica Satie je tak nejen fyzicky, ale i duševně maximálně náročné (Snad by šlo říci: "Skladby Erica Satieho přehrát a padnout"... naprostým vyčerpáním - a to skoro DOSLOVA). To je důvod, proč se s nimi v koncertních provedeních víceméně nelze setkat, i to je důvod pro nadšení z této (kompletní!) nahrávky.
Trochu netypicky neskládal (jako ostatní) za klavírem - svou hudbu vytvářel (promýšlel přehrával cizeloval) nejprve ve své hlavě sedíc u kavárenského stolku, či na procházkách Montmartrem, kde ovlivněn tamní "umělecky neskutečně nabitou atmosférou" se cítil nejlépe.
Skladby na tomto kompletu jsou rozděleny do pěti sekcí na jednotlivá CD (která jsou naplněna téměř "k prasknutí" - mají 73 až 80:00 minut) a na nich jdou dále řazena chronologicky dle data vzniku (vzhledem k počtu tracků opravdu NElze popsat všechny - proto jen malá ukázka ...)
Na prvním CD začínáme naprosto klidnými skladbičkami ze SATIE(ho) "ranného" období. Již ty jsou svým stylem (charakterem) naprosto typické, ale přece jen z nich může být (malinko - maliličko) cítit určitá "opatrnost" (asi daná přece jen ještě) nezkušeností. To se však během poslechu mění. Zatímco úvodní (tříčlenné) Trois Sarabandes (z roku 1887) je ideálem poslechu do ticha noci, přinášející nadpozemský klid, úlevu, uklidnění - již v následujících Trois Gymnopédies (1888 - patřící k nejznámějším/nej(na)hra(va)nějším autorovým skladbám vůbec) se projevuje Eric Satie v plné své síle, ve skladbě (tedy někde "hluboko v ní/pod ní") zaznamenáváme jakýsi zvláštní "neklid/napětí" prostě "cosi" (neznámého neuchopitelného - pro běžné smrtelníky snad až "nepochopitelného"). Je to jak sledovat vpodvečer uklidňující se hladinu oceánu (s až trochu "kýčovitými" posledními paprsky slunce), ale VĚDĚT (cítit, uvědomovat si), že v tu chvíli pod jeho krásně se čeřící hladinou mořští predátoři vyrážejí na lov a začíná (doslova) BOJ O ŽIVOT (v Ericově hudbě je (famózně) současně zobrazeno obé - jak krása NAD hladinou, tak drama POD ní).
Plujeme dál spíše kratšími skladbičkami (nejkratší Allegro ze skladby "Ceuvres de Jeunesse" trvá pouhých 18 sekund - ale "podobnou" (nezvykle krátkou) stopáž má MNOHO ze SATIE(ho) sklad(e)b(iček) - naopak nejdelším "vkuse" úsekem je na autorovo dílo až NEuvěřitelně dlouhá "Sports et divertissements z roku 1914 s 15ti minutami a 23mi vteřinami trvání.
Ve skladbě "7éme Gnossienne" to poprvé (sotva "na vteřinku") ZABOUŘÍ na hladině SATIEho (pomyslného) oceánu hudby. Je to jako když žraločí ploutev jen koutkem oka zahlédnete, ale sotva mžiknete a "zaostříte" už tam není, vidíte jen klidně vlnící se hladinu ... až si vlastně nejste jistí. Byla tam vůbec? Viděl(a) jsem jí DOOPRAVDY? Tak TO je Eric Satie, TAKto "pracuje" se svou hudbou a TOTO "přesně" přenést do úderu do kláves je opravdu NEsmírně náročné. Jinak pojmenování Gnossiennes je (zřejmě) odvozeno ze (staro)řeckého "gnosis" (Gnosticismus je jeden z proudů raného křesťanství, hlásající potřebu gnose, tedy "pozná(vá)ní). Pojem "gnosi" pochází ještě z "předkřesťanských časů", slovo používali antičtí filozofové (např. Platón) a gnosi definovali jako ZÁKLADNÍ AKT DUCHOVNÍHO POZNÁNÍ, jako samou PODSTATU "bytí", za pomocí vnitřních psychických a duševních prožitků. Že je to trošičku "náročné"? No NE tak jako Satieho hudební zpracování (tématu ,-)
Ze stejného soudku jsou "Ogives" (1886) - ogive je název pro "žebro klenby gotického sklepení" ... a výstižněji skladbu popsat snad ani nejde (prostě skladby ERICa SATIEho musíte poslouchat, poslouchat a poslouchat ... a když si k nim pak něco "dohledáte" (nebo alespoň booklet pročtete), tak poté takoví ... "jiní", snad i "vyspělejší", či "dál" (se cítit) budete .-)
Při zmínce o délce SATIE(ho) skladeb (které jsou povětšinou velmi krátké a jsou takovým tematickým "maximálním maximem možného maxima" = prostě KONCENTRÁTem "naprosto nadoraz") nelze nezmínit skladbičku "Vexations" z roku 1893 (kterou najdete i na tomto kompletu - v nadpozemsky klidném podání J.Y. Thibaudet(a) trvá 3:38 min.).
Tato pro (zřejmě - rukopis NEuvádí nástroj) klavír koncipovaná skladba, skládající se z tématu a 4 doprovodných akordů v "nepraktické neharmonické notaci") má pod názvem poznámku (Satie byl proslulý svými "originálními" (no občas až "absurdně surrealistickými .-) slovními doprovody/popisky/komentáři ke svým skladbám): "Hrát 840x za sebou". Skladba během SATIEho života nebyla ani publikována (poprvé až 1949) ani se nikdy nehrála. K tomu došlo až 9. září roku 1963 v New Yorku, kde 12ti členná skupina klavíristů (střídajících se za nástrojem po dvou hodinách) v čele s JOHNem CAGEm provedla první veřejnou přehrávku skladby ... s níž skončili po 18ti hodinách a 40ti minutách druhého dne (verze na tomto kompletu je "uvolněnější/klidnější/pomalejší" - tady to - pokud 840x použijete REPEAT - tak "rychlé" NEbude .-)
Název skladby se prozatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit - jednou z (možných) teorií je, že šlo o ironii (parodii) na WAGNERovské "unendliche Melodie" (nekončící melodie).
Satie se během celého života aktivně věnoval esoterice, kultům (založil i vlastní sektu "Église Métropolitaine d´Art Jésus Conducteur", jejímž byl nejvyšším (a jediným) představitelem), jakožto zájmu o numerologii. CO ho dovedlo/přimělo k právě 840ti opakováním však (s jistotou - existuje samozřejmě mnoho "odhadů/variant/tipů") nevíme.
Osobně preferuji verzi, že 840 opakování tématu skladby "Vexations" nás má dovést "mimo náš prostor a čas" - a tomu se DÁ věřit (do blázince a nadlouho .-) NE, to byl jen (hloupý) vtip! Zkusila jsem (absolutní) "vnoření se" do skladbičky prostým nastavením REPEAT a přiznávám: "Je to (VELMI!) "zajímavé"! NEzvládla jsem 840 přehrání, ale "jízdu několikahodinovou" (pouhou) ano - a co PRVNí vás "zaujme" je fakt, že posloucháte-li (jakoukoliv) "normální" skladbu/hudbu, tak po XY-tém opakování vám bude už "vadit/nudit/rušit" (prostě pořád dokola to poslouchat NEJDE). Tady NIC takového nepřichází! Jen VY se "vnořujete" do určitého "uvolňujícího se" splynutí ducha s časem prostorem vesmírem. Vlastně (konkrétní) údery do kláves ani nevnímáte. Je to (až nepochopitelně) "uklidňující" (snad až "očistné"?). Rozhodně DOPORUČUJI (k vyzkoušení)!
Pokud někdo "zvládne" (plných) 840 přehrání - PROSÍM napište, MOC mne to zajímá - děkuji mnohokrát .-)
Jak už jen ze samotných názvů sklad(e)b(iček) plyne, byl Eric Satie "maličko jinde". NENÍ divu, že i nejvýraznější představitelé umělecko intelektuálního "hnutí" té doby (které bylo v Paříži okolo roku 1900 VELMI silné - ostatně film Moulin Rouge jste určitě viděli, ale jméno jeho hlavní představitelky možná pozapomněli, bylo to SATI(n)E ,-) ho plně "respektovali", resp. mnozí k jeho znalostem schopnostem vizím znalostem přehledu až "vzhlíželi" a své práce s ním konzultovali a jeho pracemi se "inspirovali" (na ně navazovali - popravdě často s VĚTŠÍM komerčním úspěchem, než dosáhl sám Satie).
Jak již bylo řečeno, interpretace Satieho hudebních vizí je pro interpreta značně náročná a většina "hvězdných" klavíristů se jim jednoduše vyhýbá - proto je SKVĚLOU zprávou, že se (a rovnou ke KOMPLETní nahrávce) "odhodlal" právě Jean Yves Thibaudet. Než se o něm rozepisovat, nejprve bych mu (po poslechu této nahrávky - málem "se slzou v oku") chtěla PODĚKOVAT. Svým nenápadně nezaměnitelně (ultra)PRECIZNÍM stylem (v soukromí je tenhle celosvětově uznávaný klavírní interpret nejvyšší kategorie takový ... "rozevlátě hyperaktivní" - a-co-teprve-když-promluví-to-se musíte-opravdu-hodně-soustředit-neb-slova-seka/mluví-strašně-rychle-sotva-stačíte-vnímat-o-čem-že-je-to-právě-řeč - pravý opak nastává vstupuje-li na pódium, v tu chvíli se mění v dokonale oblečeného - na tom si Jean-Yves dává VELMI záležet, obléká ho např. Vivianne Westwood - gentlemana každým coulem, s naprosto DOKONALE perfektním vystupováním a taková je i jeho hra na klavír) nám zprostředkoval MIMOŘÁDNOU hudbu, ve formě kterou "normální" posluchač (snad ,-) "zvládne" a díky jejímu poslechu se možná (byť jen o kousíček) výšinám osobnosti Erica Satieho přiblíží. Kdo "nelení" a minimálně bookletový text si přečte, případně další podrobnosti ke skladbám si dohledá, toho JEN (zasloužená) cesta "vzhůru", do intelektuálních VÝŠIN možná NEJ- "-mimořádnější/-zajímavější" osobnosti (nejen) Paříže konce 19. a začátku 20ho století, čeká.
Svým způsobem se kariéra Jean Yves(e) (naštěstí jen "trošičku") podobá Ericu Satiemu. Je velmi respektovaným, všemi uznávaným (absolutně špičkovým) klavíristou (na tomto CD hrající na VELMI DOBŘE naladěný, zvukově VYNIKAJÍCÍ kus Steinway), ovšem BEZ (až tak úplně) "hvězdné" kariéry (popularity), jakou si jeho klavírní umění (bezesporu) zaslouží (toto prosím berte trochu "s rezervou" - být celoživotním sólistou u firmy DECCA rozhodně NENÍ "špatná/neúspěšná" kariéra.
Je trochu smutnou ironií, že po 40ti albech pro label DECCA (patřící do skupiny Deutsche Grammophon), pro který celý život nahrává (je ročník 1961) je nej- (-lepší, -známější, -oceňovanější, -prodávanější) CD "Cecilie Bartolli - Live in Italy" (což je sice ZCELA MIMOŘÁDNÉ CD právem kritiky VELMI vysoko ceněné, mající i - na klasickou hudbu - solidní komerční úspěch, kde je Jean-Yves (sice NAPROSTO MIMOŘÁDNÝM) ale přece "jen" doprovodem (famózní) italské (koloraturní) mezzosopranistce "Čečíl(i)ji Bartoly" (tak se to opravdu má správně číst ,-)
Nu, jejich společné CD vám VŘELE doporučím (jakožto jemu podobné, kde je Jean Yves též "jen" doprovodným klavíristou, s "minule" zde recenzovanou Renée Fleming, s názvem Night Songs), ale VRCHOLEM jeho "práce" je (a možná i zůstane) právě KOMPLETní nahrávka (těžko interpretovatelných/náročných) skladbiček z pera ERICa SATIE.
Jean-Yves Thibaudet nahrál i kompletní klavírní dílo SATIEho současníka a přítele Claud(a) Debussy(ho) - vyšlo na dvou 2 CD, ze "související" hudby je v nabídce labelu DECCA i 2CD hudbou pro sólový klavír Maurice RAVELa + CD s nahrávkou RAVELových klavírních koncertů (takže nejlépe rovnou "12 (CD) jednou ranou" - a máte KOMPLETní nahrávku francouzských hudebních impresionistů od klavíristy "par excellance", hudby která nestárne a dá se poslouchat zas a zas a byla zajímavá originální mimořádná před 100 lety a bude taková (velmi pravděpodobně) i za 100 let (dá se to říct o nějaké/jakékoliv "současné" skladbě? .-)
ALETERNATIVY: Je jich nemnoho a navíc (pravděpodobně díky výše zmíněné mimořádné náročnosti na interpretaci + určitě i pro přeci jen menšímu "komerčnímu dopadu" případné nahrávky) se skladbám ERICa SATIE(ho) "slavní" klavíristé (jak čert kříži) vyhýbají (popravdě nej ...známějším?) interpretem jeho skladeb je bez diskuzí právě Jean Yves Thibaudet. "Tu a tam" se objeví(la) nahrávka s několika známějšími skladbami (Gymnopédies, Gnossiennes ..), ale co se (alespoň skoro) kompletů týče je to - KROM TÉTO VELMI POVEDENÉ NAHRÁVKY - poněkud "slabší"...
Nicméně k dalším možnostem: Aldo Ciccolini (EMI), Cristina Ariadno (Brilliant Classic) Klara Körmendi (NAXOS) či znalci oceňovaný 50 let starý, dnes bohužel jen těžko sehnatelný (skoro)komplet od Jean(a) Joel(a) Barbier(a) - a to je asi tak VŠE.
Existuje i "výběr" ze zde recenzovaného kompletu s názvem "The Magic of Satie" (s tak trochu "černohumorně-kýčovito-ironickým" obalem) a byť tento přístup vydavatele "chápu", JEDNOZNAČNĚ bych doporučila "když už tak už" - pořiďte si KOMPLET (ostatně cenový rozdíl je spíše "zanedbatelný"...)
Nuže VZHŮRU na mimořádnou hudbu mimořádné(ho skladatele) osobnosti ERIC(a) SATIE.
PS: Škoda že už je po těch 4 volných dnech ... ty by byly speciálně na 840násobné přehrání "Vexations" jako dělané (přehrání i s následným návratem do reality - to by časově mohlo vyjít "tak akorát" ,-)
